XXIV. Střípek
Hodnocení uživatelů:
/ 15
Podrobnosti
- Podrobnosti
- Nadřazená kategorie: HP povídky kapitolové - snarry
- Kategorie: Střípky
- Zveřejněno 24. 12. 2016 0:01
- Napsal Patoložka
- Zobrazeno: 1911
XXIV. Střípek splněných Vánoc
Možná to nebyly Vánoce, jaké si vysnil. Možná ani zdaleka ne.
Severus snil o takových, které by byly klidné, bez překvapení, bez mrzutostí, bez obtěžování, bez zatěžování, bez studentů a bez nočních můr. A místo toho měl ruch, shon, škádlení, popichování, odsekávání, ošemetné chvíle, těžkopádné chvíle, trapné chvíle, ale i veselé a šťastné chvíle.
Vlastně jako Vánoce samy.
Tedy to, co se o nich říká. Něco o šťastných a veselých a taky klidných a pokojných svátcích. Ano, všechno to a mnoho dalšího. Protože o něžných drobnostech se tam nic neříká, neříká se nic ani o tom, že se budete cítit, jako byste omládli o dvacet let, ani že se budete třást nadšením na každou přestřelku, jen abyste ji ustáli s přehledem, a neříká se tam ani nic o sladkých odměnách v návaznosti. Jen o cukroví a hostině a dárcích.
A vlastně to všechno nebylo až tak špatné.
Vůbec to nebylo špatné.
A ne že by to bylo dokonalé. Všechno to bylo nové a trochu… napjaté a plné přešlapování na špičkách, a přesto… stačila dobře mířená poznámka, která v zelených očích zažehla jiskřičky nezbedného ohně a následná dětinská sněhová bitva byla jeho nejmenším problémem. A s tím se dalo žít, že?
Bylo to… dobré.
A to i po návštěvě Ronalda Weasleyoho s Hermionou Grangerovou.
Dokonce i po tom, co se Harry vrátil z Doupěte a objevil se u něj na prahu.
Dokonce i po tom, co se spolu vydali navštívit své i společné mrtvé.
Protože Vánoce a vzpomínky a staré chvíle i ty nové, to všechno k nim tak nějak patřilo.
A jak to tak vypadalo, Severus Snape a Harry Potter k sobě zřejmě patřili rovněž.
I když to byl vztah, který mohl vzplanout v každé vteřině neukočírovatelným zložárem, i když to byl vztah, který musel překonávat těžší překážky než vztahy jiné, i když je dělila celá jedna generace.
A možná právě proto…
„Severusi, no tak honem, vstávej! Nebo ti nic nenechám!“
Oslovený muž se ušklíbl, když zaslechl ten naléhavý, naivní hlas a pleskot bosých nohou po podlaze. Nehledě na to, co jako Otec Vánoc Harry sám sobě a možná i jemu nadělil, on jako duch Vánoc splnil přesně to, co v prvopočátku, když sem tehdy na kraji prosince přišel, slíbil – tohoto bývalého studenta prostě a jasně umučí svou přítomností.
A Harry Potter mu to ještě rád dovolí.
Vskutku Vánoce, které stojí za to.
KONEC vánočních střípků
Děkuji všem, kteří s nimi a se mnou strávili tyto Vánoce a vše nejlepší do nového roku. Pat.
Pěkné svátky.
Přeji ti mnoho klidu a radosti a taky ať je ti múza nakloněna:-) Tvoje věci mě prostě baví...