Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach 2

Hodnocení uživatelů:  / 11
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

Ashes

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach

Kniha první - Ta temná polovina

Autor: Emily Waters; Překlad: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Sitara

http://www.hpfandom.net/eff/viewstory.php?sid=28048

Angst/Tragedy, Drama, Mystery/Suspense, Hurt/Comfort

VAROVÁNÍ: pro dospělé, násilí, sexuální situace a praktiky, znásilnění, smrti postav, odchylky od charakterů, slash

 

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Emily Waters, czech translation was created by Patolozka.

ooOoo

 

Kapitola 2 - Podrobnosti

 

Severus byl ještě stále omráčený, když přišli strážní, aby ho odvedli z cely. Cítil se směšně nepatřičně, když byl, pořád oblečený ve svém tenounkém šedivém vězeňském oděvu, doveden do zářivě osvětlené konferenční místnosti, kde už na něj čekal Harry Potter spolu s několika dalšími lidmi. Všichni byli oblečeni formálně. Severus zahlédl Kingsleyho Pastorka, Percyho Weasleyho, Amose Diggoryho a, k jeho velkému překvapení, mladou ženu, ve které okamžitě poznal Hermionu Grangerovou.

 

„Profesore,“ pronesla tiše, aniž se setkala s jeho očima.

 

Lehce směrem k ní kývl.

 

„Můžeme tedy začít?“ řekl Harry klidně. Hlasem, který byl bezmála přátelský. „Posaď se, prosím, Severusi.“

 

Severus se automaticky usadil, pozvedaje oči.

 

„Účelem tohoto setkání je vysvětlit detaily tvého pouta,“ prohlásil Harry smířlivě. „Toto setkání ti dá možnost pokládat otázky, které třeba máš.“

 

„Tak dobře,“ odpověděl Severus, udržuje svůj hlas zcela lhostejný. „Ačkoliv nechápu smysl této šarády. Protože to není ničím jiným, a vy jste mi naprosto jasně sdělil, že k tomu nemám co říct.“

 

„Pravda,“ souhlasil Harry s pokřiveným úsměvem. „I přesto si ale myslím, že by tě mohly zajímat podrobnosti, než… skočíme do tohoto nového dobrodružství, že?“

 

Severus musel Harrymu Potterovi přiznat bod a tak znovu kývl.

 

„Otrocké pouto je založeno na starobylém právu, známém jako Sub Corona Vendere,“ promluvil Kingsley Pastorek nervózně, téměř omluvně. „Znáte jeho význam?“

 

„Ano,“ odpověděl Severus okamžitě. „Vztahuje se na válečné zajatce. Doslovný překlad je prodán z titulu koruny, což odkazuje na…“

 

Percy Weasley ho pohrdavě přerušil. „Není třeba odříkávat celou encyklopedii, Severusi. Pokud chápeš svou pozici…“

 

Severus úslužně zavřel ústa, ale fascinovaně sledoval Hermionu Grangerovou, které se na tvářích objevily rudé skvrny. Zuřivě se kousala do rtu, aby nevydala ani hlásku. Následovalo krátké ticho, a pak Kingsley netrpělivě pokračoval, jako by se nemohl dočkat, až to bude mít za sebou.

 

„Toto konkrétní otrocké pouto je zcela trvalé a nepřesměrovatelné. Nemůžete být prodán, odložen, ani propuštěn. Navíc bude na vaši osobu umístěna značka vlastnictví, která bude mít rovněž trvalý charakter.“

 

„Cejch,“ odvětil Severus otevřeně, neschopen tolerovat mužův eufemismus. Bude ocejchován jako… no, dokonce ani dobytek se v kouzelnickém světě necejchoval, většina majitelů zvířat se spoléhala na sledovací a identifikační kouzla.

 

„Ano,“ potvrdil Kingsley. „Z důvodu bezpečnosti, i té vaší, budete nucen zůstávat v domě vašeho majitele, pod jeho dozorem. Vaše hůlka bude spálena a vy nebudete moci za žádných okolností získat jinou. A konečně, otrocké pouto zajistí bezpečí vašemu majiteli tím, že… vás odradí od toho, abyste mu nějak ublížil.“

 

Severus bojoval s tím, aby ukryl své pobavení nad tím prohlášením. „To je skvělé, třebaže nepodstatné. Nehodlám svému majiteli způsobit žádnou újmu.“

 

„Pak se tedy nemáme čeho obávat,“ pronesl Harry klidně. „Nějaké otázky, Severusi?“

 

„Ano,“ odpověděl Severus pevně. „Jaká jsou má práva?“

 

Následovala dlouhá odmlka. Hermiona Grangerová vypadala, jako by bylo jejím největším přáním, aby ji podlaha pohltila zaživa. Kingsley Pastorek studoval povrch konferenčního stolku, jako by to byla ta nejúžasnější a nejvíce fascinující věc na zemském povrchu. Percy Weasley se ušklíbal, třebaže jen trochu. Nakonec prolomil ticho Harry.

 

„Tvoje práva budou definovaná mnou. Můžeme tvé potřeby probrat v soukromí. Avšak, můžeš se trochu uklidnit, protože tvůj život, i když leží technicky v mých rukách, není ohrožen. Koneckonců, můj slib tě chrání před tím, abych tě smrtelně zranil.“

 

„Jaká neuvěřitelná útěcha,“ pronesl Severus suše.

 

Harry se přátelsky zasmál. „Takže teď, když jsme uklidnili tvou mysl, přikročme k označení vlastnictví.“

 

Percy Weasley přikývl, postavil se a pokynul Severusovi, aby učinil to samé. Severus mu bez odkladu vyhověl.

 

„Kam?“ zeptal se Percy.

 

„Na čelo,“ odpověděl Harry neústupně.

 

„Harry!“ vyštěkla Hermiona. „Nemělo by to být na jeho tváři.“

 

„A kam jinam to dát?“ zeptal se s nonšalantním pokrčením ramene. „Musí to být viditelné a nesnadno zatajitelné.“

 

„Ruka by měla stačit,“ doporučila mu Hermiona ledovým hlasem.

 

„Příliš jednoduše zakrytelné rukavicemi,“ odporoval Harry. „Hermiono, nedělej to složitější, než to musí být.“

 

„Jak by to mohlo být ještě složitější?“ optala se Hermiona hořce. „Prosím, sděl mi to, Harry, vážně bych to ráda věděla.“

 

„Dost!“ zvolal Severus náhle, čímž překvapil sám sebe a, jak se zdálo, i všechny ostatní. Začínalo mu z těch všech slov být nevolno a nedokázal snést už ani vteřinu Grangerovsko-Potterovské etické debaty. „Mně je úplně jedno, kam to dáte.“ Stáhl si vlasy dozadu a odhalil své čelo. Percyho hůlka na něj namířila a Severus zacítil sotva patrný bolestivý vjem, jako by špetka energie rozčísla jeho kůži a svázala se s ní. Percy se zadostiučiněním prozkoumal značku, a pak ustoupil. Severus odolal nutkání dotknout se toho a odhadnout, co tím obrázkem bylo.

 

„Hotovo,“ prohlásil Harry s překvapující měkkostí v hlase. „No, nebylo to tak hrozné, že?“

 

„Ne,“ odpověděl Severus, nedovoluje své tváři prozradit jakoukoliv emoci. Prostě skvělé, pokud ti nevadí producírovat se kolem s otrockým cejchem na čele, že, pomyslel si opovržlivě, ale jeho ústa zůstala zavřená. Nepřežil by dvacet let špionáže na Temném pánovi, kdyby bojoval o nepodstatné detaily v situaci, v níž měl zcela jasně taktickou nevýhodu.

 

„Tak dobrá,“ řekl Harry a stoupl si. „Pokud je to všechno, jsem připraven si ho odvést domů.“

 

„Není to všechno,“ prohlásila Hermiona roztržitě. „Musím dokončit lékařské skenování, abych se ujistila, že není nakažený, než ho pustím do vnějšího světa.“

 

„Nakažený,“ zopakoval Harry, jasně pobaveně. „Ty jsi takový paranoik, Hermiono.“

 

„Já vím,“ řekla kajícně, s pousmáním. „Avšak jakožto zastupující tajemnice veřejného zdraví a bezpečnosti, bych zanedbala své povinnosti, kdybych mu dovolila odejít bez jakýchkoliv bezpečnostních opatření. Ne, když v Azkabanu nedávno propukla krevní plísňová nákaza. Nerada bych pak léčila celou mudlovskou populaci Godrikova Dolu, pokud je snad přenašečem.“

 

„No dobře,“ prohlásil Harry. „Dělej, co musíš. Počkám tady. Zasedání se rozpouští.“

 

Kingsley, Percy a Amos ihned odešli. Hermiona kývla na Severuse a odvedla ho pryč, zatímco on ji zamyšleně následoval.

 

Vzala ho do malé místnosti, která vypadala, že je vyčleněná pro lékařská vyšetření. Severus se posadil na nemocniční postel a ona se postavila přímo před něj, zírajíc na něj doširoka otevřenýma očima. Nepokusila se ani vytáhnout svou hůlku a provést vyšetření.

 

„V Azkabanu žádná krevní plísňová nákaza nepropukla, že ne, slečno Grangerová?“ zeptal se suše.

 

„Samozřejmě že ano,“ odpověděla tiše. „Alespoň podle záznamů. Zkontrolovala jsem si to, než jsem o tom začala mluvit.“

 

Jeho rty se roztáhly téměř do úsměvu. „Napadlo mě to, slečno Grangerová. Pět let je neobvykle dlouhá doba pro kóma,“ prohlásil Severus, velmi nenuceně.

 

„To je,“ souhlasila. „A kdybyste v něm ve skutečnosti zůstal ještě déle, mohlo by se vyšetřování toho případu… zaměřit na osobu, která vás jednou do měsíce za poslední čtyři a půl roku chodila navštěvovat.“

 

„Udržovala jste mě v bezvědomí,“ vydechl Severus, omráčený jejím doznáním. „Jak? Proč?“

 

„Nenápadnými kouzly… nezjistitelnými lektvary…“ zašeptala skromně. „Některé jsem sama vyvinula… A ohledně toho proč: Děsila jsem se toho, co by se stalo, kdybyste se probral… a hledala jsem důkaz. Já i Ron, my oba. Něco hmatatelného; něco – cokoliv jiného než myslánku. Něco, co po sobě mohl Brumbál zanechat. Hledala jsem… alternativu… tohohle…“

 

„Ach ano. Tohohle.“ Severus si myslel, že její odmítání použití slova otroctví bylo až směšné. „Překvapuje mě, že jste našla právě Sub Corona Vendere. Je to téměř neznámé kouzlo.“

 

Zavrtěla hlavou. „Nenašla jsem to. Alespoň ne na vlastní pěst. Když jsme po jeho smrti… vyklízeli Brumbálovy… soukromé komnaty, našli jsme tam starou knihu. Byla založená na stránce se Sub Corona Vendere. Tehdy jsme nerozuměli, jaký to mělo důvod. Ale pak, později… jsme to pochopili. Musel něco takového předvídat a zanechal nám způsob, jak vás zachovat naživu. No, alespoň tedy já a Ron jsme to pochopili… A také nám došlo, že jste jednal podle Brumbálových příkazů. Ale Harry… on…“

 

„Nevěří mi,“ odpověděl Severus bez obalu. „Nejsem překvapen.“

 

„Ale měl byste,“ pronesla stručně. „Nejdřív tomu věřil. Odešel do Zapovězeného lesa zemřít jen na základě vzpomínky, kterou jste s ním sdílel.“

 

„Vážně? Odešel?“ Severus užasle zalapal po dechu. „Ale pak se stalo… co?“

 

„Voldemort ho zasáhl smrtící kletbou. A pak… nepamatuje si nic z toho, co se stalo potom, dokud se neprobral, když ho Narcissa Malfoyová přišla zkontrolovat. Válka byla za námi a všechno šlo dobře… Skončil jako pán bezové hůlky, uložil ji do Brumbálovy hrobky. Nechtěl se potýkat s takovou mocí, však víte. Všechno, po čem toužil, bylo být… normální. Na chvíli byl opravdu šťastný. Všichni jsme byli… asi měsíc nebo tak.“

 

„Co se stalo potom?“ zeptal se Severus.

 

„Potom… začal… přemýšlet. Přemítal. Snažil se tomu všemu přijít na kloub… Jako třeba, jestli bylo to, co jste mu sdělil, pravda, nebo proč nezemřel, ale přesto byl Voldemort mrtvý. Všichni jsme se na to snažili přijít… ale neměli jsme tušení, co se stalo. Dokonce ani teď nevíme. Nakonec… došel k tomu… že… jste prostě… zfalšoval své vzpomínky a poslal ho zemřít, protože jste ho nenáviděl…“ Nešťastně vzlykla, téměř jako dítě. „Byl vážně naštvaný. Stáhl se do sebe a… začal den za dnem chodit do Zapovězeného lesa. Hledal to… snažil se to znovu najít…“

 

„Najít co, slečno Grangerová?“

 

„Kámen vzkříšení,“ pronesla s dalším potlačovaným vzlykem. „Trvalo mu tři měsíce, než ho našel… A pak… za další měsíc se vrátil do Brumbálovy hrobky a vyzvedl bezovou hůlku…“ Zadržela dech a zašeptala: „A tehdy jsem se o vás vážně začala bát… O to, co by se stalo, kdybyste se vzbudil… Tehdy jsem se rozhodla, že nám poskytnu nějaký ten čas…“ Věnovala mu zkroušený pohled. „Nikdy bych si nepomyslela, že by to mohlo být ještě horší…“

 

Severus pokrčil rameny. „Ne, že by to neznělo otřepaně, ale moc lidi mění, slečno Grangerová.“

 

Věděl o tom z první ruky a stejně tak Albus, který musel tento vývoj událostí předvídat. A přesto se vší tou pečlivou manipulací Albus přenechal Severuse Snapea zachránci kouzelnického světa, aby se stal jeho osobním vlastnictvím. A Severus až moc dobře věděl proč.

 

Hermiona zahlédla výraz na jeho tváři a mdle prohlásila: „Vím, že to není ten nejúžasnější způsob přežití, ale… Brumbál vám zachránil život, svým způsobem.“

 

„Ach,“ zauvažoval Severus. „Špatně jste tomu porozuměla, slečno Grangerová. To pouto není má spása.“

 

Bezhlesně na něj zírala.

 

„Je to mé pokání,“ sdělil jí tiše.

 

Zahleděl se do jejích očí, hluboce, až v nich uviděl svůj vlastní odraz, ostře a jasně, dokonce s cejchem na svém čele. Tři tmavé stylizované linky byly jasně viditelné, splývaly do podoby nezaměnitelného tvaru – obrazu fénixe.

 

Komentáře   

 
0 # weras 2014-05-09 17:50
Zajímavé.moc zajímavé!Harry proti Severusovi,zatí m co Ron se mu snaží pomoct.To je nezvyklé.A Severus? Bude jeho pokání až takové,že přijme vše - to špatné a snad i to dobré? Moc se těším na pokračování!!!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # arkama* 2014-05-09 21:17
Neuveriteľne ma to zaujalo! Ak to bude pokračovať v takomto duchu...veľmi sa teším Pat. Jeden moment som sa pristihla pri tom, že rozmýšľam nad touto kapitolou ako začiatkom snamionky :-* , Hermiona je presne vo svojej roli, je to napínavé a plné otázok. Ďakujem za preklad, po dvoch kapitolách sa prehlasujem za fanúšika! ;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Tesska 2014-05-11 20:20
Takže obraz fénixa? Zdá sa, že tu je Harry vážne celkom iný, vzhľadom na to, že bazový prútik aj odložil, aj si ho naspäť vzal a ešte chcel k tomu aj ten šutrík no... Čo ja viem. Príbeh celkom v pohode, ale furt sa len rozbiehame, takže uvidíme, čo z toho všetkého vzíde. A jo, toto bude Sevove pokánia... určite :/ Sevíku, drž sa! :sad:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2014-06-08 20:40
Pokračuje to zajímavě a překvapivě. Tohle je snad první povídka, kde Severusovi víc věří Ron než Harry.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Profesor 2014-09-14 13:42
Au.Tak tohle bude zajímavé. Co se to s Harrym stalo? Snad Severusovi moc neublíží.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1607
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3310975
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz