Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach 51

Hodnocení uživatelů:  / 7
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

Ashes

ASHES OF ARMAGEDDON – ZKÁZONOSNÝ PRACH

Kniha druhá – Prázdnota

Autor: Emily Waters; Překlad: Patoložka; bez beta-readu

http://www.hpfandom.net/eff/viewstory.php?sid=28048

Angst/Tragedy, Drama, Mystery/Suspense, Hurt/Comfort

18+!!!

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Emily Waters, czech translation was created by Patolozka.

PP: Ano, ano, já vím, trvalo to, ale teď už třeba nebude. Budeme doufat. Tak tedy... další kapitola. Budu je přidávat tak, jak ji zvládnu přeložit;-)

 

ooOoo

 

Tady jsme skončili:

Severus převzal předmět a roztrhl papír a uvnitř byla stará, vybledlá fotografie všech členů Fénixova řádu – ta fotografie, které když se jen dotkl v Godrikově Dole, dostal za to fyzický trest, že se opovážil. Znovu hleděl na jejich tváře – Moodyho, Potterových, Blacka, Lupina, Hagrida, Brumbála, Longbottomových… V jeho rukách ležel pozůstatek minulosti, který navracel staré vzpomínky, ale i poskytoval útěchu a odpuštění.

 

„Harry… to bys neměl,“ řekl nakonec, „dostal jsi ji od svého kmotra, ne?“

 

Sirius Black by se v tu chvíli obracel ve svém hrobě, kdyby nějaký měl, Severus o tom neměl pochyb. Ale pokud stejná věc napadla Harryho, nezdálo se, že by ho to trápilo.

 

„Neměl by ses s tím dělit,“ trval na svém Severus, položil obrázek zpět na stůl a třesoucí se rukou jej posunul k Harrymu.

 

Ten se však ušklíbl a vrátil jej zpět k němu. „Tak trochu jsem doufal, že nebudu muset,“ podotkl se zdánlivě nenucenou lehností, „pořád totiž tak nějak doufám, že se jednoho dne rozhodneš se mnou zůstat.“

 

 

Kapitola 51 - Úmluva

 

 

Chvíli jen tak seděli, každý hluboce zamyšlený. Stará fotografie ležela mezi nimi jako neviditelná hranice, která je oddělovala i spojovala zároveň.

 

„To bych rád,“ hlesl Severus nakonec, „být schopen jednoho dne zůstat.“

 

„Doufám, že brzy,“ odpověděl Harry okamžitě. „Ještě stále chceš tu úmluvu?“

 

Zdálo se skoro sprosté ji teď chtít, poté, co mu bylo tak rychle a snadno odpuštěno, a Severus sehnul hlavu a zahleděl se na desku stolu. Musel připustit, že stejně tu úmluvu chtěl. Jeho vnitřní obrany byly skoro zcela zničené a on vážně potřeboval nějaká vnější omezení, která by uzemňovala a ujistila ho opravdovosti jeho osobnosti.

 

„Rád bych ji vytvořil, jestli si myslíš, že to pomůže,“ vložil se do toho Harry jemně. Vzal do ruky svitek a otevřel jej. „Řekni mi, co chceš,“ pobídl ho.

 

Severus se ušklíbl. „Nevidím tu žádný brk ani inkoust.“

 

„Je to svitek speciálně vytvořený pro úmluvy,“ vysvětlil mladší muž. „Doplní se sám podle našich požadavků.“

 

„Takové svitky jsou velmi vzácné,“ podotkl Severus s drobným pousmáním. „Opravdu jsi byl důkladný.“

 

„Nechtěl jsem tě zklamat,“ odpověděl Harry tiše. „Řekni mi, co chceš, abych ti slíbil.“

 

Severus se zhluboka nadechl a pak pronesl první věc, která mu přišla na mysl.

 

„Můj cejch. Nechci, abys na mě používal sledovací kouzlo, abys odhalil moji polohu. Nikdy. Nechci být sledován jako nějaké vzpurné domácí zvíře nebo ztracená ovce.“

 

Harry sebou lehce trhnul, ale přesto přikývl. „Chápu. Co když ale nastane nějaká… opravdu naléhavá situace?“

 

Severus ho probodl pohledem. „Se vší upřímností bylo by mi úplně jedno, i kdyby celý svět pohltily plameny,“ vyštěkl, třebaže si plně uvědomoval, jak urážlivě a malicherně to znělo, ale na tom mu nezáleželo. „Ten cejch jsem vůbec neměl dostat,“ ukázal na své čelo, kde značka pod vrstvami maskovacího kouzla ležela. „Nechci, aby se používal. A tečka.“

 

Očekával, že bude následovat hádka a připravil se na ni, ale Harry prostě jen poklidně přikývl a řekl: „Máš pravdu. Souhlasím.“

 

Magický svitek se probudil k životu a sám se začal zaplňovat. Severus to sledoval s naprostou fascinací - nedokázal odtrhnout oči od toho pečlivého rukopisu, který se rozpínal na letitém svitku.

 

„Co dál?“ vyzval ho Harry.

 

„Stále tě nechci na Tkalcovské ulici, ani u svatého Munga,“ vyjádřil se Severus skoro omluvně. „Těžko se to vysvětluje…“ Vytratil se mu hlas, jako by zvažoval, jak zformulovat svou žádost, aniž by zněla necitelně.

 

„Není to tak těžké pochopit,“ převzal Harry vyrovnaně slovo a nevypadal přitom nijak dotčeně. „Obě ta místa jsou tvým teritoriem. Měl jsem si to uvědomit předtím, než jsem bez pozvání vtrhnul k tobě a do tvého domu. Potřebuješ svůj vlastní prostor bez mé přítomnosti a té neustálé připomínky otrockého pouta.“

 

Severus přikývl, povzbuzený tím, že nebyl předmětem výčitek. „Alespoň pro teď,“ dodal.

 

„Na tak dlouho, jak jen budeš chtít,“ ujistil ho Harry a svitek se sám připsal. „Co dál?“

 

„Chci, abys nezasahoval do mých osobních věcí. Zejména ne co se týče mých přátel, kariéry a mých financí. Nebudeš se do toho plést, i kdyby sis myslel, že o tom víš víc.“

 

Harry přikývl. „Samozřejmě. Co dál?“

 

Severus si niterně povzdechl. „Občas se stále děsím možnosti, že jednoho dne skončím jako bezduchá loutka Temného pána.“ Znamením zla uschovaným pod maskovacím kouzlem projelo jakoby v odpověď na jeho slova bolestivé zachvění. „Uvědomuji si, že v našem případě jsou takové obavy víceméně neopodstatněné, ale i přesto uvedu svoji nejdůležitější podmínku. Jednoduše jde o to, že mě nikdy nebudeš nutit udělat něco proti mé vůli. Pokud řeknu, že něčeho nejsem schopen, protože je mi to nepříjemné, musíš to respektovat.“

 

Harry rychle přikývl. „Souhlasím. Co ještě?“

 

„Během posledních měsíců, co se znovu vídáme, se vyhýbáš užívání mého křestního jména. Asi se tím snažíš odpoutat od počínání Temného pána, který jej používal hojně a bez svolení.“

 

„Toho jsem si nevšiml,“ hlesl Harry strnule.

 

„Já ano,“ odpověděl Severus. „Smíš ho občas začít znovu používat.“ Pak zkřivil rty lehce v opovržlivém ne až tak úsměvu. „Pokud mě však, samozřejmě, neplánuješ začít oslovovat jako mazlíčka, otroka či jinak podobně směšně.“

 

„O tom by se mi ani nesnilo,“ odfrkl si Harry suše. „Možná jsem po moci bažící megalomaniak se smrtícími tužbami, ale nikdy jsem osud nepokoušel do takové míry.“

 

Severus se přátelsky rozesmál, opravdu překvapený tím, jak lehce to až dosud šlo.

 

„Teď ty,“ řekl, „Co bys chtěl, abych ti slíbil?“

 

„Nic,“ odpověděl Harry okamžitě.“

 

Severus sebou trhnul. Veškerý pocit hřejivosti a spokojenosti, který cítil, začal slábnout a poté zmizel zcela až do naprosté prázdnoty. No, samozřejmě, že nic, pomyslel si, co by mu tak asi mohl nabídnout, co by mohlo mít nějakou hodnotu nebo snad bylo zajímavé? Stal se jen předmětem lítosti, rozmaru, byl upokojen bezpečím, zatímco sám nebyl svému partnerovi ničím zajímavým. Byl skoro připravený vstát a odejít, když tu ale na druhé straně stolu Harry ve tváři zcela zbledl.

 

„Odpusť mi,“ vydechl Harry prudce. „Řekl jsem to bez přemýšlení a muselo to znít naprosto hrubě. Ale tak jsem to nemyslel. Jen tě prostě nechci vázat. Chtěl bych, aby ti úmluva poskytla maximum volnosti, ne aby ji omezovala.“

 

„Pak ji neomezuj,“ vyplivl Severus suše. „Ovšem pokud existuje něco, co bys chtěl, teď by bylo vhodné to zmínit.“

 

Harrymu se na rtech objevil náznak úsměvu. „Přál bych si, abys mi slíbil, že k sobě budeš laskavý,“ hlesl, „ale nějak si nemyslím, že by úmluva takovou podmínku do sebe dokázala začlenit.“

 

Severus zavrtěl hlavou. „To je příliš nejasné, ne dost konkrétní.“

 

„Zjišťuju, že se děsím toho, že by se ti něco mohlo stát,“ pokračoval Harry rychle. „Nechci, aby to znělo nějak otřepaně, ale mohl bys mi slíbit, že si nebudeš fyzicky ubližovat nebo se vystavovat nebezpečí?“

 

„Mohu ti slíbit, že si vědomě nezpůsobím fyzickou újmu,“ souhlasil Severus vcelku snadno. „To druhé však bude složité vzhledem k tomu, že spolu máme pečovat o chumel jedovatých hadů s kohoutí hlavou.“

 

Harry zdráhavě přikývl na souhlas.

 

„Co dalšího?“ naléhal Severus klidně.

 

„Chtěl bych, abys mi řekl, kdybys něco potřeboval, nebo ode mě něco chtěl. A taky, abys mi dal najevo, kdybych tě snad ranil nebo nechtě ztrapnil, abych se tomu naučil vyhnout. Nechci, abychom k sobě nebyli upřímní. Pokud si něco necháš pro sebe, je to v pořádku. Jen to prostě řekni a nesnaž se mi lhát. A rád bych ti na oplátku slíbil to samé.“

 

„To je přijatelné,“ souhlasil Severus. „Co dalšího?“

 

„Myslím, že to je všechno,“ odpověděl Harry měkce, a pak v tichosti oba sledovali, jak se svitek zaplňuje.

 

„Kdo bude tvůj strážce?“ zeptal se Harry.

 

„Přemýšlel jsem, že požádám Hermionu Grangerovou,“ odpověděl Severus bez odkladu a překvapilo ho, když se Harryho výraz změnil v nepřátelské zamračení.

 

„To se mi nelíbí,“ řekl a v podtónu jeho hlasu zazněl náznak hněvu.

 

„No, ty tady ale nemáš právo volby, není snad pravda?“ odsekl Severus prudce. Nebyla to sice zcela pravda, protože pán mohl vetovat volbu strážce, pokud si to přál, ale Severus pochyboval, že by se Harry takovou cestou hodlal vydat.

 

„Pravda,“ hlesl mladší kouzelník ztuhle. „Ovšem dal bych přednost tomu, abys určil někoho jiného.“

 

„Co přesně zapříčiňuje tvůj nesouhlas s Hermionou Grangerovou?“ vybídl ho Severus poněkud zmatený, že se ze všech věcí handrkují právě o tomhle. „To se vskutku tak obáváš, že by to, že bude mým strážcem, natolik zasáhlo do vašeho přátelství?“

 

„Ne,“ odvětil Harry prudce. „Pokud něco, tak úplně naopak. Bojím se, že právě kvůli našemu přátelství by mohla stát na mé straně nebo prostě pomíjet problémy do té míry, až by bylo příliš pozdě. Nechci být hrubý, ale nebyla úplně za hvězdu, když tě bránila tehdy poprvé.“

 

„A koho bys mi tedy radil navrhnout?“ vybídl ho Severus sarkasticky, „Draca Malfoye?“

 

„To je vlastně opravdu skvělý nápad,“ odpověděl Harry a vypadal zcela upřímně. „Je koneckonců z tvé rodiny. A mimoto byl ochotný jednat ve tvůj prospěch hned, jak si myslel, že máš potíže. Rozhodně mu můžu věřit, že mě nebude z nějakého soucitu omlouvat, když to podělám.“

 

Severus se pobaveně zasmál. Tak to byla dojista pravda, avšak Severus si byl skoro jistý, že si své vřelé přijetí u starších Malfoyových už vypotřeboval a nebyl ochotný vsouvat mezi svého kmotřence a jeho rodiče žádný klín. Harry prohlédl jeho zamítavý výraz a netlačil na něj.

 

„A co třeba Neville?“ zeptal se ho místo toho.

 

Severus přikývl. „Ten by s tím sice mohl mít trochu problém, ale zeptám se ho. Pokud bude souhlasit, pak bude úmluva stvrzená a začne fungovat, jakmile mi dá své svolení. A poté nás bude natrvalo poutat, dokud se oba nerozhodneme ji upravit či zrušit. Nebo pokud nebude strážce nedostupný.“

 

„Dobře,“ řekl Harry, „nemůžu se dočkat.“

 

Severus se na něj podíval, stále překvapený, že jejich rozhovor proběhl tak přátelsky a v souladu.

 

„A co ty?“ obrátil se na něj Harry. „Žádné zaječí úmysly?“

 

„Ne. Proč myslíš?“

 

„Viděl jsem ten tvůj výraz jen před několika minutami,“ vysvětlil Harry. „Skoro jsi kvůli něčemu, co jsem řekl, odešel.“

 

Severus znovu sklonil hlavu, aniž by mu poskytl odpověď. Harry se rukou natáhl k jeho tváři a pohladil ho po kůži a Severus poprvé přitiskl svou tvář do Harryho dlaně slastně a bez zaváhání.

 

„Nemůžu si pomoct, Harry,“ pronesl nakonec s naprostou upřímností. „Obávám se, že je to instinkt. Jsem už moc starý a příliš unavený, aby mě někdo litoval nebo si se mnou pohrával. Nezbyla mi žádná síla na něco, co není doopravdy skutečné.“

 

„Já vím,“ odpověděl Harry. „Ale hluboko uvnitř musíš přece vědět, že to mezi námi není o lítosti nebo o pohrávání. A umím si představit, že všechno to utíkání může být unavující.“

 

„To ano,“ přiznal Severus. „A já už opravdu nechci utíkat.“ Harry se smutně pousmál. „Kdybych byl pes, požádal bych tě, abys mě uvázal na řetěz. Kdybych byl pták, nechal bych tě sestřihnout mi křídla. Ale protože nejsem ani jedno z toho…“

 

Harry přikývl. „Můžeš utéct, když to bude třeba,“ ubezpečil ho, „jen se nezapomeň zase vrátit.“

 

 

Komentáře   

 
0 # wera 2016-10-31 06:52
Přiznávám,že jsem si po třech měsících musela přečíst předcházející kapitolu,abych byla plně v obraze.Ale na děj této povídky,hlavně její první části,se nedá zapomenout. Proto jsem ráda,že Harry nyní nechává Severusovi dost prostoru, vlastně na všechno.A ta úmluva je skvělá.Aspoň trochu dává Severusovi pocit svobody.Takže já teď budu doufat,že další díl bude trochu dřív.Každý den jsem sem kukla a už pomalu ztrácela naději.Je fajn,že jsi na nás nezapomněla.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
+1 # Patoložka 2016-10-31 09:11
Nezapomínám, nemysli si;-) Jen to nějak nešlo a musela jsem k tomu zase dospět. Ale myslím si, že tentokrát je ten můj návrat opravdu nadějný a budu se snažit.

Harry se tady opravdu snaží, on ví, že by jinak neměl asi za mák šance, takže si myslím, že nezklame;-)
Děkuji moc za komentář. :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # JaLadyZrzka 2016-10-31 17:48
Pat, díky, tak nějak nepravidelně sem vždycky zabloudím a dneska jsem byla za trpělivost odměněna.
Moc se těším, až si to jednou budu moct přečíst od začátku do konce kompletně :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2016-11-04 09:34
A to já vlastně taky:-D Díky.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Miki 2016-11-01 09:40
To je příjemné překvapení, 8) díky moc. :P
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2016-11-04 09:35
Ano, já vím;-) Díky.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mia 2016-11-02 13:21
Pááni a huráá, kapitola! Sice krátká, ale velmi důležitá pro další vývoj jejich vztahu, má-li mít nějakou reálnou šanci. Je důležité vymezit hranice, i když srdce říká něco jiného... Trpělivost přinesla ovoce v podobě další kapitoly, vědomí, že povídka neusnula navěky je fajn. Díky Pat a držím palce při dalším překládání, máš můj vděk.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2016-11-04 09:36
No, krátká... jak se to vezme. Tato povídka má všechny kapitoly podobně krátké, takže vlastně takový standard:-D
Děkuji za koment 8)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mia 2016-11-04 12:28
Jj, to máš pravdu, jen že mi to uteklo dost rychle, slovy Z. Lockharta - "ten čas tak letí, když se člověk dobře baví" - tak aspoň jednou měl pravdu, mizera jeden :lol: ... Jinak, kdybych ji měla já překládat, byla by asi nekonečná... Mám teď rozečtený Unwell - povídka na stejné téma, je k mé lítosti přeložený do cca 52. kapitoly a další louskám s překladačem, ale co si budeme povídat...připa dám si tam jak ve třídě pana Kaplana :D . Díky Pat, moc ráda si u tebe čtu a raduju se, jak to tu znovuožívá...Ho dně síly a pěkný podzimní víkend!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Avalon 2016-11-02 20:33
Pat, díky za další kapitolu. Tahle povídka má sílu. Budu si muset brzy přečíst celou druhou knihu naráz.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2016-11-04 09:37
To má, to je pravda. Ale četla jsem povídku na podobné téma z jiného fandomu a přišlo mi, že to byla ještě větší síla, třeba tam nebylo všechno to násilí, které se vyskytlo tady. Tady jsem ale nějak nikdy neztrácela naději, protože Severus nebyl na to všechno sám. Většinou.
Děkuji za koment :lol:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Tesska 2017-02-27 19:30
Krásny záver! Pekne povedané :) Môže utiecť, ale nezabudnúť sa vrátiť :cry: :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1680
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3510098
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz