Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Noční běh

Hodnocení uživatelů:  / 3
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

 

Fr

Noční běh

Povídka původně publikovaná 13. 4. 2012

Autorka: Patoložka; Beta-read: Lady Corten

Friendship

Postavy: Severus Snape, Harry Potter

Popis příběhu: Dva vlci běží temným lesem. Příběh inspirovaný povídkami „Tajemství je ve vyprávění“ od Sakuri (překlad Alcea) a „Ve službách jeho lordstva“ od Tess

Postavy v tomto příběhu jsou majetkem JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladů různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří tuto ságu přeložili do češtiny a paní Petrikovičové a paní Kralovičové, které ji přeložily do slovenštiny. Autorská práva k povídce vlastní Patoložka, která napsala tuto fanfiction. Tato povídka nebyla napsaná za účelem zisku.

A/N: Tato povídka je takovým pokusem. Není v tom nic hlubokomyslného.

ooOoo

Dva vlci běží zapovězeným lesem. Potkali se tu nedávno zcela náhodou. Od té doby se občas začali spolu setkávat. Stalo se to takovým jejich zvykem.

Jeden byl černější než druhý. Na tom šlachovitějším a vyšším byste za úplné tmy rozeznali jen jeho bělostné zuby. Za to ten mladší byl urostlý a na první pohled se odlišoval svýma smaragdovýma očima.

Čtyři nohy, hlava, oháňka, dlouhá hustá hříva. Nádherná zvířata. Radost pohledět. Běží nočním tichem. Bok po boku. Tlapka za tlapkou se dotýká země. Jen drápky občas klapnou přes kamínek. Stromy jako by jim uhýbali. Měsíc, který ubývá, jim svítí na cestu. Možná, že ta stezka ani nikam nevede.

Náhle mladší vlk změní směr, uhne doprava. Je zvědavý, co udělá ten druhý. Vyběhne na blízký kopeček, nerostou tam žádné stromy, a zadívá se na měsíc. Zdvihne hlavu a ucítí silnou touhu zavýt.

„Auuuuuuuu.“

Počká.

„Auuuuuuuu,“ odpovídá druhý.

Ale kam zaběhl? Kde se schovává? Přiloží svůj citlivý nos k zemi a začne pátrat. Vrátí se zpět. Čmuchá. Čichá. Hledá.

A? Že by? Zacítil tu jemnou kořeněnou vůni. Či snad po bylinkách?

Mezitím ho starší vlk pozoruje z houští. Postavu má přikrčenou, hlavu sehnutou, oči zeširoka otevřené. Uši našpicované tak, že zaslechnou i špendlík zapadnout do trávy. Či křupnutí.

Už se blíží. Cítí ho, vidí ho. Jeho svalnatá postava probíhá travou. Tmavá srst se na světle leskne a jiskří. Zelené oči se sem tam zablýsknou.

„Baf.“

Myslel si snad mladší vlk, že se starší nechá načapat? Ne, kdepak, on sám mu dovolil ho najít. O samotě to není taková zábava. Počkat, na co to myslí – zábava? On se přeci nechce bavit…

„Vrrr,“ zavrčí starší vlk.

„Eh?“ ozve se ten mladší a trochu se sehne, jako by se zmenšil. Ukazuje tomu druhému, že uznává jeho nadvládu. Je přeci zkušenější. Ano, je tu pánem.

Starší vlk se zahleděl do dálky. Co jen to dělám. Vždyť to pře není tak hrozné, trochu se pobavit, ne?

„Baf!“ štěkne a vyzve mladšího ke hře.

A opět běží. Nejprve klusem. Zuby a čumáky se pošťuchují. Ale klus rychle přejde ve cval a oni soutěží. Běží tryskem o závod. Jsou jako dvě žíznivé čáry. Jejich dech je rychlý. Vdechují noční, lesní vzduch. Větvičky jim praskají pod packami.

Průsek se zúžil, natlačili se k sobě, aby proběhli zároveň.

Náhle však starší vlk zaskučí a zpomalí. Viditelně kulhá na pravou přední packu. Nechce ji zatěžovat. Zakníkne.

Mladší vlk se k němu přižene. Je trochu zmatený a má obavy. Co se stalo? Drcne do druhého nosem, jako by mu naznačoval. Ukaž… Pomůžu.

Druhý vlk se na něj nedůvěřivě zadívá, ale pak kývne. Dobře.

Natáhne packu. Mladší ji očichá, a pak vlka povalí na bok. Nebolí ho to. Na zemi je mech.

Trn. V pacce má trn. Ostré zuby se zalesknou v měsíčním světle, když mladší vlk otevře svou mordu. Neboj. Neublížím. Pomůžu.

Zelené oči prosí ty tmavé, aby mu důvěřoval, a starší vlk nakonec sklopí hlavu a nechá ho pracovat. Zoubky se zaháknou za trn a vlk cukne hlavou. A je pryč. To je dobře.

Děkuji.

Vydají se pomalu zpět. Packa je trochu bolavá, ale to nevadí, zahojí se.

Jdou, a pak klušou. Jedna packa za druhou. Jedno tělo vedle druhého. Jak je to nádherné být tak volný. Volný jako pták? Ne. Ale volný jako vlk. Nemuset se zabývat lidskými problémy. Vypnout stálé plíživé myšlenky a jen vnímat. Cítit. Dýchat.

Vypotácí se z lesa a zastaví se na břehu jezera. Mladší si smočí packy ve vodě a napije se chladné vody. Chutná mu.

Starší stojí na břehu a dívá se na něj. Jeho oči trochu žhnou. Měsíc se v nich odráží spolu s odleskem vodní hladiny. Jako by se třpytily.

Tak zase někdy? Tázavě se zadívá mladší vlk?

Možná… Přisvědčí váhavě ten starší.

Ano.

Starší vlk se vydá směrem ke hradu, mladší zamíří k vesnici. Jdou na lov? Ne, kdepak. Domů. Vlk i muž v obou tělech je spokojený.

ooOoo

Ráno vyšlo slunce. I sklepní obyvatelé vnímají úsvit. Mistr lektvarů už vstává. Je nevyspalý, ale odpočatý. Odpočinul si od přemýšlení. Pročistil si hlavu. Jen kdyby ho ta ruky tak nebolela. V lese bohužel lektvary nerostou na stromech.

Mezitím se ve vesnici mladý bystrozor převalí na posteli. To je dobře, že je dnes neděle. Nemusím vstávat. Zívne a znovu se ponoří do snů. Zdá se mu o šumění nočního lesa.


 

Původní komentáře:

 

1  kali | 13. dubna 2012 v 18:32 | Reagovat

 

Hezká povídka,originální a zajímavá

 

2  Patoložka | Web | 13. dubna 2012 v 21:43 | Reagovat

 

[1]: kali: Myslíš, jen jsem chtěla vyvolat takový pocit, ale nějak se mi pořád zdá, že se mi to nepovedlo... Děkuji za komentář!

 

3  grid | 14. dubna 2012 v 13:12 | Reagovat

 

Taká drobnôstka, ale s príjemnou atmosférou. Seva bude bolieť ruka...

 

4  Patoložka | Web | 14. dubna 2012 v 13:51 | Reagovat

 

grid: Ano, jen jsem chtěla navodit určitý dojem, ale stále s tím nejsem úplně spokojená... Děkuji za komentář!

 

5  Claire | 21. dubna 2012 v 16:55 | Reagovat

 

Jsem ostuda s týdenním zpožděním.

 

Zajímavá povídka, trochu jiný úhel pohledu na partnerské soužití SS a HP.

 

Jen mi prozraď, jak bude Severus vařit lektvary? 

 

Trochu jsi pobourala zažité představy o animagus podobách obou pánů, ale bylo to hezké. Dobře a sugestivně popsané prostředí, jen tak dál.

 

6  Patoložka | Web | 21. dubna 2012 v 17:16 | Reagovat

 

[5]: Claire: Pozor, tohle nebyl slash! Ale přátelská povídka. A co se týče zvěromágské podoby, tak už jsem Harryho četla jako vlka, fénixe,psa...; Severuse jako havrana, dravce, pantera... Ani si všechno nepamatuji. Původně jsem hledala pro Harryho nějaké statnější zvíře, které má zelené oči, ale nic mě nenapadlo. A potřebovala jsem dva minimálně podobné tvory, až jsem nakonec skončila u vlků A Severus a lektvary? No, nějakou zásobu jistě má a za chvilku se vyléčí. Děkuji za koment!

Komentáře   

 
0 # P. 2014-06-28 10:04
Moc hezká a zvláštní povídka. Má příjemně tajemnou atmosféru.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1680
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3510909
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz

 

   

Všechna práva vyhrazena Patoložce. Stránky vznikly v roce 2012. Kontakt: patolozka86(at)gmail.com