Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach 58

Hodnocení uživatelů:  / 8
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

Ashes

ASHES OF ARMAGEDDON – ZKÁZONOSNÝ PRACH

Kniha druhá – Prázdnota

Autor: Emily Waters; Překlad: Patoložka; bez beta-readu

http://www.hpfandom.net/eff/viewstory.php?sid=28048

Angst/Tragedy, Drama, Mystery/Suspense, Hurt/Comfort

18+!!!

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Emily Waters, czech translation was created by Patolozka.

PP: A další kapitola s dalším vývojem děje. Pomalu se před námi rozprostírá nová zápletka;-) Ale nebojte, ono to nakonec dopadne!

 

ooOoo

 

 

Kapitola 58 – Chybějící článek

 

Něco chybělo.

 

Právě ta myšlenka vytanula na popředí Severusova vědomí, když ho probudil zvuk dveřního zvonku. Podle zvuků ze shora byli Hermiona i Ron rovněž vzhůru a překotně se hnali otevřít.

 

Severus se začal rychle oblékat, třebaže ten skličující, znepokojivý pocit přetrvával. Harry vedle něj se posadil a začal se štrachat pro oblečení.

 

„Co se děje?“ zeptal se a popadl z nočního stolku brýle. „Mám dojen… jako bychom o něco přišli.“

 

„Také to cítím,“ připustil Severus. Něco chybělo, ale co? Bylo to téměř, jako by mu někdo odťal končetinu nebo jako by jeden z jeho smyslů zanikl, ale za nic na světě nedokázal porozumět tomu, co přesně to bylo. Znovu se zamračil, když mu konečně došlo, o co šlo. „Jde o naši magickou úmluvu,“ pronesl nakonec, „byla zrušena.“

 

„Zrušena?“ zopakoval po něm Harry. „To nejde. Nemůže být zrušena, jedině, když k tomu oba dáme souhlas, nebo když…“ Jeho tvář získala zděšený výraz, zatímco Severus za něj jeho výrok dokončil.

 

„…Nebo když se něco stane našemu strážci a je tedy nedostupný.“

 

Zvonek zadrnčel znovu.

 

„Neville!“ křikl Harry a stále jen napůl oblečený se nahrnul ke dveřím. Severus se k němu připojil. Skoro se s Ronem a Herminou srazili v chodbě, ale Ron si rychle vydobyl cestu ke dveřím a otevřel je.

 

Na prahu stáli dva bystrozoři, jeden muž a jedna žena. Severus s Harrym je neznali, ale Ron očividně ano, protože se bezodkladně zeptal: „Michaeli? Lauro? O co jde?“

 

„Došlo k útoku,“ pronesla čarodějka tiše. „V domě Ginny Weasleyové. Rone, můžeme dál?“

 

„Jistě,“ souhlasil oslovený rychle, načež ustoupil. „A co Hugo? A Al?“

 

„Děti zmizely,“ vyslovil Michael. Hermiona přidušeně vyjekla a sevřela hranu kuchyňského stolu, aby získala rovnováhu. Ron ji okamžitě pojal pevně do náruče a ona mu zanořila tvář do ramene. Harry stojící vedle nich zůstal zcela bez pohybu, jako by se snažil získat kontrolu nad svými rozvrkočenými pocity.

 

„A dál?“ zeptal se chraplavě.

 

„Domácí skřítek je mrtvý, slečně Weasleyové byly vymazána paměť a Neville Longbottom byl vzat do vazby k výslechu…“ Bystrozor jim ty noviny sděloval rychle a bez emocí.

 

Ronův obličej se zkroutil hněvem už jen při zvuku Nevillova jména a zkřivil se ještě víc, když se Hermiona vymanila k jeho objetí a rozhořčeně zvolala: „To je jen ztráta času! Neville není žádný únosce!“

 

„Obávám se, že žádné jiné podezřelé nemáme,“ vypověděl Michael prostě. „Dům Ginny Weasleyové byl až do dnešního dne chráněn Fideliovým zaklínadlem a ona sama jmenovala jen jednoho strážce tajemství. Nevilla Longbottoma.“

 

„Tak to možná udělal Krátura!“ vzpínala se Hermiona dál.

 

„Krátura byl pod přísahou,“ vložil se do toho Harry tiše. „Nemohl to…“

 

„Já prostě jenom vím, že to nebyl Neville, a vy jen ztrácíte čas tím, že se na něj zaměřujete!“ Hermioně se viditelně chvěl hlas, zatímco se dál přela. „Prosím, poslouchejte mě! Jestli chcete najít naše děti, musíte sledovat jiné stopy…“

 

„Nemáme žádné jiné stopy,“ odpověděl Michael upřímně.

 

„Tak se prostě jen nesnažíte dost!“ vyjekla poněkud hysterickým tónem hlasu.

 

„Hermiono, třeba jsi to ty, kdo se nesnaží myslet dost,“ prohlásil Ron příkře a vzal její ruce do svých. „Podle mého se Neville poslední dobou se stresem nevyrovnával moc dobře.“

 

Hermiona mu věnovala nepřátelský pohled a vymanila své ruce z jeho. „Neříkej takové věci, Rone!“

 

„A proč?“ dožadoval se. „Třeba mu přeskočilo po tom, co jsem mu včera vynadal. Třeba to vzal do vlastních rukou a rozhodl se Ala zbavit jednou pro vždy. A Hugo mu stál v cestě.“

 

„Rone, to nemyslíš vážně!“ vykřikla Hermion a s prosíkem se zadívala na bystrozory. „Neposlouchejte ho…“

 

„Můžeme vidět místo činu?“ přerušil ji Ron stroze. „Hned teď?“

 

„Teď ještě ne,“ odpověděla Laura tiše. „Ginny Weasleyová je stále u svatého Munga na pozorování, místo činu je zapečetěné a jen oprávněné osoby…“

 

Ron prudce vstal, vztyčil se nad ní a sevřel ruce do pěstí. „Tohle je absolutně směšné,“ protestoval a jeho hlas se chvěl hněvem. „Jsem vedoucí terénní pracovník a člen konzultační rady Starostolce a vy mi tu tvrdíte, že nejsem oprávněný?“

 

Bývalý člen rady,“ vložila se do toho Laura omluvně. „A nemáš tento případ přidělen…“

 

Ron se bez varování obrátil a praštil do zdi, až v ní pěstí zanechal viditelný důlek.

 

„Víte co? Mám toho po krk. Padám za Percym,“ zamumlal si pod fousy a vystartoval z kuchyně, aby se letaxem přesunul z domu. Jakmile byl pryč, Michael zavrtěl hlavou a zamyšleně si prohlédl Hermionu.

 

„Má problémy s hněvem?“

 

„Ne!“ odsekla Hermiona. „A přestaňte pokládat tak stupidní otázky! Co vůbec děláte, abyste naše děti našli?“

 

„Právě teď sbíráme informace a vy se musíte uklidnit, pokud nám chcete pomoci,“ prohlásil bystrozor neutrálně. „A teď – co váš manžel myslel tím, když řekl, že se Longbottom poslední dobou se stresem nevyrovnával moc dobře.“

 

„Nic!“ bránila se rychle. „To vůbec není relevantní!“

 

Severus v uklidňujícím gestu položil Hermioně ruku na rameno. „Pro Nevilla bylo výzvou vybalancovat svou pozici strážce Ginnyina tajemství s udržením svého společenského života,“ řekl prostě. „Přesto jsem u něj neviděl žádný důkaz psychické nevyrovnanosti, která by mohla vyústit ve zločinecké chování.“

 

„Chápu,“ odpověděl Michael. „Napadá vás, proč by někdo chtěl vaše děti unést?“

 

Harry a Hermiona si vyměnili prchavý pohled, kterého si bystrozoři nevšimli, ale Severusovi neušel. Bylo jasné, že i přes závažnost situace nechtěli ani Harry ani Hermiona odhalit Ministerstvu kouzel svou domněnku ohledně prachu.

 

„To nevíme,“ odpověděl Harry tiše. „Avšak mám za to, že cílem byl Albus a Hugo byl prostě náhodou poblíž.“

 

Michael neochotně přikývl. „To se zdá jako nejpřijatelnější vysvětlení, pane Pottere. Chtěl byste nám sdělit ještě něco?“

 

„Ne,“ vyslovil Harry klidně. „Můžete nám říct, co se přesně stalo?“

 

„Ještě ne,“ prohlásila Laura omluvným tónem. „Obávám se, že v tomto okamžiku nemůžeme detaily vyšetřování sdělovat. Ale budeme ve spojení.“

 

„Dobře,“ odpověděl Harry.

 

Michael se na něj upřeně zadíval. „Pokud přijdete na něco dalšího, na cokoliv, dejte nám prosím vědět.“

 

„Samozřejmě,“ odvětil Harry.

 

Když bystrozoři odešli, Hermiona se usadila ke stolu a složila si hlavu do dlaní. Harry si sedl vedle ní a položil jí ruku pro útěchu na záda. Ona se tiše rozplakala, celé tělo se jí chvělo s každým vzlykem.

 

Severus se lokty zapřel o kuchyňský pult a hluboce zamyšlený sledoval Harryho. Jeho milenec zariskoval, když zatajil informaci o prachu Toma Raddlea před autoritami, přesto Severus chápal jeho důvody a souhlasil s nimi. Přes všechny reformy a změny Severus Ministerstvu nevěřil a nikdy nebude. Ne, že by si myslel, že je Ministerstvo kouzel nějaká zlovolná entita, ale jednoduše vzato po všech těch letech zjistil, že institucím věřit nelze, že věřit lze jen jednotlivcům.

 

Nechal Harryho s Hermiono o samotě a začal přecházet po obývacím pokoji – mapoval místo, kde si Hugo hrál jen den předtím. Jeho kousající puzzle bylo stále ještě vytažené, dílky bez ladu a skladu rozházené po podlaze. Severus se posmutněle usmál a zauvažoval o vlastním dětství. Jemu nikdy nebylo dovoleno, aby nechal hračky na obvyklých místech, aniž by poté došlo k něčemu strašnému. Ne, nikdy ho za něco takového netrestali – měl by být vlastně šťastlivec. Ale namísto toho se jeho rodiče začali překřikovat a obvykle to vyvrcholilo zápasem a on si prostě nemohl nemyslet, že to nebyla jeho chyba.

 

Jenže tady… tady bylo všechno jinak. Hugo nevyrůstal s tím, že by se musel bát udělat nějakou hroznou chybu, která by všechno zničila jednou a provždy. Hugo vyrůstal… milovaný.

 

Za sebou zaslechl Harryho kroky a pak ucítil jeho ruku na svých zádech. Harry asi dokázal číst jeho myšlenky, protože prohlásil přiškrceným hlasem: „V tomto domě je tolik lásky…“

 

Na to nedokázal říct ani slovo, a tak pouze přikývl.

 

Strávili zbytek rána tím, že volali krbem všem svým přátelům a známým a vyptávali se jich, zdali něco neslyšeli. Byl to bezmála beznadějný pokus, ale oni usoudili, že bude lepší marný pokus než žádný. Každou půlhodinu se pak spojili se svatým Mungem, aby se informovali o tom, jestli má Ginny Weasleyová již povolené návštěvy, a pokaždé zněla jejich odpověď ne. Nakonec jim lékouzelníci pohrozili, že jejich krb zablokují, a tak prostě skončili tím, že seděli a chmurně na sebe zírali.

 

Ron se vrátil brzy poté, vypadal vyčerpaný, ale jako by se mu trochu ulevilo.

 

„Pořád nás nepustí na místo činu,“ pronesl znaveně, „ale Nevilla budou tohle odpoledne vyslýchat a Percy nás tam dostane. Měli bysme jít a zjistit, čím se bude ten mizera obhajovat.“

 

Hermioně se oči zalily slzami, ale přesto se kousla do rtu v očividné snaze potlačit nějakou nevraživou odpověď.

 

Ron zahlédl její výraz a zamračil se na ni.

 

„Pokud je pro tebe tvůj milovaný Neville přednější než vlastní syn, pak si klidně zůstaň doma, Miono.“

 

„Půjdu,“ odvětila bez odkladu a v hlase jen sotva zadržovala hněv. „Tak pojďme, až máme tuhle směšnou šarádu za sebou.“

 

 

Komentáře   

 
0 # wera 2017-03-22 12:28
Tak na pokračování jsem opravdu moc zvědavá,protože mi vůbec nenapadá,jak to bude dál. Vlastně něco ano,ale to mi připadá moc přitažené za vlasy.Že by to zvládnul Albus? No jak říkám.... Takže děkuji za kapitolu(i když krátkou) a moc se těším na další!!! :roll:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # manta 2017-04-11 18:17
tohle je opravdu moooc zajímavá povídky, spíš příběh. Díky za překlad, sama bych to musela přelouskat na google (blee) ;-) :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mia 2017-05-21 17:44
Je mi líto Krátury, vždycky jsem ho viděla jako oběť poměrů a okolností. Že by byl Al další Prokleté dítě :) ? (mimochodem, ta knížka mě moc nezaujala, spousta fan-fic povídek je stokrát lepší, tuto počítám mezi ně). Jsem moc zvědavá na rozuzlení a díky moc za tvoji práci, Pat :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
928
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
2430264
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz