Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach 1

Hodnocení uživatelů:  / 11
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

Ashes

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach

Kniha první - Ta temná polovina

Autor: Emily Waters; Překlad: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Sitara

http://www.hpfandom.net/eff/viewstory.php?sid=28048

Angst/Tragedy, Drama, Mystery/Suspense, Hurt/Comfort

VAROVÁNÍ: pro dospělé, násilí, sexuální situace a praktiky, znásilnění, smrti postav, odchylky od charakterů, slash

 

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Emily Waters, czech translation was created by Patolozka.

ooOoo

 

Kapitola 1 : Peklo žití

 

Probudil se ve špinavé kobce, prosáklé pachem hniloby a lidských výkalů. Po několik minut si vůbec neuvědomoval, kde to vlastně je, ale pak, když ho přepadlo zoufalství, si vzpomněl. Azkaban.

 

Dopad mozkomorů byl nezaměnitelný. A znovu, utrpení bylo známým stavem jeho mysli, právě od toho dne

 

Severus Snape se hořce zasmál. Doopravdy trefný konec pro špiona Fénixova řádu, pomyslel si. Pohlédl dolů na své vězeňské šaty a zatnul zuby. Obnošená látka a na ní krvavé skvrny – někoho jiného. Osoba, která ty hadry nosila před ním, zřejmě už dávno zemřela, ale ty zaschlé šmouhy od krve zůstaly, připomínajíce Severusovi jeho nezvratný osud.

 

Poté, co se probral z pětiletého kómatu zapříčiněného jedem Nagini, nebyl Severus Snape překvapený, že se ocitl v Azkabanu, či odsouzený k trestu smrti. Udivovalo ho jen to, že přežil tak dlouho – po tom všem, co učinil.

 

Albus, pomyslel si a zanořil hlavu do rukávů. Zabil ho. On ho zabil… Plakal by, kdyby s tímto nesmyslným návykem nepřestal již před dvaceti lety.

 

Nezáleželo na tom, že ho o to Albus požádal, či že to bylo potřeba. Vina jeho činu byla všepohlcující až téměř k mdlobám, téměř ke stavu smrti. Severus tiše zasténal a otřásl se při té děsivé vzpomínce.

 

Spi, řekl si. Třebaže ani spánek nebyl v Azkabanu poklidný, neboť byl protkaný hrůzami, ať už skutečnými či pomyslnými, stále to byla lepší varianta, než zůstat vzhůru. Ve spánku alespoň nemusel kontrolovat své tělo a mysl. Daleko raději své strachy a hrůzy prožíval, než aby proti nim musel bojovat, jak to, téměř automaticky, dělával, kdykoliv procitl.

 

Nic totiž nebolelo tolik, jako vzpomínka na vraždu – či smrt z milosti. Nic. Dokonce ani skutečnost, že mu nikdo nevěřil. Ani Minerva McGonagallová, ani Ministerstvo, ani Řád.

 

Pamatoval si své poslední slyšení, které se konalo před několika týdny. Nebo to snad byly měsíce? Už si tím ani nebyl jistý.

 

„Takže, Severusi Snape, ty tvrdíš, že jsi vykonával pokyny Albuse Brumbála ve chvíli, kdy jsi ho sprovodil ze světa?“ zeptal se Percy Weasley s neupřímným úsměvem na tváři.

 

„Ano, pane,“ odpověděl Severus netrpělivě. „Umíral kvůli prokletému předmětu, kterého se předtím dotkl. Myslel si, že to bude důstojnější smrt… a chtěl mi dát možnost pojistit si Voldemortovu důvěru, která v tom čase začala kolísat.“

 

„Chápu,“ pronesl Percy. „Máš pro toto tvrzení nějaký důkaz?“

 

„Zopakuji to samé pod Veritasérem,“ odpověděl Severus tiše.

 

„Samozřejmě, že zopakuješ. Avšak, jak my všichni dobře víme, byl jsi byl… vycvičen, abys nějaký čas dokázal účinkům séra pravdy odolat… není to tak?“

 

„Ano,“ přiznal Severus. „Avšak…“

 

„Nitrozpyt je u tebe jen ztrátou času, když přihlédneme ke tvým znalostem v Nitrobraně,“ pokračoval Percy zarputile. „A co se týče myslánky – všichni víme, že jsi schopen velmi obratně vytvořit falešné vzpomínky. Při několika příležitostech jsi díky tomu obalamutil Voldemorta… Ano či ne?“

 

„Ano!“ vyštěkl Severus netrpělivě. „Co ode mě vlastně chcete?“

 

„Co chci,“ prohlásil Percy lenivě a nevlídně, „je nějaký skutečný důkaz. Něco hmotného. Řekl o tom snad Albus Brumbál někomu jinému? Zanechal snad nějaký dopis či zprávu? Jmenoval třeba strážce tajemství?“

 

„Ne,“ připustil Severus, „nejmenoval. Zvažovali jsme to… a rozhodli jsme se, že by to byl nesmírný risk. Voldemort byl až příliš mocný a jeho vliv narůstal moc rychle. Bradavice se hemžily jeho špehy. Mysleli jsme si, že bude nejlepší nezanechat žádný důkaz našeho plánu.“

 

Percy se nepříjemně zasmál. „Jak příhodné. A ty teď očekáváš, že ti uvěříme a ušetříme tvůj život?“

 

„Ne,“ odpověděl Severus chladně, „očekávám, že mě zabijete. Ale možná, že za pár let uvěříte pravdě… a dojdete ke zjištění, že Albus Brumbál, ten největší čaroděj, který kdy žil, zemřel jako hrdina, a ne jako oběť umaštěného, prachobyčejného učitele lektvarů.“

 

Zvuk otevírajících se dveří Severuse polekal. Spatřil hlídače a ještě jednoho. Pak Percyho Weasleyho. A poté… uviděl někoho dalšího.

 

Zoufale se zahleděl do mladé rozzlobené tváře, neschopen uvěřit, koho to vidí. Tmavé vlasy ostříhané na krátko, rty semknuté do přezíravé tenké linky… a ty oči. Zelené a až neuvěřitelně temné, ale také povědomé a tesklivě krásné, i přes skutečnost, že patřily té… třiadvacetileté osobě, která ho nenáviděla víc, než cokoliv jiného na světě.

 

„Dobré ráno, Severusi,“ prohlásil Harry tiše, s pousmáním vždy pevně na svém místě.

 

Severus lehce kývl, nebyl překvapen nedostatkem formálnosti a ani ho to nijak netrápilo. Za těch několik měsíců si musel zvyknout na to, že ho všichni oslovovali jeho křestním jménem. „Pane Pottere,“ řekl jen s lehkým náznakem sarkasmu v hlase, „pokud jste tu kvůli škodolibé radosti, pak vám gratuluji k vašemu načasování.“

 

Harry naklonil hlavu na stranu, vypadal zamyšleně. „Škodolibost,“ zopakoval s pobavením, „ne, nejsem tu z takových malicherných důvodů. Zachraňuji ti život.“

 

„Och?“ zeptal se Severus téměř pokojně. Temná zář v Harryho očích nevzbuzovala důvěru. „A proč byste něco takového dělal?“

 

„Učinil jsem slib,“ sdělil mu Harry. „Nebo abych byl přesný, složil jsem slib. Neporušitelný slib.“

 

„Albusovi,“ zašeptal Severus napjatě. „Přiměl vás přísahat…“

 

„Ano,“ utnul ho Harry. „Přiměl mě přísahat, že pokud nastane příležitost zachránit ti život, pak tak, aniž bych ztratil ten svůj, učiním. Odhaduji, že si ten starý hlupák nikdy neuvědomil, že se proti němu nakonec obrátíš a zabiješ ho… třebaže jsem se ho po celé roky snažil varovat.“

 

Severus nevěřícně zavrtěl hlavou. Takže tohle byl poslední předvídatelný plán Albuse Brumbála. Pověřit Harryho-zatraceného-Pottera záchranou své nemesis. Rozchechtal by se, ale přísný pohled v Harryho tváři ho ubezpečil, že by to nebyl nejlepší nápad.

 

„Dovoláme se starobylého práva,“ prohlásil Harry pevně. „Sub Corona Vendere – možná jej znáš nebo možná ne. Výměnou za tvůj ušetřený život, připadneš mně. Budeš mým vlastnictvím. Nic víc než to. Není to ten nejdůstojnější způsob dožití tvého života, ale… říká se, že si žebrák nemůže vybírat. V tomto případě vrazi nemohou rovněž.“

 

Severus zvolna přikývl, celá ta situace mu doopravdy začala docházet. „Odmítám,“ řekl rychle, tak nejzdvořileji, jak jen bylo možné. „Cením si vaší nabídky, pane Pottere… ale…“

 

„Obávám se, že nemáš možnost odmítnout,“ odvětil Harry trochu ostřeji. „Nejsem zde na konzultaci. Jsem tu, abych tě informoval o svém jednání. Ze zdvořilosti, nic víc.“

 

Severus cítil, jak se celé jeho tělo napjalo. „Pane Pottere… mohu s vámi chvíli hovořit o samotě, prosím?“

 

Harry kývl na Percyho a strážné.

 

„Ministře, jste si jistý, že je to moudré?“ ohradil se jeden z hlídačů.

 

Ministře, uvědomil si Severus s úlekem. Třiadvacetiletý Harry Potter je ministrem… jistě ne Ministrem kouzel, že ne? Severus vyslovil tichou prosbu ke všem božstvům kouzelnického světa, doufaje, že se snad přeslechl.

 

Harry pohrdavě kývl na stráže a oni odešli, s Weasleym v závěsu. Harry zůstal stát nad Severusem, který stále seděl na svém lůžku.

 

„O co jde?“ dožadoval se Harry.

 

„V Chroptící chýši, když jsem si myslel, že umírám, pokusil jsem se vám předat nějaké vzpomínky,“ řekl nanejvýš rozpačitě. „Ve snaze vám vysvětlit…“

 

„Že jsi to všechno učinil pro větší dobro,“ utnul ho Harry příkře. „Že tě Brumbál požádal, abys ho zabil, aby sis tak udržel své krytí špiona.“ Harry se opovržlivě zasmál. „Vím to, Severusi. Všichni jsme to viděli v myslánce. Toho času jsem tomu obsahu i věřil… ale už ne. Došel jsem ke zjištění, že cokoliv pochází od tebe – ať už slova, myšlenky nebo vzpomínky – je jen lež.“

 

„V tom případě, pak opravdu nechápu,“ prohlásil Severus zvolna, „proč mě nenecháte zemřít? Proč mi prostě nedovolíte odmítnout vaši nabídku? Neporušitelný slib by vás jistě nepotrestal, kdybych vaši pomoc ze své svobodné vůle nepřijal.“

 

Harry na něj zíral s nečitelným úsměvem. Temnota v jeho očích ještě více zintensivněla. „Slib by to připustil, pokud bys byl upřímný. Ale ty nejsi,“ sdělil mu Harry důvěrně. Přistoupil k němu a prsty ho přinutil zvednout bradu. Severus se při tom doteku otřásl, celým jeho tělem projel ostrý, temný záchvěv moci. „Vidím to v tvých očích,“ řekl mu Harry. „Znám ten pohled. Pohled někoho, kdo je bez svého pána úplně ztracený.“ Harryho palec bezmyšlenkovitě pohladil Severusovu čelist, netečně, jako by ta tvář byla neživým předmětem. „Už jsem ten pohled předtím viděl.“

 

Náhle Severus zjistil, že nedokáže vydat ani hlásku. Chtěl se zeptat: Kde? nebo Kdy?, ale v době, kdy znovu nabyl schopnosti mluvit, byl Harry už dávno pryč.

 

Komentáře   

 
0 # KatherineSevia 2014-05-02 04:45
Wau... pekne sa nam to rozbehlo :-D a mam strašne rada temnejšieho Harryho :-D
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Tesska 2014-05-02 18:19
Uff, dobrý rozbeh. Harry ministrom, Percy podobným... niečím, predseda Wizengamotu hádam? Kto vie... No a jo. Fakt je to nasiaknuté temnotou, takže fajn, rada sa nechám prekvapiť nasledovným vývojom, i keď viem, že budem trpieť ako kôň... jedna za týždeň :cry: málo. Ale chápem, povinnosti a tak. Plne akceptujem a teda sa teším na ďalšiu :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # weras 2014-05-03 10:44
Tak na toto jsem opravdu zvědavá!!! Mě takový Harry moc nesedí.Myslím si,že takový prostě není.A tak,ať už se v této povídce stane cokoliv,budu doufat,že se nakonec sejdou v porozumění.Aspo ň! Takže se opravdu těším na pokračování! :roll:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Sit. 2014-05-04 23:59
Hu-hu-hůůů, tak je to tu :lol: Já už se moc těším zase na další kapitolky :P ;-) A ten obrázek VÁŽNĚ miluju, sedím tu a koukám na něj už pěknou dobu a furt se nemůžu vynadívat! :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # arkama 2014-05-06 11:48
No husté to je... Mám trochu problém s takýmto zlým Harrym, ale myslím, že budem veriť tvojmu výberu (zatiaľ ma nesklamali) a pravidelne písať svoje názory na dej. Teším sa, dúfam, že everus nebude pôsobiť až moc podriadene, v rámci možností to bude on. Dík
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2014-06-08 20:17
Začíná to skvěle. Neobvykle, ale skvěle. :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # steve 2014-08-14 18:51
Ale tohle vypadá zajímavě! Dík za překlad, mám ráda, když má jeden z nich navrch. Ikdyž je mi Severuse líto, trochu. Nemohl čekat, že mu to uvěří, že? No, nebojím se, bude hůř. Jsem zvědavá.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Profesor 2014-09-14 13:35
Teda. Tady je mi Severuse i líto. Harry se nejeví hezky.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1607
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3310949
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz