Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Never Any Regrets – Vůbec žádná lítost 6

Hodnocení uživatelů:  / 12
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

NER

Never Any Regrets – Vůbec žádná lítost

Autor: suitesamba; Překlad: Patoložka; Beta-read: Claire

Snarry, Hurt/Comfort

http://www.fanfiction.net/s/6499039/1/

 

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by suitesamba, czech translation was created by Patolozka.

ooOoo

Kapitola 6

„Strýčku Severusi!“

Severus vzhlédl od lektvarových esejí čtvrtých ročníků, které známkoval, právě když se do jeho kabinetu přiřítili Albus a James Potterovi. Stal se strýčkem Severusem na té narozeninové oslavě, která se konala před měsícem. Severus podezříval George Weasleyho, ale se vší upřímností, on si status strýčka pro malé Potterovy užíval. Dnes ovšem James v ruce svíral svitek pergamenu a zabrzdil na místě těsně před Severusovým stolem.

„Ahoj, Jamesi, Albusi,“ pronesl Severus a odložil brk.

„Dopis od taťky!“ zvolal James, lapaje po dechu, a podal mu pergamen přes desku stolu. „Potřebuje tě. Strejda Ron se nemůže uvolnit z práce…“

„Strýček,“ opravil ho Severus automaticky, než rozvinul svitek a prohlédl si obsah. Přesně, jak James prohlašoval, Harry ho žádal o pomoc se soudcováním zítřejšího zájmového famfrpálu. Tohle byla Harryho inovace –béčkový tým přiblíží famfrpál většímu počtu studentů než oficiální družstvo. Namísto přiměřeně rozmístěných zápasů během roku se budou béčkové zápasy odehrávat v listopadu a březnu, vždy dvě hry během každé neděle.

„Děkuji, chlapci,“ řekl Severus, když dočetl pergamen. Protože se ovšem hoši neměli k odchodu, Severus pozvedl obočí a donutil tak děti ke smíchu. Zcela neúčinné, pomyslel si. „Dnes nebudu připravovat žádné lektvary. Potřebujete tedy snad ještě něco?“

„Řekl, ať počkáme,“ prohlásil James a zkřížil ruce před sebou v dosti zdařilé imitaci tety Hermiony.

Severus ho propaloval svým nejlepším pohledem, jenže když jednal s Albusem, Jamesem nebo Lily, nebyl do toho nikdy schopen vložit všechnu tu hrůzu, kterou vzbuzoval ve starších studentech.

„Na odpověď,“ pokračoval hoch, protáčeje panenky, jako by byl Severus ten nejnatvrdlejší chlápek v kouzelnickém světě.

„Och,“ odvětil Severus. „Takže z vás teď jsou sovy?“ Bojoval s tím, aby udržel koutky úst v rovině se zbytkem obličeje. „Váš otec si je jistě vědom, že nejsem famfrpálový rozhodčí…“

„Říkal, že už jsi to předtím dělal. Říkal, že jsi rozhodcoval, když byl prvák…“

Pravda. A od té doby pískal i několik dalších zápasů.

„Nemám žádné koště,“ zkusil to jinak.

James se široce usmál. „Taťka jich má spousty. Můžeš si vzít Kulový blesk 550 a on poletí na Nimbusu Milenium. Kulový blesk se lépe ovládá a má spoustu rychlostí…“

Brebentil o výhodách obou košťat, zatímco Severus sledoval, jak jeho drobné ruce během jeho proslovu tančí ve vzduchu a divoce gestikulují. Když skončil, prostě tam stál a s očekáváním na Severuse hleděl. Severus zvedl pergamen a svůj brk, rychle sepsal pár řádků, stočil vzkaz a zapečetil a podal ho zpět tomu dítěti.

„Tak to vezmi svému otci,“ řekl.

„Souhlasil jsi, že jo?“ zeptal se Albus, téměř bez dechu.

„Proti svému přesvědčení, ale ano, souhlasil.“

Albus se na něj podíval a zakřenil se. „Skvělý.“ Odpádil ke dveřím, než se náhle zastavil a doběhl zpátky ke stolu.

„Zapomněl jsem. Dneska po obědě mají rozhodčí trénink. A taťka říkal, že se můžeme koukat!“

Prohnal se dveřmi ven a Severus za ním dokázal jen zírat. Na co si to Harry Potter hrál a proč on, ve jménu veškeré magie, souhlasil, že bude soudcovat famfrpálový zápas?

ooOoo

„Jsi nemilosrdný.“

„Přiznej to. Bavil ses.“

Severus se zahleděl na mladého muže, ale v jeho tmavých očích nebyla žádná zášť.

„Pokud máš za zábavu uhýbání před potlouky, sesílání nadlehčujících kouzel na padající studenty a zlatonku v mém rukávu a dva chytače kolem, kteří se mi snažili dostat do šatů, pak ano, bavil jsem se.“

Harry se usmál a zavrtěl hlavou, když si přetahoval soudcovský hábit přes hlavu. Stáhl si z vlasů čelenku a protřepal si hřívu, která se od té doby, co se před více než rokem objevil na Severusově verandě, ještě více rozrostla. Očividně vyčerpaný dokulhal k lavičce a kecnul si na ni, aby ulevil své levé noze a mohl ji odložit na protější lavičku. Vyzul si boty a trochu sebou škubnul, když si svlékal vysokou ponožku.

Severus se ani nepohnul, oči zafixované na Harryho nohu. Harrymu jeho pohled neušel.

„Pěkné, že?“ zeptal se, protáhl si prsty a začal s něčím, co zcela jasně vypadalo jako cvičení na uvolnění napjatých svalů.

Profesor Lektvarů se o pár kroků přiblížil a nakonec se usadil na lavičku vedle Harryho.

„U Munga samozřejmě dělali, co mohli, ale celé se to zjizvilo. Ta druhá nedopadla tak zle. Mám to tam výš na noze, ale blíž k boku.“

Jeho jizva se kupodivu podobala blesku. Klikatila se po jeho noze od kotníku až přímo pod koleno.

„Po té nehodě to zůstalo otevřené,“ prohlásil, když Severus stále nic neříkal. Ukázal na zbytnělý bod v půli lýtka, kdy byla jizva obzvláště zubatá. „Říkali, že tudy prochází kost.“

Severus nedokázal odolat nutkání natáhnout se a obkreslit jizvu prstem. Harry byl zticha, jen sledoval, jak si dlouhý, lektvary potřísněný prst razí cestu od jeho kotníku ke koleni.

„Malá cena za můj život, eh? Taxikáře vytáhli na několik kusů…“

Severus si jen matně vybavoval, že byl ve všech těch novinových příbězích o nehodě, ve které zahynula manželka Harryho Pottera, zmiňován nějaký ubohý taxikář.

„Harry…“ pokusil se nakonec říct. Vyšlo to z něj téměř jako prosba.

„Co? Cítíš se kvůli mně nesvůj?“ Harryho zelené oči vypadaly omluvně a on se znovu natáhl pro svou ponožku.

„Ne… tak to není. Jen prostě… no, nikdy jsi nezmínil svou ženu… když jsi o té nehodě mluvil, a ten taxikář…“

Následovala významná pauza, zatímco si Harry v tichosti natahoval ponožku a boty.

„Cítím se tak provinile,“ připustil Harry, když se postavil.

Severus na něj jen zíral. Protože jsi přežil a ona ne?

„Protože se mi po ní už nestýská,“ dodal Harry velmi tiše. „Truchlil jsem pro ni dlouho předtím, než zemřela.“

A pak do místnosti s dokonalým načasováním, pro děti tak typickým, vrazili Lily a James, a Harry zvedl dceru do náruče. Rozhovor byl, jak se zdálo, u konce.

Komentáře   

 
0 # Snarrynka 2014-01-24 15:54
Trošku smutné a predsa milé. Páči sa mi to, len ľutujem, že sme nenahliadli na tú Alovu oslavu :) Díky Pat :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Sitara 2014-01-24 16:28
Cože?! Vím, co jsi říkala, že nám autorka dá nahlédnout jen někam, ale proč nám probůh nedopřála tu oslavu?! :o :P Mohlo to být stejně zábavné, jako představa zlatonky v Severusově rukávu a dvou chytačů, kteří se k ní snaží dostat :lol: :D
Jinak moc krásná kapitola, líbila se mi a děkuju! :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # kamci 2014-01-24 18:46
Harryho děti jsou vážně banda rarachů :-)
díky
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mája 2014-01-25 18:11
Proklouzla mi jedna kapitola a trochu jsem se v tom ztratila. Tak jsem to vzala celé od začátku :roll: Krásný příběh, opravdu se mi líbí, ale něco jsem si uvědomila...
Tenhle příběh píše mudla, která sice vypráví o kouzelnících, ale neumí myslet jako kouzelník. Nechá je prožívat mudlovský příběh. Je toho spousta. Jasně, někteří z nich vyrůstali v mudlovském světě a tak by se dalo pochopit, že zapomínají na magii, ale Weasleyovi? Ron zraněného Severuse od požáru nesl a táhl, místo aby ho odlevitoval. Severus a Harry se přiotrávili kouřem, místo aby použili bublinové kouzlo. Harry se chtěl vrátit do hořícího domu, aby zachránil svůj archiv (ten mě nenapadl, myslela jsem na kočku ;-) ), místo aby použil jednoduché Accio, které skvěle ovládá od 4. ročníku... Jasně, používají, lektvary, košťata, letax a sovy, ale Ginny se zabila v mudlovském taxíku... Je tam takových situací mnohem víc, kdy hlavní postavy prostě zapomínají na to, že jsou kouzelníci...
To neznamená, že by se mi povídka nelíbila. Asi bych si to ani neuvědomila, kdybych ji teď nepřečetla celou najednou. Prostě mě to praštilo během toho požáru a uvědomila jsem si, že celý děj postrádá větší používání magie...
Stejně děkuji za výběr a překlad, Pat :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2014-01-26 20:57
Kouzelné. Děti vždy přesně vědí, kdy je ten nejnevhodnější čas a dorazí. :P
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
928
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
2430276
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz

 

   

Všechna práva vyhrazena Patoložce. Stránky vznikly v roce 2012. Kontakt: patolozka86(at)gmail.com