Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Never Any Regrets – Vůbec žádná lítost 1

Hodnocení uživatelů:  / 11
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

NER

Never Any Regrets – Vůbec žádná lítost

Autor: suitesamba; Překlad: Patoložka; Beta-read: Claire

Snarry, Hurt/Comfort

http://www.fanfiction.net/s/6499039/1/

 

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by suitesamba, czech translation was created by Patolozka.

ooOoo

Kapitola 1

Neočekával nikoho.

Takže když zaslechl ťukání na dveře, sklonil lektvarový měsíčník, zdráhavě se postavil, protáhl se a zamířil k předním dveřím. Postavu stojící venku dokázal přes neprůhledné sklo verandy rozeznat jeho sotva, a tak rychle otevřel dveře, rozhodnut být naštvaný. Za celých šest let, co v tomto domku žil, dokázal spočítat na prstech jedné ruky, kolikrát někdo zaťukal na jeho dveře. Zaletaxoval k němu, ano. Poslal mu sovu – jistě. Ale zaťukal jako běžný mudla?

Muž pod přístřeškem se zvolna otočil od okna směrem k němu, na tváři mlhavý úsměv. Severus sebou trhnul.

„Pottere…“ To jméno uniklo z jeho rtů zcela neočekávaně.

Od pádu Temného pána uběhlo jedenáct let. A deset a půl, co Potter, Grangerová a Weasley vypovídali před soudem v jeho prospěch. Potter se dobrovolně podrobil výpovědi pod Veritasérem. Když bylo po všem a Severus Snape byl odsouzen na čtyři roky do služeb kouzelnického společenství v Patagonii, namísto pohřbení zaživa v Azkabanu, Potter se k němu protlačil skrz novináře s ministerskou stráží v patách.

„Hodně štěstí, profesore,“ pronesl tiše, jeho oči mu dávaly sbohem, které ale neopustilo jeho rty. Severus se setkal s jeho očima a naklonil hlavu. Jeho hrdlo, sotva zaléčené, bylo staženo emocemi. Slova z něj nevyšla.

A to bylo všechno. Vedle Pottera se náhle objevila ta Weasleyovic holka a majetnicky ho objala kolem pasu. Odhodlaně se na Severuse zadívala, a pak mu věnovala něco, co by mohlo být nazváno pečlivě strojeným úsměvem. Odvedla si Pottera pryč. Severusovy oči je sledovaly, zatímco se kolem Harryho shlukoval tisk, nutící ho k prohlášení.

Které nedostal, jak si Severus stačil všimnout, třebaže ho odváděli pryč.

A teď se ten chlapec objevil na jeho prahu. Chlapec, který už jako chlapec vůbec nevypadal.

Ty čtyři roky v zahraničí Severuse Snapea změnily. Nepřetržité vystavení slunci a větru ho zbavilo podzemní sinalé pleti. Jeho životní náhled, uvolněný ze spárů Voldemorta a služeb pro Brumbála a Řád, se poprvé za jeho dospělý život rozšířil. A přesto - chyběly mu lektvary, zatímco byl pryč. Když se vrátil, zakoupil domek v Prasinkách a začal rozvíjet podnikání se specializovanými lektvary, objednávanými přes soví poštu. Přišel na to, že mu lidé až přeochotně rádi odpustili, třebaže často dumal nad tím, jestli si ho vůbec pamatovali. Jeho klienti byli různorodí, ale Poppy a bradavická ošetřovna, spolu s Georgem a Ronem Weasleyovými a jejich obchodem, naplňovali polovinu jeho živobytí. Měl plno práce. Vydělal si dost peněz, aby mohl žít v pohodlí. A zatímco nemohl prohlašovat, že byl šťastný, alespoň trávil své dny bezbolestně. Vybledlé znamení na jeho paži se už nikdy nerozpálilo a nepřetržitá bolest hlavy, kterou musel snášet během své špionské kariéry, už déle nezatěžovala jeho mysl.

Ron a George Weasleyovi, se kterými si občas dal něco k pití nebo k jídlu v některém ze tří hostinců v Prasinkách, ho velmi rádi zahrnovali nejnovějšími zprávami z okolí – včetně rodiny. Jejich záliba pramenila zejména z jeho kyselého výrazu, falešného nezájmu a způsobu, jakým protáčel oči. Nemusel číst Věštec, aby dokázal sledovat famfrpálovou kariéru Ginny Weasleyové a Potterův vzestup na Oddělení pro uplatňování kouzelnických zákonů, ačkoliv občas samozřejmě zahlédl ty drobné figurky nebezpečně balancující na koštěti na titulní fotografii sportovní sekce, která v těchto lenivých poválečných letech zabírala téměř polovinu každodenního vydání. Viděl oznámení o návratu Ginny Potterové k Harpyjím, které následovalo po narození Potterova posledního dítěte. V tomto případě ho George s Ronem většinou zahrnovali otravnými dětskými fotografiemi a detaily o plenkách, díky čemuž vydával znechucené zvuky. Ale když Ginny Potterová kvůli mudlovské automobilové nehodě zahynula a Harry Potter byl vážně zraněn, nezjistil to z novin, ani od Rona nebo George. Zakopl o to náhodou, ani ne dvě hodiny poté, co se to stalo, když za ním Bill Weasley nepřišel pro vlkodlačí lektvar. Bill, třebaže ne zcela úplný vlkodlak, stále za úplňku trpěl a bral si proto lektvar, aby se jeho symptomy zmírnily. Jeho žena odváděla za každého úplňku jejich děti do Doupěte a zanechávala Billa doma jeho náladě a ohnivé whisky. Té noci se Severus letaxem přesunul do Lasturové vily, aby mu ten lektvar doručil osobně, berouce to už sportovně, jen aby tam našel silně rozrušeného Billa, opíjejícího se na prosklené verandě s výhledem na moře, který mu sdělil, že Ginnyino a Harryho mudlovské taxi zasáhl osobní vlak. Že Ginny bezprostředně poté zemřela a Harry se sotva drží. Snape bezhlesně přesunul lektvar k Billovi a chopil se jeho sklenice whisky, kterou na jeden zátah vypil.

„Kde je?“ dožadoval se.

Minerva se stavila v jeho domku o několik dní později, ve tváři starší než kdy dřív. „Dostane se z toho,“ sdělila mu tiše, jakmile přijala nabídku na čaj a sušenky. „Ale bude to pro něj těžká cesta.“

Severus hleděl na čaj s předstíraným zájmem o šálek ve svých dlaních.

„Hermiona mi řekla, co jsi udělal,“ pokračovala Minerva, odložila hrneček a setkala se s jeho očima. Hermiona Grangerová-Weasleyová byla nynější profesorka Přeměňování v Bradavicích.

Ona nic neví, připomněl sám sobě.

„Nikdo jiný nebyl dostatečně vybaven, aby to učinil,“ odpověděl nahlas po dlouhé odmlce, když mu bylo jasné, že žena prostě čeká, až něco řekne. „Všechno, co jsem udělal, bylo, že jsem ho dostal z toho pekla mudlovské nemocnice.“ Zapomněl se zmínit o tuctu mudlovského personálu, ilegálním přenášedle a brzkém ministerském šetření ohledně užití magie v přítomnosti mudlů. Udělal, co musel.

Minerva mu věnovala zamyšlený pohled. „Ať tak či tak, dluží ti život.“ Severus pozvedl obočí. Minerva si povzdechla. „Mám za to, že mu to Hermiona řekne.“

To se stalo před šesti měsíci, a od té doby slyšel o Potterovi jen málo. Tisk ho a jeho malé děti v nevysvětlitelné ukázce soucitu nechal na pokoji. George a Rona viděl od té nehody jen párkrát, ale ti byli pochopitelně dosti zaražení ze ztráty druhého sourozence a sklony trávit odpoledne po hospodách je přešly. Neviděl se s nimi už víc jak přes měsíc.

„Ron mi řekl, že jsme teď sousedé,“ pronesl Potter, vraceje Snapea zpět do přítomnosti. „Koupil jsem domek tady za rohem, naproti jejich obchodu. Tak jsem se stavil, abych tě pozdravil.“ Pousmál se a ošil se, vypadal trochu nesvůj. Severus si náhle uvědomil, že ještě neřekl vůbec nic.

„Vypadáš líp,“ prohlásil, než mu došlo, že by Potter mohl být polomrtvý a s chybějícím nosem a stále by vypadal lépe, než jak ho viděl naposledy. „Tak pojď dovnitř.“ Ustoupil ode dveří a chlapec se chopil jednoduché hnědé hole, která byla opřená o zeď přístřešku.

Odvedl Pottera skrz dům až do uzavřené části vzadu, pronikavě si vědom zvuků hole narážející do dřevěné podlahy. Když se o chvíli později usadili naproti sobě ke stolu, Severus si všiml, že jsou Potterovy vlasy delší, po správně kouzelnickém způsobu, a že se ten jeho nestřežený pohled mládí kamsi vytratil. Poprvé za svůj život zjistil, že mu dospělý Harry Potter připomíná stejnou měrou Lily i Jamese, a že ho to poznání zneklidňuje.

„Změnil ses,“ podotkl Potter. Promluvil jako první, když se usadil na židli. Natáhl si levou nohu a odložil ji na malou podnožku, kterou mu Snape automaticky nohou přisunul po podlaze. Na moment si svého bývalého profesora detailněji prohlédl, než se na něj pousmál. „Sluší ti to.“

„Co mi sluší?“ zeptal se Severus, pozvedaje obočí.

„Slunce,“ odpověděl Potter. Rozhlédl se po malé místnůstce, a pak se vrátil k Severusovi. „Neměl jsem v plánu zdržet se déle. Vím, že tu pracuješ a že jsi pravděpodobně uprostřed nějakého…“

„Ne, právě jsem nic nevařil, pokud jsi měl na mysli tohle,“ přerušil ho Severus. Věděl, že to znělo hrubě, ale nebyl zvyklý na zdvořilostní rozhovory… ne, na žádné rozhovory… s Harry Potterem.

„Och. Tak dobře,“ odvětil Potter. Znovu se rozhlédl po pokoji, jeho oči spočinuly na drobné kresbě u dveří. Následovalo ticho, třebaže ne nepohodlné.

„Je mi líto tvé ženy,“ řekl Severus, čímž rozpačitě přerušil ticho a bezmála se vnitřně nakopnul, že něco takového vybreptnul bez úvodu.

Harry zamíchal čaj. Vypadal nesvůj, ale ne překvapený. „Díky,“ odpověděl. „Cením si toho.“ Oba zůstali na chvíli mlčky, Severus čekal na nevyhnutelné.

„Vlastně jsem ti chtěl poděkovat… za to, co jsi pro mě udělal po té nehodě.“ Harry přestal míchat a vzhlédl k Severusovi. Jeho zelené oči se zdály větší v té zestárlé tváři a ztráta brýlí je činila ještě výraznější. Severus si všiml nové jizvy, táhnoucí se od vlasů až nad jeho obočí. „Musíš si uvědomovat, že mám svou nohu jen díky tobě. Mudlovští doktoři byli připraveni mi ji amputovat. Když mi Hermiona řekla, že…“

Severus opatrně odložil svůj šálek.

„Weasleyovi a Grangerová nebyli schopni rozumné myšlenky,“ odpověděl. Samozřejmě, že si uvědomoval, že ani jeho akce nebyla právě rozumná. Kdyby se Bill nenacházel v napůl podnapilém stavu z toho všeho chlastu, pochopil by to také a nakonec by to Harrymu řekl. Harry na něj ostražitě hleděl. Severus si povzdechl a změnil téma. „Tvá výpověď mě zprostila Azkabanu,“ řekl po chvilkové pauze, pauze, kterou strávil tím, že hleděl z okna někam za svého návštěvníka. „Ty roky v zahraničí mi prospěly. Potom, co se to všechno seběhlo… všechno, co jsem učinil… připouštím, že jsem byl překvapený, že ses staral.“

Harry zvedl hlavu od svého čaje, aby se setkal s lektvaristovýma očima. „Myslel jsem, že jsme se navzájem usmířili,“ řekl, hlas mu klesl téměř do šepotu. „Tu poslední noc před soudním procesem.“ Poté, co ho propustili od svatého Munga, Severus pobýval na Grimmauldově náměstí. Potter o něj osobně pečoval, o jeho magii, udržoval ho mimo vězení, zatímco čekali na soud.

Snape udržel jeho pohled a viděl odhodlání, jako vždy, možná netečnější, než pamatoval, následované bolestí. Zamračil se, když si všiml, zřejmě poprvé, sotva patrných stínů pod jeho očima. Potter zaznamenal jeho zamračení a rychle se odvrátil.

Snape se natáhl a dotkl se ruky mladšího muže. Potter sebou lehce cuknul, než statečně – nebo možná rezignovaně – vzhlédl. Snape znovu promluvil, tím vyrovnaným tónem zbaveným emocí, který dovedl za poslední roky k dokonalosti, opouštěje ošemetné téma.

„Máš bolesti.“

Potter se zasmál. Rukama si promnul oči, s uchechtnutím vrtěl hlavou.

„Mám bolesti celé roky, Severusi.“

To jméno… užité poprvé od té doby, co přišel… Snape se znovu zamračil. Pochopil, že Potter nemluví jen o fyzické bolesti.

„Počkal bych na tebe.“ Potter se zaklesl do jeho očí, udržel jeho pohled.

Ach. Tohle tedy. Severus pochopil.

„Čekal na mě? Čekal, až se vrátím, abys konečně získal pokoj, který jsi chtěl? Rodinu? Kariéru? Ona ti nabídla život, jaký já nemohl. Rodinu. Děti.“ Zpříma se na něj podíval, kdyby se opovážil oponovat.

Harry zíral do svého čaje. Povzdechl si. Severus dokázal odhadnout, že tu hádku vzdal. Merlin věděl, že si tím dostatečně prošli už tehdy na Grimmauldově náměstí. Žil tam tři měsíce poté, co ho pustili ze svatého Munga a týden před soudním procesem to vzdali. Hádka o plánované Snapeově sebeobviňující obhajobě, bouchnutí dveří, když ho Harry prosil, aby to nevzdával, Harry stíhající ho po schodech, držící ho za rameno. Ten dotek… právě ten dotek… Nebylo cesty zpět, ale on litoval, okamžitě, a řekl Harrymu následující ráno, že na něj musí bez ohledu na to, jak dopadne soudní proces, zapomenout a oženit se s Ginny Weasleyovou, mít s ní půl tuctu zelenookých zrzavých děti… Teď sledoval, jak chlapec pevně sevřel oči a promnul si čelo.

„Už dlouhou dobu se necítím sám sebou. A Ginny…“ vzhlédl ke svému starému profesorovi, své první lásce, a jeho oči ukazovaly ztrátu, bolest… a něco víc. Vinu, odhadoval Severus. „Asi se to nějak zvrtlo a já… já už nebyl tím klukem, do kterého se zamilovala.“

Snape si odfrkl.

„Věděla, že sis prošel peklem, Pottere,“ odpověděl, znovu se ze zvyku uchyluje k chlapcovu příjmení.

Potter hleděl na usazeninu na dně svého vychladlého čaje. „Čekala na mě. Nešla se mnou a Ronem a Hermionou, když jsme se sebrali a vyrazili za viteály, když jsem dosáhl sedmnácti. Prakticky ji to zabilo. Zasloužila si po tom všem mít, po čem toužila. Snažil jsem se jí vysvětlit, že jsem poškozené zboží. Nemyslel jsem si, že by ze mě mohl být dobrý manžel. Jí to bylo očividně jedno. Myslela si, že to všechno můžeme nechat za sebou a vytvořit nový život. Zatraceně, přesvědčila mě o tom.“

Severus pozvedl obočí.

„Splnil jsem všechny své závazky k ní… dokonce i víc než jen to. Vždy jsem jí byl věrný. Ale…“ znovu zvedl hlavu k Severusovi, zřetelně nesvůj. „Nemáš něco silnějšího než je tohle?“ zeptal se, pozvedaje šálek.

Snape si ho na moment prohlížel, pak zvedl hůlku a přivolal lahev skotské a dvě sklenky. Zpola naplněnou posunul přes stůl k Harrymu a uvelebil se na židli, zatímco sledoval, jak Harry sklenku zvedl a zkušeně polkl doušek. Pak se mladší muž postavil, opatrně s ohledem na svou levou nohu, obešel stůl až k prosklené stěně a zahleděl se do zahrady. Znovu zvedl sklenku, oči na míle vzdálené.

Severus se otočil, aby si ho prohlédl. Pronikavé zelené oči, dlouhé, rozcuchané vlasy, svaly stále dobře stavěné z bystrozorské kariéry jen před nedávnem ukončené. Jen jeho noha a stíny na jeho tváři prozrazovaly bolest, se kterou, jak si byl Severus jist, musel žít a začínal si na ni zvykat. Odsunul svou židli a postavil se. Přešel k Harrymu, ne natolik blízko, aby se ho dotkl, a vyhlédl do zahrady. Harry právě sledoval motýly poletující nad orlíčky.

„Myslel jsi na mě někdy za ty roky?“ Otázka pronesená tiše, aniž by se na něj Harry otočil a podíval se naň.

Téměř každý den. Rozhodně každou noc. „Samozřejmě,“ odpověděl. „Jinak by to ani nebylo možné.“

Harry na něj pohlédl, Severus si povzdechl.

„Byla to jen jedna noc, Severusi. Před jedenácti lety. Ale já stále nedokážu zapomenout. Když byla Ginny naživu, já… nezabýval jsem se tím. Ale teď…“

„Stalo se to dávno, Harry,“ vyslovil Severus pečlivě. Neprojevil nic víc než sebekázeň. Před jedenácti lety si zvolil, že tomu chlapci nezničí život. Odstrčil ho od sebe, zpět do náruče rodiny, kterou si zvykl považovat za svou, do náruče dívky, která si myslela, že mu může dát lásku a jistotu, kterou potřeboval. Pro sebe pak stvořil poklidný život, možná ne právě šťastný, spokojený, jak si často říkával, ale s volností, o které si nikdy nepomyslel, že bude mít. Přesvědčil sám sebe, že v Harrym vidí jen Lily, a že u něj Harry hledal jen rozhřešení.

Něco v Harrym jako by se uzavřelo.

„Poslyš, cením si toho, že sis na mě udělal čas.“ Potter položil prázdnou sklenku na stůl. Přinutil se k úsměvu. „Na podzim začínám v Bradavicích. Madam Hoochová jde konečně do důchodu a Minerva mě požádala, abych převzal hodiny Létání a pozici famfrpálového rozhodčího. Ta noha mě totiž z nějakého důvodu na koštěti netrápí. Takže se možná uvidíme, co myslíš?“

Severus ale nebyl připraven na Harryho odchod. Natáhl se a chytil ho za zápěstí jedné ruky, přitáhl k sobě, donutil, aby se k němu mladší muž o krok přiblížil.

„Proč jsi sem přišel, Harry?“ zeptal se. Jednou rukou cestoval po jeho druhé paži až k lokti, lehce jej svíral. Jeho tělo opěvovalo připomínku toho doteku.

„Poděkovat ti,“ odpověděl Harry, celkem tiše, pozvedaje pohled od Severusovy ruky na jeho paži až k jeho očím.

Severus uvolnil jeho loket a Harryho paže bez opory klesla k boku. Ustoupil o krok dozadu, stále čelem ke svému bývalému studentovi.

„Už jsi mi poděkoval,“ řekl Severus. „Máš na srdci něco dalšího?“

Harry na něj na okamžik bezhlesně hleděl, pak lehce zavrtěl hlavou, než se otočil k odchodu.

„Kolik ti je, Harry?“ zeptal se muž.

„Dvacet osm,“ odpověděl, zády k Severusovi.

„Dost starý na to, abys věděl, co chceš,“ prohlásil Severus. „A že to, co chceš, pro tebe není dobré. Máš děti, Harry. Truchlící rodinu. Pověst, kterou je třeba uchovat.“

Harry se zarazil s rukou na klice. „Ty pro mě dobrý jsi,“ řekl. „Ale nejsem si jistý, zda jsem já dobrý pro tebe.“ Věnoval Snapeovi omluvný pohled, a pak otevřel dveře.

Severus ho nechal jít. Bylo brzy. Moc brzy. Démoni, kteří stíhali mladého Harryho Pottera, nemohli být vypuzeni tak rychle. Pokud sem Harry přišel proto, aby si ověřil, jestli se na to Severus pamatuje, pak měl svou odpověď. Jenže Severus Snape se naučil žít ze dne na den. Severus Snape nedoufal.

Komentáře   

 
0 # Katie11 2014-01-02 07:51
Tak to vypadá na velmi zajímavou povídku. Moc mě zaujala a líbí se mi. Děkuji za ni :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lily 2014-01-02 07:58
Páni, to je hezké a smutné.
No nevím, jak by se s tímhle smířily Harryho děti.. Ale kdoví jak šťastnéé to mohlo být manželství a děti tuší snad všechno, že..:)
Pěkná povídka do nového roku..
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Achája 2014-01-02 10:29
Famózní, tuším že to bude velmi zajímavé. Mám ráda poválečné příběhy, ta atmosféra vždycky stojí za to:-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # kamci 2014-01-02 18:30
hrozně melancholické :sad: , ale nádherně napsané
díky :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # arkama* 2014-01-02 18:47
Nadhera! Cim dalej tym viac mam rada diela v ktorych je po vojne. Maju taky zvlastny melancholicky nadych a hlbku, vzdy je zaujimave, ako sa s tou celou situaciou postavy vyrovnavaju. Toto vyzera velmi dobre, tesim sa! :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Snarrynka 2014-01-02 22:36
Prvá kapitola teda rozhodne nesklamala, hoci bola smutná. Takže Ginny máme z cesty, nech jej je zem ľahká a Harry sa sám nazval poškodeným tovarom. No, ešteže je tu Sev. Avšak, uvidíme čo bude ďalej. Ten záver vôbec ničomu nenapovedá, ale je krásny. Démoni nemohli být vypuzeni tak rychle. No jo - si počkáme a radi :heart: Pat, krásne, dík za preklad!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mája 2014-01-03 09:03
Ano, melancholie je naprosto přesný výraz pro tuto kapitolu. Přesto, že tam není žádná napínavá akce, tak jsem ji přečetla jedním dechem :roll:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2014-01-03 09:53
nádherný začátek. Super.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Sitara 2014-01-03 12:51
Taky jedním dechem :heart:
A moc se těším na pokračování!
Děkuju, Pat!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Nade 2014-01-03 21:40
Vlastně jsem ani nečekala, že by Severus reagoval jinak. Zachránit Harryho, riskovat potíže, to ano, ale dávat všanc své city? Poddat se bláhové naději? To nikdy. Povídka začíná zajímavě a já jsem zvědavá, jak bude pokračovat. :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # gridi 2014-01-05 17:55
Dobre sa to číta. Som navnadená, takže sa teším na pokračko. Ď. ;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1006
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
2502527
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz

 

   

Všechna práva vyhrazena Patoložce. Stránky vznikly v roce 2012. Kontakt: patolozka86(at)gmail.com