Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach 13, 14

Hodnocení uživatelů:  / 12
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

Ashes

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach

Kniha první - Ta temná polovina

Autor: Emily Waters; Překlad: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Sitara

http://www.hpfandom.net/eff/viewstory.php?sid=28048

Angst/Tragedy, Drama, Mystery/Suspense, Hurt/Comfort

VAROVÁNÍ: pro dospělé, násilí, sexuální situace a praktiky, znásilnění, smrti postav, odchylky od charakterů, slash

 

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Emily Waters, czech translation was created by Patolozka.

ooOoo

PP: Když jsem si četla komentáře k minulým kapitolám, tak jsem si říkala, že jsem to asi utla ve špatnou chvíli;-) No ale co? Alespoň budete malinko překvapení, tedy, někteří z vás. Mě osobně tahle povídka překvapovala na každém kroku. Snad se vám tedy bude líbit.

 

Kapitola 13 - Spiklenci

 

O půl hodiny později Severus vyšel ze sprchy a oblékl se. Vzal si na sebe hábit s dlouhými rukávy a pod to nátělník, který je měl ještě delší, takže pohodlně zakrýval polovinu jizvy od krvavého brku a dobře mu seděl.

 

Neville Longbottom se ukázal, aby ho vyzvedl, brzy poté. Severus, stále vyčerpaný z té noci beze spánku a mučení, se o to vlastně ani nestaral. Pokud šlo o něj, stále se cítil jako v pekle, teď byl jen na den přesunut na jiné oddělení.

 

Neville Harrymu přemrštěně poděkoval a pak kývl na Severuse a oba se vydali na cestu. Použili k přesunu ke svatému Mungovi letax a objevili se v malinké lektvarové laboratoři, která vypadala neorganizovaně, omšele a zcela… průměrně ve všech směrech. Severus se bezmála otřásl pří představě práce na takovém místě, ale Neville k jeho překvapení neměl zájem tam zůstávat. Vhodil do ohně další hrst prášku a oba vstoupili znovu do krbu a poté, o vteřinu později, do prostorné, prosvětlené kanceláře s obrovským stolem u okna. Hermiona Grangerová vstala – ne, ve skutečnosti vyskočila – a zamávala jim přes místnost.

 

„Profesore! A… Neville!“ zasmála se. „Podařilo se to! Dostal jsi ho pryč! Na jak dlouho?“

 

„Na tak dlouho, dokud bude můj výzkum léčivých lektvarů průměrný, jak doufám,“ pronesl Neville sarkasticky. „Což může chvíli trvat.“

 

Severus na ně v úžasu hleděl.

 

Hermiona se zářivě usmála. „Profesore, říkali jsme si, že byste raději netrávil celé dny v Godrikově Dole… a opravdu si myslím, že bychom se měli co nejvíce držet pohromadě.“

 

Její úsměv brzy zmizel, když se k nim dostala a prohlédla si Severuse detailněji – a všimla si blednoucí rány na jeho rtu a čerstvé jizvy na jeho ruce. Držel svou ruku nenápadně natočenou stranou, napůl skrytou dlouhým rukávem svého hábitu, ale i přesto jí to nové zranění neuniklo. Vzala jeho ruku do svých a zahleděla se na ni.

 

„Večer všech svatých 1979 – co to má znamenat?“ dožadovala se. „Tehdy se Harry ještě ani nenarodil!“

 

„Byl to den, kdy jsem Temnému pánovi přinesl proroctví Sibyly Trelawneyové,“ pronesl Severus nezúčastněně.

 

Kousla se do rtu a sevřela ruku v pěst, očividně se pokoušejíc přemoci svou zlost.

 

„Nemůžu tomu uvěřit!“ zvolala nakonec s rozhořčením v hlase. „Po všem tom napětí kolem Brumbálovy armády, když jste VY zásoboval Umbridgeovou falešným veritasérem, kdy jste VY šel zkontrolovat Siriuse, abyste se ujistil, že je v pořádku, kdy jste VY zalarmoval Řád v době, kdy jsme se řítili do toho udělat něco tak strašně stupidního… budete VY ze všech lidí vystavovat na odiv zatracenou jizvu od krvavého brku?“

 

Několik minut na ni bez výrazu zíral a pak nezúčastněně pokrčil rameny. Poté náhle svou ruku vytrhl z jejího sevření a překryl jizvu znovu rukávem. „Na tom nesejde,“ pronesl unaveně. „Takže o co tady tedy jde? O miniaturní spiknutí proti Ministerstvu? Znovuobnovení Brumbálovy armády?“

 

„Jo,“ potvrdil Neville, nestaraje se o to, aby ve svém hlase nenechal proznít beznaděj, „armáda čtyř.“

 

„Pěti, pokud počítáme i Huga,“ dodala Hermiona nevesele. „Možná už by bylo na čase dát mu hůlku.“

 

„O co jde?“ zopakoval Severus.

 

Odpověděl mu zdráhavě Neville. „Jde o to, že… se zdá, že jsou jím všichni ovlivněni… víc, než je normální. Myslím tím… je to skoro, jako by mohl zasáhnout do mysli člověka a uzpůsobit si ji. Ostatní lidé se stanou jeho otroky celkem snadno. Věří Harryho teoriím, souhlasí s jeho reorganizacemi, podporují jeho jednání… bez ohlednu na cokoliv. A tento… vliv s časem narůstá.“ Neville sklonil hlavu. „Myslím, že je v tomhle tak trochu jako Voldemort… kromě toho, že na kontrolu lidí nemá temné znamení. Nepotřebuje ho. On… Myslím, že nějak zasahuje do myslí lidí a…“

 

Hermiona pohlédla na Severuse s lítostí. „Tehdy v Azkabanu – viděl jste Percyho a Kingsleyho…“

 

„Ach,“ vydal Severus, „lámal jsem si nad tím hlavu. Kdo je vůči jeho vlivu imunní?“

 

„Já jsem,“ prohlásila Hermiona neochvějně. „A stejně tak Ron a Neville. Vy jste, jak to tak vypadá, rovněž. A co se Huga týče, tak to těžko říct. Ještě je příliš brzy na nějaké soudy.“

 

„Existují ještě nějací další?“ zeptal se Severus.

 

Hermiona smutně zavrtěla hlavou. „Pokud víme, tak ne. Všichni ostatní, které známe, jsou pod vlivem toho kouzla, jak by se tak řeklo. Weasleyovi, všichni kromě Rona… dokonce McGonagallová… i Lenka Láskorádová. Mimochodem, začínám si myslet, že to proto se Ginny rozhodla rozhoupat se k činu a utéct. Mám za to, že cítila, že se stává někým jiným – a věděla, že tomu nedokáže vzdorovat. Takže odešla, když ještě mohla.“

 

Severus přikývl. „I když je to smutné, dává to smysl.“ Pečlivě prostudoval Hermioninu tvář. „Minule, když jsme spolu mluvili, tohle jste mi neřekla,“ upozornil ji jemně a bez obviňování.

 

„Minule, když jsme spolu mluvili, jsem vás chtěla nějakou chvíli sledovat. Snažila jsem se být opatrná… Prostě proto, že jsem si myslela, že máme více času. A taky jsem nevěděla, co vím teď,“ zašeptala. Severus se na ni zadíval s otázkou v očích. „V sobotu jsem od Harryho dostala sovu. Přinesla mi jeho deník. Prosila jsem ho, aby mi ho ukázal celé poslední dva roky, a právě teď z nějakého podivného důvodu souhlasil…“

 

Severus se pokoušel nevypadat příliš samolibě, když se při jejích slovech usmál. Zazírala na něj, oči rozšířené v užaslém obdivu. „Přesvědčil jste ho! Jak?“

 

Severus pokrčil rameny. „Upřímně, nemám ani ponětí. Ani jsem si nemyslel, že o tom uvažuje. Takže… co jste našla?“

 

Zhluboka se nadechla. „Je to trochu dlouhý příběh…“

 

„Vyklop to,“ utnul ji Neville ostře.

 

„Dobře,“ zamumlala. „Celé jsem to přečetla. Nedokázala jsem najít žádná vodítka, proč se mu to děje, ale pak jsem se rozhodla zanalyzovat jeho chování a zjistit, jestli jsou tam nějaké vzorce…“

 

Neville obrátil oči v sloup. „Hermiono!“

 

„Dělám, co můžu,“ bránila se suše. „Přidělila jsem numerickou hodnotu myšlenkám, slovním výpadům a chování, které nebyly pro Harryho před pěti lety přirozené. Čím větší intenzita… necharakteristicky násilného chování, tím vyšší numerická hodnota. Pak jsem ty hodnoty promítla do časové osy. Takže to zkrátím – jeho chování… jeho intenzita se zvyšuje exponenciální rychlostí.“

 

Neville lehce pobledl. „Tak tedy,“ začal rozpačitě, „co to… pro nás prakticky znamená?“

 

Hermiona otevřela ústa k odpovědi, ale nevyšel z nich žádný zvuk, a pak ztěžka polkla, očividně se pokoušejíc zadusit vzlyk.

 

Severus si unaveně povzdechl. „Pane Longbottome, to znamená, že od teď za několik týdnů bude rána na mé tváři nebo jizva od krvavého brku ta nejmenší z mých starostí.“

 

Neville na ni upřeně zíral. „Hermiono… touto rychlostí, jak dlouho bude trvat, než někoho zabije?“ zeptal se velmi tiše.

 

„To nevím. Myslím tím, že způsob, jakým jsem přiřadila numerické hodnoty, byl trochu nahodilý a…“

 

„JAK DLOUHO???“ rozkřičel se Neville z plných plic.

 

„Pokud nezjistíme, o co tady do háje jde, a nenajdeme způsob, jak to zastavit, pak asi ne moc dlouho. Přinejlepším pár měsíců, pokud mohu odhadnout. Možná méně.“ Pohlédla na Severuse s bolestným úsměvem. „Měl byste být v bezpečí, myslím… pro teď.“

 

„Nebuďte směšná, slečno Grangerová,“ vyhuboval jí Severus. „Pokud se rozhodne, že mě chce zabít, pak mě zabije. Pro někoho jeho kalibru není tak těžké najít způsob, jak Neporušitelný slib obejít. Jste chytrá žena. Došlo vám to ještě dříve než mně.“

 

Zuřivě vrtěla hlavou. „K tomu nedojde… Přísahám… Zastavíme ho… Nenecháme ho…“

 

„Nedojde k čemu, Hermiono!?“ dožadoval se Neville. „Harry ho nemůže zabít. V okamžiku, kdy to zkusí, Neporušitelný slib zabije jeho!“

 

Hermionin ret se rozechvěl. „Ne, pokud už bude mít viteál, Neville. Všechno, co potřebuje, je zabít předtím někoho jiného, a seslat kouzlo pro vytvoření viteálu… Pak bude nepřemožitelný… Bude si se Severusem moci dělat, co jen bude chtít, ať už složil Neporušitelný slib nebo ne. Harry ho umučí k smrti, pokud se rozhodne, že je to to, co chce.“

 

Neville klesl na židli stojící před jejím stolem. „Kurva,“ hlesl dosti mdle. „Takže co budeme teď dělat?“

 

„Vy byste měli jít do tvé laboratoře a začít pracovat,“ podotkla pevně. „Musíš zdokonalit svůj mnoholičný lektvar. Vraťte se v poledne. Ron se k nám připojí – to už bude mít po směně. Sedneme si, dáme hlavy dohromady a přijdeme na to.“

 

Neville se zahořkle zasmál. „Nepřišli jsme na to za celých pět let a teď na to máme kolik? Několik dní? Týden?“

 

Vyrovnaně přikývla. „Ano, to máme. A také to dáme do pořádku. V tomhle nemáme moc na výběr, nebo ano?“

 

Kapitola 14 – Porada

Než opustili Hermioninu kancelář, Severus spolkl svou hrdost a tiše ji požádal o kouzlo pro obnovu sil a bdělost, aby dokázal celý den fungovat. Její velké hnědé oči se rozšířily ještě více než obvykle, ale nehádala se, ani netlačila na detaily, za což byl Severus nesmírně vděčný.

Neville odvedl Severuse zpět do své laboratoře a tentokrát ten hrozný nepořádek a chabé osvětlení už nebyly tak moc depresivní.

Neville a Severus strávili skoro pět hodin prací na mnoholičném lektvaru, či spíše – Severus Nevilla několik minut sledoval, než jeho frustrace dosáhla vrcholu, odsunul Nevilla z cesty a začal na lektvaru raději pracovat sám, zatímco Nevilla pověřoval jen jednoduchými úkoly, jako bylo poklízení a příprava ingrediencí.

V poledne zamířili, vyčerpaní a pokrytí šplíchanci z lektvaru, zpátky do Hermioniny kanceláře, kde už na ně čekali Hermiona a Ron. Byl pro ně připraven i oběd, a tak se všichni čtyři usadili kolem Hermionina pracovního stolu.

Jedli v tichosti a pak několik hodin od začátku do konce zkoumali Harryho zápisník a společně znovu tvořili Hermioninu stupnici. Neville skučel, že je to bezpředmětné, ale Hermiona se do něj pustila a zvítězila s argumentem „o přesvědčivosti stupnice“, a tak to udělali. Jejich zjištění se nezměnila – jejich ne až tak vzdálená budoucnost stále vypadala bezútěšně.

„Řekněte mi něco,“ požádal je nakonec Severus. „Ne že bych chtěl znít naprosto sebestředně, ale proč Harry nepoužil kámen vzkříšení, nepřivolal Brumbála a nezeptal se ho, jestli je můj příběh pravdivý?“

Všichni odvrátili zrak. Nakonec tiše promluvila Hermiona: „Přivolal ho. Nebo se o to aspoň pokusil. To bylo to první, co zkoušel před čtyřmi a půl lety… když našel kámen vzkříšení. Ale Brumbál se nikdy neobjevil… Takže Harry nechal mě a Rona, abychom to zkusili… ale Brumbál neodpověděl ani na naše volání.“

„To by mělo být nemožné,“ podotkl Neville celkem zbytečně. „Žádná duše za závojem by neměla být schopna odolat volání relikvie smrti.“

„Možná, že není za závojem,“ zamumlal Severus zcela znechuceně a pomyslel si: Možná, že ten starý bídák odešel za roky manipulace, tahání za nitky a používání lidí do svých her rovnou do pekla.

„Pane…“ oslovila ho Hermiona lítostivě. „Nevadilo by vám… kdyby Neville a Ron věděli, co jste mi řekl… když jste byl u nás doma?“

„O mém otrockém poutu s Albusem Brumbálem? Ne, to je přijatelné,“ svolil Severus tiše, všímaje si, že Nevillova a Ronova tvář okamžitě získala výraz naprostého šoku.

„Děláte si srandu?“ vybreptnul Ron a pak, když spatřil ten lehce přezíravý a ne zcela šťastný výraz na Severusově tváři, se rychle opravil: „Neděláte si srandu… Ale to nedává smysl. Myslím tím – nevypadáte jako typ muže, který by někomu rád nosil knihy a skládal mu šaty… A… pokud jste byl svázán otrockým poutem, proč jste Voldemortovi tlumočil to proroctví od Trelawneyové?“

„Neporozuměl jste povaze otrockého pouta a špatně jste si vyložil časové rozpětí,“ odvětil Severus ostře. „V době, kdy Trelawneyová vyslovila své proroctví, jsem byl svobodný člověk a dvojitý agent. Albus i já jsme velmi dobře věděli, že to nepůjde jinak. Možná jsem začal sympatizovat se světlem, ale když jsem byl s Temným pánem, to volání bylo ochromující. Volání temného znamení bylo… sotva postřehnutelné vynucení spolupráce. Nutilo mě to předat proroctví Temnému pánovi. A já tak učinil, aniž bych si to jakkoliv promyslel.“

Hermiona na něj zírala se směsicí hrůzy a údivu. „Ale pak, když jste zjistil, jak si to proroctví vyložil… prosil jste ho, aby ušetřil Lilyin život… ale on…“

„Nikdy mi to neslíbil, bez ohledu na to, jak jsem ho prosil. Takže nakonec, když jsem už vyčerpal všechny ostatní naděje, jsem šel za Albusem Brumbálem,“ odpověděl Severus příkře.

Hermiona si utřela nos, očividně si vybavovala vzpomínku z myslánky, když řekla: „Takže, když jste Brumbálovi tvrdil, že jste ochoten dát mu… cokoliv… vážně jste to tak myslel. Cokoliv.“

„Počkat,“ zarazil je Neville. „Počkat. Tohle je praštěný. Vzdal jste se svobody a vstoupil do otrockého pouta… kvůli čemu? Jen abyste odčinil to, že Voldemort odsoudil Potterovi na smrt?“

„Ne,“ odpověděl Severus chladně. „To nemohlo odčinit nic. Vzdal jsem se svobody, abych byl schopen pracovat pro světlo, abych byl schopen se něčeho podobného vyvarovat znovu. Nechápete to? Požádal jsem o to pouto. Ne kvůli přinášení knih nebo skládání prádla. Pouto k jednomu z nejmocnějších kouzelníků na světě mi umožňovalo soustředit se na něco jiného, na něco jiného než na sebe. Nenutilo mě dělat něco, co mi bylo cizí – a na druhou stranu mi to dávalo sílu dělat to, k čemu jsem se doopravdy rozhodl. Díky tomu jsem byl schopen odolat nutkání zla, které skrz mě proudilo. Dokonce i poté, co byl Albus pryč, mi pozůstatky pouta stále pomáhaly… Některé z jeho ochran přetrvávají dodnes.“

„To tedy muselo být opravu nějaké pouto,“ zamumlala Hermiona.

„To bylo,“ odpověděl Severus vážně. „Jedno ze starobylých. Jedno z těch nejstarších. Bylo… základní, primitivní, patriarchální… Dokonce ani pouto vazala ke svému pánovi, pouto rytíře ke svému králi se s tím nemohlo srovnávat… Neslo v sobě neuvěřitelnou moc… a vlastně dokonce i teď ve mně stále přežívá… To současné pouto je díky němu změněno na to, čím bývalo to předchozí.“

Hermiona k němu vzhlédla. „Co tím myslíte?“ zeptala se ho se zachvěním v hlase.

„Myslím tím, slečno Grangerová, že mimo jiné věci, to současné pouto rozezná, co jsem učinil během svého předchozího otrockého vztahu, poučí se z něj a náležitě se tomu přizpůsobí.“

„Rozpozná, že jste Brumbála zabil,“ konstatoval Neville tiše.

„Ano,“ odpověděl Severusi.

Hermiona na něj pohlédla očividně sklíčeně. „Co to znamená?“ naléhala.

„To znamená, slečno Grangerová, že mi to pouto nedovolí zopakovat ten samý zločin podruhé,“ vysvětlil Severus prostě. „Pokud pana Pottera fyzicky zraním nebo mu ublížím, vážně mě potrestá. Třeba tím, že přijdu o rozum, tím si nejsem jistý a ani to nemám zájem zjišťovat. A kdybych se někdy pokusil způsobit svému pánovi smrt, tak mě tentokrát otrocké pouto zabije téměř okamžitě.“

Hermiona vážně přikývla. „Tak se budeme snažit, aby k tomu nedošlo. Musíme přijít na to, co se stalo, nebo spíše – co se Harrymu děje.“

Všichni seděli v tichosti, nikdo neřekl ani slovo. Nakonec Hermiona vyštěkla: „No tak, vy všichni. Tohle má být porada! Takže přednášejte jakékoliv návrhy, bez ohledu na to, jak divoce nebo bláznivě se jeví. Co můžeme ztratit?“

Severus promluvil jako první. „Ještě stále nevím, jestli bychom se neměli poohlížet po přirozeném vysvětlení. Harry prožil život plný manipulace a zneužívání. A pak zjistil, že o něm muž, který ho měl mít rád jako svého syna, smýšlel prostě jako o oběti pro dobro kouzelnického světa. Takže, když Harry přežil a přesto zachránil svět, byl rozzuřený, že mu celý život lhali, ale nedokázal se zlobit na Albuse Brumbála… tak si místo toho vybral mě.“

„Počkat,“ pronesl Neville tiše. „Myslel jsem, že Brumbál byl… myslím tím… myslel jsem, že jste ho… no…“ Zakoktal se, očividně neschopen dokončit větu.

Severus se na něj upřeně zahleděl. „Byl to můj pán. Samozřejmě, že jsem ho miloval. A ve stejnou chvíli jsem ho nenáviděl za to všechno, co učinil… Za to, jak si s Harrym pohrával jako s loutkou na špagátcích, jak ho sledoval vyrůstat… jen proto, aby…“ Ke své hrůze si uvědomil, že se mu hlas bezmála láme kvůli té vzpomínce. Pamatoval si, jak na Albuse křičel, obviňoval ho, že Harryho choval jako prase na porážku. Také si vzpomněl na ten příšerný, zaslepující hněv, kdy se Albus začal tiše smát a velmi laskavě, s jemným nádechem výsměchu se ho zeptal, jestli snad Severus nakonec nezačal toho chlapce mít rád. Severus si pomyslel, že se Albus smál, jako by to byl nějaký druh vtipu. Severus sevřel ruku v pěst, praštil s ní o desku Hermionina stolu a bezmála roztříštil sklo, které ji pokrývalo. Zuřivě na všechny hleděl, ale pak, po chvíli, díky které se dal znovu dohromady, tiše zašeptal: „Omlouvám se.“

Hermiona zavrtěla hlavou. „Není třeba se omlouvat. Avšak, pane, tahle část vašeho příběhu mi nikdy nedávala moc smysl. Nemyslím si, že by Brumbál připravoval Harryho na smrt.“

Severus se hořce usmál. „Takže mi taky nevěříte. Alespoň ne zcela.“

„Věřím vám z celého srdce,“ zamumlala. „Ale přesto si začínám myslet, že jsme něco pochopili špatně. Nebo možná jen nemáme dost informací. Přemýšlejte o tom logicky – pokud Brumbál pro Harryho zamýšlel smrt Voldemortovou rukou, proč by ho zavazoval tím, aby ochraňoval váš život? Proč by ho měl zatěžovat Neporušitelným slibem? Očividně očekával, že Harry konec války přežije…“

„Jak?“ vyštěkl Ron. „Jak mohl očekávat, že Harry přežije Voldemortovu Avadu? To je nesmysl.“

„Vážně?“ vybídl je Neville. „Nepřežil snad Harry Voldemortovu smrtící kletbu už předtím? Kdo mohl říct, že se to nestane znovu?“

Všichni na sebe užasle hleděli.

„Možná, že je to ono!“ zvolala Hermiona vzrušeně. „Harry je jedinou osobou na světě, která v sobě měla ochranu proti Voldemortově smrtící kletbě…“

„Pokud by tomu tak bylo, tak jaký by mělo smysl ho posílat, aby ho smrtící kletba zasáhla?“ rozumoval Ron.

Hermiona omluvně pokrčila rameny. Asi minutu byli všichni zticha, dokud nakonec nepromluvil Severus: „Možná šlo o to zničit tu jedinou věc, která nenesla ochranu jeho matky,“ pronesl zvolna. „Odštěpek Voldemortovy duše, který v něm sídlil…“

Hermiona na něj pohlédla s posvátnou úctou. „To je ono!“ vyjekla. „To je přesně ono! Přišel jste na to! To jen ten kousek, který nám chyběl! A samozřejmě, že vám to Brumbál nemohl objasnit, protože se obával, že by to Voldemort i přes vaše schopnosti v nitrobraně mohl zjistit…!“

„Takže, tím pádem Brumbálův šílený plán očividně fungoval a viteály byly zničeny,“ prohlásil Neville. „Protože všichni víme, že byl Voldemort poražen. Ale… i přesto se něco nějak podělalo. Možná Voldemort do smrtící kletby něco přidal… nebo seslal ve stejnou chvíli ještě jinou. Nebo třeba někdo jiný…“

Ron souhlasně přikývl.

„Byl tam Rubeus Hagrid,“ vzpomínal Severus. „Mohli bychom začít tím, že se zeptáme jeho. Musíme zjistit, jestli si něčeho nevšiml… Bez ohledu na to, jak nepodstatný by to byl detail… mohl by být důležitý.“

„Souhlasím,“ řekla Hermiona pevně. „Rone, ujmeš se toho?“

„Jistě,“ odpověděl Ron. „Zastavím se v Bradavicích zítra večer.“

„Další záhadou na vyřešení,“ přidal se Neville, „je spojení nás všech. Co máme my čtyři společného, že dokážeme odolat Harryho vlivu? Možná, pokud bychom zjistili, o co jde, mohli bychom to zopakovat…“

Hermiona ochotně přikývla. „Pokud mi poskytnete vzorky krve a budete souhlasit s několika základními vyšetřeními, pak na tom mohu začít pracovat už dnes večer.“

„Skvělé, takže ty a Ron jste dostali vzrušující úkoly,“ zašklebil se Neville. „A co já a tady profesor?“

„Profesorovým vzrušujícím úkolem bude, aby se do dvou týdnů nenechal zabít,“ pronesla Hermiona suše.

Severus se uchechtl. „Jsem kouzelník, ne divotvůrce.“

„Považujte to za výzvu,“ poradila mu Hermiona nevesele.

„A co já?“ dožadoval se Neville. „Co mám dělat? Tedy krom sabotování své vlastní práce?“

„Můžeš meditovat nad tajemstvími života a smrti,“ nabídla mu Hermiona tiše. „Možná přijdeš na to, jak je možné, že je Albus Brumbál schopen odolat volání relikvie smrti a proč nás tím všechny tak štve.“

 

Komentáře   

 
0 # arkama 2014-06-27 05:21
Takze v prvom rade sa musim ospravedlnit Nevillovi!!! Ked som si neskor citala komenty k predchadzajucim kapitolam, aj mi to trklo, presne vtedy, ked mu Pajka verila... :-) .Perfektne a nepredvidatelne . Velmi sa mi paci, ako autorka vymyslela celu tuto stvor opoziciu. No a samozrejme mi vsetky chlpy stoja, ked si predstavim, ze Albus STALE :-x manipuluje, nech je kdekolvek. Mali by Harrymu ukradnut kamen vzkriesenia a nech ho teda skusi vyvovat Severus. Mozno by to slo, kvoli tomu putu.Myslim, ze Hugo je tiez odolny voci Harryho manipulaciam, inak by mu nedaval take otazky na telo. Severus, laska, neboj, to date :heart: . Velke dik za preklad, toto je momentalne jedine,co stiham sledovat online, pretoze mi to neda :lol: . Sest 8 tyzdnovych kerry je celkom mazec :D
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # pajka 2014-06-27 14:31
Jo, já to tušila :-)! Teda, o schopnosti Harryho ovládat všechny, kromě našich 4 (5?) spiklenců, jsem neměla ani páru, ale jako první mě po minulé kapče napadlo,že Hermiona Nevilla požádala o pomoc :-). Aby si Severus mohl trochu oddechnout...

Tý jo, ten Brumbál si nedá pokoj ani v hrobě :-? !Jsem moc zvědavá, co dohromady zjistí a vymyslí. A bojím se, že to bude mít Severus u Harryho ještě moc těžké :-(.
Díky za překlad! :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mononoke 2014-06-27 15:24
Spiklenci odolávajú Spasiteľovi,
Nevill sa zaradil k priateľovi,
zmučená zmija dostala krátky čas oddychu,
i z druhej strany cítiť Albusovu manipuláciu a jeho pýchu.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2014-06-27 15:24
Neville mě naštěstí nezklamal. Myslím, že, narozdíl od spiklenců, tuším, proč je Harry neovlivňuje. Zajímavá povídka.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # weras 2014-06-27 20:48
S velkou obavou jsem čekala na tento díl. Podle toho,co naznačil Harry,že Nevill udělá se Severusem,jsem čekala hrůzu a ona se z toho vyklubala čtyřka spiklenců. Musím napsat,že mě opravdu odlehlo. A začínám doufat,že bude líp!! Velký dík!!!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # P. 2014-07-01 19:13
Eh, čím dál lepší. Konce téhle temné části se snad nedočkám. Začíná to být drogou.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Profesor 2014-09-14 19:31
13: BA o čtyřech plus jedno mimino? Síla. Hlavně, když si uvědomím, proti čemu bojují. Fakt síla.
14: Teda, to byla porada. Zase jsou o kousíček dál, jenom nevím, jestli nejsou o kousíček dál v p... .
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1680
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3510063
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz