Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Přítel

Hodnocení uživatelů:  / 7
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

Přítel

Autorka: Patoložka; beta-read: Lanevra, Claire

Smutné

Postavy: Dwalin, Bombur, Bofur

Téma: Napsáno na téma z LJ stránky Hobbit Kink Meme, ale protože bych jeho uvedením prozradila celou zápletku, tak ho neuvedu.

Shrnutí: Přátelství může vypadat různě, může být srdečné, otevřené i vášnivé. A pak je tu takové, které podobnými charakteristikami neoplývá, a přesto nepozbývá své síly…

Varování: Povídkou jsem rozbrečela nejen Lanevru, která ji četla jako první, ale i sama sebe, když jsem ji psala… Vezměte to tedy do úvahy;-)

 

 

ooOoo

 

Přítel

 

V Bomburově kuchyni je vždy příjemně útulno. Ne jako v kuchyních ostatních kuchařů v Ereboru, kde je ruch, kde všichni stále někam spěchají a pokřikují na sebe. V této sice panuje trvalý chaos a nepořádek, ale je tam tak nějak hřejivo, domácky klidno, neuvěřitelně… voňavo.

Dwalin se zarazí a potřese hlavou, zděšený, kde se to v jeho mysli na této lupičské výpravě vzalo. Teď není čas přemýšlet nad takovými věcmi. Má jen několik málo minut, než se Bombur vzbudí ze svého pravidelného poobědního šlofíku a načape ho.

Ale to se ještě nikdy nestalo.

Nikdy.

Protože Dwalin si dává zatraceně pozor. Jak by také on, vážený válečník, který přežil útok draka, útrapy svého lidu i dobytí Ereboru, a nyní již několik let ochranka samotného krále, mohl dát najevo svou… slabost pro sladké, že? Nemohl! Dokonce ani Balin to neví, ani nikdo jiný z jeho přátel či družiny.

Opatrně našlapuje, jen co mu jeho okované boty dovolí, cíl v již dohledu. Koláčky. Ty dokonalé hranaté koláčky s ořechovou náplní, trochou skořice a mandličkou navrchu. Leží tam všechny jen pro něj. Stačí jeden krok, natáhnout se a… už jich má plnou hrst, už se otáčí a už je…

Ozve se zachrápnutí tak pronikavé, až to Dwalina donutí ustrnout a bezmála upustit svůj lup na kamennou podlahu. Otočí svou lysou hlavu, oči dokořán a uši nastražené, neuslyší-li něco dalšího. Známku, že by se Bombur přece jen probudil.

Ale ne. Nic se neděje. Bachratý trpaslík dál spokojeně oddechuje na stoličce blízko rozehřátých kamen, ruce složené na svém klenutém břiše, zrzavý cop, nyní již trochu prošedivělý a poznačený stářím, se mu na něm zvolna pohupuje s každým nádechem nahoru a dolů.

Dwalin si oddechne a na jeho rtech se objeví úsměv. Spokojený sám se sebou, se svým poživatelným lupem i s tím, že vidí přítele zase jednou během blaženého odpočinku, který si zaslouží.

Naposledy se ohlédne, a pak se opatrně vyplíží ven.

 

Mnoho let pekl ereborský kuchař Bombur své koláčky a jiné dobroty a mnoho let se mu za nevyjasněných okolností ztrácely. Trpaslík na to nehleděl, jeho kuchyň byla vždy otevřená, vítající, jeho kamna vždy praskající hřejivým ohněm.

Vždy.

Dokud jednou… nevyhasla.

To bylo v ten den, kdy Bombur zemřel…

 

Dwalin kráčí potichu. Jeho kroky jsou rychlé a jisté. Zná tuto cestu jako nikdo jiný, mohl by se tudy pohybovat poslepu a věděl by přesně, kam dojde. Právě se vrátil s Dainem z Dolu a jeho kroky jako vždy v tento čas vedou do kuchyně.

Pootevře dveře, nakoukne dovnitř a zarazí se.

V kuchyni je šero, všude klid, neslyší pravidelné oddechování, ani praskání ohně. Vlastně… zprvu to přisuzoval přítmí, ale v místnosti je chlad. Z Bomburovy kuchyně nikdy nešel chlad. Jen jednou, to když se trpaslík vydal za svou vzdálenou rodinou a na týden ho tu nechal samotného napospas jiným kuchařům. Ne, že by mu to snad řekl, že by se snad zmínil o takovém nedbalém chování, to ne. Ale to se stalo již před lety. A od té doby nikdy.

Dwalin polkne a vstoupí, všude přízračný klid, ze kterého mu na krku vstávají chlupy do pozoru.

Něco se stalo. Dwalin to tuší. Něco, co…

Stolička u kamen je prázdná, kamna jsou vyhaslá, jen plech s koláčky je na svém starém místě, jako by tam na něj čekal, jako by…

Starý trpaslík se zprudka nadechne a otočí se, právě když se otevírají dveře.

Nic se nestalo, Bombur se jen opozdil a já budupřistižen, ale nic se nestalo, a to je hlavní! probleskne mu hlavou a jeho kostmi se provlní úleva.

Ale jen do chvíle, dokud se v zádveří neobjeví zavalitá postava zrzavého trpaslíka, jakou čekal, ale jeho bratra Bofura s čepicí nasazenou nakřivo a očima, které již za dnešek prolily mnoho slz.

„Co se stalo?“ zašeptá Dwalin bez odkladu, musí to vědět, musí.

Bofur se smutně pousměje, očima přelétne kuchyň, než jimi nakonec nepřítomně spočine na plechu s mandlovými koláčky. „Usnul…“

„Takže…“ Dwalin se nadechuje k dalším slovům, slovům, která by měla přinést naději do jeho mysli, ale než se tak stane, je druhým trpaslíkem předejit.

„Usnul a už se neprobudil…“

Šok. Mihne se Dwalinovou vousatou tváří. Stejně jako bolest. Smutek. Ztráta. Kvapně se otočí, protože nic z toho Bofur nesmí vidět. Dwalin by přece nemohl dát najevo… nemohl… nesměl!

Přesto skloní hlavu, jeho ruka automaticky spočine na obrubě zašlého plechu s těmi koláčky. Zatracenými, zpropadenými, prokletými sladkými koláčky. Všechno to způsobily. Všechno!

A pak se mu v hlavě vyrojí děsivá myšlenka.

Nikdy mu to neřekl. Nikdy mu neřekl, jak jsou pro něj důležité, jak je to všechno pro něj důležité, jak se pokaždé těší, až je ochutná, až se mu rozplynou na jazyku a on konečně zase pocítí ten mír, který spolu s nimi přichází…

Vydechne a ohlédne se přes rameno. Bofur stojí blíž k němu než před tím, ale ne nadosah.

„Nikdy…“ Dwalin polkne naprázdno, ale pak si dodá odvahy, protože v tuto chvíli prostě musí svou větu dokončit. „Nikdy jsem mu neřekl, že jsem to byl já, kdo…“ Při těch slovech pocítí takovou lítost, takovou zlost, až ho to skoro přemůže. Zasloužil si to vědět, zasloužil si…

Bomburův bratr překlene zbývající vzdálenost a položí mu ruku na paži.

„Věděl to…“ ujistí ho a Dwalin zamrká nejen kvůli štiplavým očím. „Byla to hra. Věděl, kdo mu na ně chodí, a vždycky dělával jeden plech navíc. Pro mého zloděje, říkával a vždycky se při tom tak nějak pyšně usmíval. Dělal to rád, Dwaline, dělal to tak moc rád…“ zašeptá nakonec a nechá slzy ve svých očích znovu stéct.

A Dwalin hledí na plech s koláčky, těmi dokonale hranatými, s ořechovou náplní, skořicí a mandličkou navrchu a spolu se smutkem se v jeho nitru rozhoří i něco příjemného. Něco… pěkného.

Sbohem, příteli. V síni předků nebudou lepší než ty…

 

 

KONEC

 

A/N: Téma z Hobbit Kink Meme pro zajímavost

http://hobbit-kink.livejournal.com/14338.html?thread=25503490#t25503490

Komentáře   

 
0 # Lanevra 2015-03-23 10:08
Znovu už to číst nebudu, četla jsem to třikrát a pořád tě hrozně nesnáším! :cry:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2015-03-23 16:26
:-* Tak to ti teda pěkně děkuju :cry: :cry: :cry: :cry: :cry: :cry: :cry: :cry: :cry: :cry: :cry: :cry: :cry: :cry: :cry: :cry: :cry:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
+1 # Lam 2015-03-23 19:58
Jak jsi mohla? :cry: :sad: vůbec se nedivím, že Lanevra brečela :cry: :cry: . Rychle napiš něco pozitivního nebo si tě najdu :o :o :cry:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Ror 2015-03-24 21:42
Moc pěkný začátek, chodit si tajně na koláčky, bezva atmosféra. No... a pak, když odhlédnu od smutku, mohlo být uklidňující a srdce hřející, že to Bombur věděl... nakonec, třeba se tomu zasmějou, až se spolu zase potkají tam na "druhé straně" ;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1640
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3442811
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz