• Aktuálně pokračuje zveřejňování překladu povídky Zkázonosný prach (HP, snarry).
  • Chystá se nový snarry překlad.

Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Quid Pro Quo 8 - závěr

Hodnocení uživatelů:  / 9
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

QPQ

Quid Pro Quo

Autorka:Aucta Sinistra; Překladatelka: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Claire

Romance, Humor, Slash

http://www.walkingtheplank.org/archive/viewstory.php?sid=558&chapter=1&textsize=0

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Aucta Sinistra, czech translation was created by Patolozka. 

 

ooOoo

 

 

Den sedmý

 

Harry se vzbudil do tmy s tělem přitisknutým ke svým zádům, s paží těsně kolem svého pasu a něžným, pomalým dechem šimrajícím mu rameno.

 

Rty byly soustředěné na jeho kůži, přímo pod uchem, a on šťastně zasténal, vrtěl sebou, dokud se zadkem nesetkal s erekcí a Snapeovýma rukama, které ho svíraly.

 

Harry trochu natočil hlavu. „Na muže, který nikdy s nikým nespal, ses rychle přizpůsobil.“ Natáhl se, aby pohladil Snapeovu paži, chladnou kvůli tomu, jak byla mimo pokrývky.

 

„Nespal jsem,“ zamumlal mu Snape do ucha, přivinul si ho blíž a jemně zahýbal boky. „Myslel jsem, že bych měl využít každé možné chvíle.“

 

„Vždy jsi byl mistr strategie.“

 

„Taktik… je v tomto případě správné slovo.“ Snapeova ruka provedla výpad.

 

„Puntičkáři, och…“ Harry se poddal Snapeovu kradmému útoku, obtočil levou ruku okolo Snapeovy, zatímco pravou se natáhl, aby pomohl přitáhnout jejich pohybující se těla blíž. „Och… ano…“

 

Nezaměnitelný zvuk letaxu z vedlejší místnosti je překvapil. Oba muži se zarazili.

 

„Kdo to může být?“ sykl Harry.

 

„Ještě není ani šest,“ informoval ho Snape tichým šepotem. Jeho ruce, umístěné na Harryho těle, ochably.

 

„Harry?“ Hlas vycházel z ohniště a říkal jim tak, že to byl hovor spíše než návštěva. „Harry? Jsi tady?“

 

Snape ztuhl a Harry prohlásil: „Popletal. Já se picnu.“ Posadil se a Snapeovy ruce z něj sklouzly. „Promiň. Je to zřejmě důležité. Ví, že se dnes vracím. Neměl mít důvod mě volat, pokud by to nebylo naléhavé.“ Sehnul se a políbil Snapea na zamračenou tvář, a pak už směřoval do druhé místnosti. Popadl svůj župan a omotal si ho kolem sebe, zatímco odcházel.

 

„Ach, tady jsi.“ Popletal se na něj radostně usmíval. „Je ti lépe?“

 

„Co se stalo, ministře?“ zeptal se Harry.

 

„Omlouvám se, že jsem tě vzbudil,“ předpokládal Popletal, „ale právě jsme obdrželi zprávu, že byli Lestrangeovi znovu spatřeni v Anglii, v Cornwallu.“ Popletal si pro varování neohrabaně odkašlal. „Poblíž Tintagelu.“

 

„Cože?“ Harryho vnitřnosti se sevřely.

 

„Ano, já vím. Slečna Tonksová se okamžitě pokusila kontaktovat profesora Lupina u něj doma. Nedostali jsme žádnou odpověď.“

 

Remus. Kruci. Harry se pokoušel dýchat. „V pořádku. Kdo oznámil jejich objevení?“ Vzadu v mysli to na něj křičelo: Oni chtějí tebe. Nezabijí ho. Chtějí tebe.

 

Popletal pohlédl trochu stranou, jako by to musel s někým či něčím konzultovat. „Ten stejný agent, který je odhalil v Německu. Georg Krug.“

 

„Máte ponětí, co mají za lubem?“ Harry si na Kruga vzpomínal. Byl to malý, tučný kouzelník, který se mu nelíbil, ale vypadal kompetentní. Pokud byl zrádcem, pak to alespoň znamenalo, že ten únik informací byl z Německa a ne z jeho kanceláře. Nenáviděl myšlenku, že by nějaký kouzelník či čarodějka, se kterými pracoval dva roky, byl zrádce, ačkoliv ze své bolestné zkušenosti věděl, že by to mohl být kdokoliv.

 

„Ne. Nemáme od Kruga žádné zprávy už dvě hodiny. Zalarmujeme tvou záložní skupinu…“

 

„Raději bych to udělal sám, až se tam dostanu, pane,“ trval na svém Harry. Popletal si povzdechl.

 

Harry dodal, zatímco si už v duchu balil své věci: „Budu tam do dvaceti minut.“

 

„Rozumím ti. Není čas ztrácet ani okamžik, pokud máme naději na polapení Lestrangeových.“ A Popletal byl pryč.

 

„Pokrytecký kretén.“

 

Harry se otočil. Snape stál v zádveří ložnice, na sobě měl kalhoty, byl neoholený, a neupravený a naštvaný a…

 

Harry polknul. „Promiň. Nemyslel jsem, že budu muset odejít tak brzy.“

 

Snape zavrtěl hlavou, oči se mu zavřely s něčím, což, jak si Harry uvědomil, znamenalo rozhořčení.

 

„Cornwall.“

 

Harry čekal.

 

„Jaká to náhoda.“

 

Harry zjistil, že přemýšlí o tom, že jsi to alespoň nebyl ty. Ale tohle jistě nebyla doba na pronášení takových frází. Přešel do ložnice, pohladil Snapea po paži, když ho míjel, rychle se oblékl, pak kouzlem otevřel svou tašku a posbíral oblečení a věci, které si na týdenní léčebný pobyt v Bradavicích přivezl.

 

Snape se otočil, nevzdaluje se ode dveří.

 

„Máš alespoň nějaké tušení, jakým druhem temné magie Lestrangeovi vládnou?“

 

„Ano,“ pronesl Harry, slyšel to napětí ve svém vlastním hlase. „Vzpomínám si.“

 

„Prosím, neříkej mi, že tě ještě nenapadlo, že ten zrádce na Ministerstvu už musí vědět, že ho podezříváš. Tohle je jen léčka, aby tě odlákali a zabili.“

 

Harry přikývl. „Napadlo mě to.“

 

Snape přimhouřil oči. „Tohle celé je odveta, že? Kvůli Blackovi.“

 

Harry se usmál a ten úsměv zcela vysvětlil, proč ho Moudrý klobouk chtěl umístit do Zmijozelu. „Možná. Z části. A taky kvůli Remusovi. Rovněž pro odhalení zrádce, aby už nikdo jiný nemusel zbytečně umřít.“

 

„Jsi blázen.“

 

Harry se zasmál. „Jsem bystrozor.“

 

Naházel zbytek věcí do tašky a zmenšil ji do velikosti lehce vložitelné do kapsy hábitu. Hůlku si zastrčil do kapsy. Když měl hotovo, přešel do obývacího pokoje. Snape stál před krbem, paže měl zkřížené na hrudi, zíral do studeného popela vzniklého z ohně z předchozí noci.

 

„Je to má práce,“ pokusil se Harry.

 

„Jdi si tedy,“ vyštěkl Snape. „Dělej si svou práci. Proč bys mi to měl vysvětlovat? Jsi dospělý muž, dělej si, co chceš. Pro mne v tom nebude ani ten nejmenší rozdíl, kdy a kde se necháš zabít.“

 

Snapeův pohled neklidně přelétal, a pak se rozhodně usídlil na neotevřené lahvi whisky na krbové římse. Harry se přiblížil. Nejprve se ho nedotkl, bál se, že by ho v takové náladě mohl Severus odhodit přes celou místnost.

 

„Severusi.“

 

„Ty jsi ještě tady? Nemáš se připravovat na nějaký pohřeb?“

 

Harry si povzdechl, ruce položil na Snapeovy paže, čelem spočíval na mužových zádech. Měl pocit, jako by Severus byl kámen, neoblomný, hrozivý.

 

„Děkuji ti,“ řekl a kámen se změnil, zjemněl.

 

„Za co?“ sykl Snape. „Za záchranu života, abys ho mohl znovu odhodit?“

 

„Že jsi mne neposlal do háje.“

 

„Poslal.“

 

„Och.“ Harry couvl, žaludek se mu stáhl chladem, a Snape se pohotově otočil.

 

„Harry…“ Ústa se mu zavřela, tělo se viditelně zatvrdilo, aby zamezilo čemukoliv, co chtěl udělat či říct.

 

Harry se zastavil, nedotkl se Severuse jinak než svýma očima. „Co chceš, abych místo toho udělal, když vím, že je to tak správné?“

 

Ticho.

 

Snape zavřel oči. „Zatracení nebelvíři.“

 

Harry se rozesmál, i přesto, že ho ta bolest ve Snapeově hlase nutila spíš k pláči. „Jsme v tomto ohledu děsní hlupáci, já vím.“

 

Snapeova tvář se zkřivila. „Já… nemůžu…“ Zavrtěl hlavou, zavrčel. „Nemůžu dělat…“ Mávl rukama před sebou, až to tlesklo. „Tohle.“

 

A to byla chvíle, kdy si Harry uvědomil, že tohle neurčité gesto – a to velmi specifické slovo – mělo naznačovat je dva. Že oni dva byli alespoň teď, pro tuto chvíli jedním. Tímhle. Vysloveno jako kletba.

 

„Čert tě vem,“ zaklel Snape s hlavou skloněnou. Harry se natáhl a dotkl se zplihlých ebenových vlasů, které rámovaly jeho obličej.

 

„Omlouvám se. Neměl jsem…“ Nemůžu uvěřit, že se omlouvám za to, že ho mám rád. Harry bezmocně zavrtěl hlavou. Snape. Jedině Snape. Proč mne to jen překvapuje? „Neplánoval jsem se s tebou milovat, a pak takhle odejít.“

 

Snape zvedl ruku, panovačně. „To s tím nemá co dělat. Nikdy jsem neočekával, že tu zůstaneš. Není v tom žádný smysl. Pokud nechceš poslouchat rozum, pokud musíš jít, pak jdi.“

 

„Proč jsi na mě rozzlobený?“

 

„Nejsem.“

 

„Tak mi to ale nezní.“

 

Snape mu věnoval zuřivý pohled. „Pak poslouchej pečlivěji.“

 

A pak si v nějakém návalu viny Harry uvědomil, co tím Snape myslel, co mu tím říkal. Co cítil.

 

Vklouzl pažemi kolem Snapeova pasu a objal ho, pevně. Snape nebojoval, ani ho neobjal na oplátku, držel svou tvář odvrácenou, dokud Harry neřekl: „Severusi. Prosím. Takhle ne.“

 

Snape kvapně otočil hlavu, oči ho pálily. Zavrtěl hlavou, popadl Harryho a políbil ho, divoce. Hněv a strach a touhu a frustraci – tohle všechno chtěl v tom jednom uspěchaném okamžiku vyjádřit.

 

Snape ho propustil s tichým zvukem a Harry se zakymácel dozadu, chytaje balanc o opěradlo pohovky. Nedokázal se na ni podívat bez vzpomínky na rozvaleného Snapea. Odvrátil se pryč a pohlédl na muže stojícího před ním ve velmi odlišném stavu zranitelnosti.

 

Harry zklidnil svůj dech. „Musím jít. Já… Nikdy jsi mi neřekl, co ti dlužím za vyléčení.“

 

Snape zavrtěl hlavou. Jeho tvář byla napjatá, oči štípající.

 

„Možná se chvíli neukážu,“ zkusil to Harry znovu, směřuje ke dveřím.

 

„Jdi,“ zašeptal Snape. „Prostě už vypadni.“ Otočil se, celý se třásl a Harry odešel, nešťastný, ale s vědomím, že nebyl čas mluvit dál.

 

Když zavíral dveře, zaslechl ještě náraz skla a plesknutí o kamennou zeď, ale promarněné lahve staré ogdenské ze zvláštních zásob nelitoval.

 

ooOoo

 

Snape odučil všechny své hodiny toho dne jako obvykle. Pokud byl snad o trochu stručnější, o trochu citově upjatější, jen trochu podobný kotlíku, který je připraven vybuchnout… pak ale žádný ze studentů nezpozoroval tyto konkrétní odklony od charakteru. Jedinou neobvyklou věcí bylo, že on nevybuchl, ani jednou, dokonce i když ostatní věci ano.

 

A pokud byl té noci snad náhodou spatřen bloudící po bradavických chodbách, svírající zmuchlaný a částečně spálený pergamen… No, to také nebylo nijak neobvyklé.

 

Příštího rána u snídaně si sedl na své obvyklé místo, po Brumbálově levici, nebo alespoň po levé straně místa, kde Brumbál většinou sedával, ačkoliv byl ředitel neobvykle nepřítomen.

 

Snape seděl mlčky, ale jeho strhané oči a mírně dovnitř stočené lokny na ramenou mluvily o možném pohmožděném svalu nebo žaludeční nevolnosti nebo nějaké vnitřní bolesti. Držel kávový hrneček v obou rukách a upíjel jakoby z povinnosti, metodickými doušky, mezi kterýmiž jeho zlověstný pohled – jako obvykle – projížděl Velkou síň a ty brebentící, rachotící zástupy studentů, kteří zde snídali.

 

Propil se skrz dva šálky bez jakékoliv známky, že by s tím hodlal přestat, když se do Velké síně přiřítil Brumbál. Míjel studenty a učitele bez jediného slova či pohledu. Snape vzhlédl a něco rozčeřilo jeho temné oči, jak ředitel přicházel přímo k němu.

 

Brumbál si odkašlal a pronesl: „Profesore Snape, pokud byste byl tak laskav a doprovodil mne do mé kanceláře.“

 

Snape odložil šálek s kávou jako slepec. Ten dopadl na stůl a zakymácel se, než se srovnal. Snape se postavil, oči měl upřené do Brumbálových, obešel stůl a následoval ho pryč.

 

Opustili Velkou síň, zůstávajíce středem veškeré pozornosti, dokud se tou majestátnou místnosti nepřehnala vlna sov doručujících poštu, balíčky a ranní vydání Denního věštce do čekajících rukou.

 

ooOoo

 

V relativním soukromí chodby Snape zatarasil Brumbálovi cestu.

 

„Řediteli.“ To slovo bylo prosbou i hrozbou.

 

„Severusi, prosím,“ pronesl Brumbál, „Ne, dokud nebudeme v mé pracovně.“

 

Snape ustoupil na stranu, ruce se mu sevřely do pěstí, když se vlekl za ředitelem do jeho kanceláře.

 

Dveře se otevřely a Brumbál vrazil dovnitř. Snape ho následoval. Pak se zarazil.

 

Stál tam Kornelius Popletal, zavalité ruce měl sepnuté k sobě, a vedle něj byl pomlácený, zakrvácený, zamračený Remus Lupin.

 

ooOoo

 

Asi hodinu po snídani mohli studenti mluvit o něčem neobvyklém: Snape vylétl z Brumbálovy kanceláře jako vichřice, rychlým tempem proběhl bradavické brány a zmizel na tři dny.

 

Učitelé se střídali, aby vykryli jeho hodiny, a Brumbál zůstával neviděn ve své pracovně. Nebylo vydáno žádné prohlášení ohledně Snapeovy nepřítomnosti, ani jeho návratu, ani o skutečnosti, že se vrátil pobledlý, vyčerpaný a nemluvný, jen stín bývalé nepřetržité zloby.

 

Ticho ho pokrývalo jako led a dokonce i kolegové se báli ho prolomit, ačkoliv se na něj dívali ustaraně a mluvili o něm šeptem, který jejich žáci nedokázali rozluštit.

 

Ale Snape nemohl udržet zájem studentů tváří v tvář zprávě, která probleskla předními stránkami Denního věštce: Hrdina kouzelnického světa, Harry Potter osobně, byl po smrtijedském útoku nezvěstný a pravděpodobně mrtvý.

 

ooOoo

 

Odpoledne někdo zaťukal na Snapeovy dveře. Severus otevřel a zjistil, že je to Remus Lupin, už zotavený z mučení, ale stále ustaraný a unavený.

 

„Mohu s tebou na okamžik mluvit?“

 

Snape se ani nepohnul.

 

„Mohu jít dál?“ zajímal se Lupin, zíraje tam a zpátky po opuštěné chodbě. „Neměl bych vycházet ze svého úkrytu. Ředitel nechce, aby mě někde ze studentů spatřil.“

 

Snape neustoupil. „Proč jsi potom tady?“

 

„Harry… Harry mne požádal, abych si s tebou promluvil.“

 

Snape ztuhnul.

 

„Požádal mne, abych tě zašel navštívit. Řekl, že v případě, že to nepřežije…“

 

Sklapni.“ Chodbou ten skoro-výkřik rezonoval. Snape stiskl oční víčka k sobě a odvrátil se, jako by byl znechucen Lupinem nebo sám sebou.

 

Lupin zůstával zticha. Jen když Snape začal zavírat dveře, pronesl tiše: „Řekl mi, abych ti řekl, že je mu to líto.“

 

Snape se nadechl, prudce, jako by ho Lupin udeřil. Jeho ruka, která zůstávala na klice ode dveří, se stáhla do pěsti u jeho boku.

 

„Proč?“ zeptal se Lupin. „Proč to pro něj bylo tak důležité?“

 

Snapeovy nozdry se rozšířily, ale muž dlouhou dobu nic neřekl. Nakonec se zadíval na Lupina a vlkodlak se zachvěl pod náporem bolesti křičící z jeho bílé tváře.

 

„Harry se pro tebe vzdal života,“ zašeptal Snape. Ta čirá nenávist v jeho hlase Lupina probodla a šokem přišpendlila na místě.

 

„Severusi…“ začal, ale umlčel ho poklidný zvuk zvonu, následovaný Brumbálovým magicky zesíleným hlasem.

 

„Všichni členové učitelského sboru, ať, prosím, okamžitě přijdou do vstupní haly. Máme…“ pauza jasně naznačovala úsměv, „…návštěvu.“

 

Snape a Lupin si vyměnili zmatené pohledy, než se Snape protáhl kolem vlkodlaka a rychle se vydal chodbou svým obvyklým, svižným krokem.

 

ooOoo

 

Bylo pozoruhodné, pomyslel si Brumbál, jak rychle se jeho slova rozšířila školou. Učinil to prohlášení ani ne před deseti minutami, poté, co od Popletala obdržel letaxem zprávu, která byla určena jen zaměstnancům, z nichž většina už nyní stála kolem.

 

I přesto se do vstupní haly dostavilo na tucet studentů, postávali u zádveří a v koutech a na hlavních schodech, dokonce, i když se hlavní dveře skřípavě, těžkopádně otevřely a vyčerpaně jimi vstoupil Harry Potter.

 

Brumbál se usmál. „Harry,“ řekl přes údivný bzukot shromážděných studentů, „můj drahý chlapče, vítej.“

 

Harry mu věnoval úsměv, ale jeho oči vystartovaly přes skupinu učitelů a zástupy studentů. Byl špinavý, jeho oblečení roztrhané, popálené a zakrvácené, jeho tvář bledá, oči červené a pronásledované.

 

„Řediteli,“ prohlásil z povinnosti, netrpělivě. „Je…?“

 

Dveře vedoucí do sklepení se kývavě otevřely. Snape se zastavil ve dveřích, jako by se uhodil o zeď, sbíral síly, rukama svíral bílý dveřní sloupek, pohledem zacílený na Harryho. Jiný učitel uhnul z cesty, jak se k němu Harry blížil, úsměv se mu třepotal na rtech, v očích nejistota.

 

„Vrátili jsme se pro další léčbu?“ vyslovil Snape, hlas se mu napětím hroutil.

 

Harry zamrkal. „Ne. Ne, já…“ Natáhl se, váhavě, než nechal ruku spadnout k boku. Snape ho popadl za pokleslá ramena a vtáhl ho do divokého polibku.

 

Chodbou zaznělo lapání po dechu a výkřiky, zvuky se odrážely a utichaly, než opětovně vzrostly, když Harry, zdaleka ne svolný k zápasu, obtočil své paže kolem Snapeova krku a velmi energicky mu polibek oplácel.

 

Hoochová se culila. Aidan Muir se otevřeně ušklíbal. Kratiknot lapal po dechu. Trelawneyová rovněž – než jí došlo, že vlastně měla vědět, co se stane a připlácla si na obličej spokojený úsměv pro případ, že by se na ni někdo díval raději než na rozvášněně propletené čaroděje. Nikdo tak nečinil.

 

Čelist McGonagallové dopadla až na podlahu. Brumbál se usmíval a pohnul rukama v nenápadném gestu. Náš pár zmizel.

 

ooOoo

 

Když se oddělili, byli ve Snapeově obývacím pokoji, mezi pohovkou a krbem. Oba se rozhlédli kolem, roztržití a bez dechu a rozcuchaní.

 

„Jak…?“ zeptal se Harry.

 

„Brumbál,“ vysvětlil Snape a odsunul si vlasy z tváře. „Všetečný staroch.“

 

Harry si na nose popostrčil své spadlé brýle a usmál se na Snapea. „Nemůžu uvěřit, že jsi mě políbil před… no, v podstatě přede všemi.“ Špičkami prstů tančil po Snapeových rtech.

 

„Pokud jsi dostatečně šílený, aby ses znovu objevil tímto melodramatickým způsobem,“ pronesl Snape chraplavě, „pak si zasluhuješ veřejné ponížení.“

 

Nejsem ponížený,“ oponoval Harry.

 

Snape ho náhle neočekávaně stiskl, pevně, a zamumlal mu do ucha. „Nerozumný… lehkovážný…“

 

„Rozmačkáš mě,“ vydechl Harry se smíchem a Snape uvolnil své sevření. „A když už mluvíme o melodramatičnosti…“

 

Snape na něj hleděl dolů, tak dlouho, až Harry cítil, jak se uvnitř začíná rozpouštět. Nakonec Snape řekl: „Stal ses mou slabostí.“

 

Harry zavrtěl hlavou. „To je legrační. Protože ty jsi má síla. Myslel jsem na tebe, celý ten čas. Vždy jsem se bál, že tě zklamu, však víš. Věděl jsem, že bys mi nikdy neodpustil, pokud bych se nechal zabít po tom všem, co jsi pro mě udělal, abys mě zachránil.“

 

Snape se náhle trochu oddálil, prohlížel si ho s jasnými obavami. „Chvěješ se. Jsi zraněný?“

 

Harry zavrtěl hlavou. „Jen… jsem hodně unavený. Šel jsem přímo na Ministerstvo, když jsem se dostal ven, aby mohli poslat tým pro úklid a vymazání paměti, a abych se ujistil, že je Remus v pořádku.“

 

Snape si tiše odfrkl. „Je tady. Pod osobní ochranou ředitele.“

 

Harry k němu vzhlédl. „Popletal mi to řekl. Ale i tak bych sem přišel hned po tom.“

 

„Chceš ho vidět?“ zeptal se ho Snape, s udivující ohleduplností. „Očekávám, že se vrátil do své nory.“

 

Harry se usmál. „Později. Vím, že je v pořádku. Jsem tam, kde chci být.“

 

„Romantický blázne,“ prohlásil Snape, než s ním zatřásl, a pak ho sevřel těsněji. „Chceš si lehnout? Jít spát? Nebo mi můžeš říct, co se stalo?“

 

„Pojďme si sednout,“ navrhl Harry. Snape je oba opatrně přemístil na pohovku, nenechaje Harryho, který se usmíval do jeho hrudi, se vzdálit. A kdo je teď romantický blázen? Ale byl příliš spokojený, aby to řekl. Mohl slyšet Snapeovo srdce, neměnné, silné. Konejšivé.

 

„Byl to Krug,“ řekl. „Byl tam, s Lestrangeovými. Já… Bojovali jsme. Zvítězil jsem. Pokusil jsem se dostat Remuse na svobodu a donutil ho odejít. Ale pak mne Lestrangeovi chytili kletbou acatena. Když jsem se probudil, byl jsem v jedné z těch antimagických bublin, však je znáš, Cingeraequaro?“

 

Snape přikývl.

 

„A pak mne opustili.“ Harry pohlédl do ohně, vzpomínal. „Neublížili mi nebo tak. Myslím, že čekali na příkazy ohledně toho, co se mnou.“

 

Podíval se na Snapea. Viděl na mužově tváři napjaté linie, jak také přemýšlel o tom, pro koho Lestrangeovi mohli pracovat.

 

Harry řekl: „Popletal mi sdělil, že… jsi mě hledal.“

 

Snapeův výraz byl nezúčastněný, téměř nevzrušený. „Ano.“

 

„Pak jsi to byl ty. Byli nervózní. Slyšel jsem je mluvit. Mysleli si, že jsou odhaleni nebo že možná brzy budou. Přesunuli mě ze sklepa a to mi dalo šanci.“

 

Snape na něj vážně pohlédl. „Avada Kedavra?“

 

Harry přikývl. „Chtěl jsem je vyslechnout, ale…“

 

Stisk Snapeových paží kolem něj zesílil. Jakýkoliv pokus o uklidňující slova by byl nesnesitelný a Harry v tom okamžiku Snapea miloval za to, že to věděl, a že nic neřekl.

 

Harry si odkašlal. „Popletal rovněž říkal, že jsi… er… na něj ječel.“

 

„Měl štěstí, že jsem na něj nepoužil kletbu Imperius.“

 

„Nepochybuji, že jsi byl v pokušení,“ prohlásil Harry. „Ale nemyslím si, že to věděl. Opravdu si to nemyslím. Víš přece, že nemá moc co do činění s každodenní prací bystrozorů. Krug měl možná spojence. Vlastně jsem si jistý, že měl. Někoho na našem Ministerstvu. Musel mít. A mám v úmyslu zjistit, kdo to byl.“

 

Snape protočil panenky, téměř slyšitelně. Harry se k němu nestoudně přitulil. „Nebuď naštvaný. Není to tak, že bys před tímhle vším nevěděl, jaký jsem.“

 

„Sebevrah, myslíš?“

 

„Hrdina,“ bránil se Harry. „A dobrák a statečný a…“

 

„Och, ztichni už.“

 

Harry s úsměvem pozvedl hlavu. „Tak mě umlč.“

 

Snape sklonil hlavu a překryl Harryho ústa svými, něžně a hladově ve stejnou chvíli, jeho jazyk spíše mámil, než že by požadoval. Harry se uvolnil proti Snapeovu hřejivému tělu a natáhl se, aby zamotal své prsty do těch příhodně dlouhých pramenů a přitáhl si ho blíž.

 

Když ho Snape propustil, Harry se hlavou znovu uvelebil na mužově hrudníku. Snapeovo srdce zrychleně tlouklo proti jeho uchu. Harry se usmál.

 

„Tak tohle je obvykle hrdinova odměna.“

 

„Brzká smrt je obvykle hrdinova odměna,“ pronesl Snape suše.

 

Harry pokrčil rameny. „Polovina kouzelnického světa po celý můj život očekávala, že zemřu. Nedělám si s tím starosti.“

 

„Ne, dělání si starostí s něčím nikdy nebyla tvá silná stránka,“ dodal Snape. „To by příliš připomínalo přemýšlení dopředu.“

 

Harry se zasmál. „To je vaše silná stránka, profesore.“

 

„Když už o tom mluvíme,“ prohlásil Snape věcně. „Mohl jsi mě požádat o pomoc.“

 

„Přemýšlel jsem o tom,“ připustil Harry. „Ale… no, už jsi udělal dost – více než kdokoliv jiný – když jsi bojoval s Voldemortem a jeho kumpány.“ Nemyslel si, že by bylo dobré přiznat ochranitelské sklony, které si ohledně Snapea vypěstoval. „Mimoto, pokud bys mě zachránil, nikdy bys mě na to nenechal zapomenout.“ Harry se usmál, cítil se skoro opilý únavou a spokojeností.

 

„Ano, nutíš mě respektovat tvou schopnost dostat se z problémů stejně dobře jako do nich,“ uznal Snape.

 

Harry se něžně usmál, cítil, jak ho unáší spánek. V hlavě se mu za to vytvořila omluva, a pak se vytratila, když usnul.

 

ooOoo

 

Harry se probudil v teple, pohodlí a pod přikrývkou. Překvapeně zamrkal na Snapeovu ložnici – jak předpokládal – až se částečně zaostřila a on uviděl tmavou, čtoucí si postavu, zkroucenou v křesle u postele.

 

„Nikdy jsi mi neřekl, co ti dlužím za záchranu svého života,“ pronesl Harry, jeho hlas byl ještě zamlžený spánkem. Stále byl oblečený, i když bosý, a nepamatoval si, jak se dostal do postele.

 

Snape byl vážně dobrý, ani sebou při zvuku Harryho hlasu neškubnul. „Ne, neřekl, že?“

 

Harrymu to najednou došlo. Zašmátral pro své brýle, které nalezl na stolku u postele a nasadil si je, aby mohl na Snapea přísně zamžourat. „Jen sis vymýšlel, že ano? Nikdy jsi neměl v úmyslu si něco účtovat.“

 

Snape na něj letmo pohlédl. „Domýšlivé děcko.“

 

„Ale mám pravdu, že?“

 

Snape otočil stránku. „Považujme ten dluh za splacený. Nic mi nedlužíš.“

 

Harry se zvedl na lokti, hlavou zůstával opřený o dlaň. „Prohnaný parchante.“

 

Snape se ušklíbl.

 

„Dlužím ti hodně,“ dodal Harry vážně.

 

„Myslím, že jsme si rovni.“

 

„Um… Mám za to, že bych tě měl varovat,“ prohlásil Harry. Snape se na něj konečně podíval a on cítil, jak mu hoří tváře. „Na tohle nejsem expert a nevím, co dělat, a možná to úplně zpackám, ale… je tady docela dobrá šance, že jsem se do tebe zamiloval.“

 

Jeho prsty nervózně tančily po přikrývkách, dokud je Snape nechytil do ruky a jemně, ale nevyhnutelně nepřidržel, stejně jako jeho oči ty Harryho.

 

„Opět,“ řekl, „myslím, že jsme si rovni.“

 

 

 

KONEC

 

Pár slov od Pat.: Tak a je to tu. Konec. Na jednu stranu jsem se na to těšila, na stranu druhou je mi to trochu líto, protože mám tuto povídku moc ráda. Takže doufám, že se vám líbila, moc děkuji za všechny komentáře a velmi děkuji Lady Corten a Claire za úžasnou práci, kterou povídce věnovaly.

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Komentáře   

 
0 # Lachim 2013-01-07 16:42
Krásný konec. Jen je mi líto, že jsme se nedozvěděli identitu zrádce. Že by sám Popletal? Hloupý je na to dost. Ta scéna v hale byla perfektní. :P
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-01-07 21:31
Bohužel, všechny zákruty povídky vysvětlené nebyly, ale myslím, že to ani tak nepostrádalo své kouzlo:-) Díky moc!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # samba 2013-01-07 16:57
Tak jsem si hezky zaslzela a následně jsem byla pobavená jejich vyznáním.Krásná povídka a skvělý překlad.Děkuji
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-01-07 21:32
Och, je pravda, že povídka vyvolává řadu emocí, zřejmě od začátku do konce:-) Děkuji moc!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Sitara 2013-01-07 18:00
Ú-žas-ný!!! Povídka i překlad. Moc děkuju Pat :roll: Budu se k ní vracet, a moc ráda :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-01-07 21:33
Tak. To. Jsem. Moc. Ráda! Díky:-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Alissea 2013-01-07 20:06
úúúúúúúúúúúúú nechtějte po mě nic inteligentního, ale jsme unešena, ten konec je sladkej
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-01-07 21:33
Někdy jsou citoslovce prostě ty nejlepší:-) Díky za komentík!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mája 2013-01-07 22:17
Opravdu krásný konec. Už se těším, až si najdu chvilku (nebo tedy delší chvíli) a přečtu si tuhle povídku znova a vcelku. Překlad jako vždy perfektní. Díky za tento skvost. :roll:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-01-08 12:15
Je to asi 70 stran:-) Takže malinko delší chvilku:-) Já děkuji za komentíky!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Vixen 2013-01-07 22:23
Krása 8) Moc díky za povídku :-*
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-01-08 12:15
Jsem ráda, že se líbí:-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Claire 2013-01-08 12:08
A zase zamačkávám slzičku...fňuk. ..prostě jsou povídky, se kterými se mi nechce loučit. :cry: A jako na potvoru ten konec vždycky přijde strašně rychle a nebere žádné ohledy na to, že bychom třeba ještě chtěli vědět, jak to či ono pokračovalo a dopadlo.
Naštěstí máš mimořádně úspěšnou tlapku, pokud se týká výlovu dalších a dalších "perel", a tak se budu těšit na nějaký další, a doufám, že brzký, lahůdkový chod ve zdejším menu. :-)
Nějaký další úžasně sarkastický a vtipný Severus a přehorlivý Harry, co zákonitě vždycky všechno pomotá... mňaminky. ;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-01-08 12:18
Och, Claire, děkuji moc:-)
A jak moc sarkastického Seva a horlivého Haryho by sis asi tak představovala? Nevím, nevím, jestli totiž můj následující výběr bude tohoto charakteru:-) :-* Díky:-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # emm 2013-01-08 15:31
Nádherná povídka, taky mi bude chybět. :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mrmla 2013-01-08 18:23
Krásné.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lady Corten 2013-01-08 19:36
Toto byla opravdu krásná povídka. Jsem moc ráda, že jsem měla příleřitost přispět i svou troškou do mlýna. Moc děkuji za její překlad. :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-01-09 10:57
Och, velmi podstatnou troškou do mlýna:-) Jsem ráda, že ti padla do noty:-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Nora 2013-01-08 22:00
Díky za dokončení téhle skvělé povídky. A hlavně za fantastický překlad.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-01-09 10:57
Díky moc, jsme rády:-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Adelaine 2013-01-11 22:52
Ááááách, děkuji za výbornou povídku a skvělý překlad. Usmívám se jak pitomec. Bylo to krásný. Ještě jednou díky
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-01-14 19:12
Moc děkuji, úsměvy jsou vždycky potřeba:-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # kamci 2013-01-13 10:12
opravdu moc dobrá povídka, má vtip, napětí i spoustu romantiky a vážně jsem si čtení užívala. Ten poslední díl ji krásně uzavřel :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-01-14 19:13
Há, tak jsem moc ráda:-) Díky!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # mariaa 2013-01-15 13:31
Jsem moc ráda, že jsem si tuto povídku mohla přečíst i v čj, proto mockrát děkuji za tvůj překlad :)... děkuji, děkuji, děkuji :D.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-01-16 20:24
Jsem moc ráda, že se líbí! Díky!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Abigail_Osbourne 2013-05-04 16:11
Nádhera, nádhera a znovu nádhera. Nevím, co dodat. Moc ti děkuji za tak úžasnou povídku!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2013-05-07 17:52
Taky mě strašně moc oslovila. I když musím přiznat, že to občas byl docela oříšek na překlad:-) Děkujeme!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # KalamityJane 2013-09-16 14:13
Krásná záležitost, děkuju
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Profesor 2014-02-15 11:06
Moc hezká povídka. Bylo moc pěkné pozorovat, jak se jejich vztah vyvíjí.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # ewalien 2014-05-25 15:22
:lol: :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Angharad 2014-06-17 16:48
Já mám pro tuhle povídku vážně slabost. :heart: Čtu ji už ani nevím po kolikáté. :P
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Cora 2014-11-27 21:09
... to byla krása, Patoložko! Taky jsem tomu dala na FFD pětku :-) Přečetla jsem na jedno nadechnutí; moc se mi líbily dialogy mezi H/S, nachechtala jsem se. A to postupné sbližování bylo tak... postupné :-) A to já ráda. Moc děkuju za překlad, tahle povídka pohladila. Už jí mám v oblíbených, určitě bude i druhé čtení!!!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Saskya 2015-01-31 21:51
krásna poviedka :) má svoje kúzlo
ďakujem za jej preklad :)

tá pusa na verejnosti pred všetkými, jéééj :)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # P. 2016-11-18 22:03
Moc pěkná povídka. Jemná, přesto s pozoruhodným vývojem.
Díky za ni.
Profesor
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mydalenka 2017-04-03 01:46
Jedna z nejlepších povídek vůbec. Severovský sarkasmus z toho kape :D Díky.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

   

Fanpolis

 

Hledáte informace o webech, autorech, jejich dílech? Chcete vědět, co znamenají jednotlivé pojmy z fanouškovského světa? Čtěte, zapojte se, doplňujte... pomoci můžete i vy;-)

 

Fanpolis

Skupina Fanpolis na Facebooku

   

openslash

 

Otevřená facebooková skupina zabývající se slashem.

TJCL

Johnlock conspiraci skupina.

   

Statistiky

Návštěvníci
1063
Články
1293
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
2225496
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz

 

   

Všechna práva vyhrazena Patoložce. Stránky vznikly v roce 2012. Kontakt: patolozka86(at)gmail.com