• Aktuálně pokračuje zveřejňování překladu povídky Zkázonosný prach (HP, snarry).
  • Chystá se nový snarry překlad.

Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach 11, 12

Hodnocení uživatelů:  / 9
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

Ashes

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach

Kniha první - Ta temná polovina

Autor: Emily Waters; Překlad: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Sitara

http://www.hpfandom.net/eff/viewstory.php?sid=28048

Angst/Tragedy, Drama, Mystery/Suspense, Hurt/Comfort

VAROVÁNÍ: pro dospělé, násilí, sexuální situace a praktiky, znásilnění, smrti postav, odchylky od charakterů, slash

 

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Emily Waters, czech translation was created by Patolozka.

ooOoo

 

Kapitola 11 – Rozbitý zachránce

 

Harry se nezatěžoval tím, aby Severuse po jejich sezení s otázkami a odpověďmi vyléčil, a Severus to také nebral na zřetel. Pravdou bylo, že kdyby dostal šanci, asi by se rozhodl, že vyléčení odmítne – protože jinak by to jen vyvolalo iluzi, že se nic nestalo. A Severus ve svém věku a v této kritické době svého života neměl zájem o iluze jakéhokoliv druhu.

 

Následující den byl pátek, druhého května. Severus se vzbudil před svítáním, jen aby si uvědomil, že je v domě něco jinak. Nacházela se tam podivná aura ticha, která vycházela ze spodního patra. Neslyšel jediný zvuk, který jeho ostrý sluch obvykle rozpoznal – dokonce ani vrzání prken v podlaze, ani praskání ohně v krbu… prostě nic. Pomyslel si, že to bylo skoro, jako by bylo na obývací pokoj uvrženo tišící kouzlo. Rychle se oblékl a sešel do přízemí.

 

Harry seděl v obývacím pokoji za jídelním stolem, s hlavou zanořenou v pažích. Na první pohled to vypadalo, že spí, ale pak, jak ho Severus pozoroval, si všiml, že se jeho ramena lehce otřásají. Plakal – vzlykal, jak si Severus uvědomil, a seslal kolem sebe tišící kouzlo, aby ho nevzbudil.

 

„Harry,“ zavolal na něj.

 

Harry se prudce napřímil a zlostně na něj zazíral.

 

„Sejměte to kouzlo,“ požádal ho Severus.

 

Harry tak učinil a stále se mračil. „Co ty po mně chceš?“ vyštěkl.

 

Severus odsunul židli a usadil se ke stolu naproti němu.

 

„Zapomeňme na několik minut na roli mučitele a oběti a jen spolu mluvme. Jste toho stále schopen, pane Pottere?“

 

Harry sklonil hlavu a lehce kývl. „Pro teď ano.“

 

„Dobře,“ odpověděl Severus vyrovnaně. „Dovolte mi, abych se vás zeptal – co se s vámi děje? Tohle není vaše normální chování. Musíte si to přece uvědomovat.“

 

Harry ohrnul rty do úšklebku, na který by byl Draco Malfoy neskonale pyšný. „Jsi vyděšený?“

 

„Nesmírně,“ odpověděl Severus suše. „Jen ne kvůli sobě.“

 

Následoval zahořklý, rozezlený smích. „Nech mě hádat. Jsi vyděšený kvůli mně a mé duši.“

 

„Ne,“ pronesl Severus chladně. „Avšak jsem velmi vyděšený kvůli vašim přátelům a lidem, kteří vám jsou nablízku. Ničím neomezovaný sadismus u psychopata není nikdy bezpečná záležitost. Víte proč, pane Pottere? Protože se to stupňuje. Bez ohledu na to, co uděláte, vždy budete potřebovat ještě víc. Jak dlouho si myslíte, že vám bude stačit fackování a Cruciatus? A potom, jak dlouho bude trvat, než vás začnu nudit a rozhodnete se, že je čas zranit někoho jiného?“

 

Překřížil si paže na prsou a plně očekával, že ho zmiňovaný Cruciatus právě teď zasáhne plnou silou, ale Harry se sotva pohnul.

 

„Nevím,“ zašeptal. „Ale v současné době nemám v úmyslu ublížit nikomu jinému. Jen tobě.“

 

„Stejně jako jste neměl v úmyslu ublížit Ginny Weasleyové?“ sondoval Severus bez obviňování v hlase.

 

„Neublížil jsem jí,“ odpověděl Harry vyčerpaně. „Ale… čím déle jsme byli spolu, tím více se mě bála. I když mi stále tvrdila, že mě miluje. Na konci mou přítomnost nemohla ani snést… Ale přesto neodešla. Nechápal jsem proč… ale když jsem ji pak viděl plakat nad Alovou kolébkou… tehdy jsem to pochopil. Takže jsem jí jedné noci řekl, že jestli bude chtít odejít, může si vzít Ala a Kráturu. Ona… zmizela hned druhý den. Aniž by cokoliv řekla.“ Harry se zatrpkle zasmál. „Kdo ví… možná, že to, že jsem ji nechal jít, byla ta poslední ušlechtilá věc, kterou jsem za svůj život udělal.“

 

Severus na něj upřeně hleděl a potlačil v sobě jakoukoliv soucitnou poznámku – teď na ni nebyl čas. „Řekněte mi – nechal jste se vyšetřit u svatého Munga?“

 

Harry se hořce a bolestně zasmál. „Jestli jsem se nechal? Ach, ano. Minulý rok jsem na Hermionino naléhání strávil tři týdny na pozorování. A víš co? Nejsem démon, nejsem upír, ani vlkodlak, ani nemrtvý, nejsem ovlivněn temnou kletbou, ani nemám tumor na mozku, a abych nezapomněl, nejsem ani víla. Ve skutečnosti, jak ukázaly lékařské testy, jsem dokonale zdravý a nic jiného než naprosto kompletní a nudný člověk.“

 

Severus zamyšleně přikývl. „Dobře. To jsou dobré věci na vyloučení. Vedl jste si v posledních letech deník?“

 

„Jo.“ Harry na něj vrhnul letmý pohled. „Proč?“

 

„Zkoušel jste jej číst zpětně, abyste zjistil, jestli neexistují nějaké spouštěče vašeho… stavu?“

 

„Mým stavem,“ zopakoval Harry hlasitě, „je to, že jsem uvízl se zrádcem a vrahem, upoután k němu nezrušitelným slibem. Jak se to slučuje s mým stavem?“

 

„No, rozhodně se zdá, že z toho dokážete vyždímat, co jen jde,“ pronesl Severus bez humorného podtextu. „Nicméně mohu říct, že odplata, kterou si vymáháte na mně, si na vás rovněž vybírá svou daň. Což mě vede k domněnce, že nejste zcela sám sebou.“

 

„Možná jsem nikdy nebyl sám sebou,“ odvětil Harry. „Možná jsem byl jen tím, co ode mě očekávali druzí… ten vždy tak ohleduplný, podělaný zachránce kouzelnického světa.“

 

„Možná,“ přemítal Severus. „I tak se zdá, jako byste to jednání, že nejste sám sebou, posunul na novou úroveň. Proč?“

 

Harry se pousmál. „Myslím, že je to naprosto zřejmé. Nenávidím tě. Chci, abys trpěl.“

 

„Samozřejmě,“ souhlasil Severus. „Ale otázkou zůstává proč?“

 

„PROTOŽE JSI ZAVRAŽDIL MÉ RODIČE!!!“ zařval Harry a jeho hlas se rozléhal celým domem.

 

Severus se nenechal zastrašit nebo odradit. „Ano. To je vskutku pravda. Ale to stejně tak Petr Pettigrew a vy jste ho i přesto bránil před Lupinem a Blackem.“

 

„V tom je rozdíl!“ zasyčel Harry.

 

Severus na něj vyrovnaně hleděl. „Jak? Odpusťte, ale zřejmě se mi nedaří vidět žádný kvalitativní rozdíl mezi mnou a Petrem Pettigrewem.“

 

Harry s absolutním nezájmem pokrčil rameny.

 

„Dobře,“ pronesl Severus znovu. „Tak se vraťme k té záležitosti s deníkem. Jak podrobné jsou vaše záznamy?“

 

„Dost,“ odpověděl Harry unaveně. „Nech mě hádat – teď si můj deník budeš chtít přečíst, ne?“

 

„Ani by se mi nesnilo, abych o něco takového žádal,“ odpověděl Severus. „Avšak, mohl bych vám navrhnout, abyste jej zaslal na analýzu slečně Grangerové? Možná by mohla najít něco, co jste vy opomněl.“

 

„Jako třeba?“ vyzval ho Harry.

 

„Jak bych to mohl vědět?“ odsekl Severus. „Posledních pět let jsem byl v kómatu, jen abych po svém probuzení zjistil, že mě zotročil psychopat. Věřte mi, že nemám náladu na teoretizování s nedostatečnými informacemi. Mám nicméně poměrně nepříjemnou naději, že budu po zbytek svého života loutkou v rukách dalšího Temného pána.“

 

Harry zavrtěl hlavou. „Jen mi blbneš hlavu.“

 

„Ne,“ odpověděl Severus. „Kdybych vám jen blbnul hlavu, pak bych apeloval na vaši lepší stránku. Říkal bych vám, že vaše matka neobětovala svůj život, aby se z vás stal sadistický psychopat. Říkal bych vám, že si Hugo zaslouží lepší příklad než tohle a že Al a Ginny potřebují skutečného Harryho,“ Severus poslední dvě slova výsměšně zdůraznil, „aby se o ně postaral. Ale vy byste mě stejně neposlouchal, protože nakonec na těch slovech nezáleží, pane Pottere, protože vy jste nový Temný pán, či až nebezpečně blízko tomu, abyste se jím stal, a dokážete uvrhnout celý kouzelnický svět do chaosu, dokud své chování nedostanete pod kontrolu.“

 

Harry opovržlivě zavrtěl hlavou a podíval se na Severuse s odporem. Severus se setkal s jeho pohledem a opětoval jej. Na několik minut na sebe v naprosté tichosti zírali, dokud se Harry nakonec neodvrátil.

 

„Líbí se vám to?“ vyzval ho Severus otevřeně. Svou otázku nerozvedl, oba věděli, co to znamená a Harryho odpověď to jen potvrdila.

 

„Anó,“ zasyčel Harry vzdorovitě. „Líbí se mi to. Líbí se mi to. Líbí se mi, když tě sleduji, jak se snažíš předstírat odvahu, i když vím, že jsi zatraceně vyděšený a připravený propuknout v slzy jako děcko. A nemyl se, donutím tě brečet a užiju si to.“ Harry na něj znovu upřeně hleděl a pokračoval. „Líbí se mi, když tě vidím krvácet. Líbí se mi, když se svíjíš a chvěješ se, když se tě dotýkám. Líbí se mi, jak se mi snažíš podrobit a přitom víš, že budeš nenávidět každý jednotlivý moment toho všeho… a …“ Jeho hlas lehce zadrhl.

 

„A?“ dotíral Severus nemilosrdně.

 

„A pak se objeví okamžiky, kdy se sám nenávidím za to, že se mi to líbí,“ zašeptal Harry. „Ovšem takové chvíle jsou velmi vzácné. Protože já celým svým srdcem věřím, že si zasluhuješ všechno, co se ti děje.“

 

Harry se náhle prudce postavil a otřel si tváře rukávem. Pak na sebe seslal kouzla pro očistu a úpravu vzhledu, která odstranila všechny stopy po vlhkosti a zčervenání jeho tváře. Když promluvil příště, jeho hlas zněl pozoruhodně klidně a nesl v sobě jen lehký podtón sarkasmu.

 

„Na zbytek dne budu pryč. Snaž se, abych ti moc nechyběl.“

 

Severus na něj pohlédl. „Hodláte jít na King´s Cross?“

 

„Jo, proč? Chceš mě doprovodit?“

 

„Nedokázal bych vymyslet lepší činnost na naši druhou schůzku,“ odpověděl Severus beze špetky humoru.

 

Harry se nevesele usmál. „To rozhodně.“

 

Než nastal úsvit, společně opustili Godrikův Důl a zamířili na londýnské nádraží.

 

Ovšem na King´s Cross nebylo vůbec nic. A přesto si tam Harry sedl a čekal, mžoural do tváří lidí, kteří spěchali kolem něj. Severus důkladně pročesal nádraží a hledal jakékoliv stopy, které by Harryho mohly přivádět na toto místo. Tedy natolik důkladně, nakolik toho byl bez hůlky schopen. Prozkoumal lavičky, koleje vlaku, cihlové sloupy a dokonce mluvil i s prodejcem jediného stánku s jídlem v okolí. Ale na tom místě nebylo nic neobvyklého ani pozoruhodného, vlastně vypadalo úplně stejně, jak si ho Severus pamatoval. Den uplynul, zatímco Severus pátral a Harry čekal.

 

Několik lidí Harryho poznalo a navázalo s ním kontakt, ale rozhovor nikdy netrval moc dlouho. Takže, když se den chýlil ke konci a slunce už zapadlo, neobjevilo se nic. Nakonec Harry prošel celé nádraží, sesílal kouzlo Revelio a hloubkově skenovací kouzla na každý centimetr. Když skončil a usadil se očividně vyčerpaný na lavičku, už bylo po druhé hodině ráno.

 

„Mám toho dost,“ pronesl Harry unaveně. „Nic tady na mě nečeká.“

 

Jeho hlas se lehce chvěl, když mluvil, ale přesto se nepohnul, aby vstal.

 

„Můžeme tedy jít domů?“ zeptal se Severus.

 

Harry mu věnoval rychlý pohled. „Jistě. Ne, že by tam na mě snad něco čekalo rovněž. Moje žena a syn jsou pryč… a namísto nich jsem na příštích několik desetiletí uvízl s osobou, která zabila mé rodiče a mého mentora.“ Praštil rukou do lavičky. „Ale jo. Můžeme. Je pozdě. Pojďme domů.“

 

Kapitola 12 – Temná noc

Sobota proběhla mírumilovně a bez událostí. Harry spal až do brzkého odpoledne a pak znovu odešel na King´s Cross. Vrátil se extrémně pozdě a zamířil rovnou do postele, aniž se Severusem promluvil.

V neděli se Harry opět vydal rovnou na nádraží, ale tentokrát se vrátil v poměrně přijatelnou hodinu. Právě v okamžiku, kdy se usadili k večeři, zazvonil domovní zvonek a Harry šel otevřít.

Severus jen sotva rozpoznal toho vysokého, mladého muže s lehce zakulacenou tváří, který se k nim připojil v jídelně. Byl to Neville Longbottom.

Harry přizval Nevilla, aby se k nim posadil a Neville tak učinil, zíraje na Severuse opatrně a s úžasem. Severus učinil pohyb, aby se postavil a odešel nahoru, ale Harry lehce zavrtěl hlavou a tak Severus zůstal. Jedli, zatímco Harry a Neville hovořili o nějakých věcech, které souvisely s prací, o Hermionině skuhrání nad tím, že Azkaban opět stráží mozkomorové, o Nevillově práci na zdokonalení mnoholičného lektvaru a o nadcházejícím odchodu Minervy McGonagallové z Bradavic do důchodu.

Když bylo po večeři, Harry sklidil ze stolu. Neville na Severuse pohlédl s obezřetností a lehce se začervenal.

„Co?“ dožadoval se Harry.

„Tohle je tak neskutečné. Nedokázal jsem věřit vlastním uším, když jsem to slyšel,“ pronesl Neville tiše. „Nejprve jsem měl za to, že je to jeden z Georgeových hloupých žertů. Myslím tím – to jako vážně…?“

„Vážně,“ odpověděl Harry trochu domýšlivě. „Takže, Neville – o co ti jde?“

Neville něco zamumlal.

„Ven s tím, kamaráde. Znám tě dost dobře. Něco chceš. Takže, co je to?“ popíchl jej Harry.

Neville vydal rozpačité povzdechnutí. „Šikla by se mi nějaká pomoc,“ zamumlal zdráhavě.

Harry ho s pobavením sledoval. „Poslouchám.“

Neville se na něj podíval rozzlobeně. „Vím, na co myslíš. Už je to chvíle, co se mi… v laborce… povedl nějaký průlom. Myslím tím…“

„Neville, tobě se v laborce nikdy žádný průlom nepovedl,“ konstatoval Harry otevřeně a trochu netrpělivě. „Tvůj výzkum na poli lékařské herbologie a léčivých lektvarů byl vždycky při nejlepší vůli průměrný.“

„To si nemyslím,“ odporoval Neville tiše. „Vím, co dělám – a myslím, že v tom jsem docela dobrý. Ale už nějakou dobu se mi nedostává nových nápadů či vizí. Hermiona má na druhou stranu,“ pokračoval Neville s nechutí, „nové nápady každý týden… A touhle rychlostí získá její tým cenu Stříbrného kříže dřív, než stihnu říct Waddawazi.“

Harry se s rozkoší nahlas zasmál. „Neville… ty si ze mě děláš prdel. Ona tráví výzkumem jen den a půl – zbytek její pracovní doby zabere administrace. A ty ji stále nedokážeš přetrumfnout?“

Neville potichu zaklel. „Nemusíš to rozmazávat, Harry,“ zabrblal. „Nevím, jak to dělá, jen vím, že chci aspoň jednou vyhrát.“

Harry se zachechtal. „Takže si tohohle umaštěnce chceš půjčit, huh? Vysát z něj nápady, okoukat techniky a donutit ho, aby ti pomohl soupeřit s Hermioniným týmem, aniž bys mu přiznal jakékoliv zásluhy? Ohromil´s mě, Neville. To je… téměř zmijozelské.“

„No ták, Harry,“ prosil ho Neville tiše a zoufale. „Známe se tak dlouho, ty a já. Prosím? Co ti to udělá, když mi pomůže? Všechno, co chci, je trochu srovnat skóre. A mimoto… to vážně chceš, aby celý den vysedával v Godrikově Dole na zadku a ošmatlával tvoje rodinná alba, zatímco jsi pryč?“

To očividně zasáhlo citlivou strunu a Harry se nevesele zasmál. „Se slovy to vážně umíš, Neville. Tak tedy dobrá. Vyzvedni si ho zítra v šest hodin ráno.“

Neville se nad tím návrhem rozklepal. „Harry, představa šesté ranní mi nedělá dobře už jen z principu.“

Harry se rozchechtal. „Ty jsi takový líný parchant, Neville. Žádný div, že v práci neděláš pokroky. Ať je to, jak chce, Hermiona už mi jde stejně na nervy, takže mi nebude vadit, když ji uvidím trochu uzemněnou. Takže si ho půjč. Ať ti pomůže. Bude dělat dobrotu, to ti garantuji.“

Severus poslouchal celý rozhovor, zatímco v něm doutnal skrytý vztek. Cítil, jak mu céva u pravého spánku začíná pulzovat, což se vždy stávalo, když měla jeho nálada sklony vybuchnout. Uvědomil si, že si ve skrytu duše přál, aby dostal šanci z Godrikova Dolu uniknout a dělat něco jiného – cokoliv jiného a tohle byla stejně dobrá šance jako každá jiná – ale celá ta myšlenka, že by měl pomáhat očividně průměrnému, línému a bezohlednému mladému muži soupeřit proti jednomu ze dvou lidí na celém světě, kteří mu věřili a podporovali ho, byla nesnesitelná. Ne, že by do něčeho takového měl v úmyslu vložit všechno své úsilí, ale i přesto – zjistil, že se mu i z pouhého toho návrhu dělá zle. A slyšet, že o Hermioně Grangerové mluví Harry najednou opovržlivě, jeho nechuť jen přiživilo.

Letmo vrhnul na Nevilla ne moc přátelský pohled a ten najednou vypadal, že nemá daleko k mdlobám. Harry si toho všiml a rozezleně vyštěkl: „Och, u Merlinovy brady, Neville, vzmuž se! Škola je za námi a ty si v duchu nemusíš představovat Snapea v šatech svojí babičky, abys mu dokázal čelit.“

Severus si nebyl zcela jistý, co si o tom mentálním obrazu myslet, a ani si nebyl jistý, jestli se na to chtěl ptát.

Neville, který vypadal na omdlení více než dříve, odešel krátce poté.

Jakmile se za ním zavřely dveře, Harry zamířil k Severusovi, který stále ještě seděl u stolu, a vztyčil se nad ním.

„Viděl jsem ten pohled,“ oznámil mu tiše. „Myslíš si, že jsme odporní. Myslíš, že je naše jednání… neetické…“ přemítal Harry výsměšně.

Severus pokrčil rameny. „Nezáleží na tom, co si myslím,“ pronesl suše. „Na čem ovšem záleží, je to, co si o sobě bude pan Longbottom myslet od teď za pět let, až bude Stříbrný kříž ukazovat svým dětem.“

A pak, než měl Severus šanci vstát, ucítil, že na něj bylo sesláno poutací kouzlo a připevnilo ho k židli. Harry rychle a bez dlouhých cavyků popadl opěradlo židle a posunul jej spolu se Severusem k jídelnímu stolu.

„Myslíš si, že jsi v pozici, abys mohl provádět morální soudy?“ dožadoval se Harry. „Myslím, že jsi zapomněl na to, kdo jsi. A teď je čas ti to připomenout.“

Harry odešel a Severus zůstal sedět a čekal. Když se Harry vrátil, měl v rukách neobvykle dlouhý kus pergamenu a brk, který vypadal matně povědomě. Severus pohlédl na brk, všiml si absence inkoustu a jeho rty se o vlastní vůli stočily do úšklebku.

„Krvavý brk, pane Pottere?“ zeptal se Severus s pozvednutým obočím. „Mám jen jednu otázku – co vám tak dlouho trvalo?“

Harry rukou sáhl Severusovi na bradu a zvedl mu hlavu. „Zvláštní. Skoro mi tě začalo být líto. Až do dneška.“

„No, nemůžu vám ani vypovědět, jak jsem rád, že jste přišel k rozumu,“ sdělil mu Severus pohrdavě.

Harry mu dal rychle a nečekaně prudkou facku.

„Dovol mi ti připomenout, co jsi,“ začal Harry tiše. „Jsi zrádce. Vrah. A zbabělec. Jsi zbabělec, protože jsi strávil celý život tancem na hranici mezi dobrem a zlem, zatímco jsi přesvědčoval obě strany, že jsi s nimi, abys měl krytá záda bez ohledu na to, kdo vyhraje. Jsi vrah, protože jsi seslal smrtící kletbu na muže, který tě miloval. A jsi zrádce, protože i když ti Brumbál důvěřoval natolik, abys měl přístup na školní pozemky, tak první věc, kterou jsi udělal, bylo, že jsi přetlumočil vyslechnuté proroctví Temnému pánovi – bez zaváhání nebo jakékoliv pochybnosti.“

Harry zkřížil ruce na prsou a bez mrknutí na Severuse zíral. „Vím také, kdy se to stalo,“ zašeptal Harry. „Vím, kdy jsi nás zradil. Zdá se, že je Halloween tvůj šťastný den, Severusi. A to je přesně to, co chci, abys napsal. Den tvé zrady. Večer všech svatých 1979. Napsaný tvým rukopisem.“

Severus na něj pohlédl s překvapením a uvědomil si, že je jeho rozhodnutí protestovat a bojovat to tam. Znovu se musel sklonit nad Potterovým temným smyslem pro spravedlnost – ten úkol nebyl nespravedlivý a dokonce ani nijak obzvláště krutý ve světle toho, co se dne 31. října 1979 událo a jaké to mělo následky. A Severus si opět uvědomil, že jeho hrdost a arogance ustupují naprostému a kompletnímu odporu k sobě samému, což bylo jeho dědictví na více než dvě desetiletí.

Harry upřeně sledoval jeho tvář. Když si všiml změny na jeho výrazu, seslal na něj kouzlo, aby mu uvolnil pravou ruku.

„Piš,“ prohlásil Harry. „Budeš to samozřejmě dělat celou noc, ale bude to stát za to. Pokud si vzpomínám správně, pak tisíc vět splní svůj účel. Možná ti to nakonec pomůže si vzpomenout, kým jsi, co jsi učinil a jak malý jsi, abys mohl posuzovat ostatní.“

„Možná,“ odpověděl Severus apaticky.

Přiložil brk k pergamenu a napsal první větu: Večer všech svatých 1979.

Zatímco psal, kůže na jeho pravé ruce zrudla a on naprosto jasně pocítil řezání. Sledoval s otupělou fascinací, jak se řez rozevírá a uzavírá a hojí se, zanechávaje za sebou sotva viditelnou linii textu. Automaticky sevřel svou pěst kolem brku, aniž by vydal jediný zvuk. Harry, který postával vedle něj, se tiše rozesmál.

Severus ho nepoctil ani jediným pohledem. Jak pokračoval ve psaní, zranění na jeho ruce se objevovalo a hojilo znovu a znovu a jizva se pokaždé stávala lehce výraznější – ale on od této chvíle už pěst nikdy nesevřel, nekousl do rtu, ani nepohnul svalem na tváři, aby vyjádřil svou bolest.

Harry ho asi hodinu sledoval, vůbec ze své oběti nespouštěl oči, a drobně se usmíval.

Nakonec vstal a pronesl: „Dobrou noc, Severusi. Pokračuj v tom. A nedělej moc časté přestávky. Ráno chci vidět tisíc vět a permanentní otisk na tvé ruce.“

Harry šel do postele a nechal Severuse bez možnosti pohybu připoutaného na židli, jen s pravou rukou volnou, aby mohl psát.

Padla tma a on byl sám, zadržený na místě, s ničím jiným než krvavým brkem, pergamenem, tančícími plameny v krbu a vzpomínkami.

Hodiny plynuly a on stále psal.

Psal bez zastávky, bez odpočinku, téměř uchvácený celým svým jednáním. Nakonec si už ani nebyl jistý, kdo koho potrestal – jestli to byl Harry Potter nebo on sám, kdo se nakonec potrestal způsobem horším, než je chladné sebepohrdání. Cítil, jak mu krev teče z ruky, špiní pergamen a povrch stolu, ale ten pocit ho nervoval jen lehce. Staré vzpomínky se vynořovaly a pohlcovaly jej, blokujíce bolest, ponížení, celou tu bezmocnost současné situace.

Pamatoval se na ten večer až moc dobře. Pamatoval si tah temného znamení, tu touhu, nutkání, které proudilo jeho myslí, zatímco si sebe byl vědom jen napůl. A to přinejmenším. Pamatoval, že vyslechl slova proroctví a věděl, že musí informace z něj předat… Zdálo se to v tom čase dostatečně nevinné a přesto dramatické, aby mělo význam se Temnému pánovi svěřit. To, že by měl nechat ústa zavřená, ho tehdy ani nenapadlo. Jediný útržek informace sdělený omylem znamenal celoživotní lítost.

S prázdnotou v hlavě si pomyslel, že možná zemřel na Naginino kousnutí a že tohle bylo peklo, ve kterém byl Harry Potter jen výplodem jeho fantazie, nutil ho znovu a znovu platit za své hříchy a smál se mu, když tak činil.

Když nastalo ráno, Harry sešel dolů a prohlédl si jeho zakrvácenou ruku.

„Moc dobře,“ pronesl s falešnou vážností. Seslal několik čistících kouzel, aby nechal zmizet krev z povrchu stolu a dokonce i ze Severusovy ruky. Jen ta čerstvě zhojená jizva zůstala, jako svědek zrady, která se odehrála před bezmála čtvrt stoletím.

Když Harry uvolnil poutací kouzla, Severus se pohnul – a byl odměněn explozí bolesti v šíji, zádech a ramenou. Cuknul sebou jen lehce. Postavil se a protáhl se, jeho záda a paže protestovaly při každém pohybu. Byl vyčerpaný, ale více duševně než fyzicky, tak vyčerpaný, že by byl asi schopen prospat celé dny a přesto by to nebylo dost.

Harry ho chladně sledoval. „Umyj se a připrav se na odchod. Dnes budeš pracovat pro svého druhého nejméně oblíbeného studenta a dokážu si představit, že až přestane ohýbat páteř, udělá víc, než že jen ztříská tvou ruku pravítkem, aby tě potrestal za roky emocionálního týrání, kterým jsi ho poctil.“

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Komentáře   

 
0 # weras 2014-06-20 07:24
Vždycky,když čtu tuto povídku,přemýšl ím,co bylo tak zlé,že to změnilo celou Harryho osobnost. Je zvláštní,že ho nerozhodil noční rozhovor se Severusem(a že byl dost osobní),ale do nepříčetnosti ho dostal jeden pohled,který Severus věnoval Nevillovi.Taky přemýšlím o tom nádraží. Nečeká Harry na to,že by se mu opět mohl zjevit třeba Brumbál,jak se to stalo než Harry zabil Voldemorta? Proč by tam jinak chodil. To je také záhada. Je jich hodně a já doufám,že se budou postupně rozplétat. Takže se moc těším na další díly. Velký dík!!!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # arkama 2014-06-21 04:50
V takejto pozicii slizkeho zmrda som Nevilla este asi necitala. Normalne fuj! Pribeh ma tolko nitiek porozpleranych, ze sa nad tym musim vzdy celkom dlho zamyslat. Zarucene to nie je obycajne dielo. ;-) . Prestava mi vadit aj Harryho tyranie Severusa, nie z titulu, ze by mi ho nebolo luto, ale cisto ako sucast pribehu ako je napisany. Citala som si komenty zo zaciatku, ked si zacala uverejnovat a mozem zodpovedne prehlasit, ze asi som divna :lol: .
Ako je mozne, ze tu sa ludia pohorsuju nad Harrym, ze je zly a v inych prekladoch a pairingoch im absolutne nevadi, ze je Severus ako osoba kolkokrat opisany uplne nechutne do podrobnosti, ako dopadal, ked ho dali do poriadku smrtozruti. 8) No nic, nemusim vsetko chapat, ani tento pokrytecky svet :-?
Nadalej to drzi latky, ako dejovu, tak prekladovu. Zaujima ma ta stanica, co s tym ma spolocne. Velke dakujem! :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # pajka 2014-06-22 17:39
Taky mě překvapilo, kam Harry dovolil Severusovi zajít, jeho otázky byly hooodně osobní... :-| . No, já doufám, že Neville není až takový "slizký zmrd", za jakého ho má arkama, ale v této povídce by mě asi nepřekvapilo nic. V každém případě s emoc těším na Severusovu službu u Nevilla a tudíž na další kapitolku :D .
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2014-06-23 09:39
Dámy, nechám vás ještě chvíli tápat, protože kdybych se vyjadřovala, prozradila bych moc;-) Jen mi dovolte říct, že za vším se něco skrývá a že Harry taky není úplně tím, čím se zdá být. Jsem zvědavá na vaše reakce, až se všechno rozplete :lol: :heart: A děkujeme za komentáře!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mononoke 2014-06-23 16:02
Spasiteľ zmenil svoj zmysel - pre humor, spravodlivosť či túžbu po rodine,
to všetko je zatiaľ veľmi divné.
Kto proti komu stojí a kto s kým drží,
kedy Severus vypení a už sa neudrží?
Ďakujem za preklad.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2014-06-27 15:12
Harry mě neustále překvapuje. Asi by měl dostat kládou po kebuli, aby se probral. Doufám, že Neville bude lepší.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # P. 2014-07-01 19:04
Tohle je ale hnusná část. Harry se zase přiklonil k temnotě. Jenom jedno nechápu - proč je i zlý i Neville?
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Profesor 2014-09-14 17:50
Ou, Harry je vážně mizera. Ten rozhovor se Severusem byl... zvláštní. Je fakt dost pomatený. Ale co to dělá Neville?
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mája12 2017-05-18 21:20
Chudák Severus, já si říkala kdy Harry požije ten "hnusnej" brk. Pochybuji, že to Hermionu nechá chladnou, až uvidí Severusovu ruku.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

   

Fanpolis

 

Hledáte informace o webech, autorech, jejich dílech? Chcete vědět, co znamenají jednotlivé pojmy z fanouškovského světa? Čtěte, zapojte se, doplňujte... pomoci můžete i vy;-)

 

Fanpolis

Skupina Fanpolis na Facebooku

   

openslash

 

Otevřená facebooková skupina zabývající se slashem.

TJCL

Johnlock conspiraci skupina.

   

Statistiky

Návštěvníci
940
Články
1293
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
2341617
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz