• Aktuálně pokračuje zveřejňování překladu povídky Zkázonosný prach (HP, snarry).
  • Chystá se nový snarry překlad.

Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Three Firsts and One Forever - Třikrát poprvé a jednou navždy

Hodnocení uživatelů:  / 12
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

snarry

Three Firsts and One Forever - Třikrát poprvé a jednou navždy

Autor: suitesamba; Překlad: Patoložka; Beta-read: Claire

Snarry, Romance/Family

http://suitesamba.livejournal.com/14151.html

Popis příběhu: Třicet let poté, co se Harry zamiloval do Severuse, vypráví své vnučce o některých významných poprvé v jejich životě.

Rozsah: 6875 slov

PP: Už jsme se tady s jednou povídkou od úžasné americké autorky Suite Samba setkali - pokud si vzpomínáte, bylo to Never Any Regrets (Vůbec žádná lítost). Toto je druhá povídku, kterou od ní překládám, a musím říct, že je to povídka, která mě opravdu chytla za srdce. Ne, že by byla nějak zvlášť emocionálně vypjatá nebo že by snad byla něčím přelomová, ale ona má prostě takové to… kouzlo, atmosféru, kterou cítím, když čtu povídku Sensible Garden (Vnímavá zahrada), kterou překládá Alcea. Nevím, čím to je, možná jde prostě jen o tu zahradu, která tam figuruje, nebo tím, že jsou tady Harry se Severusem vyspělí, zmoudřelí věkem, každopádně doufám, že se vám bude líbit stejně jako mně.

 

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by suitesamba, czech translation was created by Patolozka.

ooOoo

Třikrát poprvé a jednou navždy

by Suite Samba

 

Severus vypadá na zahradě jako temný flek, záhonky s fazolemi a sladkou kukuřicí už jeho štíhlou postavu bezmála spolkly. Mají tam rajčata, ta s malými hrozny na salát a poté také hruštičky na omáčky, a malé dýně a tykve a okurky a melouny. Velké dýně mají svůj vlastní záhonek, pohnojený dračí mrvou, a už jsou větší než camrál. Rozmanité bylinky rostou v úhledných klínovitých plůtcích a okolo nich trčí kruhovité shluky divoce vysemeněných sedmikrásek a třapatek.

Irisiny kaštanové vlasy jsou vidět za řadou vysazených rajčat. Je to Lilyino nejmladší dítě a tohle je její poslední červen, který stráví se Severusem na zahradě, protože v září nastupuje za svým starším bratrem do Bradavic. Je to konec jedné éry a Harry přemýšlí o tom, jestli s tím vším bude Severus příští rok pokračovat tak jako vždy – jestli vypěstuje dýně tak velké, aby v nich mohl spát hafoň, i jestli ty nejmenší okurky naloží s první snítkou kopru.

Před třiceti pěti lety byl Harry jedenatřicetiletý svobodný otec se třemi dětmi, který přispěchal do Bradavic za Teddym, když se jeho kmotřenec zranil při famfrpálu. Přivlekl s sebou všechny tři děti a všechny pak nervózně čekaly na lavičce před ošetřovnou, jejich drobné nožky pohupující se ve vzduchu se dokonce ještě ani nedokázaly dotknout podlahy.

Když Poppy vykoukla ven, aby je zkontrolovala, objevila tam ředitele, který děti nabádal k výletu do kuchyně, kde – jak jim tvrdil – potřebovali domácí skřítci drobné ručky, aby jim pomohly s pečením sušenek.

„A jedením taky?“ zeptal se James nadějně.

Severus možná nepřispěl do DNA těch dětí, ale toho dne je začal utvářet a ovlivňovat. Harry si ani nedokázal představit, jaké by jinak byly – kde by byly – kdyby neměly ve svém životě Severuse.

Harry hledí na Severuse, který se vynořil ze zahrady oděný ve svých nízkých kožených botách, pracovních kalhotách a jednoduché košili s knoflíčky, kterou upřednostňuje, když chodí ven. Iris pomalu cupitá za ním, copy se jí pohupují kolem ramen, a nese kulatý košík tak velký, že jej pažemi ani zcela neobejme. Harry vstane z verandy a sejde po pěti širokých schůdcích dolů. Usmívá se, jako vždy v toto roční období, v tuto denní dobu, kdy se svlačec a hrachor ve změti vinou po nízkém plotu kolem zahrady.

„Máme další okurky na nakládání, dědo!“ zvolá Iris a dá se s rozpustilým úsměvem na její pihovaté tváři do běhu, když Harryho uvidí. Položí košík na schody a kecne si vedle něj. Harry natáhne ruku a popadne tu Severusovu, když k nim muž dorazí, sevře ji a vtiskne mu na větrem ošlehanou tvář pusu, když Severus vyšplhá po schodech nahoru.

„Ruce, Iris,“ pronese Severus. „Pojď se nejprve umýt. Pak si můžeš sednout venku a trochu zabavit svého dědečka mezitím, co si trochu zdřímnu.“

„Venku je krásně,“ prohlásí Harry a zvedne košík, aby mohl následovat Severuse a Iris dovnitř. „Můžeš si dřímnout na verandě. Auuu!“

Ani jeden z nich se neohlédl. Iris se zahihňá a uteče do koupelny. Severus si odfrkne a zamíří do kuchyně. Harry si vysaje krev z palce, kam ho právě kousnul zahradní trpaslík, který se schovával v okurkách.

„Vy dva,“ zamumlá, ale tvář se mu roztáhne do laskavého úsměvu, zatímco podrážděně třepe hlavou.

Usmívá se, když odkládá košík na kuchyňskou linku a jeho úsměv trvá, i když si palec omotává čistým kapesníkem.

ooOoo

„Řekni mi, jak tě papá poprvé políbil.“

Harry klečí před čajovými růžemi a rozprostírá kolem kmínků mulčovací kůru.

„Kdy mě papá poprvé políbil? Proč si myslíš, že jsem ho jako první nepolíbil já?“ Harry si sedne na paty a pohlédne na svou vnučku. „A od které doby se ty vůbec zajímáš o líbání?“

„Jasně, že tě políbil jako první,“ odvětí Iris a protočí oči. „On je tvůj princ. A princové vždycky políbí svou princeznu jako první.“

Harry se zasměje. „Takže jsem tedy princezna, jo?“

Iris pokrčí rameny. „Jsi menší.“

„Ne ve svých skleněných střevíčcích na vysokých podpatcích,“ odvětí Harry a natáhne se pro další porci kůry.

„Dědo!“ zavelí Iris podrážděně. Seběhne schody, usadí se se zkříženýma nohama na trávníku vedle něj a hledí na něj s takovým nadějným a vážným výrazem, až se Harryho rty v odpověď stočí vzhůru. „Prostě mi to řekni!“

„Stalo se to před dávnou dobou,“ pronese Harry. Odhrne si pramen prostříbřených vlasů za ucho a zadívá se přes Irisinu hlavu na místo, kde Severus, jeho partner více než třicet let, dřímá na širokém křesle s opěrkami.

„Ale ty si to pamatuješ!“ trvá na svém, její hlas je tichý, ale naléhavý. „Musíš si to přece pamatovat!“

Harry se natáhne a jemně jí setře špínu z její vážné tváře. Když pohlédne přes rameno na jasně modrý obzor, objeví se mu u očí vrásky. „Och, pamatuji,“ pronese. „Pamatuji se na to.“

 

První poprvé

Ten příběh obsahoval jmelí, jak jinak, a domácí skřítky na bruslích a jeden šálek velmi dobrého vaječného koňaku.

Harry a Severus spolu nechodili – tedy ne v pravém slova smyslu. Ale od té doby na konci září, co se Teddy zranil, Harry děti do Bradavic přiváděl na famfrpálové zápasy a halloweenský ples a jednou na čaj. Pozvání na čaj přišlo přímo od ředitele a šlo celkem vzato dobře, třebaže si Al stěžoval na rebarborový koláč.

Měsíc po pozvání na čaj dorazilo další a tentokrát nezahrnovalo jen Harryho, ale také Rose a Huga Weasleyovy. Ron a Hermiona si v Prasinkách pořídili domek, když si tam Ron a George otevřeli druhý obchod, a jejich děti byly na hradě častými návštěvníky.

Čaj byl podáván v ředitelně, za přítomnost všech bývalých ředitelů a ředitelek, kteří byli – což bylo vážně divné – vzhůru a velmi upovídaní. Lily a Hugo, nejmladší z dětí, drželi v rukách rozměklé rozdrobené sušenky, zatímco s očima i ústy dokořán naslouchali kakofonii hlasů lidí, kteří se jich dotazovali na teplotu čaje a čerstvost sušenek. Byla to formální akce – i přes ty otravné portréty – s náležitými šálky a podšálky, kde každou žádost následovalo: „Prosím,“ nebo: „Děkuji vám,“ a po něm: „Smím?“

Protože bylo čtrnáct dní do Vánoc, hrad už byl vyzdobený na svátky. Po čaji Harry všem utřel ruce a tváře a pak navrhl, aby se šli podívat na vyzdobenou Velkou síň, a Severus skupinku, jako pravý hostitel, doprovodil dolů po mramorovaných schodech do vstupní chodby.

Pak je ale Severus, místo aby zamířili zdobenými dvojitými dveřmi, nasměroval k jedněm malým dveřím, které směřovaly do kuchyně.

„Můžu polechtat hrušku?“ zeptal se James, který spěchal hned za ředitelem. „Jsem nejstarší!“

„To jsi a smíš,“ odpověděl Severus.

„Proč jdeme do kuchyně?“ stěžoval si Al, očividně otrávený z toho, že to byl James, kdo polechtá hrušku. „Myslel jsem, že se jdeme podívat na výzdobu.“

„To také jdete,“ odpověděl Severus, ale nenabídl mu další vysvětlení.

Harry vypadal nejprve zmateně, ale pak se jeho tvář roztáhla do úsměvu.

„Ještě nikdy jsem neviděl kuchyň v období Vánoc,“ pronesl a pohlédl na Severuse s nezbedným úsměvem. „Dělají snad domácí skřítci výzdobu?“

Severus obrátil oči v sloup. „Vskutku, dělají domácí skřítci výzdobu?“ zopakoval. James už se chopil kliky, která vyvstala z obrazu, jakmile polechtal hrušku. Kývl na Jamese a chlapec stlačil kliku. „Připravte se – a dívejte se pod nohy. Zůstaňte pohromadě v blízkosti dveří.“

Harry byl součástí magického světa už více než dvacet let a přesto se celý ten čas nedal srovnávat s bradavickou kuchyní ve vánočním období. Cítil, jak se Hugo a Lily přimkli k jeho noze, když všichni vstoupili dovnitř.

Byly tam stromky. A světýlka. A větvičky borovic. Zelené a rudé a stříbrné a zlaté stuhy. Skleněné koule a barevné borové šišky. A sníh. Opravdický sníh? A skřítci na bruslích uhánějící a kličkující po kuchyni a nosící tácy a misky a hrnce a pánve.

„Páni!“ zvolal James.

Harry pocítil trhnutí na levém boku, kde byl na něj namáčknutý i Al.

Když si domácí skřítci uvědomili přítomnost jejich váženého ředitele, nahrnuli se ke dveřím, někteří z nich předvedli brilantní zastavení na bruslích a posprchovali děti ledovými krystalky.

„Hustý!“ James poskočil z jedné nohy na druhou a setřel si z ucha led.

Dav skřítků se elegantně rozprostřel a velmi starý skřítek – Harry si pomyslel, že to byl ten nejstarší, se kterým se kdy setkal – předstoupil před ně. Jeho cibulovité hnědé oči potěšeně zářily, zaměřujíce se nejprve na Severuse a pak sklouzly na Harryho. Usmál se, zvolna se uklonil a pak se znovu narovnal, jeho oči opětovně přeskočily ze Severuse na Harryho.

„Winstone, prosím, uspořádej pro děti prohlídku a pro mě a pana Pottera nech připravit nějaký vaječný koňak.“

Severus promlouval autoritativně, ale v jeho hlase zazněla vlídnost, která byla Harrymu sice nová, ale přesto mu připadala zcela na svém místě.

Když se drobný skřítek znovu uklonil, otočil se a vydal rozkazy hlasem dokonce ještě hlubším a chraplavějším, než jaký měl Krátura, Harry do Severuse šťouchnul.

Winston?“ zašeptal.

„Buď hodný,“ zamumlal Severus. „Je na své jméno extrémně citlivý.“

A najednou se před nimi objevily miniaturní sáně tažené čtyřmi bruslícími skřítky. Mladší děti se na to dívaly podezřívavě, ale když James nasedl, ostatní následovali jeho příkladu a skřítci odstartovali.

„No, to je tedy rozhodně nečekané,“ pronesl Harry, když malé červené sáně zmizely v jedné uličce, která imitovala kolejní stoly. Děti kvičely a smích se za lehkého padání sněhu rozléhal místností.

„Předpokládal jsem, že by je místní výzdoba mohla bavit víc, než ta formální ve Velké síni.“ Severus zvedl šálek s vaječným koňakem z tácu, který mu nabídli dva skřítci, každý jej podepíral z jedné strany, a podal jej Harrymu, než si vzal jeden i pro sebe.

„Rozumíš jim,“ řekl Harry celkem zamyšleně, když upíjel vaječný koňak a sledoval malé sáně, kterak započaly další jízdu dlouhou uličkou.

„Také jsem byl kdysi dítětem,“ odpověděl Severus, jeho oči hleděly vpřed, sledovaly sáně. Jeho prsty se stočily kolem šálku s koňakem.

A i když oba dva právě přemýšleli nad tím, že jejich vlastní dětství nezahrnovalo jízdu na saních jakéhokoliv druhu, tím méně skrz očarovanou bradavickou kuchyň, a že tyto konkrétní děti trochu rozmazlují, neřekl ani jeden ani slovo.

„Jmelí!“

Harry by přísahal, že mu od nohou kvákala žába, když mu něco přišláplo hábit. Ale ten hlas patřil Winstonovi, tomu starobylému skřítkovi, který měl právě v těch starých jasných očích spokojený pohled namířený vzhůru na místo, kde tančila ve vzduchu nad Harryho rozcuchanými vlasy větvička jmelí.

„Jůůůůů!“

Sáně projely kolem nich, otočily se a zamířily znovu k imitaci kolejních stolů. Rose, Al a James měli všichni ruce ve vzduchu.

Harry zariskoval letmý pohled na Severuse a sledoval, jak jeho oči sklouzly z očarovaného jmelí dolů na drobného skřítka a pak zpět nahoru na Harryho.

Harry pozvedl obočí.

„Nuže dobrá,“ pronesl Severus. Vydal přehnaný povzdech, vrhnul letmý pohled na skřítka, jako by mu chtěl sdělit, že pochopil, že ho také rozmazluje, a pak se sklonil, aby Harryho políbil na tvář.

Avšak Harry, který už dost dlouhou dobu nikoho nepolíbil a jehož srdce okamžitě zrychlilo, když se Severus rty dotkl jeho studené kůže, obtočil paže kolem mužova krku a otočil hlavu jen dost na to, aby se svými rty dotkl Severusových.

Bylo to pozvání.

A Severus to pozvání přijal.

Jeho rty se proti těm Harryho pohnuly, přitiskly se na něj s jemnou žádostí, zatímco se jedna jeho ruka propracovala kolem Harryho pasu a přitáhla si jej o něco těsněji k sobě. Harry si pamatoval první dotek jeho rtů, první chvíli, kdy se jeho prsty zapletly do Severusových vlasů, první přetrvávající chuť koňaku na Severusových ústech a jazyku. Pamatoval si, jak se mu sněhové vločky rozpíjely na tváři, cinkot zvonečků na skřítkovských špičatých zelených čepičkách a smích dětí, které se vyřítily ze saní.

„Jmelí!“ zvolala Lily a zamířila k Harrymu. „Dej mi taky pusu!“

Harry si pamatoval, jak na něj malá Rose hleděla s takovým tím velmi hermionovským výrazem ve tváři a vybavoval si, že věděl s naprostou jistotou, že na ten polibek Rose nezapomene, až se jí bude maminka vyptávat, jaký měla den.

A do dnešního dne si také pamatoval dotek Severusových bříšek prstů na svých bedrech, když své hosty doprovázel zpátky nahoru, a výraz na jeho tváři, když v tichosti sledoval, jak se přes letax ve Velké síni přemisťovali domů.

ooOoo

Iris si povzdechne, když Harry dokončí příběh.

„A to je všechno?“ vyptává se. „Nepodnikli jste společnou jízdu na saních? Nedali jste si kolem ramen kožešinovou deku a neseděli jste na saních bok po boku a nechoulili jste se kvůli teplu k sobě?“

Harry se zasměje. Dumá nad tím, který mudlovský film asi nedávno viděla, že má takové nápady.

„Ty saně byly určené pro skřítky,“ připomene jí. „Byly docela malé i pro děti a to tvojí mamce a Hugovi byly jenom tři roky.“

Podezřívavě si ho přeměří. „Opravdu tam byli skřítci na bruslích?“

Harry se usměje. Ještě před třemi lety, možná před dvěma, by mu uvěřila bez zaváhání. Dívenka mu věnuje tvrdý pohled. „Tohle totiž zní jako něco, co by si vymysleli strejda Ron a strejda George.“

Harry se ušklíbne. Opravdu to zní jako jeden z Ronových příběhů. „Zeptej se papá, až se probudí,“ odpoví.

Oba pohlédnou vzhůru na Severuse na verandě. Stále ještě spí a vypadá tak uvolněně a pohodlně, jak jen může pětaosmdesátiletý čaroděj vypadat, když usne na širokém, nízkém křesle za letního rána. Nohy má natažené dopředu a na nohách má obuté poddajné kožené trepky s jehněčí podšívkou namísto bot na zahradu, které nechal postavené na vrcholu schodiště spolu s Irisinými starými botaskami. Ruce má sepjaté na břiše, prsty více vrásčité a drsnější, než když se poprvé otřely o Harryho tvář. Jeho tak typická hříva převážně šedých vlasů je dnes spoutaná v ohonu, nadvakrát svázaná na zátylku, kde se vine jako lano na jeho zádech. Třebaže nosí brumbálovský účes – dlouhé vlasy jen volně sepjaté – stále se každý den horlivě holí a skla jeho brýlí mají černé obroučky, ne zlaté. Právě teď spočívají na špičce jeho nosu a noviny, které četl, než usnul, jsou rozprostřené na jeho klíně.

„Papá stárne,“ pronese Iris. Něžně se zadívá na svého druhého prarodiče a Harry se k ní nakloní a soucitně jí stiskne ruku.

„Všichni stárneme,“ odpoví, „pokud máme to štěstí.“ Pomyslí na své rodiče a Siriuse. Na Cedrika Diggoryho. Na Freda a Tonksovou. Na Hermionino a Ronovo malinké dítě, které přišlo na svět o tři měsíce dřív a které jej ve stejný den i opustilo.

„Ale papá ještě není skutečně starý.“ Iris teď dřepí vedle Harryho a pomáhá mu rozprostírat mulčovací kůru pod karafiátově růžové čajové růže. Ztiší hlas. „Ne jako teta Minnie.“

Harry ji na zemi pohladí po ruce, ale nijak to nekomentuje. Minervě se v poslední době nedaří moc dobře, třebaže je její mysl stále ostrá v tom uvadajícím těle.

„Papá tady nebyl, když byli mamka a strejda Al a strejda James miminka. Říkal mi to. Říkal, že je zdědil, když se z nich stali malí rváči.“

Harry pozvedne obočí. „To zní jako tvůj papá,“ pronese a láskyplně zavrtí hlavou. „A ano, tvojí mamce byly tři roky, když vstoupil do našich životů.“

„Držel mě papá, když jsem byla miminko?“

„Samozřejmě, že ano. Držel i tvého bratra a bratrance. Vedl si s dětmi moc dobře.“

Iris se ušklíbne. „Papá nemá miminka rád. Dělají moc velký svinčík.“

Harry vstane a opráší si ruce o kalhoty. Pak se protáhne a zamračí se, že ho táhne v zádech. Usadí se na schody vedoucí k verandě a opře se o zábradlí, pobízeje Iris, aby si přisedla k němu. „Ale přesto to zvládl. Chceš slyšet o tom, kdy měl v rukách novorozené miminko poprvé?“

„Neupustil ho, že ne?“ zeptá se Iris, když vklouzne na místo po jeho boku.

„Jeho,“ opraví ji Harry. „Byl to tvůj bratranec Oliver. A ne, samozřejmě, že ho neupustil.“

Iris pozvedne obočí v dokonalé imitaci Severuse. „Jsi si jistý? Protože kdyby ho někdo upustil na hlavu, pak by to ohledně Olivera mohlo vysvětlovat pár věcí…“

„Trávíš se svým papá příliš mnoho času,“ odpoví Harry a něžně ji klouby ruky šťouchne do brady. „Oliver má možná názory, které se s tvým papá přesně neshodují, ale přesto se mají oba velmi rádi.“

„Oliver zbytečně riskuje svůj život,“ přednese Iris. „Draci jsou divoká zvířata. Nemělo by se na nich jezdit nebo závodit.“

„Rozhodně se Severusem trávíš příliš mnoho času.“ Harry si přitáhne nohy k tělu a obejme dívku kolem ramen. „A teď, pokud přestaneš se svou přednáškou ohledně tvého bratrance, řeknu ti o tom, jak tvůj papá poprvé držel v náručí miminko.“

 

Druhé poprvé

„Přestaň se vrtět,“ pronesl Severus podrážděně. „Kdybychom sem nedorazili tak brzy, nebyl bys tak napjatý.“ Jeho ruka spočinula na té Harryho a propletla s ní prsty.

„Jsou to už hodiny,“ odpověděl Harry.

„Jak jsem pochopil, trvá to hodiny,“ odvětil Severus.

Harry sevřel Severusovu ruku. „Samozřejmě, pamatuji se. Není to až tak dávno.“

„Lily je dvacet čtyři,“ připomněl mu Severus.

„Dvacet čtyři…“ Harry zaklonil hlavu, až s dutým zvukem bouchla do zdi. „Jak se to jen stalo?“

Severus zvedl hromadu žádostí o místo, kterou právě procházel. „Tento kandidát tvrdí, že má pětiletou praxi z rumunské dračí rezervace, až na to, že nemá na seznamu referencí Charlieho Weasleyho.“

„Charlie není jediný krotitel,“ odpověděl Harry. Pohlédl na hodiny a zamračil se. „Poslal jsi sovu Lily, že ano? Proč tady ještě není?“

„Poslal jsem sovu Lily i Albusovi, jak jsi žádal,“ odpověděl Severus. Vytáhl další žádost. „Tento prý choval kluběnky velikosti camrálu.“ Zamračil se, zmačkal pergamen a odhodil ho na podlahu.

„A co přesně jsi jim do toho vzkazu napsal?“ zeptal se Harry.

„Že Charlotte rodí a že jsi mě hned odvlekl do nemocnice, třebaže se dítě s velkou pravděpodobností nenarodí před východem slunce.“

„Parchante,“ zamumlal Harry, „začala rodit už v poledne. A pro její dobro doufám, že se to dítě před východem slunce narodí.“

„Tento pracoval v mudlovské zoo ve Státech,“ prohlásil Severus. Přelétl životopis a pak si povzdechl. „Dělal průvodního ve vláčku pro děti.“

„Překvalifikovaný,“ zabrblal Harry.

„Hodlá se tu objevit i slečna Weasleyová?“ zeptal se Severus, aniž vzhlédl.

„Ginny?“ zasmál se Harry. „V téhle části roku? Harpyje se zase dostaly do play-off. Má plné ruce práce.“

„Pochybuji, že by se objevila i mimo sezónu,“ zabrblal Severus. „Zdá se, že ji životy jejích dětí nějak moc nezajímají.“

„Jsem rád, že to James a Charlotte dělají po staru,“ řekl Harry. „A ty bys Ginny neměl soudit, Severusi. Udělala mi velkou službu – bez ní bych nikdy nebyl otcem.“

„Ne bez jejích vajíček a velkého množství peněz pro náhradní matku, která by je donosila,“ odpověděl Severus.

„Ale ty si nestěžuješ, že ne?“

Severus odložil papíry a znovu propletl své prsty s Harryho. „Ne. Vůbec ne. Jsem nesmírně vděčný, že už byla ta těžká práce hotová, když jsem vstoupil na scénu.“

Harry zafrkal. „Těžkou práci? Myslíš si, že to byla těžká práce?“

„Tati?“

Oba vzhlédli a otočili hlavy ke dveřím, kde stál James a vypadal vyčerpaně a nadšeně zároveň a usmíval se na ně.

„Narodil se ve 23:14. Váží tři tisíce sedm set gramů. Vlásky téměř nemá, ale ty které má, jsou tmavé. Pojmenovali jsme ho Oliver Severus.“

Severus si povzdechl. „Přál bych si, abyste to vy všichni už přestali dělat…“

*

„Je krásný, Jamesi. Vypadá přesně jako ty.“

„Přesně tohle říká i Charlotte,“ odpověděl James a mluvil tiše, aby neprobudil svou vyčerpanou ženu. „Pevně doufám, že bude vypadat spíš jako ona.“

„Má její ústa,“ nabídl mu Severus. „Škoda, že je nemá otevřená, abychom se mu podívali na zoubky.“

„Miminka se nerodí se zoubky…“ Harry zachytil Severusův spokojený úsměv a usmál se rovněž. „Přestaň. My všichni víme, že jsi měl kolem sebe už hodně dětí.“

„A ještě také neotevřel oči. Dokážeš si představit, jaké asi budou?“

James obrátil oči v sloup.

„Ano, má dvě dokonalé oči. Teď jsou modré, ale můžou se nakonec zbarvit do hněda nebo do zelena.“ Natáhl se a jemně pohladil dítě po tváři. Obličej malého Olivera Severus se trochu zkřivil, ale chlapeček přesto dál spal.

„Proč si ho nepochováš?“ zeptal se Harry. Sklonil hlavu ke svému vnukovi a cítil úžas nad tím dokonalým hřejivým uzlíčkem, jako vždy, když držel novorozeně v rukách. Zamířil k Severusovi, aby mu ho podal, ale muž ukročil dozadu.

„Měli bychom jít. Jsem si jistý, že by James a Charlotte ocenili trochu soukromí.“

Harry přimhouřil oči. „Posaď se, Severusi.“

A než se Severus zmohl na další protest, Harry mu do náruče opatrně vložil novorozeného chlapce. A i přes jeho počáteční nechuť držet to dítě, miminko perfektně pasovalo do ohbí jeho paže, přitisklo se k jeho hrudi tak přirozeně a dokonale jako Lily, když jí byly tři roky a on ji nesl v náručí toho dne, před dávnou dobou, než se z nich stala rodina, když byl Harry zraněn a Al pro něj přiběhl letaxem.

A Harry dokázal říct – viděl to na Severusově tváři – že se to dítě pro Severuse náhle stalo skutečností.

Severus si nemyslel, že by s Jamesem, Albusem a Lily o něco přišel. Harry věděl, že by je Severus nemohl milovat víc, ani kdyby s nimi sdílel svou DNA. Nepřetékal citem. Nezahrnoval je častými objetími, ale ta, která jim poskytl, a ta které od něj přijali, byla ta zásadní, která nejvíce potřebovali a kterých si nejvíce cenili. Nikdy se nevměšoval do jejich životů, nemohli se ho přesytit, ponechával jim nezávislost, o které věděl, že ji potřebují. A během jejich bradavických let se stal ředitelem i otcem a dokázal ty dvě role dokonale oddělit od sebe. Byl přísným rodičem, dobře doplňoval Harryho snahy o rozmazlování, a také tichým společníkem, který jim byl vzorem.

„Nemůže vážit skoro čtyři kila,“ pronesl Severus nakonec. Lehce se posunul a děťátko najednou otevřelo oči. Harryho tvář se roztáhla do úsměvu a pak si s Jamesem vyměnili potěšené pohledy. James natáhl k Harrymu ruku a Harry ji zachytil a stiskl – okamžik vzájemnosti, zatímco se dívali, jak se Severus zamiloval.

U Harryho k tomu už u tohoto dítěte došlo, stejně jako se mu to stalo s těmi třemi, které sám stvořil a trochu jiným způsobem s Teddym, když spolu seděli na Andromedině opotřebované pohovce dva týdny po smrti Remuse a Tonksové. A on věděl – když sledoval, jak Severusův přísný výraz zjemněl, když na něj Oliver zamrkal – že si tohle dítě právě přivlastnilo kousek Severusova srdce.

Severus mohl tvrdit – ve zřídkavých okamžicích sentimentality, když spolu leželi propletení v posteli, zatímco se přes ně přelévalo měsíční světlo –, že si Harry přivlastnil jeho srdce, že ho jedné noci jako zloděj ukradl, když byly Severusovy oči zavřené, zatímco ono leželo otevřené a vystavené na odiv, bušící ve svém pravidelném rytmu do Harryho zad. A pokud by Harry namítl, že Severus miluje i jeho děti, pak by Severus odvětil, že jsou Harryho součástí, jeho doplňkem a že tudíž sdílí srdce, které mu Harry ukradl.

Ale tady, v tomto poklidně plynoucím, naprosto mírumilovném momentu, Harry dokonale pochopil, co se právě uvnitř Severusova srdce děje. Představil si jej jako kouzelný prostor – jako ložnice v Doupěti, směstnané, protože bylo třeba více místnosti. Takže aniž by měnilo vnější vzhled, jeho srdce bylo najednou větší, aby se v něm mohla usídlit další osoba.

Jeho dlouhé prsty, ty prsty, které Harry miloval od prvního okamžiku, kdy pronikly do jeho vlasů a pohladily ho po hlavě, když ho Severus políbil, nyní pročesávaly tmavé chmýří na Oliverově hlavičce, obkružovaly boltec jeho ucha, otíraly se o jeho jako okvětní plátek růže jemnou tvářičku.

„Je to pěkný chlapec.“

„Děkuji, papá.“

James před Severuse poklekl na koleno, přijal to dítě a vložil si ho do náruče. A pak umístil na Severusovu tvář – v překvapivém a spontánním gestu – pusu.

„Ty víš, proč jsme ho tak pojmenovali,“ připomněl mu. „Jen doufám, že se z něj stane alespoň z poloviny takový muž, jakým jsi ty.“

Severus přikývl a postavil se. Rozloučili se, a když ho Harry vzal za ruku, zjistil, že se chvěje.

Nemluvili, zatímco mířili k letaxu pro návštěvníky, ale když o chvíli později leželi v posteli, Severus, přitisknutý k Harryho zádům, zašeptal Harrymu tiše do ucha: „Kolik vážil James, když se narodil?“

„Necelá tři kila,“ odpověděl Harry. „Byl ze všech tří nejmenší.“

Nastala chvíle ticha, kdy byl slyšet jeho i Severusův vyrovnaný dech, než se kolem něj jeho paže stáhly těsněji.

„Miloval bych tě, i kdybys to byl jen ty,“ pronesl Severus.

A Harry porozuměl tomu, co mu tím říkal, přiložil si Severusovu dlaň na srdce, a pak oba odpluli do říše snů.

ooOoo

„Kolik jsem vážila, když jsem se narodila?“

Iris uchváceně vyslechla příběh o tom, jak se Severus setkal s Oliverem, a teď samozřejmě chce slyšet i o tom, jak se děda a papá poprvé setkali s .

„Ty jsi byla malinká,“ sdělí jí Harry. „Jen o chlup těžší než dvě kila – méně než polovina Olivera.“ Zvedne ruce, aby jí ukázal, jak byla velká. „Ne o moc větší, než zahradní trpaslík. Přišla jsi na svět o více než měsíc dřív – nejprve jsi nás všechny vystrašila, ale když jsme slyšeli, jak dobré máš plíce, věděli jsme, že budeš v pořádku.“

„Ale držel mě,“ trvá děvče na svém. „Zamiloval se do mě už v nemocnici?“

Harry přikývne. „Samozřejmě, že tě papá držel, zlatíčko. A samozřejmě, že se tam do tebe zamiloval.“

Už nedodá, že se jí Severus nejprve děsil dotknout, bál se, že je její drobounké tělíčko moc křehké pro jeho těžkopádné ruce.

Jako by ruce Severuse Snapea mohly být jiné než obratné a jisté.

Oba vzhlédnou, když zaslechnou na příjezdové cestě křupavý zvuk. Lily se právě přemístila na pozemek, a zatímco míří k nim, rovná si hábit.

„Mamí!“

„Tiše – papá spí,“ napomene ji Lily a usadí se na schod vedle své dcery. Nahne se přes hlavu své dcery a dá Harrymu na tvář pusu. „Dobré ráno, tati. Říkala jsem si, že zaskočím a vyzvednu Iris.“

„Já ještě nechci domů,“ našpulí Iris pusu. „Papá bude dělat lektvar na zavařování a slíbil mi, že můžu pomáhat.“

„Běž domů a trochu se prospi, Lil. Iris může na dnešek zůstat s námi. Severus má opravdu v plánu zavařovat – ráno už spolu nasbírali košík okurek.“

„A zase jsme dědu napálili!“ zvolá Iris.

Lily zavrtí hlavou a natáhne ruku. Harry zvedne ovázaný palec.

„Jsi tak neopatrný, tati, vážně,“ pronese, když snímá plátno a sesílá čistící a dezinfekční kouzlo a pak rychle zahojí to kousnutí.

„Jen tě udržuji zaneprázdněnou,“ odvětí Harry se smíchem, zatímco si prohlíží svůj palec.

„Máme u svatého Munga už tak dost práce,“ odpoví Lily.

„Děda mi vypravuje příběhy,“ prohlásí Iris bez vyzvání. „O tom, jak ho papá poprvé políbil, a o tom, jak se narodil Oliver.“

„Och?“ Lily se uvelebí. „Tyhle příběhy.“ Pohlédne svýma hřejivýma hnědýma očima na Harryho. „Proč Iris nepovíš o tom, jak sis zlomil nohu?“

Dlouhou dobu drží pohled otcových očí. Sdílí spolu tu dojemnou vzpomínku.

„Myslíš, když jsi poprvé…?“ jeho hlas se vytratí a Lily s úsměvem přikývne.

„Nepřemýšlel jsem o tom celé roky,“ pronese hlasem plným emocí.

„Byl jsi ten nejlepší táta na světě,“ odpoví Lily. „Byl jsi nám vším.“ Harry zahlédne, jak se jí v koutku oka zaleskne slza. „Ale nebyli jsme kompletní, dokud s námi nebyl i papá.“

 

Třetí poprvé

Když Albusovi ještě nebyly ani dva roky a Lily byla teprve na cestě, Harry zakoupil u Godrikova Dolu domek, a když se Lily narodila, už tam bydleli. Odešel od bystrozorského sboru, když se narodil James, odhodlaný trávit se synem tolik času, kolik jen bude možné. Měl tak dost prostoru a jisté zkušenosti s rostlinami, takže mu Neville pomohl vybudovat několik skleníků a po čase začal Harry dodávat přísady do lékáren v Godrikově Dole a do Prasinek.

Po Vánocích, kdy se Harry a Severus políbili, se vídali celkem často. Ale Severus byl stále ještě ředitelem Bradavic a Harry měl tři malé děti, takže nebylo snadné skloubit své životy. Severus si pro sebe mohl ukrást pár hodin o nedělích a Harry mohl občasně nechávat své děti u Rona a Hermiony nebo u Molly, ale strávit spolu celý víkend bylo téměř nemožné.

A třebaže se jejich vztah rozvíjel zvolna, rozvíjel se.

Harry a děti jednou do měsíce chodili do Bradavic, společně se dovnitř nahrnuli branou poté, co se letaxem přesunuli ke Třem košťatům. Al si vždy stěžoval, proč musí jít pěšky a proč se nemůžou přesunout krbem přímo k Severusovi do ředitelny, zatímco Harry opakoval tu stejnou mantru – že je pro ně trocha pohybu dobrá. Někdy si vzal děti k sobě Neville, aby mu pomohly ve skleníku nebo s hledáním rostlin na kraji Zapovězeného lesa, to pak měli Harry a Severus pro sebe alespoň hodinu.

Možná, že bylo dobře, že si svůj vztah nejprve vyzkoušeli v Bradavicích. Nikdo pak nebyl nijak zvlášť překvapený – či znepokojený – když trávil ředitel Snape tolik času s Harry Porterem. Téměř každý měl prospěch z toho, že si ředitel v ty příjemné dny omylem přidával do čaje marmeládu, potěšeně si broukal na chodbách a procházel přímo skrz Krvavého barona.

Ne že by se tyto věci odehrávaly pravidelně – to vůbec ne. Studenti měli koneckonců sklony k přehánění, ale všichni museli souhlasit, že od té doby, co se kolem něj začal pohybovat Harry Potter, byl ředitel přívětivější.

V pátek třetí víkend v červnu toho roku, kdy byly Lily čtyři, se v jejich domku objevili Hermiona a Ron a vzali si všechny děti na víkend k sobě.

O hodinu později se do domku letaxem přesunul ředitel. Dveře od hlavního vchodu se neotevřely, dokud se děti v neděli večer nevrátily domů.

Následující jaro už Severus do domku docházel minimálně jednou za týden na večeři – ale nejprve se zjevil ve Velké síni a alespoň předstíral, že tam jí. V úterý rodina docházela na čaj do Bradavic. Během famfrpálových zápasů sedávali na kolejní tribuně, kde Harry nestydatě fandil Teddymu a Nebelvíru a Severus zůstával náležitě neutrální, jak by měl ředitel být.

Jedné krásné neděle na konci června, zatímco studenti v Bradavicích horečně studovali na závěrečné zkoušky, Harry vzal děti ven, aby spálily trochu energie. Hráli si na honěnou vzadu na trávníku a Harry právě převzal roli honěného, pronásledován všemi třemi dětmi. Otočil hlavu dozadu, aby se podíval, jak moc mu jsou v patách, když v tom nohou zavadil o díru, která tam ještě před chvíli určitě nebyla. Upadl, svalil se na zem, uhodil se do hlavy a ucítil prudký záblesk bolesti a – Merline, sladký Merline – jeho hlava ztěžka zasáhla zem a jeho vidění se rozplynulo.

Zbytek příběhu už slyšel od Severuse.

James, kterému nebylo ještě ani osm, aniž by o tom nějak moc přemýšlel, poslal Albuse, aby přes krb doběhl do Bradavic. Přesvědčil vzlykající Lily, aby spěchala dovnitř pro ručníky, protože Harryho hlava krvácela a on musel něco udělat. Pak poklekl vedle svého otce, zhluboka dýchal a snažil se nebrečet. V době, když se Lily vrátila s ručníky, běžící tak rychle, jak jí to její drobné nožky dovolily, svou bitvu prohrál.

Albus a Severus byli zpět ani ne za pět minut – osud se na ně usmál, protože když Albus vypadl z letaxu přímo v ředitelově krbu, Severus byl právě v kanceláři. Jakmile Severus zastavil krvácení a poslal svého patrona zpět k Poppy pro pomoc, sesunul se na zem vedle Harryho, ztěžka dýchal a byl obklopený všemi dětmi.

Bylo těžké utěšit všechny tři najednou, ale James už nedokázal být statečný a Al byl prakticky dýchavičný a Lily mu nelítostně visela na krku, a když se objevila Poppy a poslala pro transportní tým ze svatého Munga, stál tváří v tvář strašlivé skutečnosti, že tady nemůže nechat děti samotné a jít s Harrym, ani že je v tomto stavu nemůže vzít s sebou do nemocnice.

„Zůstanu s nimi, Severusi. Běž s Harrym,“ pronesla Poppy, když Harry a transportní tým za pomoci lékařského přenášedla zmizeli.

Ale on jen zavrtěl hlavou. „Přijdu, jakmile budu moci, Poppy. Prosím, běž s ním a ujisti se, že dostane tu nejlepší péči.“

Ani si v podstatě nepamatoval, jak se dostali do domu. Měl za to, že nesl Lily i Albuse, zatímco James vězel přilepený k jeho noze, když se snažil jít. Svalili se na pohovku a on zjistil, že na klíně nemá dost místa pro všechny tři děti, ale přesto se k němu přitiskly, a když řekl, že musí jít za jejich otcem a že pošle pro tetu Hermionu nebo babičku Molly, Lily ho sevřela ještě pevněji a vzlykla. „Ale my potřebujeme tebe, papá!“

Papá.

*

Harry už měl v sobě uklidňující prostředky a Kostirost, když se k jeho posteli Severus dostal. Otevřel oči, jakmile ho Severus vzal za ruku.

„Vypadáš děsně,“ pronesl Harry a pokusil se – i když se mu do moc nedařilo –, o úsměv.

„Hrabáci,“ prohlásil Severus, sevřel Harryho ruku a usadil se na židli u postele. „Už byli přemístěni.“

„Doufám, že přemístěním nemyslíš, že jsou na kaši,“ odpověděl Harry.

„Děti by se toho ani nedotkly. Musel jsem se to vyřešit jinak a udělat jim místo toho tousty a vejce.“

„Zůstal jsi s nimi.“ Harry natáhl ruku, která se chvěla, a obtočil ji Severusovi kolem krku, aby si ho přitáhl k malátnému polibku.

Severus přerušil polibek a promluvil u Harryho ucha. „Potřebovaly mě. Přisály se na mě jako klíšťata – kdybych je opustil, jen tak by mi to neodpustily. Myslím, že bych měl větší šanci s tebou.“

Harry se usmál. Natáhl se pro Severusovu ruku, přisunul si ji k ústům a polibkem se otřel o jeho klouby.

„Ty máš u mě velké šance,“ odpověděl.

Severus, pamětlivý jeho zranění hlavy, Harrymu opatrně odsunul neukázněné vlasy z očí.

„Vybrali mi jméno,“ pronesl tiše.

Harry vykulil oči. „Ano?“

„Papá,“ řekl Severus. Snažil se nemračit, ale jen sotva.

„Paupau,“ zopakoval Harry a ušklíbl se. „Ne papá?“

„Vyslovila to jako pau-pau. Jsem si dost jistý, že to znamená papá. Budeme to tak vyslovovat. Lily s tím začala a v době, kdy dorazila Molly, už to používali všichni tři.“

„Paupau je lepší než pan Snape,“ prohlásil Harry. „Líbí se mi to.“

„Je to jen o něco lepší než pan Snape,“ odvětil Severus.

Harry se znovu natáhl pro Severusovu ruku a propletl s ním prsty. „Vyprávěl jsem ti někdy příběh o Němoušce?“

Severus zavrtěl hlavou. Němouška byla rodinný mazlíček – hafoňka tak ošklivá, že ji mohla milovat jen její matka a Potterovy děti.

„Byla to tulačka,“ začal Harry. Hlas mu tu a tam zakolísal, jak unaveně promlouval a snažil se zůstat vzhůru. „Začala se potloukat kolem domu o jednom víkendu před několika lety. Nechtěl jsem ji krmit. Doufal jsem, že si najde jinou rodinu – vážně jsem s tak malými dětmi neměl ještě energii na zvíře, ale ona byla jen kost a kůže a já si nemohl pomoci –, takže jsem jí každý den dával zbytky, ale nedovolil jsem jí vstoupit do domu. Al k ní velmi přilnul a každé ráno sedával na lavičce a nabízel jí své párečky od snídaně. Byla velmi plachá, ale každým dnem přicházela blíž a blíž. Za záhonky s azalkami si tehdy udělala pelíšek. Jednoho dne přišli Ron a Hermiona a Ron se začal na tu hafoňku vyptávat – zeptal se mě, jak jsme ji pojmenovali. Odpověděl jsem, že je to tulačka a že jsme jí nedali žádné jméno. On se zasmál. Řekl, že jakmile ji pojmenujeme, stane se trvalým členem rodiny. Řekl, že jsou jména důležitá – že je nemožné držet si u sebe to, co si člověk nepojmenuje, a že když tak učiní, je nemožné to nechat jít.“

Zavřel oči, nakonec ho přemohl spánek a Severus seděl dlouhou dobu vedle jeho postele ztracený ve svých myšlenkách.

ooOoo

„Vynechal tu nejdůležitější část.“

Severusův hlas, čistý a silný, zazní právě, když Harry dokončí příběh.

„Na co zapomněl?“ zeptá se Lily, postaví se a políbí Severuse na tvář. „Tu část, kde spolu žili šťastně až navěky?“

„No, ohledně toho tu máme jasné důkazy,“ pronese Severus. „To není nutné opakovat.“ Zavrtí směrem k Lily hlavou. „Tyhle hábity jsou otřesné.“

Lily ignoruje jeho prohlášení – slyšela to už tolikrát předtím. „Takže na co táta zapomněl?“

„Jo – na co děda zapomněl?“ zacvrliká Iris svým zvonivým hláskem. Vyběhne schody a rozplácne se vedle Severuse na širokém křesle.

„Tu část, kde mi vyznal lásku,“ odpoví Severus. Dívá se přes Lily na Harryho, který stále ještě sedí na schodech a který otočí hlavu a setká se s manželovýma očima.

„Na to si asi nevzpomínám,“ dobírá si ho Harry. „Nezní to moc jako já.“

Severus protočí oči v sloup. Naučil se to gesto už před lety od Harryho, stejně jako před dávnou dobou Harry dovedl k dokonalosti pozvedání obočí.

„Myslíš, že bych zapomněl na první okamžik, kdy jsi mi řekl, že mě miluješ?“ prohlásí Severus dosti tiše, s očima stále upřenýma na Harryho.

tě miluju, papá.“ Irisiny oči jsou zářivé a dychtivé. Stulí se Severusovi po boku.

„Políbil jsi mou ruku. Pohlédl jsi mi do očí a řekl jsi: Miluji tě, ty jeden starý mizero.“

Lily se rozesměje. Iris vypadá zděšeně.

„To jsem taky neudělal,“ odvětí Harry. Postaví se a zamíří k Severusovu křeslu, kde se skloní a zašeptá mu něco do ucha. Severus se usměje, ale neřekne nic, a Harry zmizí uvnitř v domku.

„Vy dva,“ pronese Lily se smíchem. Potáhne za konec jednoho z dceřiných copů. „Kolem večeře budu zpátky. Buď hodná a užij si to nakládání.“

Zamíří zpět na ulici a Severus za ní zavolá: „Nakládaná ropucha!“ Zachechtá se. „Tak vypadá tvůj hábit – někdy se svého otce na nakládané ropuchy zeptej. Existuje na to dokonce pěkná rýmovačka, o kterou se jistě rád podělí.“

Lily se otočí a zavrtí hlavou. Zamává na ně. Severus se stále pochechtává a Harry, stojící v zádveří, právě teď protáčí oči v sloup.

 

Navždy

„Zůstal jsi s nimi.“ Harry natáhne ruku, která se chvěje, a obtočí ji Severusovi kolem krku, aby si ho přitáhl k malátnému polibku.

Severus přeruší polibek a promluví u Harryho ucha. „Potřebovaly mě. Přisály se na mě jako klíšťata – kdybych je opustil, jen tak by mi to neodpustily. Myslím, že bych měl větší šanci s tebou.“

Harry se usměje. Natáhne se pro Severusovu ruku, přisune si ji k ústům a polibkem se otře o jeho klouby.

„Ty máš u mě velké šance,“ odpoví. Zadívá se na Severuse, udrží jeho temný pohled. „Miluju tě, víš?“

Oči se mu zavírají – bojuje se sedativy. Severus mu opatrně odsune neukázněné vlasy z čela.

Ne. To nevěděl. Předpokládal, snad. Předpokládal, že i on miluje Harryho.

Vypráví Harrymu o tom, jak mu děti začaly říkat papá, a Harry najde dost energie, aby se s ním podělil o příběh o hafoňce. Pak se dlouze zadívá na Severuse a má to v očích a na srdci a na svých rtech.

„Miluju tě, Severusi,“ pronese. Je to jako ševelení větru, jako unavený šepot, tichý příslib.

„A já tebe,“ odpoví Severus. A pak sedí dlouhou dobu vedle jeho postele ztracený ve svých myšlenkách.

 

KONEC

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Komentáře   

 
0 # Sitara 2014-06-02 12:36
Mám z toho husinu, i když už jsem to četla, na překlad nic nemá :lol: Brr. Úžasný :heart: Harry jako Severusova princezna :D Nádherný a citlivý příběh s krásnými poprvé. Děkuju moc, Pat :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2014-06-02 12:44
Husinu? Proč husinu? Já z toho vždycky cítím slunce na zahradě;-))) :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Sit. 2014-06-02 20:50
To já tak mívám, když mě něco fakt dostane ;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # P. 2014-06-02 16:15
Skvělá povídka. Opravdu má nádhernou atmosféru, jemnou a domáckou. To se mi líbí.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # KatherineSevia 2014-06-02 18:27
Poviedka z neuveritelnou atmosferou :heart: krása :heart: :-D
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # SORA 77 2014-06-02 20:41
Dokonalý překlad dokonalé povídky. moc děkuju a těším se na další!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # weras 2014-06-02 21:11
Ach jo,něco tak milého jsem už dlouho nečetla!.Prostě nádhera!A úplně mě odzbrojil papá Severus. Ta povídka prostě nemá chybu. Velký dík!!!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Steve 2014-06-03 07:58
Páni, to je krásné, až bych brečela. Zezačátku jsem se moc neorientovala, ale jak se to rýsovalo a vysvětloval, tak jsem si říkala, jak je to nádherné. A ten konec- Severus neřekl pravdu jak mu Harry vyznal lásku. To je ve skutečnosti takové jejich společné tajemství, prostě nádhera.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mája 2014-06-03 11:44
Páni, papá Severus zní naprosto skvěle :heart: Máš pravdu, Pat, ta povídečka je dokonalá. Zahřeje na duši, i když se venku žene bouřka. Díky za krásný překlad :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # gridi 2014-06-03 14:42
Máš pravdu,Pat. Má to takú úžasne upokojujúcu atmosféru. Akési zadosťučinenie pre nich aj pre nás, ktorí svojich obľúbených hrdinov vidíme oveľa radšej takto. Nakoniec spokojný spoločný život s tými, ktorých milujú je iste viac v než čo obaja kedy mohli dúfať. Takže ďalšia chuťovka do zbierky, vďaka. ;-) :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # kamci 2014-06-03 15:50
opravdu nádherná povídka. Dýchá z ní ohromný klid a láska a rodiná pospolitost :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mononoke 2014-06-03 19:41
Nádherná citlivá poviedka s Harrym ako slobodným tatinom, ku ktorému sa ako princ na bielom koni dostane Severus a zostanú šťastní až naveky... aj s rozširujúcim sa potomstvom.
Ďakujem za preklad.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mája 2014-06-03 20:17
Chicht :lol: Teď jsem si uvědomila, že to, jak je to se Severusem, jako s princem na bílém koni, vám zítra vysvětlím v 18. kapitole Číslo 7193. Už to mám dopsané od minulého týdne. Vážně jsem neopisovala :D
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Symphony 2014-06-06 18:41
asociase s Vnímavou zahradou na mě vyskočily hned v úvodu. Překlad je úplně stejně perfektní a tu snově romantickou atmosféru si prosím zabalit a poslat po sovách, protože přesně takovýhle příběhy chci slyšet vyprávěné před usnutím.. :heart:
Díky.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2014-06-08 21:54
Nádhera. Tohle odpoledne si dokážu živě představit.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # KalamityJane 2014-07-22 05:50
Tak tohle je na me asi moc sentimentální, ale líbilo se mi, jak se Harry naučil zvedat obočí a severus protacet oči:-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mrmla 2014-08-06 11:28
Moc pěkné.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mia 2016-07-26 10:07
„Přál bych si, abyste to vy všichni už přestali dělat…“ Tato věta, pronesená Severusem u příležitosti pojmenování dalšího z potomků jeho jménem mě fakt dostala :D Já si to ovšem nepřeju ani náhodou, abyste to všichni už přestali dělat - vy všichni co překládáte, komentujete, píšete....hlavn ě ty také ne, Pat, na tvých povídkách mám už slušnou závislost :-) ! Je mi jasné, že největší potterománie opadla, ale já si v těchto povídkách vždycky to svoje najdu... Tuto jsem četla s úsměvem, úžasem, údivem, úctou.... s úsměvem proto, jak je něžná, poklidná, přitom nesentimentální , přesně taková, jak bych si představovala další život nejen Harryho a Severuse....s úžasem k tomu, jak někdo disponuje tak krásnou fantazií a schopností k tvorbě, s údivem, že jsem tuto povídku nevyštrachala už dříve, s úctou k lidem, kteří jsou schopní nezištně psát, překládat, věnovat spoustu svého času pro potěšení a radost druhých. Jim i tobě Pat velký dík, děláte mé dny hezčími!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Temna0Maky 2017-03-16 15:17
To je prostě úžasný :lol: Celé ty malé příběhy a rodina :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Anemonalove 2017-07-18 20:24
Hi fellas! Who wants to meet me? I'm live at HotBabesCams.co m, we can chat, you can watch me live for
free, my nickname is Anemonalove , here is my photo:

https://3.bp.blogspot.com/-u5pGYuGNsSo/WVixiO8RBUI/AAAAAAAAAFA/JWa2LHHFI2AkHParQa3fwwHhVijolmq8QCLcBGAs/s1600/hottest%2Bwebcam%2Bgirl%2B-%2BAnemonalove.jpg
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

   

Fanpolis

 

Hledáte informace o webech, autorech, jejich dílech? Chcete vědět, co znamenají jednotlivé pojmy z fanouškovského světa? Čtěte, zapojte se, doplňujte... pomoci můžete i vy;-)

 

Fanpolis

Skupina Fanpolis na Facebooku

   

openslash

 

Otevřená facebooková skupina zabývající se slashem.

TJCL

Johnlock conspiraci skupina.

   

Statistiky

Návštěvníci
940
Články
1293
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
2341600
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz

 

   

Všechna práva vyhrazena Patoložce. Stránky vznikly v roce 2012. Kontakt: patolozka86(at)gmail.com