Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Fluff n Stuff – Ňuchňací plyšáci 2

Hodnocení uživatelů:  / 3
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

FNF

Lost Boys Found – Ztracení chlapci se našli

Autorka: Emynn; Překlad: Patoložka; Beta-read: Claire

http://emynn.insanejournal.com/29911.html#cutid1

Varování autorky: Cukřík doslovně i ve změněné formě. Vážně.

Shrnutí příběhu: Jak říká přísloví: „Tvoř si nové přátele, ale zachovej ty staré. Ti první jsou ti stříbrem, ale ty druhé vyvážíš zlatem.“ Harry a Severus zjistí, že nikdy není pozdě znovu se dát dohromady se starým přítelem, třebaže je tak trochu plyšový…

 

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Emynn, czech translation was created by Patolozka. 

ooOoo

„Hej ty,“ zvolal Harry, když Severusovi podával šálek čaje. „Jak se cítíš?“

„Lépe,“ odpověděl Severus. Převzal od něj nápoj a trochu se uvolnil v křesle. „Ale jsem poměrně unavený.“

Harry se zasmál. „No, to spíš ale může být následek bezmála poloviny prosouložené noci, než útoku plyšového hada.“

Severus si pobouřeně odfrkl a pozvedl šálek ke rtům. „Odmítám odpovídat na takové nedospělé poznámky.“

„Říká muž, který se ještě stále objímal s plyšovým medvídkem, když jsem ráno odcházel z postele.“

Severusovi zrudly tváře. „To jen proto, že mi tě tak připomíná.“

Harry se usmál a vtiskl mu polibek na čelo. „Nemusíš nic vysvětlovat. Zdá se mi to rozkošné.“

„Já tedy ale rozhodně rozkošný nejsem!“ odvětil Severus se zamračením.

„Samozřejmě že ne,“ souhlasil Harry. „Snídani?“

„Slaninu, prosím,“ odpověděl Severus bezprostředně.

Harry vytáhl kouzlem ohřátý talíř, který předtím vložil do skříně. Jeho Severus byl prostě bytostí s jistými návyky. Snad mu to nezacpe tepny. „Dobrou chuť.“

Severus rychle spořádal svou snídani a Harry se usadil na židli naproti němu a spokojeně ho pozoroval. Jakkoliv žertoval o směšnosti celé té Severusovy nehody, velmi to s ním otřáslo. Teď, když už věděl, jaký to je pocit být Severusem milován, si nedokázal ani představit, že by ho ve svém životě neměl. A myšlenka, že by všechno to štěstí, které cítil, kdykoliv byl se svým partnerem, zničil plyšový had, ho děsila.

„Chtěl jsem tady uklidit,“ prohlásil Harry, zejména proto, aby neseděli v tichosti a on nepřemítal o životě bez Severuse. „Až skončím, mám v úmyslu se přesunout do knihovny a trochu pátrat. Nechceš se připojit?“

„Mohl bych,“ přikývl Severus, zamyšleně poklepávaje kouskem slaniny o svou bradu. „Nerad bych, aby ses během toho procesu zranil. Po čem pátráš?“

„Jen jsem se chtěl ujistit, že se se Sigmundem náležitě vypořádám. Chtěl bych ho spálit, ale mám trochu obavy, aby se ta magie pak nerozptýlila kolem a nepřeskočila na nějaký jiný předmět v domě. Nerad bych stvořil vraždící špachtli nebo tak.“

Severus upustil vidličku. „Ty… ty chceš Sigmunda zničit?“

„Um, Severusi? Málem jsi kvůli té věci přišel o nohu. Mohlo tě to i zabít. Proč bych se toho neměl chtít zbavit?“

„On není jen tak nějakou věcí!“ trval na svém Severus. „A nemyslel to tak.“

Harry se zarazil. Severus začal vypadat rozpačitě kvůli svému vzplanutí, ale tady šlo o něco hlubšího. Severusovy oči nějak ztratily tu svou obvyklou tvrdost, přišly o ostré hrany a změnily se na oči malého chlapce, který se bojí o ztrátu své oblíbené hračky.

„Severusi,“ pronesl Harry zlehka, „mohl ti ublížit.“

Severus se schoulil do sebe. Bylo vážně ohromující, jak dokázal dospělý muž, který naháněl hrůzu tolika studentům už jen tím, že v Bradavicích procházel po chodbách, vypadat jako zranitelné dítě. „Nemohl,“ odvětil upjatě. „Není třeba mu něco dělat. Je to jen hračka. A já si nepřeji, abys ho ničil, když jsem ho po všech těch letech konečně našel.“

Harry si klekl vedle Severuse a vzal jeho ruku do své. „Vím, že když jsi byl malý, byl Sigmund tvým ochráncem. Ale teď je nebezpečný. Co kdybys pro tuto chvíli dovolil mě, abych byl tvým ochráncem? Nechci, aby se ti znovu něco stalo.“

Severus se do něj zabodával pohledem. „Nenechám tě, abys s ním zacházel jako s nějakým vzteklým psem a mohl sis tak naplnit nějaké hloupé romantické iluze.“

Harry si povzdechl. „Severusi, víš přece, že bych něco takového nechtěl, ale copak nechápeš, odkud pocházím?“

„Tak s ním mluv!“ vyhrkl Severus. „Říkáš si hadí jazyk, tak si s ním promluv. Řekne ti, že už mě nikdy znovu nezraní.“

Harry to uvážil. Severus měl pravdu. Předtím už přece mluvil s neživými hady a tento plyšový se dokonce sám o sobě trochu hýbal. Nemyslel si sice, že to bude k něčemu dobré, ale pokud tím učiní Severuse šťastným… „Accio Sigmund.“

Had přistál přímo do Harryho čekajících rukou. Uchopil ho dost silně na to, aby se mu nemohl vymanit, ale ne tak silně, aby ho mohl zranit, pokud tedy plyšové hračky vůbec cítí bolest. „Ahoj,“ zasyčel na zkoušku.

Ty mluvíšššš hadím jasssykem,“ zasyčel Sigmund na oplátku a obtočil se kolem Harryho paže. Povrch jeho těla byl jemný a hladký. „Úšššasssné. Byl jsssem tak osssamělý.“

Harry Severuse ignoroval. Věděl i bez toho, aby se na něj podíval, že je jeho pohled prokvetlý vítězoslavnou samolibostí. „Víššš, že jsssi ublíšššil Severusssovi?“

Sigmund vypadal zmateně. „Severusssovi? Nikdy. Mám Severussse rád. Musssím ho chránit před tím zlosssynem Tobiasssem. Severusss ssse dávno ssstratil. Chybí mi.“

Tobiasss je mrtvý,“ zasyčel Harry. „Zaútočil jsi na Severussse.

Sigmund sklouznul z Harryho těla k Severusovi. Muž se pro něj natáhl a vzal si ho do klína. „Ahoj, Sigmunde,“ zamumlal.

Severusssi, jsssi to ty,“ zalapal had po dechu. „Tolik mě to mrsssí!

„Co říká?“ zeptal se Severus.

Sigmund se ovinul kolem Severusových ramen. „Můj Severusss, jak jsssi vyrossstl!“ Zavrtěl ocáskem Severusovi před nosem, čímž u muže vyvolal tiché uchechtnutí. „Ale ssstále jsssi můj Severusss. Našššel jsem sssvého Severussse!“

Teď je to také můj Severusss,“ prohlásil Harry pevně.„A já nedovolím, abysss mu ty nebo kdokoliv jiný ublížil.“

Sigmund energicky zavrtěl hlavou. „Nikdy. Mám Severussse moc rád.“ Sigmund se dál obtáčel kolem Severuse, očividně s velkou radostí, a vypadalo to, jako by předváděl nějaké hadí tanečky. „Severusssi! Jsi zpátky!“

„Harry, co to říká?“ zopakoval Severus. „Víš přece, jak snadno se vzruším, když mluvíš hadím jazykem, a je docela znepokojující se tak cítit, když je kolem tebe obtočená tvá oblíbená dětská hračka.“

Harry se usmál, když si uvědomil, co za scénu to vidí před sebou. Severus s ním nikdy nesdílel mnoho ze svého dětství, ale Harry přesto viděl dost na to, aby mu bylo jasné, že bylo osamělé a bolestné. Dokonce i poté, co se vrátili do Tkalcovské ulice, Harry strávil mnoho nepokojných nocí přemýšlením, jak dokázal mladý Severus vůbec usnout, když měl nablízku takového hrozného otce. Mnohokrát si Harry dokonce přál, aby se byl narodil namísto svého táty a mohl tak Severusovi poskytnout trochu útěchy a podpory v raném stadiu jeho života. Ale teď, když Harry viděl, jak Severus objímá Sigmunda, s výrazem spokojenosti na tváři, věděl, že se s tím vypořádal docela dobře.

Harry pohladil Sigmunda po temeni hlavičky a vtiskl Severusovi rychlý polibek. „Je šťastný, že jsi doma.“

Severus přikývl a na tváři se mu utvořil milující úsměv, zatímco nechával Sigmunda obtáčet se kolem jeho paže a mezi prsty. Harry ho jen sotva vídal tak pokojného. „Mohl bych si teď, když už jsem najedený, trochu odpočinout. Obávám se, že mě ta noha ještě stále trochu bolí.“

Harry Severusovi pomohl z křesla a položil mu v podpůrném gestu ruku kolem pasu. „Tak tedy pojď. Nahoru s tebou.“

Bylo to podivné, pomyslel si Harry, když Severuse odváděl do jejich ložnice. I přesto že měl takovou radost, že Severus znovu získal jeden z ojedinělých šťastných pozůstatků svého dětství a začínal se plně uzdravovat, Harry si nemohl pomoci, aby necítil znepokojení. Ne kvůli tomu, že by Sigmund znovu Severusovi ublížil, ale spíše kvůli tomu, že toto malé setkání vyústí v odsunutí medvídka Harryho na druhou kolej.

Harry by se za ten nápad málem proplesknul. Oba byli přece dospělí. Nebylo třeba, aby žárlil na hračku. A také nebude. Bylo prostě jen tak hrozně složité najít pro Severuse dárek, který by neměl nějakou zatraceně praktickou funkci, jako třeba kniha nebo kotlík, a Harry se snažil vytvořit něco, co by Severus miloval prostě jen pro to, že mu to připomínalo Harryho… No, a Harry měl díky tomu pocit… výjimečnosti. Nebyl si jistý, jak by se cítil, kdyby se medvídek Harry ocitl na nějaké poličce jako zapomenutý suvenýr z dávné letní dovolené.

Severus vklouznul do postele, aniž by se snad Sigmund vymanil z jeho paží. „Ách,“ vydechl, když kolem něj Harry obtočil přikrývky. „Zřejmě jsem víc unavený, než jsem si myslel.“

Harry ho políbil na čelo. „Neměj obavy. Můžeš spát tak dlouho, jak budeš chtít. Potřebuješ ještě něco?“

Severus zašmátral v přikrývkách. „Kdepak je?“ zamumlal. Sigmund se vynořil z místa, kde byl přikrytý peřinou a rozvinul se Severusovi na ramenou. „Á-ha!“ Severus vytáhl medvídka Harryho a sevřel ho na hrudi. „Ne, myslím, že budu v pořádku.“

Harry nedokázal zabránit úsměvu na své tváři. „Pořád jsi tak oddaný medvídkovi Harrymu, i když máš teď Sigmunda zpět?“

„Nemyslím, že by to Sigmundovi vadilo,“ odvětil Severus uvážlivě.

A vskutku, Sigmund se ovinul kolem medvídka Harryho. „Lahodné,“ zasyčel hloubavě. „Cítím tu lásssku.“

„Ne, mám dojem, že nebude,“ odpověděl Harry. Nedokázal odolat nutkání znovu Severuse políbit. „Je milé vidět tě takhle. Nemyslím za těchto okolností, samozřejmě, ale uvelebeného v posteli…“

Na Severusově tváři se objevil nejistý výraz. „Nemyslíš si, že je to dětinské nebo odpuzující? Ujišťuji tě, že nemám v úmyslu si zvyknout na nějaké infantilní chování. Jsem dospělý.“

„Mám za to, že minulou noc jsi dostatečně prokázal, že jsi dospělý, když jsi měl svůj penis zanořený v mém pozadí,“ odpověděl Harry se smíchem. „Ale myslel jsem to tak. Je příjemné tě takhle sledovat. Rád tě vidí šťastného. A líbí se mi vědomí, že v tobě stále ještě zbyla trocha dětské nevinnosti.“

Severus přikývl. „Chápeš tedy, že netrpím nějakým Petr Panovským syndromem, že?“

„Na mou čest,“ slíbil Harry slavnostně.

„Dobře.“ Severus se pak zarazil. „Pokud nejsi zaměstnán jinde, můžeš se k nám připojit.“

Harry pozvedl obočí nad tím pohledem před sebou. Severus ležel stočený na boku s lehce vyplašeně vypadajícím medvídkem Harrym těsně přitisknutým k hrudi, zatímco Sigmund byl stočený na nich. „Jsi si jistý, že je tam pro mě dost místa?“

Severus stáhl Harryho k sobě, až spočíval na posteli i on. „Pro tebe? Vždycky.“

Komentáře   

 
0 # gleti 2013-12-12 18:25
přestože po přečtení budu muset spořádat sklenici nakládaček, je to úžasné, už pět minut v kuse mám přiblblý úsměv. :-) :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mája 2013-12-13 23:46
Ten přiblblý úsměv je velice nakažlivý :roll:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2013-12-14 12:24
Milá pat,
Pokud bude tahle povídka dlouhá, tak jí budu muset přestat číst. Potřebuji zhubnout a ona ve mně vyvolává závislost na cukru. Nádhera.
PS: Ten přiblblý úsměv hotová epidemie.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # kamci 2013-12-14 20:09
vážně slďoučký příběh, ale Vánoce na krku, všichní pečeme, tak nějaké to cukrátko navíc neuškodí. Obzvlášť, když dokáže vyvolat epidemii přiblblých úsměvů :-) :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Sitara 2013-12-15 15:57
Ano!!! Skvělý relax v přestávce mezi učením a učením :lol: Děkuju! :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1574
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3259911
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz

 

   

Všechna práva vyhrazena Patoložce. Stránky vznikly v roce 2012. Kontakt: patolozka86(at)gmail.com