Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach 57

Hodnocení uživatelů:  / 4
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

Ashes

ASHES OF ARMAGEDDON – ZKÁZONOSNÝ PRACH

Kniha druhá – Prázdnota

Autor: Emily Waters; Překlad: Patoložka; bez beta-readu

http://www.hpfandom.net/eff/viewstory.php?sid=28048

Angst/Tragedy, Drama, Mystery/Suspense, Hurt/Comfort

18+!!!

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Emily Waters, czech translation was created by Patolozka.

PP: Tak, je to tu. Další kapitola. Přiznám se, že ji mám přeloženou už dlouho, spolu s následující, ale nějak jsem se nedokázala přimět k tomu ji zfinalozovat a zveřejnit. Tak to zkusím napravit, protože do konce zbývá už jen 12 kapitol a povídka čeká až příliš dlouho. No, třeba se to povede;-) Pěkné čtení.

 

ooOoo

 

 

Kapitola 57 – Malé děti

 

Když se Severus s Harrym konečně dostali zpět do Hermionina a Ronova bytu, bylo už poměrně pozdě. Hermiona s Ronem tam už byli a rovněž i Neville. Dokonce už dovečeřeli, ale to nevadilo, protože Harry se Severusem byli psychicky příliš na dně na to, aby do sebe cokoliv dostali.

 

„Kde je Hugo?“ zeptal se Severus, když si všiml, že chlapec nemá u dveří kabát ani boty.

 

„U Ginny,“ odpověděla Hermiona zvesela. „Kluci si spolu dokážou vážně hezky vyhrát a Al žadonil, aby k nim Hugo přišel a přespal tam. Hlídal ho Krátura, když jste byli s Ginny a Alem v parku. A když už o tom mluvíme… jak to tam vůbec šlo?“

 

Harry, aniž by zvedl oči, beze slov zavrtěl hlavou. Hermiona si ho znepokojeně prohlédla.

 

„Harry, co se stalo?“ vyzvala ho tiše. „Harry?“

 

„Al mluví hadím jazykem,“ zamumlal oslovený a ztěžka usedl ke kuchyňskému stolu. „On… tak nějak prostě… vyštěkl na Severuse a pak utekl.“

 

Neville se rovněž posadil a vypadal poněkud zeleně.

 

„No, pane jo,“ zamumlala Hermiona. „A co Severusovi v tom hadím jazyce řekl?“ Ruce se jí lehce chvěly, když přešla k vařiči a začala připravovat čaj – což byla zřejmě její automatická reakce, když se objevily potíže.

 

„Řekl: drž se ode mě dál, a pak prostě utekl,“ odpověděl Harry.

 

„Ale nijak mi nevyhrožoval,“ uvažoval Severus. „Nebo ano?“

 

Harry mu věnoval zahořklý pohled. „Severusi, je mu pět. Ten prach sice nic necítí, ale není ani hloupý.“

 

„Vy si opravdu myslíte, že je to prach?“ zeptal se Neville přidušeným hlasem.

 

„A co jiného?“ dožadoval se Harry. „Všechna znamení tu jsou. Bojí se mě, Severuse, Hermiony i Rona.“

 

Neville poraženecky přikývl. „Mě taky,“ zašeptal. „Kdykoliv jsem Ginny přišel navštívit, tak utekl a schoval se. Doufal jsem, že mě prostě třeba jen nemá rád…“ Neville umlkl a pak zuřivě zamrkal. „Je mi to líto,“ zašeptal poníženě.

 

„Co je ti líto?“ ozval se Ron a pak se na Nevilla příkře zadíval. Neville neodpověděl.

 

„Ty jsi to věděl, že jo?“ vyplivl Ron. „Ty jsi věděl, že Al mluví hadím jazykem a měl jsi podezření, že v něm přežívá Voldemortův prach, a přesto jsi nic neřekl?“

 

Ronův výraz se zatvrdil a zarputile se do Nevilla zabodl.

 

Neville se neočekávaně postavil. „Měl bych jít,“ hlesl tiše, ale Ron ho nenechal. Popadl ho za rukáv a přinutil ho se znovu posadit.

 

„Proč nám to nepovíš?“ dožadoval se.

 

Neville zavrtěl hlavou. „Rone… já nemůžu. Jsem její strážce tajemství. Vím, jak to teď vypadá, ale… ona mě o to prosila a já nemohl její důvěru zradit. Myslíš si snad, že to pro Ginny bylo lehké? Každý den ho sledovala jako ostříž, zpochybňovala každou věc, kterou udělal, každé slůvko, které řekl, a snažila se přijít na to, jestli jde o jejího syna, nebo o část Toma Raddlea, který v něm přebývá. Rone, já vím, že je možná nebezpečný, ale… faktem je, že je to jen dítě, a je to hodné dítě, ještě neudělal nic špatného, nezaslouží si, aby se s ním zacházelo jako s… dítětem Voldemorta. Ginny se každé ráno budí zděšená, že na to někdo přijde… ať už Ministerstvo kouzel nebo bývalí Smrtijedi, kteří tam vtrhnou a vezmou jí ho, protože si budou myslet, že je to vtělený Pán zla… a každý den se děsí toho, že se z něj stane to, čím býval Harry, a že tady možná nebude dost dlouho na to, aby ho zastavila.“

 

„To musí být strašné,“ vzdechla Hermiona.

 

„I tak nám to měla říct,“ trval na svém tvrdohlavě Ron.

 

„To jsem si taky myslel,“ připustil Neville. „Naléhal jsem na ni, ale ona… ještě nebyla připravená to říct… a… já jsem vážně nevěděl, co mám dělat. Myslím tím, že… všechno, co bych udělal, by bylo špatně. To, že pomlčím taky, ale… jsem její strážce tajemství,“ zopakoval neústupně, „a já nemohl…“

 

„Ty jsi prostě nemohl,“ napodobil ho Ron nevěřícně, „ty jeden sobeckej…“

 

„Stačí,“ přerušil ho Severuse neurvale. „V tomto bodě není nasnadě předhazovat nám katastrofické scénáře či někoho obviňovat, to ničemu nepomůže. Neville se za této velmi nejasné a extrémně obtížné situace zachoval, jak nejlépe mohl.“

 

„Souhlasím,“ přidala se Hermiona bez odkladu. Položila na stůl hrnečky a začala všem nalévat čaj. „Nesmíme ještě začít panikařit. Máme čas…“

 

„Časem se to všechno jenom zhoršuje!“ Ron ještě nekřičel, ale byl tomu zatraceně blízko. „A Hugo je dnes u Ginny přes noc s tou… věcí!“

 

„Počkej chvilku,“ přerušil ho Harry tichým hlasem. „Al není nějaká věc…“

 

„Rone, vážně,“ zamumlala Hermiona. „Prosím tě, mohl by ses trochu ovládat? Alovi je pět, nemá hůlku a není to žádné zlobivé dítě. Pokud vím, nikdy nebyl krutý ke zvířatům ani k jiným dětem. A Hugo byl u Ginny a Ala přes noc tolikrát, že to ani neumím spočítat, a Al se k němu nikdy nechoval jinak než zcela vlídně…“

 

„Stejně vlídně, jako se k Hugovi choval Harry těsně předtím, než ho unesl?“ zařval Ron. „Hermiono, propána! Náš syn je právě teď s někým, koho posedl Tom Raddle, a ty mi tu tvrdíš, že je to prostě v pořádku?“

 

Hermiona se na něj zahleděla se zlostí a na moment to vypadalo, že mu odpoví opravdu nevraživě, ale Severus do toho rychle vstoupil.

 

„Přestaňte,“ pronesl. „Pohybujeme se v oblasti domněnek, které mohou, ale ani nemusí být správné.“ Obrátil se na Nevilla. „Mohl byste jít vyzvednout Huga od Ginny hned zítra ráno?“

 

„Samozřejmě,“ odpověděl Neville tiše.

 

„Běž ještě dneska!“ dožadoval se Ron, zvedl se na nohy a ruce sevřel do pěstí. „Vlastně… dej mi Ginnyinu adresu a já si tam pro něj dojdu sám.“

 

Nevillova tvář se zatvrdila do neprostupné masky.

 

„Rone, já Fidelius neporuším,“ odvětil bez obalu. „Můžeš mě požádat o cokoliv, ale ať tě ani nenapadne navrhovat, že udělám tohle. Neporušil jsem ten slib za celých pět let a určitě s tím nezačnu teď.“

 

„Jasně, protože je důležitější, jak se cítíš ty, než aby byl můj syn v bezpečí!“ Ron praštil pěstí do stolu. „Hermiono, koukej mu domluvit!“

 

„Tedy, Rone, nemyslím si, že by měl Neville kráčet ve šlépějích Pettigrewa a porušit Fidelius,“ prohlásila Hermiona ledově. „Všechna tahle hysterie je zcela zbytečná. Al Huga miluje. A mimo to, je mu pět. Je to dítě. A je drobounký. Nemá ani hůlku. A i kdyby měl nějaké zlovolné sklony, tak vážně… co bychom mohli dělat?“

 

Ron zatvrzele zakroutil hlavou. „Nechci, aby s ním Hugo byl,“ zopakoval tentokrát klidněji. „Neville by ho měl jít okamžitě vyzvednout.“

 

Hermiona posmutněle zavrtěla hlavou. „Aby si Al myslel, že je nějaké naprosté monstrum? Necháme ho věřit, že není dost dobrý, aby s ním mohl jeho bratranec zůstat jen pro to, že mluví hadím jazykem? Rone, takové odmítnutí by ho mohlo vrhnout právě tím špatným směrem. Ten chlapec musí cítit lásku, musí se naučit, co to láska je, teď víc než kdy dřív.“

 

„Fajn, takže ho prostě obejmeme a budeme dělat, že se nic nestalo a že to třeba prostě pomine,“ přisadil si Ron jízlivě.

 

„No a co očekáváš, že bychom měli dělat, Rone?“ vyštěkl Harry náhle. „Upálíme ho na hranici nebo ho utopíme?“

 

„Harry, proboha!“ vyjekla Hermiona se vztekem.

 

„Vy jste fakt neuvěřitelní,“ vyjádřil se Ron k nikomu konkrétně, ale na moment to vypadalo, jako by myslel všechny. „Čtyři a půl roku a vy jste už prostě na všechno zapomněli.“

 

„Já jsem nezapomněl na nic,“ promluvil Severus tiše. „Přesto se přikláním ke slečně Grangerové. Hysterie nám v současné situaci nepomůže. Pane Weasley, vy se zdáte být zneklidněn myšlenkou, že by si Albus zasloužil náklonnost a uvážlivé jednání, co tedy navrhujete, abychom udělali?“

 

Ron zavrtěl hlavou samou nevírou, vykráčel z kuchyně pryč a zamířil po schodech nahoru. Při zvuku prásknutí dveří sebou Hermiona trhla. Neville na protější straně stolu vypadal bledý jako sama smrt.

 

„Co teď?“ zeptala se Hermiona.

 

Byl to Severus, kdo odpověděl. „Věřím v to, že by měl Harry požádat o poručnictví a spoluopatrovnictví Ala a začít se podílet na péči o svého syna. Pokud je chlapec nositelem pozůstatku Raddleova prachu, je klíčové, aby měl kolem sebe lidi, kteří dokážou odolat jeho vlivu.“

 

„To je dobrý nápad, Harry,“ souhlasila Hermiona rychle a když si všimla zaváhání na jeho tváři, dodala: „Možná to ještě nejsou ani tři roky, ale vážně si myslím, že už bys na tom měl být dostatečně dobře, abys zvládl rodičovskou roli.“

 

Harry zamyšleně přikývl. „Ginny asi nebude souhlasit,“ hlesl.

 

„S tím bych se mohl pokusit pomoct,“ nabídl se Neville. „Kdo ví – tentokrát by mě mohla poslechnout.“

 

„Poprosím i Percyho, aby si s ní promluvil,“ doplnila Hermiona. „Vždycky mu naslouchala a respektovala ho.“

 

„Dobře,“ odpověděl Harry. „Díky, Hermiono, díky, Neville. Hned po Novém roce na Ministerstvu vyplním všechny papíry.“

 

Pokračovali v hovoru a snažili si ucelit plány. Nakonec se všechno napětí začalo rozpouštět, třebaže jen trochu. Dokonce i Harry se lehce uvolnil a něco jako naděje probleskovalo jeho očima.

 

Když skončili, Hermiona se odebrala do patra a Harry se Severusem se stáhli do hostinského pokoje. Neville zaujal znovu místo na pohovce.

 

Severus se nasoukal pod přikrývky a počkal, až se k němu Harry připojí. Ten ale několik minut otálel, neobratně zápasil se svou košilí a pak se svými brýlemi. Snažil se to oddalovat, stále očividně plný obav. Severus beze slov poklepal na postel vedle sebe a Harry se k němu vyhoupl a položil mu tvář na rameno. Severus začal rukou přejíždět po jeho zádech, nervozita jeho milence byla naprosto hmatatelná.

 

Ale nebylo co víc v tuto chvíli říct, žádné slovní ujištění by nestačilo a nebylo ani vhodné.

 

A tak Severus pouze mlčky jemně a zvolna hladil Harryho po vlasech a ramenou, klouzal rukou po jeho zádech znovu a znovu, dokud Harry konečně pod jeho dotekem neusnul.

 

Severus sám ale zůstal plně vzhůru. Vyhlídky na to, že by se jisté pětileté dítě mohlo stát nádobkou pro Voldemortův roztříštěný zlomek duše, byly děsivé. A vědomí, že to konkrétní pětileté dítě je Harryho synem, to bylo doopravdy srdcervoucí. Na krátko hrozilo, že se v jeho hlavě znovu vynoří vzpomínky na události v Godrikově Dole, ale Severus se vědomě snažil odsunout své osobní děsy a pocity stranou, stejně jako to bylo jeho zvykem vždy v krizových okamžicích. Člověk by nepřežil už dvě války, kdyby takovou schopnost neovládl. A přesto, přes všechny jeho snahy, spánek nepřicházel, a tak se Severus jednoduše rozhodl spokojit s tím, že se uvolní a odpočine si, co nejvíce to jen půjde.

 

A pak v jednu chvíli zaslechl pomalé kroky, jak někdo vešel do obývacího pokoje.

 

„Ahoj, Rone,“ zaslechl Nevillův ospalý hlas. Zřejmě rovněž nemohl spát.

 

Po několik minut bylo naprosté ticho. A když Ron konečně promluvil, zněl jeho hlas jako vzteklý, rozzuřený šepot.

 

„Tak o tomhle byla celou tu dobu ta tvoje provinilost. Věděl jsi, že ten prach stále existuje. Věděl jsi, že Severus bude jeho prvním cílem, až se rozhodne jednat. A neřekl jsi nic.“

 

„Ano, neřekl jsem nic!“ sykl Neville vzdorovitě v odpověď. „Copak to nechápeš? Je to jenom dítě. Je mu pět. A neudělal nic špatného!“

 

„Máš pravdu, Neville, vůbec to nechápu,“ odpověděl Ron překvapivě poklidně. „Myslel bych si, že ty si budeš ze všech lidí nejvíc pamatovat, čeho je ten prach schopný, a nebudeš chtít, aby se minulost opakovala, ale ne… ty ses domníval, že bude prostě lepší se jen dívat a čekat, dokud… dokud co, Neville? Dokud nebude Alovi patnáct a nerozhodne se za Severusem zajít s bandou nebelvírských kámošů? Je to tak?“

 

„Ty už kurva zmlkni!“ zasyčel Neville. „Ještě o tom cekneš jediné slovo a já tě…“

 

„Ty mě co, Neville?“ vyzval ho Ron. „Chceš se prát? Tak do toho! Věř mi, že mám právě teď sto chutí z tebe vymlátit duši. To, že jsi o všem mlčel, je neprominutelné. Jestli se Hugovi nebo Severusovi něco stane proto, že jsi byl zticha, budeš mít jejich krev na svých rukách.“

 

„A myslíš si, že to nevím?“ odvětil Neville hořce. „Stejně jako vím, že jsem zradil Ginny a Ala, protože to může být jejich krev na mých rukách místo toho.“

 

Následovalo dlouhé ticho, až nakonec Ron bez jediného dalšího slova vypálil z obývacího pokoje. Jakmile byl pryč, Neville vstal a podle zvuků se začal oblékat.

 

Severus se na posteli posadil a lítostivě zavrtěl hlavou. Jenže v momentě, kdy se rozhodl, že si troufne vyjít z pokoje a promluví si s Nevillem, mu zvuk bouchnutí dveří oznámil, že už mladý muž odešel.

 

A tak se znechucený a poněkud zdrcený Nevillovým překotným odchodem vprostřed noci vrátil do pokoje a uvelebil se znovu v posteli vedle Harryho. Když mladší čaroděj ucítil pohyb, zavrněl se a přitiskl se k němu, aby ho znovu přivítal vedle sebe.

 

„Nechtěl jsem tě probudit,“ zašeptal Severus omluvně. Merlin věděl, že si Harry zasloužil všechen spánek světa.

 

Harry zašmátral rukou k němu a vtáhl ho do pevného objetí. A Severus se s drobným povzdechem podvolil tomu utěšujícímu teplu sálajícímu z jeho těla.

 

„Nevzbudil jsi mě,“ opáčil Harry. „Ještě stále sním.“

 

Komentáře   

 
0 # wera 2017-03-08 14:01
Nemůžu si vzpomenout,jest li Harry v okamžiku,kdy se zbavil Voldemortova prachu,který v sobě nosil,přišel o schopnost hadí řeči.Všichni totiž okamžitě předpokládají,ž e když Albus takto promluvil,posed l ho Voldemort. Copak jeho duše pořád poletuje ve vzduchu a když si náhodou vzpomene,na někoho sedne? No já moc doufám,že tuto povídku opravdu brzy dopřeložíš a já si ji konečně přečtu bez těch přestávek. Už se na to těším.Chodím sem každý den,někdy jen kliknu,někdy si přečtu nějakou povídku a při tom doufám,že se dočkám konce této,nebo třeba nějaké nové snarry.I tak moc děkuji,žes nás neopustila a pokračuješ.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Elleanita 2017-03-13 20:28
Všechny kapitoly jsem přelouskala za dnešek... nic takového jsem nikdy nečetla, i když ff už čtu pár let. Ale tohle je taková alternativní realita,že by to bylo vážně možný. Je neskutečný,jak dokáže fantazie pracovat a Já bych ti chtěla poděkovat za to, že to překládáš. I když byli tam místa, o kterých věřím, že byli těžké přeložit,je to skvělý překlad a Já doufám, že v tom budeš pokračovat.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1006
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
2502570
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz