• Aktuálně pokračuje zveřejňování překladu povídky Zkázonosný prach (HP, snarry).
  • Chystá se nový snarry překlad.

Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach 56

Hodnocení uživatelů:  / 10
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

Ashes

ASHES OF ARMAGEDDON – ZKÁZONOSNÝ PRACH

Kniha druhá – Prázdnota

Autor: Emily Waters; Překlad: Patoložka; bez beta-readu

http://www.hpfandom.net/eff/viewstory.php?sid=28048

Angst/Tragedy, Drama, Mystery/Suspense, Hurt/Comfort

18+!!!

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Emily Waters, czech translation was created by Patolozka.

PP: Měla jsem v plánu přes prosinec překládat a pak vám sem vyložit v krátkém sledu kapitoly, které po této následují... Ano, to bylo v plánu. Inu, jak to říct - potřebovala jsem se odreagovat od této temné povídky a začala jsem mimoto novou, humornou a odlehčenou. A jak už to tak bývá, Vánoce jsou všechno možné, jen ne svátky klidu a normálního života, takže se mi povedlo přeložit z Prachu kapitolu tuto a z nové povídky kapitoly dvě (a pak ještě Princeznu nevěstu). Uvidíme, jak mi to půjde dál, protože od Vánoc se zase nějak nedokážu srovnat:-D

 

ooOoo

 

 

Kapitola 56 – Včerejší syn

 

Jakmile se dostali k dětskému hřišti v parku, spatřili na lavičce sedící ženu. Dítě, které Severus identifikoval jako Ala, se potloukalo po hřišti a šlapalo v kalužích rozbředlého sněhu a bahna. Celé to místo vypadalo pro podobný druh návštěvy zcela nehostinně a nepřátelsky.

 

Harry a Severus k Ginny došli společně a ona vstala, aby se s nimi přivítala. Severus si ji prohlédl. Ginny Weasleyová se moc nezměnila od té doby, co ji viděl naposledy, což bylo zhruba před rokem. Stále byla pozoruhodně krásná, třebaže se v obličeji zdála unavenější a nešťastná.

 

Ještě před rokem by se Severus cítil zděšen jen její pouhou přítomností, vlastně mýval strach už jen z připomínky toho, kým byla, ale teď ke svému překvapení zjistil, že je mu to lhostejné. Poprvé ve svém životě se odvážil věřit tomu, že nemusí o něčí náklonnost s nikým bojovat. Ten pocit mu byl cizí, ale po všech těch letech zdrženlivé osamělosti ho docela vítal.

 

Ginny Harrymu se zdrženlivým úsměvem na rtech pokývala na pozdrav.

 

„Ahoj,“ hlesl Harry. „Veselé Vánoce, Ginny.“

 

„Veselé Vánoce, Harry,“ odpověděla, ale pohledem se přesunula na Severuse a pak vykulila oči, když ho poznala. „Profesore?“ oslovila ho nejistě.

 

„Obávám se, že ten titul již není platný, Ginny,“ vyjádřil se Severus vyrovnaně.

 

„Dobře,“ odpověděla a stále na něj po očku pokukovala. „Jak bych vám měla říkat?“

 

„Mé jméno by bylo postačující,“ nabídl jí s drobným pousmáním.

 

Trochu nervózně přikývla a pak s řečeným: „No tak už běž, Harry,“ pobídla Harryho Alovým směrem.

 

„Dík,“ odvětil Harry a zamířil na hřiště, kde na něj Al s obezřetným výrazem na tváři čekal.

 

Severus je oba pozoroval. Harry si přidřepl na zem vedle Ala a pak spolu otec a syn několik minut potichu rozmlouvali. Nebo spíš – Harry mluvil a Al nedůvěřivě poslouchal. Z chlapcova postoje vyzařovala plachost a nejistota, jako by očekával, že ho Harry každým okamžikem začne mlátit.

 

„Užil jste si pěkné svátky?“ vyhrkla Ginny náhle.

 

„Hmm?“ Severus její pokus o nezávaznou konverzaci překvapil. „Ano. Vy?“

 

„Ano.“

 

Následovala další trapná chvilka, zatímco Severus pozoroval ty dva na hřišti a Ginny studovala Severuse, teď se zcela neskrývanou nedůvěrou.

 

„Proč jste tady?“ dožadovala se s bezcitnou upřímností, jakou si u ní pamatoval.

 

„Harry chtěl, abych se seznámil s Alem,“ odpověděl Severus neutrálně.

 

Lehce přikývla a pak se odmlčela. Chvíli se dívali, jak Harry přemluvil Ala, aby se nechal pohoupat. Al vylezl na houpačku a Harry ho začal pomalu houpat a chlapec na moment vypadal, že se mu to líbí.

 

„S dětmi mu to jde,“ podotkl Severus.

 

„Ano,“ souhlasila Ginny mimovolně, aniž by je přestala sledovat.

 

Severus byl na pár vteřin v pokušení ještě něco dodat, třeba navrhnout, aby Harry s Alem trávil víc času, ale napjatý výraz na její tváři ho dovedl k přesvědčení, že je od něj na podobná vyjádření moc brzy.

 

V tu chvíli se na něj Harry z druhé strany hřiště ohlédl a zamával na něj.

 

„Severusi! Pojď sem k nám,“ zvolal nadšeně. „Je to legrace!“

 

Ginny vedle něj ztuhla tak, že to bylo téměř hmatatelné.

 

„Děje se něco, Ginny?“ zeptal se jí Severus.

 

Jenže ona zavrtěla hlavou a skoro obvyklým hlasem odvětila: „Ne. Všechno je v pořádku.“

 

Potichu si povzdechl. Nebylo to ani zdaleka v pořádku, ale on do toho nechtěl zbytečně šťourat. Pomalu se přesouval ke hřišti a celou tu dobu na svých zádech cítil její upřený pohled.

 

Al byl ještě stále na houpačce, komíhal nohama ve vzduchu a díval se dolů.

 

„Hej, Severusi!“ zvolal Harry zvesela a vtiskl Alovi na vršek hlavy polibek. Chlapec otcovou důvěrností lehce ztuhl. „Ale, chtěl bych ti představit Severuse Snapea.“

 

„Ahoj, Ale,“ řekl Severus s drobným pousmáním.

 

Chlapec k němu pozvedl oči a něco jako poznání prokmitlo jeho pohledem. Najednou jeho tvář získala výraz čirého teroru.

 

Chlapec seskočil z houpačky a upadl na zem. Harry mu přispěchal na pomoc, ale Al jeho ruku odstrčil. Chlapcovy oči zůstaly zafixované na Severusovi, studovaly jeho tvář. Jakmile Severus rozpoznal, že to, co na něm vidí, je strach, ustoupil o krok dozadu, aby mu dal trochu prostoru, a chlapec se spěšně postavil. A pak, když otevřel ústa, zasyčel něco v hadím jazyce, něco rozčileného a zcela jistě namířeného na Severuse.

 

„Ale!“ vyjekl Harry, „Co….“

 

Další zasyčení v hadím jazyce a pak byl Al pryč, rozběhl se z hřiště ven. Ale neběžel ke své matce, on prostě uháněl pryč od Severuse tak rychle, jak jen mohl. Harry se rozběhl za ním a brzy ho chytil.

 

Ginny k nim rovněž vyběhla a tentokrát Al přispěchal za ní, chytil se jí oběma rukama a tvář zanořil do jejího kabátu.

 

„Co se stalo?“ dožadovala se Ginny příkře se zlostným pohledem namířeným na Harryho i Severuse.

 

„Stalo se to, Ginny,“ prohlásil Harry téměř poklidným tónem hlasu, „že můj syn mluví hadím jazykem.“

 

Severus si všiml, že se na její tváři neobjevila překvapení, a Harry si toho zřejmě povšiml rovněž.

 

„Ty´s věděla, že to dokáže a nikdy ses neobtěžovala mi to říct?“ vyplivl jejím směrem zahořkle.

 

„Protože jsem věděla, že budeš reagovat nepřiměřeně,“ bránila se a položila ruku Alovi na rameno.

 

„To není fér, Ginny,“ protestoval Harry. „Nemáš žádné právo mi něco takového zatajovat! Ne po všem, co se stalo…“

 

Ginny nebezpečně přimhouřila oči a výraz na její tváři nabral drsnosti a nepřívětivosti.

 

„Ty ze sebe budeš navždycky dělat oběť, že, Harry,“ procedila chladně a s podtónem opovržení.

 

Harrymu se vytratila všechna barva z tváře, ale než mohl odpovědět něco jedovatého, Severus zasáhl, položil mu ruku na rameno a zavrtěl hlavou. Harry se po chvíli uklidnil a Ginny rovněž.

 

„Tady jsme skončili,“ prohlásila pak pevně. „Beru Ala domů. A Harry – příště, až si zase někoho přivedeš, možná by neškodilo varovat předem.“ Pak se otočila na patě a vyrazila z hřiště s Alem, který se jí držel, jako by na tom závisel jeho život.

 

Severus přesunul svou pozornost na Harryho. Byl bílý jako stěna a vypadal, jakoby zamrzl na místě, zatímco sledoval, jak Ginny odchází a odvádí jejich syna. Když mu zmizeli z dohledu, sesunul se na lavičku a tupě zíral do země.

 

Severus si dřepl na zem vedle něj a vzal Harryho ruce do dlaní. Harry to nepřítomně dovolil, ale ten prázdný, šokovaný výraz na jeho tváři se nezměnil.

 

Byli tu sami, a i kdyby nebyli, Severusovi by to asi v tom okamžiku bylo jedno. Klekl si před něj a vtiskl mu tvář do klína, zatímco ho oběma rukama objal – gesto, které Harrymu vždycky přišlo utěšující a uklidňující. Harry se v okamžiku překlonil a se vzlykem mu zanořil hlavu do vlasů.

 

„Znovu ten Raddleův prach… Severusi… co jsem to provedl? Co mě to jen posedlo, že jsem měl dítě?“ naříkal. „Nikdy jsem neměl… Věděl jsem, že je se mnou něco špatně, ale stejně jsem na to nedbal a prostě jsem to udělal!“

 

„Bude to v pořádku,“ promlouval k němu Severus tiše a se vší sebedůvěrou, kterou dokázal nashromáždit.

 

Harry vydal další přidušený vzlyk a přitiskl své rty Severusovi na čelo. „Přál bych si tomu věřit,“ zašeptal. „Ale… víš, ty první dva roky jsem míval noční můry. Budíval jsem se a v ty první okamžiky jsem si nemohl vzpomenout, co jsem… děsil jsem se toho, že usnu, protože jsem se bál, že se vzbudím jako někdo jiný… Ale tohle? Tohle je ještě horší…“

 

„Není to horší,“ odpověděl Severus neúprosně. „Harry, poslouchej mě, prosím. Nějak se to vyřeší.“

 

Druhý muž neodpověděl, jen v jeho objetí ztuhl. Severus takovou fyzickou reakci znal z vlastní zkušenosti – takhle reagoval někdo, koho zaplavily vzpomínky z minulosti a on jen bezmocně snášel jejích útok a doufal, že to nějak přežije.

 

Severus zvolna vstal a sevřel Harrymu rameno.

 

„Pojďme odsud,“ vyzval ho měkce. „Projděme se. Vyčistí ti to myšlenky.“

 

Harry ale znaveně zavrtěl hlavou.

 

„No tak,“ trval na svém Severus. „Důvěřuj mi. Pomůže ti to. Pojďme udělat něco normálního.“

 

„Něco normálního?“ zopakoval Harry nevesele.

 

„Co kdybychom se svezli metrem?“ nabídl mu Severus. „Dali si kávu? Prošli se? Cokoliv?“

 

„Proč…“ zašeptal Harry a vlastně to ani nebyla otázka, jen čirá bezmoc, jak se Severus domníval.

 

„Protože se potřebuješ uklidnit a pročistit si hlavu, abys to všechno mohl začít řešit,“ odvětil Severus uvážlivě.

 

A na to Harry neochotně vstal a nechal se vyvést z parku pryč.

 

 

Despair by natalliel

 

K této kapitole náleží obrázek "Despair" by Natalliel ˇ- ráda bych připojila i odkaz, ale prostě ho nemůžu najít, i kdyý vím, že na deviantartu byl...

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Komentáře   

 
0 # wera 2017-01-18 14:24
Tušila jsem,že je ještě brzy na to,aby všechno bylo jenom krásné. Tady se zřejmě objevil ten problém.Harry měl Albuse v době,kdy v sobě měl část duše Voldemorta a tím na něho kousíček také přenesl. Teď je to hadí řeč,co to bude za chvíli.Harry si to asi uvědomil,proto taková reakce. Ještěže má u sebe Severuse. Díky moc za(sice kratší)kapitolu ,byla skvělá. Doufám,že další bude brzy.!!! :roll:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2017-01-19 08:55
Ano, ano, dosáhli jsme další části zápletky, která nás teď trochu potrápí.
Děkuji za komentář a věrnost! ;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Abequa 2017-01-19 20:57
Věřím že ti dva to všechno spolu nějak zvládnou... :)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Tesska 2017-02-05 20:40
No, v provom rade som strašne rada, že som tu zavítala po dlhšom čase a v druhom - že poviedka pokračuje!!! :lol: Musím sa vrátiť, kde som prestala a dohnať zameškané! Teším sa! :P :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

   

Fanpolis

 

Hledáte informace o webech, autorech, jejich dílech? Chcete vědět, co znamenají jednotlivé pojmy z fanouškovského světa? Čtěte, zapojte se, doplňujte... pomoci můžete i vy;-)

 

Fanpolis

Skupina Fanpolis na Facebooku

   

openslash

 

Otevřená facebooková skupina zabývající se slashem.

TJCL

Johnlock conspiraci skupina.

   

Statistiky

Návštěvníci
883
Články
1293
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
2269827
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz