Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

None
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Zahlasujeme si?

User Rating:  / 1
PoorBest 
Details

Inu, jde o to, že se mi konečně naskytla příležitost a zřejmě i chuť něco tvořit, protože Prachu mám napřekládáno dost na měsíce dopředu a za poslední týden jsem trochu pohnula i s Utvářet. No, a protože se tak úplně nemůžu rozhodnout, co bych měla psát (protože mám šuplík za celé jaro docela napěchovaný nápady a rozepsanými a hlavně nedokončenými věcmi), zkusíme si zahlasovat, jestli by vás něco upoutalo.

Možnosti jsou dvě (ano, jen dvě, mám toho sice víc, ale ochotná jsem teď pracovat jen na těchto dvou):

Případ ztracených duší

a

Fénix ze Singelu

 

 Případ

 

 

Případ ztracených duší je snarry, které jsem začala už někdy na jaře, zvládla jsem dvě a půl kapitoly a víc mi prostě nešlo přes prsty… Původní myšlenka byla podívat se na Harryho jako na životem trochu znavené bystrozora, který má sice dobré přátele, nebo spíš jednoho přítele (protože jsem si tam začala hrát s novou postavou – jistě ji hned poznáte), ale víc mu toho vlastně nezbylo. A do toho samozřejmě začne vyšetřovat i poměrně složitý případ a kvůli svým osobním problémům se setká se Severusem a… něco se stane…

 

Ukázka:

 

„Takže, brachu,“ zvolal Jacques a jeho modré oči šibalsky zazářily, „co se tady stalo, zatímco bylo francouzské eso anglického Scotland Yardu pryč?“

Harry se zasmál a opět se pohodlně usadil. Jacques se uvelebil na své místo naproti, nohu přehozenou přes nohu.

„Znáš to. Rogers mě mučil samým bezodkladným papírováním, Johannesová a Brown už se do sebe zase pustili a zločinci v celém hrabství řádí jako zjednaní…“

Jacques si dal hlavu do dlaní, než prsty trochu rozevřel a šilhavě přes ně pohlédl na Harryho. „Pourquoi?“

Harry pozvedl obočí a znovu upil kávy, než mu vychladne. „Pourquoi co?“

„Proč jsem se sem vlastně vracel?“ povzdechl si Jacques na oko útrpně.

Harry se ušklíbl. „Protože by ti to chybělo?“

„Pravda,“ přisvědčil druhý kouzelník a plácl rukou do stolu. Pak se zvedl a odešel si pověsit svůj cestovní plášť. Když se vracel zpět, všiml si, jak si Harry unaveně promnul čelo.

„Takže si to shrneme,“ prohlásil se zkříženýma rukama, zíraje na něj. „Šéf se tady poflakuje a rozhazuje práci jako obvykle, Angelina se přetahuje s Henrym, kdo z nich dvou je větší chlap, a ty jsi v noci zase nic nenaspal…“

 

Fénix

 

Fénix ze Singelu je můj originální nápad (i když co je tak nějak originální v našem světě, že? Samozřejmě že jsem se inspirovala všude možně a hlavně jsem chtěla zapojit magická zvířata…) a sleduje osudy dvou postav, Sakariho a Keirana, na pozadí říše Singelu, draků z Rudohor, trochy magie a proměnlivosti času. Že vám to nic nepoví? Vlastně jde o fantasy se svými zákonitostmi, legendami a těžko říct čím ještě dalším, protože to nejsem schopná ani sama říct;-)

 

Ukázka:

 

Když se Sakari dostal domů, zahlédl Keirana, jak něco kutí u řeky. Byl už sám, ale vypadalo to, že s chlapci ulovili ryby. Keiran tam ty své právě vyvrhoval a připravoval na oheň. Budou se hodit k ovesným plackám s medem, které upekli před dvěma dny.

Sakari přišel až k němu a nesouhlasně si ho prohlédl. Neustále běhal sem a tam, byl bosý, skoro nahý, jen u beder měl uvázaný tmavě hnědý pruh látky a pásek s pouzdrem, do něhož obvykle ukládal dýku, kterou ale právě teď opracovával ryby. Vlasy, dlouhé až po ramena, mu vlály a jiskřily na slunci, jak v nich prosvítaly ty jeho zvláštní, skoro bílé prameny. Chlapec hýřil energií a dobrou náladou a poletoval tam jako… no… jako Keiran. Někdy měl Sakari opravdu sto chutí uvázat mu k noze kouli a trochu ho uzemnit. Jen kdyby to šlo…

„Neskotač tu jako postřelený jelen,“ houkl na něj, než se otočil a vyrazil směrem k domu. Ještě nebyl ani v půli cesty od řeky, když se za ním ozvalo:

„Mnou střelený jelen si už nikdy nezaskotačí,“ smál se Keiran a hrdě mu ukázal svou dnešní kořist – všechny ryby už byly pečlivě vyvržené a svázané provazem na přenos a případné nasolení a sušení. Sakari si v tu chvíli, jako mnohokrát za svůj život, vybavil tu chvíli, kdy ho spatřil poprvé – ještě bez zubů, jen s chomáčem světlých vlasů na hlavě, už tehdy z něj vyzařovala zvláštní energie… a když přidal, že se ještě nacházel ve společnosti…

Ne, teď na to nebude myslet.

Zavrtěl hlavou a trochu se zamračil. „Tak na to buď náležitě hrdý, ale nevychloubej se.“

Keiranův úsměv lehce povadl, ryby se mu zhouply k boku. „Proč?“

Sakari mu věnoval tvrdý pohled. „Jsi dost starý, abys na to přišel sám…“ Pak se otočil a rázným krokem zamířil do domu, kde vyprázdnil vak a uložil věci na své místo.

 

 

   

Statistiky

Visitors
1680
Articles
1295
Web Links
34
Articles View Hits
3510125
   

Toplist

TOPlist

   

RSS

   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz