Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach 15, 16

Hodnocení uživatelů:  / 11
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

Ashes

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach

Kniha první - Ta temná polovina

Autor: Emily Waters; Překlad: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Sitara

http://www.hpfandom.net/eff/viewstory.php?sid=28048

Angst/Tragedy, Drama, Mystery/Suspense, Hurt/Comfort

VAROVÁNÍ: pro dospělé, násilí, sexuální situace a praktiky, znásilnění, smrti postav, odchylky od charakterů, slash

 

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Emily Waters, czech translation was created by Patolozka.

ooOoo

 

Kapitola 15 – Váleční hrdinové

 

Na konci dne už byl Severus naprosto vyřízený. Kouzla pro bdělost už vyprchala, a jakmile pominulo i vzrušení z porady a práce, znovu se objevila abnormální bolest z napětí v jeho zádech. A on byl samozřejmě příliš domýšlivý, aby se k tomu přiznal či požádal o celkové léčící kouzlo. A pak nastal čas na návrat „domů“ či spíše do Godrikova Dolu.

 

Hermiona otevřeně prolévala slzy, rukama zakleslá kolem jeho krku. Neville stál bokem se skloněnou hlavou. Kdyby nebyl skoro vyšší než Severus sám, člověk by si kvůli tomu jeho sklíčenému, vystrašenému pohledu na jeho mladé tváři myslel, že je ještě dítě. Severus se tiše zasmál, protože jejich znepokojené chování vypadalo, jako by mířil do války. Když se o tom zmínil nahlas, Nevillova tvář nabrala dokonce ještě zasmušilejší výraz.

 

„Hermiono… nemůžeme ho prostě unést a nechat si ho?“ zeptal se Neville.

 

„Ne,“ odpověděla Hermiona žalostně. „Jeho… cejch… kdyby zůstal mimo… um… Harryho dům bez povolení… zraní ho. Hodně.“

 

Neville zabrblal pod fousy něco sprostého.

 

Když se krbem vrátili do Godrikova Dolu, Harry už byl doma a čekal na ně.

 

„Jak to šlo?“ vyptával se okamžitě.

 

„Dobře. Bylo to užitečné,“ pronesl Neville hlasem, ve kterém proznívala neochota zdající se naprosto ryzí. „Velmi užitečné.“

 

„Běž, prosím, do svého pokoje,“ sdělil Harry Severusovi.

 

Severus byl příliš unavený i na to, aby mu věnoval zdrcený pohled. Odešel nahoru a zamířil do svého pokoje, nechávaje dveře dokořán. Jeho ostrý sluch dokázal lehce sledovat rozhovor, který se odehrával v jídelně. Usadil se na postel, objal si pažemi kolena a poslouchal.

 

„Harry… co je?“ zeptal se Neville. „Jsi v pořádku?“

 

„Jo, dobrý. Všechno je dobrý,“ potvrdil Harry zamyšleně. „Dáš si večeři? Něco k pití?“

 

„Ani ne. Měl bych asi zamířit domů,“ oznámil mu Neville nepokojně.

 

„Ach, ano. Čeká na tebe tvoje krásná Lenka.“

 

Neville se smutně zasmál. „Ne. Má krásná Lenka na mě nečeká. Rozešli jsme se.“

 

Harry vypadal, jako by ho to odhalení překvapilo. „Cože! Proč?“

 

„Zřejmě jsme si prostě… nerozuměli,“ konstatoval Neville rozpačitě.

 

Harry se pousmál. „To vás předtím nikdy nezastavilo…“

 

„To ne,“ souhlasil Neville, „ale někdy se prostě dostaneš do bodu, kdy… už tomu druhému ani rozumět nechceš. A pak už je moc pozdě.“

 

„Tak to bys měl rozhodně zůstat na něco k pití,“ pronesl Harry. „Tak pojď.“

 

„Zítra vstávám v půl šesté!“ protestoval Neville, ale podle zvuků v jídelně se stejně posadil.

 

Harry se znovu zasmál. Pak někam odešel a rychle se vrátil. Byl slyšet zvuk pokládání skleniček na stůl a nalévání tekutiny. Další půl hodinu ti dva popíjeli v naprosté tichosti.

 

Nakonec promluvil Harry: „Tak mi řekni, Neville… co tě přimělo dostat se z fáze: Snape je nevinnou obětí Harryho Pottera? A stalo se to vůbec?“

 

„No,“ odpověděl Neville zamyšleně, „asi jsem se rozhodl, že na tom nesejde. Ať je na tom jeho příběhu pravdy, kolik chce, stále je to mizera. A… koukni… na spodu toho všeho je fakt, že právě teď chci prostě vyhrát. Chci přijít na nový postup na mnoholičný lektvar a dostat za něj cenu. Je to tak špatné?“

 

Neville zněl naprosto přesvědčivě a slova mu plynula z úst tak přirozeně, jak jen to bylo možné – s právě tou správnou špetkou vzteku a touhy po vlastní obraně. Severus si uvědomil, že to bylo… dokonalé.

 

Harry vydal hluboký povzdech. „Abych byl zcela upřímný, Neville, je to ubohé. Ne, ještě víc než jen ubohé. Koukni se na sebe. Jsi válečný hrdina. Držel jsi v rukách nebelvírův meč. Zabil jsi Nagini. A teď? Jsi průměrný vědec provádějící výzkum, který ho ani nebaví. Víš, že sám o sobě ničeho nedosáhneš a využíváš k tomu, abys získal svou cenu, muže, kterým opovrhuješ… Co se ti to kurva děje? Proč neděláš něco, co tě baví? Něco, v čem jsi dobrý?“

 

„Jako co?“ zeptal se Neville pochybovačně. „Žurnalistiku, speciální vyšetřovatelství?“

 

Harry vypadal, že ztratil slova.

 

Neville si unaveně povzdechl a zřejmě si dolil další whisky. „Harry, možná, že to říkám jen proto, že už jsem opilý, ale… co je tobě do toho, co právě teď dělám? Alespoň už se tě nesnažím ponižovat na veřejnosti. Nemusíš mi hrozit Azkabanem. Jsem tvůj dokonalý malý vyznamenaný válečný hrdina. Můžeš mě ukazovat a trousit mé jméno kdekoliv potřebuješ. Není to snad to, co chceš?“

 

Následovalo dlouhé ticho. Zdálo se, že oba muži pokračovali v popíjení, každý ztracený ve svých vlastních myšlenkách.

 

Nakonec znovu promluvil Harry a jeho hlas zněl unaveně a sklesle: „Neville… čím vlastně jsem?“

 

„Co tím myslíš?“ zamumlal Neville. „Jsi ministr kouzel. Pán relikvií smrti. Jsi Ten-který-přežil, dříve známý jako Chlapec-který-přežil.“

 

Harry se nevesele zachechtal. „Ale jde o to… proč? Proč jsem kteroukoliv z těch věcí? Z jakého důvodu jsem vůbec naživu? Neměl bych být. Voldemort mě zasáhl smrtící kletbou. Měl bych být mrtvý. Co se zadrhlo, když vyslovil Avada Kedavra?“

 

„No,“ zauvažoval Neville. „V prvním případě tě zachránila láska tvé matky. Možná… že zafungovala i napodruhé.“

 

„Láska mojí matky,“ vyslovil Harry zvolna, „je ta nejhorší věc, která se kouzelnickému světu kdy stala.“

 

„To nemyslíš vážně,“ odvětil Neville jemně.

 

„K čertu, že ano,“ zasyčel Harry. „Měla ustoupit a nechat Voldemorta, aby mě zabil. Světu by bylo líp, kdyby byla naživu a já mrtvý… s tebou jako Vyvoleným.“

 

Neville podle zvuku vyplivl část svého pití zpět do sklenice. „Harry… teď mě ale vážně děsíš.“

 

Harry se naprosto výsměšně rozchechtal. „Tak to je zlé, protože je to pravda. Koukni se na mě, Neville! Koukni se mi do očí a řekni, že sis někdy nemyslel to samé.“

 

„Nikdy!!!“ zakřičel Neville z plných plic, jak mu jeho podnapilý stav dovolil projevit svůj hněv. „NIKDY!!! Myslel jsem na hodně věcí, Harry. Třeba, že jsi jako ministr kouzel absolutně na prd! Že jsi mocichtivý lump beze špetky rozumu! Že si se svými přáteli hraješ jako s loutkami! Že už máš jen sotva nějaké skutečné přátele! Že… si nezasloužíš moc, kterou vlastníš! Že si kurva NEZASLOUŽÍŠ mít ve vlastnictví bezovou hůlku! Ale NIKDY jsem nepomyslel na to, že by svět byl lepším místem k životu, kdybys byl MRTVÝ!“

 

„No,“ začal Harry smutně a tiše, „pak jsi dokonce ještě hloupější, než jsem si myslel.“

 

Něco prásklo o desku stolu. „Harry, co je s tebou kurva špatně?“ chtěl vědět Neville. „Tohle není nějaký druh poválečné deprese nebo…“

 

„Ne,“ zamumlal Harry. „To nic. Zapomeň na to. Jaké to dnes bylo? Pracovat s ním?“

 

„V pohodě,“ odpověděl Neville. „Myslím tím, že není žádný okouzlující princ, ale aspoň má mozek. Udělali jsme dneska hodně práce. Bude stačit tak týden práce na tvorbě postupu a pak začneme s klinickými zkouškami.“

 

„Dobře,“ zašeptal Harry znaveně. „Dobře. Jsem rád, že ti konečně něco vychází. Běž domů, Neville. Uvidíme se zítra ráno.“

 

Zarachocení krbu indikovalo Nevillův odchod. Severus slyšel vrzání schodů a pak, o minutu později, Harry vstoupil do jeho pokoje.

 

Harryho smaragdové oči probodávaly temnotu místnosti. Byly zaměřené na Severuse a upřeně ho sledovaly.

 

„Jaký jsi měl den?“ zeptal se Harry.

 

„Vcelku dobrý,“ odpověděl Severus apaticky, zíraje na něj bez jakéhokoliv výrazu.

 

Harry přikývl a usadil se na kraj postele, zády otočený k Severusovi. „Smrdíš jako mnoholičný lektvar.“

 

„Představte si to,“ odvětil Severus cynicky.

 

„Sundej si věci a běž do sprchy,“ nařídil mu Harry tiše, aniž by se na něj podíval. Severus si povzdechl, svlékl se, popadl ručník a zamířil do koupelny, ale předtím ještě věnoval svému pánovi přezíravý pohled. K jeho překvapení ovšem Harry seděl s tváří lehce natočenou směrem od něj a měl zavřené oči.

 

Severus se sprchoval dlouhou dobu, smýval ze svého těla zápach potu, mnoholičného lektvaru a prachu. Opláchl si i vlasy. Nenáviděl, jak je má nyní dlouhé, ale věděl, že jeho pán nebude chtít, aby si je zkrátil. Když se vynořil ze sprchového koutu, všiml si čisté košile a trenýrek, které visely na háčku na dveřích, jako by tam byly připravené pro něj. Osušil se, oblékl se a vrátil se do ložnice. Své denní oblečení našel pečlivě složené na židli a zcela čisté – Harry na ně musel seslat čistící kouzlo, zatímco byl ve sprše. Severus sebou škubnul při připomínce, jak bezmocný a závislý bez své vlastní hůlky je.

 

Harry na něj sotva pohlédl.

 

„Lehni si na postel. Tváří dolů.“

 

Severus na něj zíral s absolutní nechutí, aniž by se pohnul.

 

„Prosím?“ pronesl Harry váhavě.

 

Severus mu zdráhavě vyhověl. Zamýšlel říct něco nevraživého, ale pravděpodobně poprvé ve svém životě mu nepřišlo absolutně nic na mysl. Teď, když už Hermionina povzbuzující kouzla zcela vyprchala, ho naplno dostihla únava posledních třiceti šesti hodin beze spánku a on byl zcela připravený usnout.

 

Harry se otočil a přiblížil se k němu. Prsty skrz košili prohmatával jeho záda a pátral po uzlících napjatých svalů, které Severus získal během noci, kdy psal věty krvavým brkem. A pak na ně Harry namířil hůlku a o jedno rychlé kouzlo později se uzlík rozplynul a zanechal po sobě na tom místě jen proud tepla. Harry opakoval proces znovu a znovu, hledal napětí a pohmožděniny a jednu po druhé léčil. Když byl Harry hotový, Severus se otočil na bok, tváří k Harrymu, který teď klečel před postelí, s napůl zavřenýma očima a bradou spočívající v dlaních.

 

„Harry,“ oslovil ho Severus tiše, „víte, co se s vámi děje?“

 

Harry zavrtěl hlavou. „Tyhle dny nevím skoro nic o ničem,“ zašeptal. Jeho dech byl cítit po alkoholu.

 

Severus pohlédl na Harryho ruce, neposkvrněné a celé. „Co se stalo s vaší vlastní jizvou po krvavém brku?“ zeptal se z náhlého popudu.

 

Harry mírně pootevřel oči. „To Ginny,“ odpověděl. „Kdykoliv ji během toho posledního roku viděla, začala plakat. Prostě jen… plakala. Nakonec jsem z toho už byl unavený… a zbavil jsem se jí. Dva týdny léčby, ale za ty mrzutosti to stálo.“

 

„Hmm,“ zamumlal Severus. „To je asi pochopitelné. Pro mnoho lidí není snadné vidět známky utrpení na těch, které milují.“

 

Harry se hořce zasmál. „Ale ona neplakala proto,“ uvedl na pravou míru. „Plakala, protože kdykoliv ji viděla, vzpomněla si na starého Harryho,“ vysvětlil s vyloženým výsměchem v hlase. „Toho hodného. Toho, který by si raději usekl svou vlastní ruku, než aby zranil někoho jiného.“

 

„Co se mu stalo?“ zeptal se Severus.

 

„Možná, že zemřel,“ zabrblal Harry. „Nebo možná vůbec nikdy neexistoval.“ Harry na něj letmo pohlédl. „Ty bys to měl vědět. Nikdy sis nemyslel, že jsem pro kouzelnický svět dar z nebes. Nenáviděl jsi mě od prvního okamžiku, kdy jsi mě viděl.“

 

„Pravda,“ potvrdil Severus bez obalu. „Ale to neznamená, že jste byl zrozen, abyste se stal dalším Temným pánem.“

 

„Ne,“ souhlasil Harry. „Podle tebe jsem byl zrozen, abych zemřel.“

 

Severus pozvedl ruku a jedním prstem obkreslil jizvu ve tvaru blesku na Harryho čele. Harry pevně sevřel oční víčka, ale neprotestoval.

 

„Možná jsem se ohledně toho zmýlil,“ pronesl Severus tiše. „Koneckonců, udělal jste všechno, co bylo třeba, a přesto jste stále naživu.“

 

„Vážně jsem?“ vybídl ho Harry s překvapivou zlostí v hlase a prudce se postavil. „Dobrou noc, Severusi.“

 

Pak rychle odešel, aniž čekal na odpověď.

 

Kapitola 16 - City

Přešel týden. Nový postup na mnoholičný lektvar (všech dvacet verzí) byl připraven. Avšak nic jiného nebylo.

Hagrid z Bradavic odešel a Ronovi se ho nepodařilo vypátrat. Strávil mnoho hodin ze svého volného času procházením záznamů výslechů Smrtijedů, ale žádnou užitečnou informaci stejně neobjevil.

Hermiona provedla mnoho testů a skenů jich všech ve snaze najít něco, co mají společného, něco, co by vysvětlilo, proč dokážou Harryho vlivu odolat. Ale na konci stejně vyšlo najevo, že má prázdné ruce.

Neville pročetl všechny materiály, které byl schopen najít o relikviích smrti, knihy o přivolávání zemřelých a spekulace o posmrtném životě, jen aby na konci týdne musel s lítostí pokrčit rameny.

Život v Godrikově Dole byl několik dní normální, ale pak začalo zase narůstat napětí. Severus ho vnímal prakticky celým tělem. A z nějakého důvodu zjistil, že necítí strach, ani sklíčenost, ani skleslost, ale že se spíše cítí skutečně ublíženě, jako by byl mezi nimi porušen nějaký nevyslovený slib nebo jako by byl zrazen nebo opuštěn blízkým přítelem. Ty pocity byly zcela nezvané, zcela iracionální a přesto přetrvávaly.

Trucoval v tichosti v laboratoři, kde dávkoval mnoholičný lektvar do malých označených lahviček. Pak ale Hermiona Nevilla vyhodila, zahnala Severuse do kouta a tiše zašeptala: „Řekněte mi to.“

„Je těžké to vyložit slovy,“ pronesl apaticky.

„Zkuste to.“

„Je to soukromé,“ oponoval dál.

Příkře na něj pohlédla. „Ne, to není,“ oponovala tiše. „Mělo by být, ale ve vaší současné pozici bohužel není soukromé nic. Ve skutečnosti ne. Můžete si zvolit jen to, kdo se to dozví jako první, jestli já, nebo Harry Potter.“

Vcelku zamyšleně přikývl. „Tak dobře.“

Několik dalších minut poslouchala, zatímco on hovořil. Nakonec lehce zavrtěla hlavou. „Nechápu to. Otrocké pouto sice způsobí, že si ke svému pánovi vytvoříte citový vztah, ale většinou to chce čas. Nemělo by se to stát tak rychle. A minimálně ne s takovou intenzitou.“

„To ty pozůstatky,“ odvětil, zatímco nepřítomně zíral před sebe. „Pozůstatky starého pouta. Moje nové otrocké pouto jen umocňuje vzpomínky na to staré… spolu s pocity k mému současnému pánovi, a díky tomu jsou takové, jaké bývaly, když jsem byl připoután k Albusovi…“

Naštěstí neřekla nic, čím by se ho snažila utěšit, ani mu nenabídla slova soucitu. Kdyby tak učinila, nevraživě by ji okřikl.

„Bude to pro vás problém?“ zeptala se upřímně. „Pokračovat ve spiknutí, pokud k němu budete něco skutečně cítit?“

„Vůbec ne,“ odpověděl. „Především dokážu stále ke svému pánovi cítit hněv, frustraci a dokonce i odpor. To, že jsem Albuse Brumbála miloval, mi nebránilo, abych dokázal projevit i tyto emoce. Za druhé, naším zájmem není ho zranit. A za třetí, i kdybychom se toho dopustili, stále mám možnost zvolit si způsob svého jednání. Ať už jsou mé pocity jakékoliv.“ Jemně se usmál. „Protože ať už je má pozice ve světě jakákoliv, slečno Grangerová, v první řadě jsem člověk.“

Ona se okamžitě zamračila. „Prozkoumám otrocké pouto důkladněji. Možná, že dokážeme najít způsob, jak jej přemístit…“

Přikývl, ale ve výrazu jeho tváře nebylo moc naděje. „Otrocká pouta jsou patriarchální. Pamatujte na to. Mohou být přemístěna jen z otce na syna, když je syn dostatečně starý.“

„No skvělé,“ zkonstatovala suše. „Takže tak za třináct let možná najdeme Ginny a Albuse Siriuse, odchytíme Harryho, když bude mít dobrou náladu, a donutíme ho, aby to pouto převedl…“

Severus se pokojně uchechtl. „Chytré. Avšak my oba víme, že tak dlouho žít nebudu.“

Po rozhovoru s Hermionou odsunul své emoce stranou a našel útěchu v práci. Měl s tím spoustu zkušeností a za ty roky se v tom stal dost dobrým.

Klinické testy s mnoholičným lektvarem probíhaly triumfálně. Harry se o tom doslechl a následující pátek pozval Nevilla na něco k pití, aby to oslavili.

Severus seděl v jídelně s nimi. Nedotkl se ani kapky alkoholu – měl za to, že už tak má dost problémů držet jazyk za zuby v přítomnosti Harryho Pottera a že poslední věc, kterou potřebuje, je něco, co by uvolnilo jeho zábrany.

„Pomysli na to, jak bude Hermiona naštvaná, až se dozví, že ti Snape pomáhal,“ pronesl Harry rozmrzele.

Neville pohlédl do svého pití a zavrtěl hlavou. „Ona už to ví,“ odpověděl zdráhavě.

Harry zamrkal. „Děláš si srandu… Vážně?“

„Vážně, Harry, ale jdi. Je přece zatracená zastupující tajemnice veřejného zdraví a vedoucí výzkumu lektvarů u svatého Munga. Ví to. Jen je jí to prostě jedno. A z toho důvodu není naštvaná ani na tebe.“

„Namyšlená mrcha,“ prohlásil Harry pobaveně, ale beze zloby. „Asi si myslí, že vyhraje i tak, i když vy dva pracujete spolu.“

„Tak to těžko,“ odvětil Neville domýšlivě. „Ten postup na mnoholičný lektvar je prostě skvělý. Je to až nereálné. Nemáš ani tušení – vydrží 48 hodin, je stabilní jak pyramidy a naprosto perfektní. Dokonce můžeš i fyzicky CÍTIT, jaké to je být tou druhou osobou, do nejmenších detailů. Je to úžasné. Ne, dostat ocenění Stříbrného kříže nebude žádný problém. Vlastně spíš předpokládám, že bude problém nachystat várku s tím nejlepším postupem, jak jsou všechny zatraceně dobré.“

Severus se samolibě ušklíbl, zatímco poslouchal Nevillovu chválu lektvaru. I když se Neville pečlivě vyhýbal tomu, aby mu před Harrym udělil jakékoliv komplimenty či mu přisoudil zásluhy, Severus stále cítil nemalé množství ješitnosti při myšlence, že to byl on, kdo zdokonalil a připravil ten postup.

Harry Severuse ostře sledoval – všiml si toho úšklebku a pohrdavě zavrtěl hlavou. Jeho pohled se pak přesunul zpět k Nevillovi.

„Neville, je skvělé vidět tě zase ohledně něčeho tak nadšeného,“ uvedl Harry tiše. „Možná ti výzkum v lektvarech nakonec přece jen půjde.“

„Možná,“ zívl Neville. „Možná nakonec ano. Ale nezvládl bych to bez tebe. Jsem tvým dlužníkem.“

Harry přikývl. „To nebyl problém. Udělal jsem to rád. Dobrou noc, Neville.“

Když Neville prošel krbem, Harry s pobavením zazíral na Severuse.

„Chceš mi něco říct?“ vysmíval se mu.

„Nic mi nepřichází na mysl,“ odpověděl Severus opovržlivě.

Harry k němu tiše přešel, postavil se před něj a zamyšleně si ho prohlížel. „Víš, že dokážu dost jednoduše odhadnout, co se odehrává v té tvé malicherné, namyšlené hlavince? Myslíš si, že to ty si zasloužíš tu cenu, uznání a slávu. Přeješ si, aby byl ten nanicovatý Stříbrný kříž tvůj a aby sis ho mohl vzít domů.“

Severus udržel svůj výraz naprosto lhostejný a neutrální a neřekl na to nic. Nemělo smysl to popírat. Jeho ztráta pozice ve vědecké společnosti a vědomí, že se mu nikdy nedostane za jeho práci uznání, ho dráždily více než jizva z krvavého brku nebo cejch na jeho čele.

Harryho rty se stáhly do tenké, zlostné linky. „Ty jeden… pyšný, ješitný, arogantní idiote. Stále mě ohromuje, že si myslíš, že máš na něco takového právo. Ty jsi ničím. A až jednou nebudeš, nikdo si na tvoje jméno ani nevzpomene.“

Severus si připomínal, že jsou pocity žalu a ztráty, které jím právě proudily, iracionální. A přesto – bolest u srdce, kterou cítil, když slyšel ta slova, byla zcela skutečná. Nemohlo by to bolet víc, ani kdyby je pronesl Albus Brumbál. Ale Severus si nehodlal začít libovat v sebelítosti. Vzdorovitě se na Harryho zahleděl, horní ret posměšně ohrnutý.

„Že si na mé jméno nikdo ani nevzpomene? Na to bych nesázel, pane Pottere. Mám za to, že si na něj pan Longbottom jistě vzpomene, kdykoliv bude svou cenu Stříbrného kříže držet v rukách.“

Harry položil Severusovi ruku na rameno a nelítostně jej stiskl.

„Arogantní parchante,“ zašeptal Harry nevěřícně. „Myslel jsem, že tě několik týdnů v Nevillově laboratoři přivede k rozumu. Ale ty máš teď asi dojem, že jsi zase lepší než všichni ostatní. Budu ti muset udělit lekci pokory, než ti bude dovoleno se vrátit.“

 

Komentáře   

 
0 # Lachim 2014-07-04 03:49
Pěkný díl. Pořád čekám, kdy se už Harry začne dostávat do normálu.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2014-07-07 07:23
Ta povídka má skoro 70 kapitol - nemyslíš, že by bylo dovné, kdyby se Harry začal chovat normálně už po 15? :lol:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # pajka 2014-07-04 08:57
Já zase čekám, kdy se začne Harryho záhadné chování rozplétat... :-? Je to fakt skvělá povídka s úžasným překladem, nemůžu se vždy dočkat na další díl! Díky Pat. :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2014-07-07 07:24
Ano, ano, rozplétání se rozvídáme postupně a slibuji, že se všechno rozplete ve správný čas;-) :P
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # weras 2014-07-04 19:04
Opět končí díl předzvěstí něčeho špatného.Jsem zvědava,co špatného Harry Severusovi nachystá. Čtu povídku,kde je ten špatný Severus,tady Harry. Prostě jednou ten,podruhé ten. Ale přesto čekám,kdy se to vrátí do normálu a bude to oboustraně přijatelné. Je to zajímavé a těším se na pokračování. Díky za překlad!!!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2014-07-07 07:26
Na tuto otázku, si myslím, můžu odpovědět. Tahle povídky má dvě poloviny - temnou a tu "světlejší" a je rozdělena téměř symetricky - takže, kdy si myslíš, že se Harry vrátí do normálu? Děkujeme moc za komentář;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Profesor 2014-09-14 19:53
Pijatiky válečných hrdinů stojí za to. Aspoň, že Nev to ještě s Harrym nevzdal.
Harry je ale slušný mizera. Zase se vybarvil.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # arkama 2014-09-25 12:22
Kedze mam chripku, docitavam konecne stare resty. Aby si si Pat nemyslela, ze nekomentujem. :P to nie, len som nemala cas a chut citat HP.
Harry je zvlastny, podla mna za to nemoze a ma nejaky druh schizofrenie. Chudak Severus, ako sa ma vyrovnavat este aj s nejakymi pocitmi blizkej naklonnosti, ked sa k nemu to hovado pidchvilou chova ako cisty psycho! Dik za preklad a idem dalej.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1680
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3510934
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz