Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Řekni něco…

Hodnocení uživatelů:  / 16
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

snarry

Řekni něco…

Autorka: Patoložka

Fandom Harry Potter

Snarry, nostalgické, odehrává se několik týdnů po poslední bitvě

Napsáno na píseň Say Something (A Great Big World & Christina Aguilera "Say Something")

A/N: Bez beta-readu;-)

Ne, nevracím se ke snarry, ale tuhle písničku mám v hlavě už delší dobu a stále jsem na ni chtěla něco napsat…

 

 

ooOoo

 

 

 

Řekni něco…

 

 

 

Bradavická ošetřovna byla tmavá a tichá. Naprostý kontrast k předchozímu rachotu a chaosu, všem těm nepřeberným hlasům, mladým i starým, prožívajícím smutek i přetékajícím radostí ze shledání. Teď by slyšel i špendlík dopadnout na kamennou zem, a to by nemusel ani příliš napínat sluch.

 

Slyšet v tom rozlehlém prostoru svůj dech, jeho dech, bušení vlastního srdce, bylo to…

 

Řekni něco…

 

Tma mlčela, stěny mlčely, mdlý svit hvězd protékající skrz okenní tabule mlčel. Odpověď nepřicházela ani z bělostné přikrývky, která se zvolna zvedala a ještě pomaleji klesala zpět přímo před jeho unavenýma očima. Nepřišla ani před týdnem, ani před dvěma dny, hodinou, před půldruhou minutou. Přesto svá slova opakoval dál. Jako modlitbu. Šeptavě i hlasitě, důrazně i s beznadějí do nich vepsanou.

 

Řekni něco… Je mi to líto.

 

Složil ruce do klína. Stíny ploužící se mezi postelemi se mu vysmívaly. Stejně jako jeho černé svědomí, jako vzpomínky, které ho mučily a požíraly, zatímco mu v žilách ještě proudila čerstvá krev.

 

Tady, v té místnosti, cítil se tak malý, tak bezvýznamný, nepodstatný. To všechno, i když mu provolávali slávu na každém kroku, i když mu blahořečili a potřásali rukama, i když ho prohlásili národním hrdinou a noviny se plnily jeho jménem snad každičký den. On… neměl ten pocit. Neprosil se o to být slavný, neprosil se o to, aby ho každý poznával, ať už podle jeho jizvy nebo jinak, neprosil se o… nic.

 

Jediné, oč celý život usiloval, byla… láska. Taková, kterou viděl ve tvářích svých rodičů z fotografií alba, které mu daroval Hagrid, taková, kterou viděl v očích svého kmotra, než ho objímal, taková, kterou viděl u svých nejlepších přátel. Láska a hrdost. Na něj, na Harryho, obyčejného chlapce, který nechtěl nic a očekávalo se od něj tolik.

 

Tohle chtěl, po tom toužil, tohle… měl. A nevěděl o tom…

 

Řekni něco… Já to nevzdávám.

 

Jít do Zapovězeného lesa byla ta nejtěžší věc na světě. Těžší než utkat se s drakem. Těžší než čelit svým přátelům. Těžší, než zůstat sám. Těžší, než vidět hrob svých rodičů a dům, ve kterém zemřeli. Měl strach, hrozný strach, který stahuje hrdlo a plíce plní vařící tekutinou.

 

Řekni něco… Tam, kde jsi, tě nemohu následovat.

 

Zvedl hlavu, rukou jako tolikrát předtím sklouzl po přikrývce a položil ji na nehybné, dlouhé prsty, které na ní spočívaly. Byly studené. Ne tolik jako před několika týdny, ne jako led, ale ani ne tak hřejivé, jak by měly být. Palcem mimovolně přejel po kůži ruky, ohlazené prací a zjemnělé lektvary, než ucítil jizvu na hraně hřbetu a dlaně. Známka, že ani on nebyl neomylný, že se ani on nevyvaroval zbytečných chyb. Ne…

 

Řekni něco… Nedám ti sbohem.

 

Věděl tak málo. Tápal ve tmě. Celý ten čas. Celou tu dobu, kdy mu neříkali všechno, kdy před ním něco skrývali… A tím nemyslel jen ten kus Voldemortovy duše, který mu doslova seděl na prsou jako had. Myslel tím toho daleko, daleko víc.

 

Jeho život nikdy nebyl jednoduchý, ale překážky ho posilovaly, přátelství utužovalo jeho ducha a naděje do budoucna mu dodávala hnací sílu, když světlo na konci temnoty skomíralo.

 

Hodně získal. A hodně také ztratil. A příliš mnoho neviděl…

 

Řekni něco… Stále se mám co učit.

 

Vždy si myslel, že po své cestě kráčí sám. A mýlil se. Myslel si, že nikdo nevidí jeho soužení. A nebyla to pravda. Myslel si, že není větší bolesti. A byl vyveden z omylu.

 

Vzpomínky. Tolik vzpomínek. Pocitů, které jim nikdo nemohl vzít. Ještě nikdy nevyšel z myslánky tak zmatený, roztřesený, plný strachu, údivu, zoufalství, radosti, všeho… Ani když tam nechtě vstoupil poprvé… ani když to učinil s úmyslem a dozvěděl se tím o té nešťastné události s jeho otcem, ani když musel sledovat dospívání svého největšího nepřítele a snažit se ho pochopit.

 

Tam, v té poslední hodině před svou smrtí se dozvěděl tolik co za celý svůj život ne. O matce, o sobě, o něm, o osudu. O nevyzpytatelném osudu, který rád sází na koně, který vypadá jako černý, zatímco již dávno táhne za druhou stranu v přesně mířeném útoku.

 

Řekni něco… Ty jsi ten, kdo může.

 

Nikdy by… ne, nikdy by se to nedozvěděl nebýt toho, že Snape v Chroptící chýši bezmála zemřel. Ani jeden z nich by nikdy nespolkl svou hrdost, nepřiblížil se dost blízko tomu druhému, aby se uviděli navzájem. Aby dohlédli za hranici svých osobností. Jejich povahy byly příliš prudké, dohromady tvořící třaskavou směs na pokraji výbuchu. A přesto… Ano. A přesto.

 

Řekni něco… Já budu tentokrát poslouchat.

 

Chybělo málo a byli by za závojem oba, ve stejnou hodinku. Nevěděl, co je zachránilo, co jim dalo druhou šanci. Možná za to mohl Brumbál a jeho poslední vzdor osudu, anebo to byla čirá náhoda, na nástupišti devět a tři čtvrtě neměl čas se na něco takového vyptávat, ale rád by si myslel, že tomu tak bylo. Že za to mohl ten starý čaroděj, který splétal vlákna životů lidí kolem sebe, ale nikomu nic neříkal. Mohl by mu pak snáz odpustit…

 

Řekni něco… Pomůžu ti.

 

Nadechl se. Zádumčivé, tíživé ticho ošetřovny se prohlubovalo. Nad ránem, než vysvitly první paprsky slunce, to bylo vždy nejhorší. Hodina smrti, čas, kdy duše odcházely, neboť už je úponky života neudržely v jejich tělesných schránkách. Nemohl v tu dobu spát. Vždy se probudil, jako by podvědomě věděl, že ho musí strážit a ve správnou chvíli zachytit, kdyby se i jemu zachtělo skoncovat s tím vším a odejít. Byl odhodlaný ho nepustit. Protože on stál za záchranu. Protože on stál za… to. I kdyby to znamenalo, že bude muset bojovat ještě o chvíli déle a o to urputněji.

 

Řekni něco… Budu tě milovat, i když o to nestojíš.

 

Světlo hvězd pomalu sláblo, tma za okny zešedla. Harry sklonil hlavu a čelo odložil na přikrývku. Kdyby byl někdo jiný, možná by to vzdal, kdyby byl někdo jiný, možná by dal na odmítavá slova madam Pomfreyové a soucitné pohledy profesorky McGonagallové, kdyby byl někdo jiný, možná by se dávno otočil a snažil se zapomenout. Jenže on nebyl. Jeho srdce bylo silné, jeho vůle pevná a jeho mysl upřená k cíli, i když toho měl někdy nad hlavu. Přesto přicházel každý den, nevynechal. Ani když ho Hermiona nabádala, aby se nepřemáhal, ani když se ho Ron snažil přivézt k rozumu, ani když ho paní Weasleyová vyprovázela starostlivými pohledy a pan Weasley těmi smutnými…

 

Řekni něco… Já věřím, že to dokážeš.

 

Zavřel oči. Nechtěl nad tím vším uvažovat. Bylo další ráno a s ránem začal nový den. Ne s půlnocí, nebo s jejím odbitím, ale s ránem. Až když vyšlo slunce a duchům bylo konečně vale, tehdy teprve začal nový den.

 

Vydechl a stiskl ruku, kterou držel, a pak na její prsty vložil polibek lehký jako peříčko. Dělal to vždy, když se loučil a odcházel. Jako by tím stvrzoval svůj slib, slib, že se opět vrátí.

 

Řekni něco… Dokud budu moci, budu vedle tebe.

 

Otevřel oči a zvedl se. Paprsky slunce se mu už odrážely na tváři a on vyhlédl z okna ven. Černé jezero se třpytilo a louky kolem něj se blyštěly ranní rosou. A pak, když pouštěl tu ruku, dlouhé prsty se kolem jeho unikající poprvé sevřely. Lehce. Možná váhavě.

 

Harry strnul na místě, rozšířené zornice upřené do bledé tváře odpočívající na polštáři.

 

Řekni něco… Počkám, než se vrátíš.

 

A pak se jeho rty pohnuly.

 

„Pottere…“

 

KONEC

 

Komentáře   

 
+2 # Ror 2015-04-09 20:51
To je super! ... Asi mi už nějakou dobu něco takového chybělo. Díky :roll:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2015-04-13 18:00
Děkuji moc;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
+1 # KalamityJane 2015-04-10 04:47
Moc hezky melancholické, velmi jsem si to užila, tvé snarry mi vážně chybí, děkuju.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2015-04-13 18:01
Mně taky, jenže... no, když to nejde, tak to nejde... Ale třeba zase někdy;-) Díky! :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
+2 # hanetka 2015-04-10 06:54
To byla ale nádherná náladovka. Tu písničku znám a ani jsem si ji nemusela pouštět, celou dobu mi zněla v uších. Krásně vystihla tu bolest a naději... umíš, Pat. A protože jsem cvok a píšu české texty ke všemu, co mě zaujme... tak tady je jeden pro tebe:
Řekni mi, abych to nevzdával,
šel s tebou, ať je to sebedál,
byl bych tvůj, jen kdybys o to stál,
řekni mi, abych to nevzdával.

Teď já chtěl bych ti dát,
co bylo v nás,
já nevěděl to snad

Proč dál si na něco hrát?
Já po tom všem zas
se učím lásku znát

Řekni mi, abych to nevzdával,
odpusť mi, dřív jsem to nepoznal.
Budu tvůj, jen kdybys o to stál,
řekni mi, abych to nevzdával.

Už dál nechci se bát,
svou pýchu jsem vzdal,
chci tebe mít rád.

Řekni mi, abych to nevzdával,
odpusť mi, že jsem to nepoznal,
budu tvůj, jen kdybys o to stál,
řekni mi, abych to nevzdával.

Řekni mi…
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2015-04-13 18:02
Óóóóóóóó!!! :heart: :heart: :heart: Strašně krásný;-) Jsi talent a já jsem moc poctěná, že jsi tím ozdobila tuto povídku;-) Děkuji :lol:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # kytka1 2015-04-10 06:55
Krasny pribeh. Dekuji. Snarry mi uz chybelo. :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2015-04-13 18:02
Děkuji moc;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Brandivina 2015-04-10 11:27
Ó můj bože.... tak jsem dočetla, po tváři mi kanou slzy a přemýšlím, jaký komentář tu zanechat. Opravdu nevím, jak vyjádřit ten pocit, který mám. Snad, kdybych nosila klobouk, ještě dlouho bych si ho nemohla nasadit na hlavu, dlouho by byl sejmutý. Děkuju!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2015-04-13 18:03
:lol: :-* :cry: :heart: Děkuji moc, povzbudilo a potěšilo;-) A ten klobouk si tedy seberu, snad mi půjde k pleti :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mája 2015-04-10 12:32
Pláču... Fakt na to skoro nevidím. Tohle dokáže jen Pat... :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2015-04-13 18:04
:cry: :cry: :cry: Mmmm... Děkuji moc! :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Sitara* 2015-04-10 21:24
Tohle tedy krásně přispělo k mojí nynější melancholické náladě... teď rychle něco veselého, aby se to vyrovnalo, jinak budu brečet taky :cry: Moc se mi to líbilo, Pat. Děkuju! :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2015-04-13 18:04
Jasně, tak do hobita, honem;-))) :heart: Né, ale děkuji. Jsem ráda, že jsem ti zase jednou mohla udělat radost... starost... nostalgii... však víš;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Kayla 2015-04-10 22:42
:cry: kde je pokračování? teď se přece musí vzít
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2015-04-13 18:05
No tak tak daleko tedy fakt nejsou :lol: :lol:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Radkynzn 2015-04-11 08:03
krásné :-(
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2015-04-13 18:05
Děkuji
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # ewalien 2015-04-11 10:25
Krása... Tak dojemný. Víš že jsem čekala, že Snape umře, místo, aby se probral? Moc se mi to líbilo, děkuju.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2015-04-13 18:06
Vidíš, a to mě ani nenapadlo... :P Díky!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # gridi 2015-04-11 18:26
Moc pekné,Pat. Takto to mám naozaj rada.Ďakujem. :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2015-04-13 18:07
A já také děkuji :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mononoke 2015-04-12 10:19
Vytrvalosť Spasiteľa bola nádherne odmenená...
nebude bonus ako to bolo ďalej?
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2015-04-13 18:08
Tak Spasitele, tak bych to nedefinovala, ale Harryho vytrvalost je velká;) :lol:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # wera 2015-04-12 19:05
Bože,tak moc už mi na této stránce chybělo nové snarry. Bylo úžasné! Napsat něco takového dokáže málokdo!! Velký dík!!!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2015-04-13 18:09
Awww, děkujiiii! Mně to taky chybělo. Tak třeba zase někdy... ;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # pajka 2015-04-13 10:42
Je mi líto té úvodní věty, že se nevracíš ke Snarry...Protož e napsat něco tak nádherného jako je tahle náladovka, to jen tak někdo neumí! Úžasné! Moc díky za tenhle skvost! :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2015-04-13 18:09
Že se nevracím ke snarry neznamená, že se nevrátím ke snarry třeba aspoň občas;-))
Děkuji moc! :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Abby 2015-04-13 16:13
Nádherná povídka. Hrozně moc se mi líbí. Smekám :)) A jsem moc ráda, že jsi tomu udělala šťastný, ale přitom ne kýčovitý konec (což je celkem umění). Děkuji ti za počtění :))
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2015-04-13 18:10
Ach, tak o tohle vybalancování se většinou snažím a někdy to i vyjde. Děkuji moc;-)) :lol:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Profesor 2015-05-08 18:56
Ach, to je nádherné. Řekni něco... Já to dřív nepoznal...

---
Opravdu se už nevracíš ke snarry? Škoda, tvé povídky s nimi se mi vždycky líbily.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Sonka 2015-09-26 12:31
Nádherné :heart: Prijala by som i pokračovanie, veľmi precítené :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # miriam 2016-05-23 20:37
Smutné. Ale krááááásně smutné....
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # sisi 2016-08-04 20:17
:-* tolik jsem se bála, že to nedopadne dobře, že po poslední větě odejde tam, odkud se nikdo nevrací, naštěstí jsi, Pat, milosrdná a ušetřila si mě žalu a následného břichabolu, :oops: depresí i trudomyslností. Dík. :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1680
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3510912
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz

 

   

Všechna práva vyhrazena Patoložce. Stránky vznikly v roce 2012. Kontakt: patolozka86(at)gmail.com