Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach 55

Hodnocení uživatelů:  / 5
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

Ashes

ASHES OF ARMAGEDDON – ZKÁZONOSNÝ PRACH

Kniha druhá – Prázdnota

Autor: Emily Waters; Překlad: Patoložka; bez beta-readu

http://www.hpfandom.net/eff/viewstory.php?sid=28048

Angst/Tragedy, Drama, Mystery/Suspense, Hurt/Comfort

18+!!!

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Emily Waters, czech translation was created by Patolozka.

PP: Takže... toto je poslední kapitola před začátkem dalšího roku. Ne, že bych vás chtěla ochudit o další posun vztahů během Vánoc, ale jak uvidíte v další roce, opravdu váš ušetřím netrpělivého vyčkávání během svátků;-) Od prvního prosince by měla začít vycházet moje drobná povídka a poběží celé tři týdny až do Štědrého dne. Snad se vám bude líbit;-)

 

ooOoo

 

 

 

Kapitola 56 - Přestávka

 

Po tom večeru Severus neotálel. A když se o pár dnů později objevil se štosem knih a hromadou oblečení v rukách, Harry se celý rozzářil – jinak se to ani nedalo popsat.

 

Čas plynul a Severus žasl, jak snadné a nenucené to všechno mezi nimi bylo. Po všech těch letech by mělo být obtížné probouzet se každé ráno vedle jiné osoby, ale přesto to bylo tak snadné jako zvyknout si na dýchání poté, co se člověk bezmála utopil. Harry s ním o tom moc nemluvil, ale podle nadšené tváře, kterou vídal každé ráno, Severus věděl, že se cítí stejně.

 

I přes očividné rozdílnosti zjistili, že existuje dost věcí, které mohli dělat společně každý den. Někdy hráli šachy, jindy četli knihy o magických zvířatech anebo se procházeli po ostrově, aby prozkoumali každičkou jeho část. Severus občas odešel na jednu nebo dvě noci na Tkalcovskou ulici, ale jak měsíce plynuly, začal si uvědomovat, že svůj dům už nepovažuje za svůj jediný domov. Nějak totiž začal o Harryho ostrově smýšlet jako o svém dalším domově.

 

A třebaže byl Severusův život teď skoro jako ráj, pamatoval si dobu předtím a čas od času i tak sklouznul do deprese. Harry ho však nikdy nenechal setrvávat v nešťastném tichu moc dlouho. Kdykoliv si všiml, že se Severus stáhl do sebe a začal být nevrlý, vzal ho na mys, kde přebývali kokatrisové a spolu tam pak posedávali v trávě a sledovali ty tvory.

 

Týdny a měsíce šly dál a kokatrisové začali být odvážnější. Prozkoumávali své území, skotačili v trávě a dokonce se i honili s opatrnou hravostí. Čtyři měsíce po začátku svého pobytu na ostrově se kokatrisové rozhodli, že se znovu pokusí o setkání s lidmi, kteří je pozorovali. Jeden z kokatrisů se k oběma čarodějům váhavě vydal a pak se nahnul k Severusově ruce, až spočíval hlavou v jeho dlani.

 

„Myslím, že tě mají rádi,“ pověděl mu Harry. „Brzy tě budou pronásledovat v celém houfu.“

 

Severus se do Harryho zabodnul pohledem, takový prostořeký nesmysl ho vůbec nepobavil, jenže o několik týdnů později si uvědomil, že měl mladší muž pravdu. Z nějakého podivného, nepochopitelného důvodu ho totiž ti kokatrisové měli rádi. Kdykoliv se sám osamoceně potuloval po ostrově, následovalo ho tři i více těch zvířat, jako by pro ně byl rodičem. Obyčejného člověka by to asi podráždilo, ale on zjistil, že mu ti starobylí tvorové nevadí.

 

Stále se nerozmnožovali, ale jejich pokrok alespoň podle Severuse byl pozoruhodný a on se vůbec neobával, že by se Remusin nestal zábavným předělem v historii lektvarů. Jednoho dne bude léčba vytvořena. A jak řekl Harrymu - vlkodlaci už čekali tisíc let, mohou počkat ještě dva nebo tři další, pokud to vůbec bude trvat tak dlouho.

 

Nadešel prosinec a s ním i pozvání pro ně dva od Rona a Hermiony, aby se připojili k jejich rodině na Vánoce.

 

„Co si o tom myslíš?“ zeptal se ho Harry. „Už je to nějaká doba, co jsem s nimi strávil svátky. Mohlo by to být fajn.“

 

„Nějaká doba?“ vyzval ho Severus překvapeně.

 

„Byl jsem u nich docela často, jen ne na svátky,“ odpověděl Harry obezřetně. „Než jsme se zase začali… stýkat… všichni jsme si říkali, že bude lepší, když se nebudu o svátcích motat kolem, abys…. Abys tam mohl přijít, kdykoliv chtěl, a necítil se přitom jako zahnaný do rohu,“ vysvětlil mu to.

 

Severus zaraženě hleděl na milovanou tvář a poprvé plně docenil míru obětování, kterou Harry učinil, aby mu dal prostor a nekřižoval vztahy, které se Severus pokoušel vybudovat.

 

„A co jsi dělal o svátcích? Vysedával jsi v Godrikově Dole a trucoval?“ zeptal se Severus zahořkle.

 

Harry se usmál. „Většinou jsem se spíjel do němoty s Lenkou Láskorádovou a nechával ji se vyplakat na mém rameni,“ odpověděl Harry. „Neville jí pořád moc chybí… i po všech těch letech.“

 

„A on o tom ví?“ zajímal se Severus okamžitě.

 

„Myslím, že na tom nesejde. Podle toho, jak to vidím, žije stejně většinou sám. Myslím, že ty s Ginny jste jediní blízcí přátelé, které má.“

 

„Myslíš, že by byl vítán u…“

 

Nemusel ani dokončit větu.

 

„Vím, že by byl,“ odpověděl Harry přesvědčeně. „Myslíš, že bys ho mohl přemluvit, aby se k nám na svátky přidal?“

 

Severus byl překvapený i potěšený zároveň, že mu nedalo ani mnoho práce Nevilla postrčit, aby se k nim připojil.

 

Štědrý večer strávili tak, že je Hugo neustále prosil, aby své dárky mohl otevřít brzy, zatímco Neville a Ron dělali, co mohli, aby odvedli jeho pozornost, Hermiona vařila jako divá a do toho se zastavili Hermionini rodiče a stejně tak i Molly s Arthurem Weasleyovi, aby jim popřáli hezké svátky. Nakonec bylo toho zmatku trochu moc a Severus se opatrně odebral do pokoje pro hosty a usadil se na posteli.

 

Překvapilo ho, jak pohodlně se v té malé místnosti cítil. Přinášela plno vzpomínek, a třebaže asi nebyly úplně šťastné, byly to vzpomínky plné přijetí a lidských vztahů. Prozkoumal místnost pomalu pohledem, aby docenil drobnosti, které vždy dříve považoval za dané. Barvy v místnosti byly změněny před dvěma lety, aby připomínaly ty ve Tkalcovské ulici – požili tmavší, zemitější, hřejivé tóny, které měl rád. Na malé polici ležely knihy z oblasti lektvarů a temné magie. Na stěně visela reprodukce kresby uhlem, o které Severus nyní věděl, že je jednou z kreseb Victora Huga. Za poslední tři roky se Severus nikdy nezamyslel nad těmito drobnostmi, ani jednou, ale teď… jejich tichý vzkaz byl nezpochybnitelný.

 

Tohle byl rovněž jeho domov.

 

Ze vzpomínek ho vytrhlo váhavé zaklepání na dveře.

 

„Ano?“ vyzval příchozího. A pak Harry vstoupil a usadil se na židli vedle postele.

 

„Příliš hluku,“ postěžoval si jen napůl doopravdy. „Mám zahlcené všechny smysly.“

 

„Vskutku,“ souhlasil Severus.

 

„Hugo je jako uzlík energie,“ pokračoval Harry mimovolně. „V Bradavicích z něj bude postrach, až se tam za ty tři roky dostane.“

 

„Nemůže být horší než ty,“ odvětil Severus pochmurně. Stále měl ještě v živé paměti dřívější nerozvážnosti, které tropilo jejich trio, až na to, že ty vzpomínky již nevyvolávaly podrážděnost a frustraci jako dříve. Když něco… byly spíš zábavné, jak si v duchu pomyslel.

 

Harry se ušklíbl. „To asi ne,“ připustil a pak váhavě dodal: „Severusi, říkal jsem si, zda bys… Zítra se budu moct tak na dvě hodiny setkat s Alem a tak jsem si myslel, jestli by ses ke mně nechtěl připojit?“

 

Severus na něj hleděl s neskrývaným překvapením.

 

„Musí si dříve nebo později zvyknout na to, že jsi trvalou součástí mého života,“ vysvětlil Harry. „Chtěl bych, aby tě začal poznávat.“

 

Trvalou součástí.

 

Ještě před rokem by se takovému smýšlení vysmál, ale teď si nemohl pomoci, aby se nepousmál.

 

„Skvělé,“ odpověděl na to Harry.

 

Severus na něj pohlédl s pobavením. „Měl by ses stydět, Harry. Chceš dítěti způsobovat takové trauma tím, že ho budeš nutit seznámit se s někým mé povahy?“

 

„No, mnoho z nás bylo tvojí povaze vystaveno po dobu několika let a přesto jsme se vyvedli celkem dobře, nemyslíš?“ vyzval ho se škádlivým úšklebkem.

 

„To je vysoce diskutabilní,“ odvětil Severus vážným tónem, čímž u Harryho vyvolal smích.

 

Zbytek večera uběhl až moc rychle. Hugo vytáhl své kousající puzzle a díval se, jak se s ním Harry páře a snažím se dát hrad dohromady, zatímco pokaždé dostane kousanec. Nakonec Harry zavrtěl hlavou a znechuceně si povzdechl: „Vzdávám to. Ta věc mě nesnáší.“

 

Hugo obrátil oči v sloup. „Žádná výdrž.“

 

Severus se zachechtal a vzal osočený dílek puzzle Harrymu z ruky. „Některé dílky se zdají těžší než jiné,“ podotkl automatiky. Staré návyky vypěstované lety vyzvědačství se špatně odnaučují a i po tom všem si Severus stále všímal a pamatoval každičký detail ze svého okolí, dokonce i v rámci rodiny.

 

„Jo,“ procedil Harry škodolibě, „to bude asi vší tou krví, kterou saje ze svých bývalých obětí.“ Díky čemuž se Hugo začal potěšeně smát.

 

Nakonec se všichni vytratili do postelí. V určité chvíli se objevily rozpaky, to když Neville pohodil svou deku a polštář na pohovku v obývacím pokoji a popřál Severusovi s Harrym dobrou noc. Několik minut tam jen tak bez řečí stáli, dokud Severus neodešel do hostinského pokoje.

 

Jakmile byl z dohledu, Neville konečně prolomil mlčení a tiše pronesl: „Koukni, Harry, ohledně toho všeho…“ Hlas se mu vytratil, jako by nevěděl, jak přesně dokončit započatou větu.

 

„Jo?“ vyzval ho Harry obezřetně.

 

„Už je to rok a tys ani jednou neporušil vaši úmluvu,“ podotkl Neville a zněl při tom dost rozpačitě.

 

„Co tím chceš říct?“ zeptal se ho Harry.

 

„Chci tím říct, že se mě nemusíš obávat,“ odpověděl Neville tiše. „Možná tomu, co je mezi vámi, nerozumím, ale… zřejmě to nějak funguje.“

 

Harry vypadal na minutu nebo dvě, jako by mu někdo sebral vítr z plachet.

 

„Dík, Neville,“ pronesl nakonec, než se milostivě také odebral do postele.

 

ooOoo

 

Na Boží Hod ráno po snídani Hermiona s Ronem vzali Huga do Doupěte. Neville také odešel a všichni se dohodli, že se sejdou v pět odpoledne, až se Harry se Severusem vrátí z návštěvy Albuse.

 

Čas se nachýlil a Harry si začal oblékat kabát. Když se Severus připojil, Harry zvedl ruku k jeho límci a zapnul mu kabát, zatímco Severus se napůl mračil a napůl ušklíbal nad tím sentimentálním gestem.

 

„Pojď se mnou,“ vyzval ho Harry, dotkl se jeho lokte a navedl ho koupelny pro hosty.

 

Zastavili se před velkým zrcadlem.

 

„Co vidíš?“ zeptal se.

 

Severus se váhavě podíval na jejich odraz. Harry měl ruku kolem jeho pasu. Dobře věděl, jaká by byla jeho odpověď před rokem. Viděl by jen starého, utrápeného, ošklivého muže s mladým milencem, který ho z nějakého podivného důvodu rozmazluje. Ale teď, když pohlédl na svou vlastní tvář a Harryho blažený výraz, uviděl něco jiného. Něco obyčejného a lidského.

 

Všechno, co viděl, byli dva zamilovaní lidé.

 

„Vidím dva lidi, kteří přijdou pozdě, pokud se budou dál oddávat takovým narcistickým hloupostem,“ odfrkl si s těžkým sarkasmem.

 

Harry se s potěšením zasmál a sevřel Severuse ještě těsněji kolem pasu. „Pak bychom raději měli jít,“ řekl mu.

 

A pak společně opustili dům Hermiony a Rona a zamířili do Finsbury parku.

 

 

Komentáře   

 
0 # Mia 2016-11-25 13:12
Harry je šťastný, Severus spokojený - to je dobrý začátek, za čas určitě zjistí, že je vlastně také už dlouho šťastný...Vánoc e jsou určitě čas na malou bilanci, kdy se člověk může dobrat k tomu, co vlastně má, co se mu povedlo a navíc mnohdy zjistí, kolika lidem na něm záleží. Toto mě potkalo zrovna dneska,v den mých kulatinek (děkuji srdečně předem za případná blahopřání :D ), tato kapitola byla jako příjemné překvapení a třešnička na dortu. Bylo v ní všechno, co mám ráda - rodinka Rona a Hermiony, hezky se rozvíjející vztah Harry-Severus, moji oblíbení kokatrisové, kteří zřejmě budou i oblíbenci Severuse - hurá, budeme mít něco společného! Díky Pat za kapitolu, už se těším po Vánocích na další, ještěže se nám to čekání zpestří, tak ať jsou pro Tebe i ostatní krásné!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2016-11-26 20:30
Tak to jsem ráda, že se kapitola líbila a že ti spestřila narozeninový den;-) A děkuji moc za přání a za komentář, moc mě potěšil. :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # wera 2016-11-26 15:21
Co víc si pro ty dva přát. Obyčejný spokojený život. Jsou zamilovaní,to jim moc přeju. A co jim přeju ještě víc,aby se už nikdy neobjevila vzpomínka na to,co musel Severus prožít. Ale povídka ještě nekončí,tak jsem moc zvědavá,co nás ještě čeká.A ještě víc jsem zvědavá na povídku,kterou nám slibuješ.Velký dík a moc se těším!!!!! :roll:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2016-11-26 20:37
Jo, myslím, že to byla další z povedených kapitol;-)
Tak snad nebudeš z nové povídky zklamaná. Právě ji dopisuju, ale už zbývá jen posledních pár částí, takže to určitě do publikování stihnu ;-)
Děkuji moc za komentář :lol:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # hishito 2016-11-29 19:42
Zajímá mě, jak to dopadne s Albusem, jestli se jich bude pořád bát. A taky co řekne Ginny, až příjdou spolu.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2016-11-30 17:17
A to jsou přesně ty správné otázky! Díky za ně a za komentář;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Avalon 2017-01-12 13:02
Nádhera. Jsem za ně oba, ale hlavně za Severuse, šťastná. Skutečně si už zaslouží klid a spoustu lásky.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1006
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
2502547
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz