Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach 4

Hodnocení uživatelů:  / 10
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

Ashes

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach

Kniha první - Ta temná polovina

Autor: Emily Waters; Překlad: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Sitara

http://www.hpfandom.net/eff/viewstory.php?sid=28048

Angst/Tragedy, Drama, Mystery/Suspense, Hurt/Comfort

VAROVÁNÍ: pro dospělé, násilí, sexuální situace a praktiky, znásilnění, smrti postav, odchylky od charakterů, slash

 

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Emily Waters, czech translation was created by Patolozka.

ooOoo

PP: Další pátek a s ním další kapitola. Minule jsem se vás ptala, jestli byste byli pro častější přidávání. Byli jste;-) Rozhodla jsem se, že začnu přidávat dvě kapitoly najednou. Myslím, že pochopíte proč. Ty kapitoly mají totiž velmi vlnitou tendenci a pokud bych vám dala jednu v pátek a jednu třeba v úterý, tak byste si moc nepomohli ohledně brnění z toho, co přijde. Proto raději takto. Od příštího týdne tedy začneme. Já už se s překladem velmi znatelně blížím k vyvrcholení první poloviny, takže vím, o čem mluvím.

Dnešní kapitola nám odhalí Harryho stinnou stránku, i když jsme to zřejmě tušili... Děkujeme za všechny komentáře a těšíme se příště.

 

Kapitola 4 - Porozumění

 

Harry odsunul svůj talíř stranou, postavil se a rychle přešel k Severusovi, zmenšuje tak vzdálenost mezi nimi. Popadl ho za ramena a dostrkal ho zpět na židli.

 

„Pokud jsi chtěl jíst z podlahy, stačilo říct,“ pronesl Harry, stále s úsměvem.

 

„Zdá se, že jsem ztratil chuť k jídlu,“ odvětil Severus jedovatě. „Dumám nad tím, jestli je to jídlem nebo společností…“

 

Harryho stisk na Severusových ramenou přitvrdil. „Lidé jako ty,“ protáhl Harry, „nikdy nedocení nic, co je jim dáno. Nemysli si, že tu budu ztrácet čas tím, že bych se tě snažil přesvědčit, abys jedl.“

 

Severus se kvůli tomu prohlášení trochu napjal, ale pak pod tím vším ucítil nějaký skrytý podtón. Něco, co mačkalo Harryho tlačítka jinak, než očekával. Pamatuje si ty kratinké náhledy do Harryho mysli při jejich lekcích Nitrobrany, včetně vzpomínek na dětství, Severus věděl, kde se ta tlačítka nacházejí.

 

„Není třeba se mnou vzrušovat, pane Pottere,“ prohlásil Severus, z jeho hlasu sarkasmus přímo odkapával. „Tu a tam zmeškané jídlo ještě nikdy nikomu neublížilo, že? Vy byste to ze všech lidí měl vědět nejlépe.“

 

Plně očekával, že ho Harry praští nebo udělá něco horšího, a okamžitě přinutil své tělo, aby se uvolnilo a minimalizovalo tak veškeré možné škody. Ale Harry jen zavrtěl hlavou a propustil Severuse ze svého sevření.

 

„Časem,“ řekl Harry, jako by odpovídal na nevyslovenou otázku. „Až ti ublížím, bude to mým způsobem a z mých pohnutek, ne tvých. A právě teď chci, abys šel.“

 

Severus nepotřeboval další pobídku, vstal a bez jediného slova odešel.

 

Když se dostal do své ložnice, podrobně tu místnost prozkoumal, konečně si dovoluje povšimnout si i detailů. Rám postele byl vyroben z neopracovaného dřeva, jednoduchý a elegantní, štíhlé svislé nohy byly spojené s masivními vodorovnými trámy. Všiml si na těch nohách drobných škrábanců a zauvažoval o tom, kde se tam asi vzaly. Lůžkoviny byly charakteristicky ženské – přehozy světlé, ale příjemně zelené barvy, s jemnými komplikovaně vyvedenými květinovým vzory. Rozměrné polštáře byly uložené v čele postele. Na zdech viselo několik vkusných obrazů – malovaná krajina s rybníkem a lesíkem – celá ta scenérie působila mlhavě povědomě. Bylo to téměř, jako kdyby tato místnost patřila někomu úplně jinému, pomyslel si Severus nicotně.

 

Prozkoumal tu velkou skříň a našel v ní jen pramálo věcí – několik svršků přesně jeho velikosti.

 

Polička a stůl v této jeho nové ložnici byly rovněž až podezřele prázdné – zahlédl tam jen několik starých svazků bylinkářských knih, pár prázdných pergamenů, nádobku s inkoustem a brk – a absolutně nic víc.

 

A pak Severus, vyčerpaný všemi událostmi toho dne, padl na postel tváří dolů, aniž by se převlékl a téměř okamžitě usnul.

 

Když se příštího rána vzbudil, slunce se už naplno opíralo do oken jeho pokoje a on si uvědomil, že musel prospat celou noc – velmi uspokojivým a odpočinek-přinášejícím způsobem. Hnán hladem se nakonec vynořil z koupelny. Harry nebyl nikde na dohled, a tak Severus bloumal po kuchyni. Zkusil otevřít skříň se zásobami jídla a ledničku, ale oboje bylo zamknuté kouzlem. Severus pozvedl obočí, lehce překvapen tím vším. Jeho jediná možnost, jak se najíst, byl, jak se zdálo, odpadkový koš a včerejší večeře, stále ještě rozsypaná po podlaze jídelny. Harry tedy zřejmě, jak předpokládal, nedospěl. Jak zvláštně… příhodné, pomyslel si Severus, pohrdavě zavrtěl hlavou a vrátil se zpět do své ložnice.

 

Několik hodin strávil čtením toho starého svazku bylinkářství. Ale v čase, kdy zjistil, že zvažuje nutriční hodnotu žaberníku, se rozhodl, že co je dost, to je dost a odhodlal se jít konečně najíst. Vrátil se do jídelny, sesbíral z podlahy několik hrstí rýže a zeleniny a pečlivě je oddělil od skleněných střepů. Maso ponechal stranou – ať už byl jeho hlad jakkoliv velký, měl dost rozumu, aby se kousků kuřete, které ležely celou noc a část dne jen tak na vzduchu ani nedotkl. Omyl rýži a zeleninu pod vodou ve dřezu a snědl ji, nutě se to jídlo polykat zvolna, beze spěchu.

 

Když skončil, poměrně ho překvapilo, že se cítil sytý. U dřezu našel hadr, a tak uklidil i zbylý nepořádek na podlaze. Dokonce sesbíral i ty rozbité části misky a pak je hodil do koše na odpadky.

 

Když měl hotovo, znovu si prošel dům. Vrátil se dolů a nakonec vstoupil do pokojíčku, který byl očividně zařízen jako pracovna Harryho Pottera. Pečlivě ji prozkoumal, zcela omráčen počtem svazků a svitků týkajících se černé magie. Ne obrany proti ní – ale té skutečné. Celé tělo se mu z toho pohledu roztřáslo.

 

Pak se ale Severus z náhlého popudu usadil za Harryho stůl a začal jej prohledávat. Pomalu a promyšleně procházel každý šuplík. Věděl, že si zahrává s ohněm, ale v tuto chvíli se přestal starat o důsledky svého jednání. Chtěl najít seznam mrtvých. Musel vědět, kdo zemřel a kdo přežil. K Severusově úlevě totiž Harry nezmínil mezi zesnulými ani jednoho z Malfoyových, což muselo znamenat, že je Draco stále ještě naživu. Severus v to doufal… Odsunul-li totiž nedostatek Dracových charakterových vlastností stranou, byl ten chlapec pořád jeho kmotřenec… a rovněž někdo, o kom oni oba – Brumbál i Severus – doufali, že ho ochrání před roztříštěním jeho duše poté, co by se z něj stal vrah.

 

„Není to tady,“ zaslechl náhle za sebou hlas. Otočil se na židli a ocitl se tak Harrymu, který zřejmě vešel dovnitř a zastavil se za ním, aniž by si toho Severus všiml, tváří v tvář. Jako kdyby užil nějaký druh tišícího kouzla, pomyslel si Severus roztržitě. Jeho tělem projelo další hrůzné zachvění, ale Severus jej úmyslně potlačil.

 

Harry ho pozoroval chladným pohledem.

 

„Vstaň, Severusi,“ vyzval ho Harry pobaveně. „Pojď se mnou.“

 

Opustili pokojík, Harry se usadil na jednu židli a ukázal rukou na druhou, dávaje tak Severusovi najevo, aby si sedl naproti němu. Severus mu vyhověl.

 

„Jak už jsem ti řekl, seznam obětí neuvidíš,“ pronesl Harry bez obalu. „Zkusil jsi jej najít za mými zády a to pro mě není přijatelné.“

 

„Abych byl upřímný, je mi to jedno,“ odvětil Severus absolutně vyrovnaně. Cítil, jak mu žíla na pravém spánku pulzuje a jen zbytky jeho zmijozelského zdravého rozumu ho odradily od toho, aby ještě něco dalšího dodal.

 

Následovalo dlouhé ticho. Severus seděl bez pohybu, zatímco ho Harry, hluboce zamyšlený, pozoroval.

 

„Řekni, Severusi… jaký je tvůj práh bolesti?“ zeptal se Harry najednou.

 

Severus cítil, jak se jeho rty začínají samy o sobě formovat do úšklebku. „Uvědomujete si, pane Pottere, jak nesmírně hloupá to je otázka?“

 

Harry se nezdál pobavený. „Sdělím ti, co si myslím. Myslím si, že není vyšší než průměr. Jsi dobrý duelant a dobrý bojovník, ale je velký rozdíl bojovat v bitvě a na místě… jako je toto. Když se u tebe zvedne hladina adrenalinu, všechny tvé štíty jsou zmobilizované – dokázal bys snést útok hipogryfa nebo psí kousnutí či smrtelnou ránu a ani by sis to neuvědomil. Ale… řekněme… pozvolné, promyšlené, záměrné mučení je něco zcela jiného, není-liž pravda? Mám za to, že jsi zvyklý na boj, ale na mučení… ne. Pochybuji, že jsi během celého toho zaslepení Temným pánem vůbec kdy cítil plný Cruciatus z první ruky. Že?“

 

Severus lhostejně pokrčil rameny.

 

„Odpověz!“ dožadoval se Harry.

 

„Ne,“ řekl Severus prostě. „Necítil.“ Byla to sice lež, ale on mu netoužil vyzradit všechny okolnosti, které zakusil během svého prvního a nejdelšího Cruciatu. Trvalo to sedmnáct minut, jak později zjistil, a bylo to, bez pochyby, těch nejdelších sedmnáct minut v jeho životě.

 

Harry si neočekávaně stoupl a odešel do pokojíku. Severus po jeho návratu sledoval, jak před něj muž položil kus pergamenu, nádobku s inkoustem a psací brk.

 

„Zřejmě pro vás budu psát nějaké věty, pane Pottere, že?“ zeptal se Severus suše a překřížil si ruce na hrudi.

 

„Ano, to budeš,“ odvětil Harry chladně.

 

„Zdáte se tím být celkem jistý,“ prohlásil Severus, aniž by se pohnul.

 

„To jsem,“ potvrdil mu Harry velmi tiše. „Napíšeš mi ty věty a budeš je psát tak dlouho, dokud nebudu spokojen.“

 

Severus se stále ani nepohnul.

 

Harry na něj namířil hůlku a prohlásil: „Crucio.“

 

Bolest prudce projela Severusovým tělem, muž zalapal po dechu, zasténal a nakonec tlumeně vzlykl, když se v něm ustavil pocit, jako by ho pálili zaživa. Bolest narůstala, dokud se Severus nesesunul k podlaze, užívaje židli jako oporu, třesoucí se s každým nádechem.

 

Když kletba konečně ustala, Severus vydal přidušený sten. Měl pocit, že jsou všechny jeho končetiny slabé a křehké a lehké – jako by byly stvořené z vaty, spíše než z kostí a svalů.

 

„Vstaň, sedni si na židli a piš,“ poručil mu Harry pokojně.

 

„Ne!“ vyplivl Severus tvrdošíjně, ačkoliv si nebyl jistý, jak dlouho dokáže jeho odhodlání vydržet.

 

Kletba jej zasáhla znovu, tentokrát ještě hůř. Přísahal by, že rvala jeho tělo na kusy, buňku po buňce, nerv za nervem. Trvalo to věčnost, a jak se zdálo, ještě déle.

 

„Deset minut,“ pronesl Harry najednou, ale nevypadal, že by měl v úmyslu své mučení skončit, protože agónie neustupovala.

 

Severus zasténal, několikrát vykřikl a nakonec se rozeřval naplno, neschopen ovládat své emoce. Cítil, jak se jeho hrdlo stahuje nucením na zvracení, žluč ho pálila v ústech. Zdálo se, jako by se tentokrát čas zastavil a celý svět se smrsknul do jednoho masivního uzlu bolesti se Severusem ve svém středu.

 

„Patnáct minut,“ oznámil Harry.

 

Severus schoval tvář do svého rukávu a zakousl se do vlastní paže, jak se celé jeho tělo chvělo, připraveno se rozpadnout na kusy. Mohl by přísahat, že uplynuly celé dny, co tam tak ležel na podlaze, se zuby zatnutými do vlastního masa, v marném pokusu bojovat s mučením, které ho zasahovalo.

 

Náhle jeho agónie skončila, stejně neočekávaně, jako začala. Severus dlouze, drsně zalapal po dechu. Pachuť krve a žluči v jeho ústech přetrvávala a on několikrát polkl v zoufalém pokusu se toho zbavit.

 

„To bylo pouhých dvacet minut,“ prohlásil Harry nezúčastněně, hledě na něj s chladným pousmáním. „Ujišťuji tě, že to dokážu vydržet celé odpoledne. Avšak, ty… ne.“

 

O tom se Severuse nemohl dohadovat.

 

„Zamysleme se nad tím, na minutku, logicky,“ nabídl mu Harry. „Řekněme, že v tom budeme pokračovat další hodinu nebo dvě. Co myslíš, že se stane pak? Myslíš si snad, že mě to přestane bavit a prostě odejdu?“

 

Severus otupěle hleděl na podlahu, aniž by cokoliv řekl.

 

„Řeknu ti, co přesně se stane,“ prohlásil Harry netečně. „Znám pár opravdu dobrých kouzel, která ochrání tvou mysl, takže se z toho nezblázníš – ani v to nedoufej. Avšak bude ti špatně a jistě se pozvracíš. Pak bude té bolesti už prostě příliš a ty ztratíš kontrolu nad svým měchýřem. A pak budeš muset všechen ten nechutný nepořádek uklidit a já nemám náladu na to ti poskytnout k užití žádné jiné nástroje, než tvůj vlastní jazyk. A pak napíšeš ty věty.“

 

Severusovým tělem se přehnala vlna čiré hrůzy, ale muž ji odehnal stranou, nutě se zůstat zcela nehybný, zatímco Harryho chladný, odměřený hlas zněl přímo nad ním.

 

„A teď,“ prohlásil Harry mírumilovně. „Proč nepřeskočit celé to drama se zvracením, únikem moči a úklidem a prostě se nepřesunout přímo na psaní těch vět?“

 

Severus se pomalu zvedl na lokti a překvapeně na Harryho pohlédl. Pomyslel si, že toho zlatého chlapce podcenil. Oni oba – on i Brumbál. Jak jim mohlo uniknout, že se v něm skrývá něco takového?

 

Harry k němu došel a popadl ho v podpaží. Bez námahy ho zvedl z podlahy, jako by byl nějaká hadrová panenka. Severus mu dovolil, aby ho usadil na židli, aniž by vydal jedinou hlásku.

 

„Napíšeš ty věty?“ zeptal se Harry, rukou spočívaje na Severusových zádech.

 

„Ano,“ odpověděl Severus a přitáhl si pergamen blíž. Chytil do ruky psací brk a náhle ho osvítilo uvědomění… Rám postele, s vyrytými značkami ve dřevě… obrázek rybníka a lesíka, přesně jako příroda u Weasleyovic Doupěte… prázdná knihovna…

 

Severus k Harrymu otočil hlavu a nepokrytě se zeptal: „Řekněte mi jen jednu věc, pane Pottere. Proč potřebovala Ginny Weasleyová oddělenou ložnici? A proč vás nakonec opustila? Začaly být na ni všechny ty otrocké a bolestivé hrátky příliš? Nebo se snad obávala toho, co byste za deset let provedl vašemu vlastnímu dítěti, kdyby pro vás odmítlo psát věty?“

 

Harry se přátelsky rozesmál a pak Severuse poplácal po zádech.

 

„Kdo ví, jak by se život odvíjel, kdybych některé věci udělal jinak. Možná, kdybych byl milejší, Ginny by zůstala. Možná, kdyby ses Siriusovi na Grimmauldově náměstí dvanáct neposmíval, nespěchal by pak do akce bez rozmyšlení. A možná kdyby ses uráčil pokračovat v našich lekcích Nitrobrany, nevběhl bych do té očividné pasti na Oddělení záhad… a pak by byl možná můj kmotr ještě stále naživu. Ale to my nevíme, že ne?“

 

Severus k tomu neměl co říct, takže jen v tichosti zíral před sebe.

 

Harryho ruka Severuse konejšivě pohladila po zádech.

 

„Piš,“ požádal ho Harry. „Možná si myslíš, že je to pokořující a nedůstojné, ale je to přesně to, co potřebuješ. Jsi prostě jen ubohý, sebestředný člověk, který vraždí za maskou malicherné zbabělosti. A já říkám, že trest by měl odpovídat zločinu.“

 

„Ano,“ řekl Severus tiše. „To by zřejmě měl. Co byste chtěl, abych psal, pane Pottere?“

 

Harry mu tu větu zašeptal do ucha.

 

Severus přikývl, namočil brk do inkoustu, naklonil se vpřed a začal psát, pokrývaje svitek svým drobným rukopisem. Opakoval tu jedinou větu stále dokola:

 

Zabil jsem je.

 

Komentáře   

 
0 # KatherineSevia 2014-05-23 04:05
:o :cry: bolo mi strasne luto Severusa, ale zboznujem Harryho temnu stranku 3:)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Tesska 2014-05-23 20:54
Z Harryho tu behá mráz po chrbte doslova v oceľových čižmách. A to sme ešte len na začiatku. Temnoty pribúda... čím to asi bude :sad:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # sisi 2014-05-24 07:08
a jeje temný pán Harry Potter, zdá se, konečně povstal. Tak to už tu nemám, co dělat. Co nadělám. Asi musím na kolena a prosit, aby se tyto skutečnosti objevily v informacích o textu, v úvodu. Něco jako: Není pro slabé povahy. Nehledejte smilování, nebo podobně.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
+1 # Patoložka 2014-05-24 07:27
Omlouvám se, ale na toto jsem prostě reagovat musela. Tento komentář totiž zase dostal "do kolen" mě. Řekni mi, sisi, co mám ještě udělat víc?! :o Pokud nečtete varování a úvody, viz: http://www.patolozka.cz/index.php/cz/ashes-of-armageddon/924-ashes-of-armageddon-zkazonosny-prach-uvod tak už prostě nevím, co mám udělat? Chcete blikající flash bannery u každé povídky? Omlouvám se, ale ne. Možná by příště neškodilo si všímat i textu u povídky, než jen textu samotného děje... :sigh:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # weras 2014-05-24 21:06
To je snad poprvé,co čtu takovou povídku. S takovým Harrym jsem se ještě nesetkala(možná jednou,ale to nebylo až takové).A vůbec z toho nemám dobrý pocit. Je to něco takového,jako by mě někdo hrozně zklamal. To člověk opravdu cítí chlad po těle. Ale snad práv :eek: Harry neskončí stejně jako Voldemort. To by mě moc mrzelo. A |Severuse je mi opravdu líto!!!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # weras 2014-05-24 21:12
Asi jsem něco provedla,protož e mi kousek textu vypadlo. Chci doplnit - ale snad právě proto budu netrpělivě čekat na další díl,vlastně dva, a budu doufat, že Harry neskončí jako Voldemort.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Bobina 2014-05-25 15:16
Já mám ráda, když je Potter temný, tak jeho IQ vždy ohodně vzroste, jinak je vesměs popisován jako tupec, co si každý do něj může kopnout a on se ještě u toho usmívá a všem se omlouvá a děkuje.
Já nevím, proč každý lituje Severuse, copak jeho chování bylo několik let normální, když se choval jako absolutní hovado k malému Potterovi ve škole, to vám všem připadalo fér ?? A co mi je potom, že jenom hrál svou roli, zřejmě se mu tato role dost líbila, když se v ní tak zapomněl a sotva máme drsnějšího Harryho, tak hned každý z něj dělá druhého Temného pána. Každý máme své světlé a tmavé stránky, no a Potter si ty světlé vybral v dětsví a teď v dospělosti zjistil, že mu více vyhovují ty tmavší. Do toho Pottere, jen si kopni, já to schvaluji. Zjišťuji, že Snape dokáže být stejně tvrdohlavý jako byl kdysi Potter a ten blbec se mu za to ještě smál, jó boží mlýny .......
Jenom doufám, že tato povídka nemá tragický konec, jakože Potter si hodí mašli, když zjistí pravdu, to by mě fakt nasralo, :cry: :cry: :cry:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # pajka 2014-05-25 22:51
Wau, tak jsem to přečetla na jeden zátah a chvíli čuměla tupě na monitor a rozdýchávala to... Čtu poprvé povídku s temným Harrym a doufám, že(jak slibuješ) nakonec se to zlepší. Přestože tam zatím ještě nějaké moc násilí není, jde mi z toho mráz po zádech :-? Z té zloby a nenávisti. A taky z bezmocnosti. Sakra, jsk u mě může povídka vyvolat pocit bezmocnosti? No vlstně jednoduše - natolik mě to vtáhlo... Naposledy jsem měla takové pocity u povídky Unwell, i když tam to bylo způsobené množstvím krutostí. Asi už blábolím, nj za chvíli bude jedna ráno.Takže Pat - velké díky za strhující překlad a za mě - zrychlení přidávání jooooooo!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2014-06-08 21:11
Začínám Harryho nesnášet. Nutně potřebuje řádně proplesknout.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Profesor 2014-09-14 14:15
Cože? Harry dal Severusovi ložnici po Ginny? Zaslouží proplesknout, chová se mrazivě hnusně. Jedná jako Temný pán.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1640
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3442800
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz