Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach 53

Hodnocení uživatelů:  / 9
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

Ashes

ASHES OF ARMAGEDDON – ZKÁZONOSNÝ PRACH

Kniha druhá – Prázdnota

Autor: Emily Waters; Překlad: Patoložka; bez beta-readu

http://www.hpfandom.net/eff/viewstory.php?sid=28048

Angst/Tragedy, Drama, Mystery/Suspense, Hurt/Comfort

18+!!!

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Emily Waters, czech translation was created by Patolozka.

PP: Nějak se mi sem omylem povedlo překopírovat výžblept z minulé kapitoly, pardon. Pokud to půjde, ráda bych kapitoly vydávala ve čtvrtek. Teď půjdou ještě dvě do konce listopadu a pak možná tu jízdu posuneme na začátek roku, protože - a to mi věřte - další část jízda opravdu tak nějak bude;-) A mezitím se nebojte, snad vás zabavím a sama se pokusím nastřídat dost kapitol dopředu, abychom to třeba mohli i trochu uspíšit, pokud se zadaří.;-)

 

ooOoo

 

Kapitola 53 – Rovnováha

 

Možná by ten kousek papíru se vzájemně odsouhlasenými sliby neměl změnit mnoho ohledně Severusova vnímání jeho spojení s Harrym, ale jak plynul další týden, uvědomil si, že toho změnil opravdu hodně. Všechna ta děsuplná nejistota a stísněné pocity, které z jejich vztahu měl, se začaly rozpouštět, až se nakonec neprojevovaly vůbec.

 

Během následujícího týdny se u něj znovu vynořily na povrch staré sny a vzpomínky, ale tentokrát je nedoprovázel stud nebo odpor k sobě sama. Nikdy si nepomyslel, že by mohl snít o tom, jak klečí před svým pánem a vyhřívá se v jeho náklonnosti, aniž by k sobě během těch snů cítil odpor nebo zášť.

 

A opravdu, přemítal Severus sám v sobě, byl vskutku tak zlomený, tak zničený? Harry s ním sdílel své nejistoty i sny a podle toho, jak to znělo, se zdálo, že byly v základu podobné těm jeho, pokud ne v obsahu. Protože i když je oba ovlivnilo jejich otrocké pouto a zkušenosti z minulosti, ve svých snech a během probuzení byli oba jen lidskou bytostí, nic víc a nic méně.

 

Už se neobával dalších návštěv, ani nepřemítal, jestli bude nebo nebude vítán.

 

Když přišel na ostrov dalšího týdne, přivítal ho Harry stejně nadšeně jako vždycky. Severus byl stále ještě uvězněn v jeho objetí, a když se rozhlédl po domku a všiml si malého ruksaku a turistické hole uložených u dveří.

 

„O co tu jde?“ zeptal se okamžitě a než stihl Harry otevřít pusu k protestu, dodal. „A předtím než něco řekneš, měl bych ti připomenout, že dle úmluvy by nebylo dobré lhát. Pokud porušíš podmínky úmluvy, Neville Longbottom bude na takové jednání okamžitě upozorněn.“

 

Harry sebou trhnul a zamumlal si něco sprostého pod fousy.

 

„Takže, abychom se vyhnuli krveprolití, rád bych tě vybídl, abys mluvil pravdu,“ dodal Severus se samolibým úšklebkem.

 

„Tak dobře!“ vyplivl Harry vzdorovitě. „Za pár dní jsem se chtěl vydat na túru na mys, abych se podíval, jak se daří kokatrisům.“

 

„Na túru? Proč na túru? Proč se tam nepřemístit?“ vyzval ho Severus bezodkladně.

 

„Pamatuješ si svá slova o tom, že jsou citliví na magii?“ zeptal se Harry a Severus přikývl, ochotný ho vyslechnout. „No, tak pokaždé, když jsem se tam tento týden přemístil, tak okamžitě zmizeli. Vydal jsem se tam dokonce i před dvěma dny a i tak si drželi odstup. Myslím, že cítili mou hůlku.“

 

„A co z toho se za pár dnů změní?“ zeptal se Severus logicky.

 

Harry odvrátil pohled a neřekl ani slovo.

 

„Tys úplně přišel o rozum,“ pokáral ho příkře. „Hodláš se vydat na území jedovatých, divokých a rozzuřených tvorů bez hůlky v ruce?“

 

Harry pokrčil rameny. „Stejně s nimi dřív nebo později budu potřebovat přijít do kontaktu a vytvořit s nimi spojení. Myslel jsem, že by bylo nejlepší, kdybych nečekal, až zcela zdivočí.“

 

Severus hluboce zamyšleně přikývl. Musí s těmi zvířaty vytvořit nějaký vztah, pokud mají v budoucnu doufat, že by od nich bez násilí mohli získávat jejich jed. A přesto, samotná myšlenka, že Harry půjde na území kokatrisů bez hůlky či jakékoliv ochrany, mu způsobovala pocity nevolnosti.

 

„Tak dobře. Ale provedeme to spolu,“ prohlásil Severus. „Jak dlouho potrvá se tam pěšky dostat?“

 

„Až tam je to devět kilometrů,“ odpověděl Harry a hleděl na něj poněkud nejistě. „Ale… byl bych radši, kdybys se mnou nešel.“

 

„A to z jakého důvodu?“ vyzval ho Severus ostrým a nepřátelským tónem hlasu. „Protože jsem nějaká křehká traumatizovaná oběť, kterou je nutné držet v izolované bublině?“

 

Harry mu věnoval temný pohled. „Vlastně ne,“ odvětil příkře, „váhám jen proto, že jsi paličatý bastard.“

 

Severus se potichu zasmál. Jejich vztah definitivně nabral nové obrátky, když se dokázali dokonce i otevřeně napadat, aniž by navzájem ranily své city.

 

„Koukni,“ řekl Harry o něco smířlivěji, „ty máš pro svou tvrdohlavost dobré důvody, protože máš ve většině případů pravdu. Ale… tohle je jiné. Když přijde na kouzelné tvory, odborník jsem tady já. Pokud se rozhodneš se mnou jít, budeš mi muset věřit a nechat mě dělat věci po mém, i kdyby to šlo proti tvému vlastnímu přesvědčení.“

 

Severus sebou lehce trhnul nad Harryho vážným tónem. „Nemáš je v úmyslu nějak zranit, že ne?“ zeptal se tiše.

 

„A jak? Holýma rukama?“ podivil se Harry pobaveně. „Ne, zapamatoval jsem si několik vět z hadího jazyka. Pokusím se s nimi komunikovat a nastolit vzájemné porozumění.“

 

„A pokud to nebude fungovat?“ zeptal se Severus zahořkle.

 

Harry se bezstarostně zakřenil. „Pak budeme oba zdrhat jak o život a zkusíme to znova další týden.“

 

Severus unaveně potřásl hlavou. „Ty jsi šílenec. Naprostý šílenec.“

 

„A ty máš v rukávu zřejmě nějaký lepší nápad, že?“

 

Severus pokrčil rameny. Musel připustit, že neměl. Na okamžik měl nutkání navrhnout, aby to celé vzdali, ale ta zvířata už zde byla a jejich cíl byl bezmála na dosah, takže byl ochotný to zkusit.“

 

„Tak to zkusíme,“ zamumlal. „Ale mohu něco navrhnout?“

 

„Jistě. Co?“

 

„Co kdybychom se přemístili alespoň tak na vzdálenost jednoho a půl kilometru od jejich území, nechali tam hůlky a zbytek vzdálenosti došli? Takhle bychom museli překonávat jen jeden a půl kilometru, než se dostaneme k hůlkám, namísto nějakých devíti.“

 

Harry přikývl. „Skvěle. Kdy to chceš zkusit podniknout?“

 

„Není lepší chvíle než teď,“ odpověděl Severus suše.

 

A přesně to udělali – přemístili se na místo vzdálené asi kilometr a půl od mysu a schovali své hůlky pod velkým nápadným kamenem.

 

„Hlavně si pamatuj, kde jsme ty hůlky nechali,“ prohlásil Harry pobaveně, než se v družném tichu vydali na zbytek cesty. Harry šel první a vedl. Severus ho následoval a jen sotva dokázal vnímat, co se to tu děje.

 

Všechno tohle, jak si mimoděk pomyslel, bylo pro něj. To, že sem přemístili ty tvory, to, že se jim Harry věnoval, to, že riskoval, aby je zkrotil a aby mu pomohl získat od nich přísady pro Remusin. A Severus si musel připustit, že to nebylo o nějaké vině či pokusu o odčinění. Stále si uchovali své vzpomínky, samozřejmě, že ano, oba dva se, jak to jen bylo v lidských silách, přenesli přes obviňování sebe navzájem i sebe a znovu začali s čistým štítem.

 

Než vstoupili na louku, zastavili se a Severus se natáhl pro Harryho ruku.

 

Harry okamžitě zarazil a otočil se, aby mu byl tváří v tvář.

 

„Co se děje, Severusi?“ zeptal se ho jemně.

 

„Nedělej to,“ požádal ho Severus tiše. „Je to příliš nebezpečné…“

 

„A co celá ta úžasná léčba Lykantropie?“ vyzval ho Harry s potměšilým úsměvem.

 

Severus zavrtěl hlavou. „Harry, na tom mi opravdu neseje. K čertu s tím, k čertu se všemi vlkodlaky. Nechci to udělat. Je to příliš nebezpečné.“

 

„Bude to v pořádku,“ slíbil mu Harry a objal ho kolem pasu a vtáhnul k sobě. „Věř mi, už jsem si tím prošel. Vím, co dělám.“

 

Severus m věnoval pochybovačný pohled.

 

„U hipogryfů,“ vysvětlil Harry. „Po válce jich spousta zůstalo příšerně vyděšených. Byli zmatení, rozčilení, nechápali to. A koukni na ně teď. Ten, který tě tehdy přiběhl přivítat, byl jedním z nejhorších.“

 

Severus na něj stále hleděl nepřesvědčeně a pak zavrtěl hlavou.

 

„Jestli se tak moc bojíš, pak se vrátíme,“ nechal se Harry nakonec obměkčit. „Nechci tě nervovat.“

 

„Jen abys to, až se vrátím do Londýna, zkusil na vlastní pěst?“ vyzval ho Severus.

 

Mladší muž si povzdechl a připustil: „Jo, zkusil bych to pak na vlastní pěst.“

 

„V tom případě to uděláme spolu,“ prohlásil Severus a v jeho hlase zazněla konečnost jeho rozhodnutí.

 

Harry mu položil ruku na předloktí. „Dobře,“ řekl, „ale chci, abys mi slíbil, že se budeš prostě jen dívat a čekat. Nebudeš zasahovat. Ani se nehni. Nech to na mě. Ano?“

 

Severus sebou trhnul, Harryho slova zněla totiž daleko vážněji, než jak je možná zamýšlel.

 

„Slib mi to,“ naléhal Harry neústupně.

 

„Dobře. Slibuji,“ vyštěkl Severus a zůstal stát, když od něj Harry odešel a usadil se doprostřed louky.

 

Dlouhou dobu Harry prostě jen setrvával na trávě a vyčkával. Severus si nebyl jistý, jak dlouho to trvalo, ale možná i hodinu a půl, ale čas jakoby se zpomalil na úroveň šneka. Nakonec upoutalo Severusovu pozornost váhavé chrastění větviček a pak se z lesíku vyhoupl jeden kokatris a zamířil si to k Harrymu.

 

Ten přikrčený u země prostě čekal, až k němu dorazí. Zvíře zpomalilo a začalo kolem něj kroužit, lehce třáslo křídly a ocasem zuřivě trvalo ze strany na stranu. Severus ztěžka polkl a pocítil stejnou úzkost, jakou zřejmě cítil i kokatris. Tohle se mohlo pokazit a tak rychle. Harry mohl skončit vážně raněný, možná i mrtvý a to všechno jen pro možnost získat trochu té skoro ani neprobádané přísady do lektvaru. Harry k němu lehce stočil hlavu a věnoval mu uklidňující pousmání.

 

Zvíře se k němu dál přibližovalo, až nakonec stanuli Harry a kokatris tváří v tvář. Tvor na Harryho něco zasyčel. Ten otevřel ústa a odpověděl hadím jazykem. Tvor na okamžik zvážil jeho slova a pak promluvil znovu, tentokrát rozčileněji. Harry na chvíli vypadal, že nemá slov, pak po něm ale právě, když chtěl znovu promluvit, zvíře skočilo a zobákem zamířilo přímo na jeho pravé oko.

 

Harryho reakce byla okamžitá. Všechno, co učinil, bylo, že trhnul hlavou vzad, takže se tvorův zobák dostal namísto oka do kontaktu s jeho lící a zanechal na jeho tváři hrůzostrašnou zející ránu. Severus byl připraven ihned k němu vyběhnout, ale Harry nevykřikl, ani nezměnil svou pozici. Jen pozvedl pravou ruku, aby ho přiměl zůstat na místě. Severus se zarazil, když si uvědomil, že by stejně neměl šanci. Dokonce ani s Harrym po boku by holýma rukama těžko přemohli byť jen jednoho z těchto tvorů nehledě na celý tucet z nich, kdyby se ostatní rozhodli k boji připojit. Severus se jen postavil, ztuhlý na místě, bezmocný a rozlícený svou bezmocností, zatímco stále ještě krvácející Harry znovu a tentokrát naposledy promluvil na tvora v hadím jazyce.

 

Zvíře s nedůvěrou v očích ustoupilo, a pak odcupitalo zpět do lesíka. Harry se postavil na nohy a nejistě přešel k Severusovi s rukou pevně přitisknutou na pohmožděnou, krvácející tvář.

 

„Jsem v pořádku,“ ujistil ho tiše, aniž by čekal na jeho otázku. „Ale raději se vraťme do domu.“

 

Severus otevřel ústa a pak je znovu zavřel. Byl příliš vynervovaný byť na jedno vyčítavé slovo.

 

Harry se natáhl a opřel se o něj, využíval při chůzi jeho loket jako oporu a vypadal na nohách poněkud nejistě.

 

„Máš otřes mozku?“ zeptal se Severus.

 

„Asi trochu,“ odpověděl Harry, „ale nic, co by se mělo dávat vědět domů.“

 

Ke kamenu s uschovanými hůlkami došli v absolutní tichosti, Harry se o stále Severuse opíral. Když se tam dostali, Severus je přemístil do domku, usadil Harryho na židli a začal zkoumat ránu na jeho tváři. Byla hluboká a lícní kost vykazovala známky drobného tříštění, ale nebylo to nic, co by nemohlo vyléčit pár lektvarů. Severus prohledal Harryho skříňku s lektvary a několik jich vytáhl a přinutil Harryho, aby je jeden po druhém vypil, než na něj seslal léčebná kouzla. Nakonec se rána uzavřela a na Harryho tváři zbyla jen hluboká rudá linka. Aby se zabránilo zjizvení, Severus na ni ještě aplikoval Dittanyho mast.

 

„Díky,“ hlesl Harry, když bylo po všem. „Jsem rád, že jsi tady.“

 

Severus přikývl a konečně si dovolil vydechnout úlevou.

 

„Co se pokazilo?“ chtěl vědět.

 

„Eh?“ Harry na něj pohlédl zmateně. „Nic se nepokazilo. Něco takového bylo nevyhnutelné.“ Posmutněle se usmál. „Jistě sis nemyslel, že by se ke mně připlazili a dožadovali se pohlazení, že ne?“

 

Severus rezignovaně zavrtěl hlavou. Nakratinko měl naději, že by se Remusinu mohl dočkat ještě za svého života, ale ta teď, jak se zdálo, zcela pohasla.

 

„Ten tvor musí být utracen,“ prohlásil s neochotou, čímž za oba vyslovil to nepříjemné.

 

Harry se do něj zabodl pohledem neobvykle prudce. „To rozhodně ne,“ vyplivl.

 

„Zaútočil na tebe,“ vyštěkl Severus, aniž by si byl jistý, proč vůbec se o tomhle dohadují.

 

„Přesto nechápu, jak by vztahy mezi lidmi a kokatrisi vylepšilo utracení vůdce jejich stáda,“ procedil Harry s chladnou logikou, které si Severus nikdy nepomyslel, že je schopen.

 

„Chumlu,“ opravil ho Severus automaticky a pak dodal. „Je nebezpečné dovolit jim si myslet, že můžou člověku beztrestně ublížit. Musí vědět, že to dělat nesmí.“

 

Harryho výraz lehounce zjemněl. „A nemyslíš, že už to vědí?“ vyzval ho měkce. „Jsou vystrašení a rozzuření, ale nejsou hloupí. Oni vědí, že máme dost moci na to je uspat, nadopovat, uvěznit a dokonce i zabít. Tohle byl jejich způsob, jak se dozvědět, jestli mají právo žít na části této země jako ve svém útočišti, aniž by je někdo trestal. Tím, že jsem jim to neoplatil, jsem jim dokázal, že mohou.“

 

Severus mu věnoval pohled plný bolesti. „Ty jsi doopravdy očekával, že k tomu dojde?“

 

„Dovolil jsem, aby k tomu došlo,“ sdělil mu Harry otevřeně, „protože k tomu dojít muselo. Něco takového se stalo poprvé a naposled. Už se to nebude opakovat.“

 

„Jak se můžeš být tak jistý?“ naléhal na něj Severus.

 

„Protože ten kokatris viděl, že jsem rychlejší,“ odvětil Harry s pokřiveným úsměvem. „Viděl, že se kontroluju. Dovolil jsem mu, aby mě klovl, ale nenechal jsem ho, aby mi vyklovl oko, no ne?“

 

Severus znaveně zavrtěl hlavou a zamumlal: „Jsi šílený.“

 

„Pointa je v tom, že musí vzniknout rovnováha,“ hlesl Harry. „Musíme dosáhnout vyváženosti. Já jim dám, co potřebují… a oni mi možná třeba dají to, co chci já.“

 

Později toho dne večer si Harry četl u svého stolu a Severus ho přes místnost pozoroval. Uhranulo ho, jak něco tak jednoduchého, jednoduchého, jako je tohle – být s Harrymu v jedné místnosti, jen ho tak pozorovat – mohlo být tak uklidňující a utěšující.

 

Zatímco se mu Harryho dřívější slova ozývala v hlavě, vstal, zvolna přešel až k němu a postavil se vedle něj s pocitem zvláštní nervozity a nejistoty.

 

„Ahoj,“ řekl Harry, když k němu vzhlédl a usmál se.

 

Severus pohnul rty, ale nebyl si jistý, co vlastně říct. Zamyšleně si ho prohlížel. Rudá jizva na jeho tváři se již začínala ztrácet.

 

Harry se na něj podíval znepokojeně. „Co se děje?“ zašeptal. „Severusi?“

 

„Harry, já nejsem ten nejpříjemnější člověk na světě,“ hlesl se zaváháním. „Pochybuji, že ti mohu dát to, co chceš, a to dokonce i kdybych se opravdu snažil, což s největší pravděpodobností nebudu.“

 

„Eh?“ Harryho výraz se jako na zavolanou změnil ze starostlivého na zmatený.

 

„Jde o tvoje sny,“ ucedil Severus rozpačitě. „Sny o odevzdání… Dokonce, i kdybych se snažil, nemyslím si, že mi to půjde. Nemyslím si, že to bude dost.“

 

Harry na chvíli vypadal, jako by na něj někdo chrstl vědro ledové vody. Když se konečně zdálo, že se dal dohromady a promluvil, hlas se mu chvěl.

 

„Copak to nevidíš?“ dožadoval se se zoufalou naléhavostí. „Ty sám mi zcela stačíš.“

 

„Och,“ vydechl Severus s pocitem ještě větších rozpaků. Nebyl si jistý, co měl očekávat, ale tohle to nebylo.

 

Najednou se mu znovu nedostávalo slov, a protože nevěděl, co říct nebo udělat, jednoduše se sesunul na kolena před Harryho židlí a zanořil mu tvář do klína.

 

Jedna část jeho mysli křičela odporem. Na tohle byl již příliš starý, příliš starý, aby mohl takhle riskovat, i kdyby se všechen ten risk odehrával jen v jeho hlavě. Obával se zneužití, byl unavený z toho, jak ho stále někdo kontroloval, vyděšený, že ho někdo bude litovat, a styděl se možnosti, že by takové prosté gesto mohlo být odmítnuto. Poslední věc, kterou by chtěl, bylo, aby mu Harry řekl, aby vstal, nebo aby to snad ještě více zhoršilo jejich slovní výměnu.

 

Ale co bylo to, co chtěl a potřeboval? Neznal ta slova, a proto jen čekal, čekal s očima zavřenýma, zatímco tiskl svou tvář na Harryho stehna.

 

A nemusel čekat dlouho. Harry položil ruku na jeho hlavu a pohladil ho po vlasech, jen jednou, a pak sevřel jeho rameno v gestu porozumění a přijetí. A teprve pak si Severus uvědomil, že stále zadržuje dech. Zvolna vydechl, cítil se trochu, jako by měl závrať z toho tichého a věcného ujištění, kterého se mu dostalo.

 

„No,“ prohlásil Harry jemně, „já bych šel spát, co ty na co?“

 

Komentáře   

 
0 # Miki 2016-11-10 08:31
Skvělé, další dílek, moc děkuju za překlad. Je to skvělá povídka, teď už i dějově přijatelná i pro slabé povahy. :eek:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2016-11-12 19:50
Teď už možná ano, ale celkově si myslím, že je na zvážení;-) Díky za komentář.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mia 2016-11-10 10:49
Teda Pat, ty mi dáváš... :-) Tahle kapitola byla v dnešním pošmourném dni jak velká sklenice grogu - zahřála, potěšila a zanechala mě lehce omámenou :P Jednak se mi dostalo celkem dost mých oblíbených kokatrisů, jednak jsem zůstala docela paf nad Harryho vyrovnaností, přemýšlivostí a rozvahou, tedy vlastností, na které u něj nejsme příliš zvyklí :-) Severus mě potěšil svojí severusovskostí a vůbec jsem z nich měla dobrý pocit. Smlouva zřejmě plní svůj účel, snad to bude jen k dobrému i nadále. Díky moc a držím palce v další tvorbě, jde ti to moc krásně :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2016-11-12 19:52
Harryho tady mám moc ráda. On se tak strašně moc snaží. Chudák. My vidíme dominantně Severuse, ale on tedy taky vůbec nezůstal bez šrámů. Ale chopil se toho správného konce. Díky za komentář 8) :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # wera 2016-11-12 19:16
Díky moc za další kapitolu. I když poslední část kapitoly byla dost adrenalinová,má m z ní dobrý pocit.Smlouva zdá se funguje,ale je mi líto Severuse,pořád je hodně nejistý. Ještě že Harry se už dokáže chovat jako dospělý,zodpově dný chlap. Jinak po přečtení tvého komentu jsem se zatetelila blahem. Budeš přidávat,což je skvělé a snad se najde i něco nového od tebe. Budu doufat,že bude i snarry,protože něco jiného čtu opravdu jen vyjímečně. Takže velký dík a budu čekat!!!!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
+1 # Patoložka 2016-11-12 19:53
Vážně adrenalinová? Vidíš a já to tak ani neviděla. Myslím, že jsem prostě asi věřila, že Harry ví, co dělá;-)
Mno... něco se píše, drž palce, at mi to psaní jde tak dobře, jako tento týden, jsem v půlce něčeho... ano, snarry. Vracím se;-)
Děkuji moc za komentář :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1680
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3510927
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz