Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Graduation Gifts - Absolventské dary

Hodnocení uživatelů:  / 3
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

snarry

Graduation Gifts – Absolventské dary

Autorka: Laurenke1; Překladatelka: Patoložka; Beta-read: Lady Corten

Romance, Humor, Slash

http://www.fanfiction.net/s/6006987/1/Graduation_Gift

Popis příběhu: Stalo se zvykem předávat studentům po slavnostním udělování diplomů dar. Dostane ho Harry Potter také anebo se této tradice odmítne jeho milenec účastnit?

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Laurenke1, czech translatin was created by Patolozka. 

ooOoo

 „Víš, že se od dnešní půlnoci stanu oficiálně absolventem…“

Harry Potter ležel v posteli a jedl čokoládové sušenky, které měl jeho milenec schované v jednom z šuplíků svého stolku. Touha Severuse Snapea po sladkém byla dobře skrývaným tajemstvím, ovšem bylo to tajemství, která Harry odhalil po jejich prvním milování. Představte si jeho překvapení. Ležel uspokojený v posteli a očekával, že bude ihned odeslán do své ložnice, když se ho Severus na místo toho zeptal, jestli dává přednost hořké nebo mléčné čokoládě.

 „Jaká je pointa tvého proslovu?“

Temný hlas byl ukrytý za knihou, kterou Severus právě četl. Harry rozkousal sušenku a zamračil se.

 „Můžeme vyjít na veřejnost s tím, že máme sex…“ řekl nakonec a přimhouřil své zelené oči na staršího muže, který vypadal, že mu čtení po milování plně vyhovuje.

 „Je tohle jediný důvod, proč jsi s tím začal? Věřím, že jsme na veřejnosti už měli dost sexu i před tvým absolutoriem, takže nevidím žádný rozdíl.“ Sklopil trochu knihu, aby na Harryho mohl pohlédnout. Pod žárem jeho očí a vzpomínkami, které se vynořily na světlo, se Harry začervenal. Sklonil hlavu a nešikovně si pohrával s prostěradlem.

 „To není všechno,“ zamumlal.

 „Och, takže co ještě? Skoro tu umírám dychtivostí.“

Harry se pokusil potlačit smích, než se na něj skrz ofinu podíval a řekl: „Je zvykem, že absolventi dostanou dárek.“

 „Copak pro tebe není dostatečná moje nehynoucí láska a náklonnost?“ Severusův hlas zněl přísně.

 „Ne, samozřejmě. Měl jsem na mysli… Samozřejmě, že je,“ zakoktal se Harry.

Severus s plesknutím zavřel knihu a zasyčel: „No, tak si vyber. Ano nebo ne.“

 „Ano, samozřejmě, že ano. Co jiného jsi očekával?“

 „Ne, co jiného jsi očekával ty, Pottere?“ vyplivnul mistr lektvarů.

 „Nic, neočekával jsem nic…“ nakonec zašeptal Harry. Odvrátil se. Sám dobře věděl, že nemůže nic očekávat. Nikdy nic nedopadlo, jak mělo. A za svého života se už v mladém věku naučil, že bude lepší, když nebude očekávat vůbec nic. Raději byl překvapený, když něco dostal, než zklamaný, že nedostal nic. A mimoto měl Severus pravdu. Jeho láska a náklonnost pro něj byly tím největším darem, zejména když věděl, že by ve svém životě nemohl být šťastnější, než ve vztahu se Severusem Snapem.

Což ale neznamenalo, že by nebylo pěkné, kdyby něco dostal. Věděl, že něco obdrží od Weasleyových a svých přátel, ale kdyby navíc ještě dostal zvláštní dárek od Severuse, svého milence…

Povzdechl si a zadíval se znovu na Severuse, aby zjistil, že na něj starší čaroděj hledí nasupeně. Ten pak zřetelným hlasem promluvil. „Myslím, že si to potřebuješ ujasnit. Pokud jsi neočekával nic, tak proč jsi s tím vůbec začínal?“

Zpropadený Severus, má ho prokouknutého. „Nevím, jen jsem chtěl asi něco naznačit, myslím. Ale to je v pohodě…“

 „Pro naznačování musíš mít opravdu dobrý důvod!“

 „Dobře. Jen jsem chtěl vědět, jestli pro mě něco máš, ale předpokládám, že ty žádné dárky nerozdáváš. A měl bych být zatraceně vděčný, že mám tvou nehynoucí lásku a náklonnost, kterou jsem po závěrečné bitvě málem ztratil!“ Harry byl naštvaný, ztratil nervy a křičel. „Prostě zapomeň, že jsem něco řekl, ano? Jen jsem něco plácnul a nic víc.“

 „Harry, co jsi čekal? Dárek, protože jsi dokončil školu a udělal zkoušky jako všichni studenti před tebou? To není tak velký úspěch.“

Harry sebou prudce trhnul. Znovu se odvrátil a zakousl se do spodního rtu, aby se neohradil. Pro něj to byl velký úspěch. Porazil Voldemorta a stále se dokázal udržet na špičce třídy. Alespoň převážně.

Když ucítil na svém rameni něžný dotek, otočil hlavu k Severusovi. Starší čaroděj se na něj chvilku díval, než promluvil: „Velkým úspěchem je přesvědčit člověka, který věří, že není schopen citu, aby miloval. Donutit tu osobu vidět, že dávat sebe samého každý den je to, co se počítá. Že oplácet lásku plnými doušky zpátky, dokonce i když jí měl v životě jen opravdu málo, může stále obohatit jeho život, a že to stojí za to. Velkým úspěchem je v bitvě porazit někoho, kdo má daleko více zkušeností a moci než ty. Pokračovat tam, kde ostatní už nevidí naději. To jsou velké úspěchy v porovnání s ukončením školy.“

Harry ztěžka polknul. Věděl, že má Severus pravdu, ale někdy by bylo opravdu pěkné mít ve svém životě trochu normálnosti.

 „Většina lidí touží po těchto neobyčejných věcech, které jsme ty a já učinili, ale nemohou jich dosáhnout, protože si neváží obyčejných maličkostí. Předtím se jen projevila tvoje osobnost.“

 „Jo, ale ty to považuješ za hloupost.“

 „Ano, možná na to tak nahlížím,“ uznal Severus.

Pak začaly odbíjet hodiny a starší čaroděj se na ně zadíval. Pronesl: „Měl bys jít. Za pět minut je večerka a já nechci, abys zmeškal svůj poslední den v Bradavicích.“

 „Ale…“

 „Zítra, Harry, od zítra už můžeš zůstat. Ale teď se musíš vrátit do věže.“ Profesor neustoupil a Harry nakonec přikývl. Než vyklouzl z postele, uzmul si od něj poslední polibek, a pak se oblékl. Před odchodem se ještě jednou podíval na nahého muže sedícího na posteli, který se vrátil ke čtení, a lámal si hlavu nad tím, jestli pro něj Severus opravdu nemá žádný dárek.

ooOoo

Minerva McGonagallová, ředitelka Bradavické školy čar a kouzel, pozvedla hůlku, ze které vystřelily jiskry, než vstala z křesla u hlavního stolu. Usmála se a hluk ve Velké síni ustal. Na své hrdlo seslala kouzlo Sonorus. „Další rok je za námi, a jaký to, panečku, byl rok. Harry Potter konečně porazil Lorda Voldemorta a zatímco se v této místnosti bojovalo, většina hradu byla zničena, aby byla následně obnovena. Byl to také rok plný ztrát. Přišli jsme o padesát studentů a já bych ráda věnovala chvíli ticha k uctění památky těch, kteří padli za naši obranu.“

Harry sklonil hlavu. Nepotřeboval povzbuzení ani vhodnou chvíli na to, aby si vzpomněl na přátele, které ztratil. Myslel na ně všechny každý den, a i když jeho bolest nebyla tak pronikavá jako před rokem, ještě stále úplně neodezněla.

Severus se mu pokoušel pomoci s tímto pocitem viny a ztráty. Byl tam pro něj a byl přesně tím milencem, kterého Harry chtěl a potřeboval. Musel se na někom vyzuřit, s někým bojovat, a tak se Severus stal na první měsíce školy jeho soubojnický partnerem. Zápasili spolu každý víkend, zbavovali se stresu a přebytečné energie. A netrvalo dlouho, než se vztek změnil v zalíbení a dokonce i v lásku.

Harry se rozhlédl po síni. Všechny hlavy byly skloněné a Hagrid si u úst přidržoval velký kapesník, do něhož hlasitě posmrkával. Zadíval se na Severuse a viděl, že starší muž má zavřené oči. Harry nemusel hádat, na koho jeho milenec myslí, věděl to dobře. Dumal jen nad tím, o čem Severus přemýšlí.

Dnes tu budou takto jíst naposledy. Poslední den tu sedí jako student. Vrátí se ještě do Bradavic? Jistě, že ano, už jen proto, aby navštívil Severuse. Mistr lektvarů si stále ponechával svůj dům na Tkalcovské ulici, ale během školního roku tam bydlet nebude. Zůstane v Bradavicích a Harry…? Jo, co bude dělat Harry? Zatím si tím ani on sám nebyl jistý.

Přemýšlel o tom, že by se stal bystrozorem, ale pak se rozhodl, že to není to, co by chtěl. Už jen pocit z toho, že by měl pronásledovat temné kouzelníky a čarodějnice, mu působil osypky. Možná by se mohl stát odeklínačem nebo dělat něco s lektvary, ale nejprve si o prázdninách odpočine a třeba bude přes rok trochu cestovat. Chtěl toho tolik vidět. Měl to učinit už loni, ale pak se toho muselo hodně zorganizovat a vůbec… Jo, tohle chtěl Harry, pěkné a poklidné prázdniny.

Profesorka McGonagallová si odkašlala, než se usmála a řekla: „Ale už teď ukončeme smutek, nyní nastal čas radosti. Letos absolvovali vynikající studenti. Tato třída není jen tak obyčejnou třídou. Všichni studenti toho dokázali hodně, ale tito žáci jsou výjimeční. Během těch let prošli mnoha zkouškami a zvládli mnoho věcí, se kterými by si neporadili ani dospělí. Uvažuji nad tím, jak se asi dokážou poprat se skutečným životem?“

 „Budou žít v srdci kouzelnického světa nebo odejdou někam jinam? Udiví nás novými objevy nebo se spokojí s životem s někým po svém boku? Někteří se budou pravidelně objevovat v novinách, zatímco jiní se stáhnou do pozadí. Někoho uvidíme v Bradavicích a jiní si možná troufnou do mudlovského světa. Avšak víme, že na ně čeká mnoho životních zkušeností a zjištění…“

Síní to zašumělo, když se profesorka McGonagallová odmlčela. Zírala na osamocenou sovu, která se odvážila přerušit její připravenou řeč na závěr školního roku. Studenti se otočili a sledovali sovu pohledem, když vletěla do místnosti, obkroužila stoly, aby nakonec přistála u nebelvírského.

Och, prosím, ne, no ták… Nechci k sobě přitáhnout další pozornost.

Nezáleželo na tom, co si Harry přál, protože sova se stejně usadila před něj. Byla to hnědá sova pálená, velmi pěkná, pomyslel si Harry, ale nebyla mu povědomá. Dopis byl adresovaný jemu, avšak pečeť mu nic neříkala. Svižně psaní odvázal sově z nohy a zamumlal rychlou omluvu. Položil si dopis do klína, aby si jej mohl přečíst později. Mávnul na profesorku McGonagallovou, aby pokračovala v projevu, avšak už v okamžiku, kdy se starší čarodějka odvracela, měl dopis úplně jinou představu.

K velkému potěšení ostatních studentů vyletěl do vzduchu. Harry se po něm pokusil chňapnout, avšak dopis se vyhnul jeho snaze a zvesela oznámil do celé ztichlé síně.

 „Gratuluji panu Harrymu Jamesi Potterovi, že získal svůj první domov. Vila u Růžového poupěte v Prasinkách je překrásným rodinným domem s velkou zahradou, která je přímo předurčena pro pěstování zeleniny či bylinek. Nachází se, co by kamenem dohodil, od Bradavic a od činorodého obchodního centra, které je studenty tak oblíbené…“

Dopis by očividně očarovaný, aby mluvil a podrobně popsal Harryho nový dům. Harry nedokázal zavřít pusu a v tichosti poslouchal. Když to naposledy kontroloval, tak určitě žádný dům nekupoval. Už jeden přeci měl, u Merlinova vousu. No dobře, byl trochu poničený a jisté portréty ho neustále obtěžovali, ale byl to dům.

 „Pokud máte nějaké dotazy, pak neváhejte a zeptejte se.“

Dopis mu to oznámil a Harry zavrtěl hlavou, když vyhrkl: „Ale já jsem žádný dům nekoupil!“

 „Dům byl zakoupen na vaše jméno, pane Pottere.“

 „Ale kdo by mi dal dům? Není prokletý, že ne?“ Harry se nestaral o to, že celý rozhovor poslouchají všichni v síni, ani že na něj profesorka McGonagallová zlostně zírá. Žena nakonec zkřížila ruce na prsou a čekala na ukončení jeho eskapády.

 „Klíče byly doručeny do vašeho trezoru v Gringottbance, ale je tu vzkaz od dárce, který vám mám přednést: Tento dům náleží Harrymu Jamesi Potterovi za úspěšné ukončení Střední školy čar a kouzel v Bradavicích. Dům byl zakoupen v Prasinkách, protože z vlastní zkušenosti vím, jak moc by Harry Potter toužil bydlet poblíž Bradavic, jelikož považuje hrad za svůj domov. Protože škola nedovoluje absolventům žít v Bradavicích, pokud tam nepracují, cítil jsem, že bude jen prospěšné, pokud mu umožním žít nablízku, a proto jsem mu tento dům opatřil.

Harry zamrkal. Pokusil se zamyslet nad tím, kdo by mu mohl zakoupit dům jako dárek za absolutorium. Všichni lidé, kteří ukončili školu, se stěhují, aby započali kariéru a práci. Jedinou osobou, která zůstávala v Bradavicích, byl…

Otočil se a pohlédl k učitelskému stolu. A tam uviděl úšklebek, který mířil jeho směrem.

 „Jakkoliv je to fascinující, mohli bychom se, prosím, vrátit k závěrečné řeči?“ zeptala se uštěpačně profesorka McGonagallová.

 „Ale profesorko, chtěl bych vědět, kdo rozdává takové domy. Všechno, co dostanu já, je kočka.“

 „Nebo koště.“

 „Pracovní nabídku.“

 „Učňovství.“

 „Jo, ředitelko, chceme vědět, kdo pořídil Potterovi dům. Musí ho mít opravdu rád a žít v Bradavicích nebo tu pracovat.“

 „Je tak romantické koupit svému milenci domov, kam by se mohl nastěhovat.“

 „Jo, vážně sladké.“

Profesorka McGonagallová protočila panenky a svou řeč adresovala obálce, která se nevinně vznášela ve vzduchu. „No dobře, která osoba věnovala panu Potterovi dům?“

Kdyby to bylo možné, dopis by se ušklíbl. „Dárce takovou otázku předvídal a připsal dodatečnou poznámku: Musíte se zeptat pana Pottera, jestli vám to odtajní.

Och, Merline, kdo byl Harry, aby to neudělal? Vstal od nebelvírského stolu. Obálka nezúčastněně přistála na stole. Vydal se k veselosti všech studentů přímo k hlavnímu stolu. Ve Velké síni zesílilo šeptání, když se Harry přiblížil k profesorce McGonagallové, ale hluk podstatně zesílil, když starší čarodějku minul a vrhnul se ke svému milenci. Severus to očekával, protože se na židli trochu odsunul a silnými pažemi Harryho okamžitě objal.

Harry se usadil Severusovi do klína a s trochou povzbuzení ho políbil na rty. Zpečetil tak jejich vztah před očima všech svých spolužáků.

 „Takže to znamená, že jsi dům přijal nebo žádáš ještě nějaké další dary?“ Severusův hlas ve ztichlé síni skoro zaburácel.

 „No, je tu ještě jedna věc, kterou bych chtěl,“ řekl nevinně Harry. Zelené oči se upíraly do černých, aniž by pohlédly na studenty, kteří zadržovali dech.

Pak Severus konečně promluvil. „A to je?“

 „Že se tam nastěhuješ se mnou.“

 „Připouštím, že to jsem ochoten podstoupit.“ Severus se ušklíbl, a pak Harryho políbil, zatímco celá místnost vybuchla v jásot.

Harry věděl, že by nikdy nemohl být spokojenější, i když opouští Bradavice. A pokud bude všechna následná dobrodružství sdílet se Severusem, pak s ním stráví na cestě životem každý krok.

Komentáře   

 
0 # anneanne 2012-08-06 18:51
Připouštím,že to jsem ochoten podstoupit :lol: chichi.To je oběť,co?
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2012-08-06 18:56
No jo, a Severus je Severus:-) Děkuji za koment!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Ilay 2012-09-26 19:59
:cry: :cry: Ach joo jak já miluju romantické povídky **-** už zase chytám Severusovskou mánii a to se mi jí nedávno podařilo zbavit, ach joo, ale ono je to tak lákavéé *-*
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2012-09-26 20:08
Tahle autorka jich má plno, ale ještě jsem se nějak k dalšímu překladu nedostala:-) Děkuji za komentík!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # P. 2014-06-28 11:16
Teda. Severus je číslo. Pěkná povídka.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1680
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3510029
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz

 

   

Všechna práva vyhrazena Patoložce. Stránky vznikly v roce 2012. Kontakt: patolozka86(at)gmail.com