Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach 49

Hodnocení uživatelů:  / 11
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

Ashes

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach

Kniha druhá – Prázdnota

Autor: Emily Waters; Překlad: Patoložka; bez beta-readu

http://www.hpfandom.net/eff/viewstory.php?sid=28048

Angst/Tragedy, Drama, Mystery/Suspense, Hurt/Comfort

VAROVÁNÍ: pro dospělé, násilí, sexuální situace a praktiky, znásilnění, smrti postav, odchylky od charakterů, slash

Pár slov překladatelky: Je to týden a další kapitola, snad se mi bude dařit, uvidíme. Nečekejte to často, budete pak třeba příjemně překvapeni:-D

 

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Emily Waters, czech translation was created by Patolozka.

ooOoo

 

Kapitola 49 – Řeč minulosti

Nálada následujícího rána by byla předvídatelně rozpačitá a nepřirozená, kdyby oba nezaspali a Severus se nedostal do práce pozdě. Nezbyl tak čas ani na zahanbující niterné úvahy či snad na nucené omluvy. Jakmile si totiž oba uvědomili, kolik je hodin, začali chňapat po svém oblečení, spěšně na sebe sesílali čistící kouzla a pak se krbem urychleně přesunuli ke Sv. Mungovi.

Severus se, jakmile to bylo možné, vyvlékl z každopondělní ranní porady a pak okamžitě přikročil k naočkování. Celá procedura jim zabrala asi půl hodiny. Nakonec Severus ještě Harrymu zabalil kufřík s lahvičkami vakcíny, aby jej vzal na ostrov pro hipogryfy.

Jakmile byli hotovi, přemístili se do rezervace k velké boudě, ve které se již nacházelo všech osmnáct kokatrisů připravených k nalodění na loď, která je přepraví na ostrov. Byli to velcí tvorové, ten největší z nich byl jen o něco menší než Tichošlápek. Jejich těla byla podobná ptačím a stejně tak hlavy a končetiny. Jejich křídla však nebyla pokrytá peřím – vlastně byla šupinatá, s hřebenovitými výběžky, plazí a neobyčejně podobná dračím. Ocas kokatrise byl na konci zdobený bodcem a zaujímal délkou téměř půl druhého metru. A ten jedinečný jed, jak Severus věděl, byl shromaždován v bodcích, stejně jako ve váčcích podél drápů, křídel a zobáků všech těch tvorů.

Celé papírování jim moc času nezabralo – Harry se bez Severusovy pomoci postaral o všechny předběžné formality, takže jakmile byla lejstra podepsána, Severus a Harry přistoupili k boudě, aby si prohlédli ty tvory.

Všechna zvířata byla fyzicky živá, ale k dobrému stavu měla daleko. Jedna malá skupinka se choulila v nejvzdálenějším konci boudy a tiskla se k sobě. Další jedinci lomcovali stěnami, zběsile pištěli a těly tvrdě naráželi do kovových mříží.

Severus sebou při pohledu na ně bezmála cuknul. Bolelo ho vidět zvířata, která obvykle budí jen hrůzu, jak jsou doháněna k šílenství, jak si sama působí zranění ve snaze se dostat ze svého nesnesitelného vězení. Takoví tvorové by měli být silní, mocní, houževnatí – a přesto to byla jejich houževnatost, která z nich učinila tak vysoce ceněné jedince, až nakonec vedla k jejich zkáze.

„Asi bychom měli jít,“ podotkl znepokojeně. „Pochybuji, že bychom jim tu jakkoliv k užitku. Myslím, že se neuklidní, dokud nedorazí na ostrov.“

„Počkej,“ hlesl Harry a pak zvolna přistoupil k boudě a postavil se na několik stop od ní.

Jeden z kokatrisů se natiskl na mříže a namířil na něj upřený pohled. Vypadal překvapeně, že Harry bez ochrany nezkameněl, jak by měl.

„Hej,“ promluvil Harry klidně a přiklekl na zem ke kleci, „to je v pořádku. Už jen pět dní.“

Kokatris vydal hluboké zasyčení a pak začal s dlouhým projevem zcela nezaměnitelně v hadím jazyce. Harry sklonil hlavu a vypadalo to, že pozorně naslouchá.

Když projev toho tvora skončil, kokatris se na Harryho upřeně zadíval, jakoby se dožadoval odpovědi.

Harry se smutně pousmál. „Ne,“ odpověděl jemně, v angličtině, „žádné další vězení. Bude to domov. Slibuji.“

Kokatris si ho prohlížel s očividnou nedůvěrou, ale nakonec se vzdálil od mříží klece.

O několik minut později byla bouda naložena na loď, která krátce na to odplula spolu s těmi tvory pryč. Harry se zvedl a oprášil si špínu z kalhot. Severus ho pozoroval, s výrazem takové zamyšlenosti, jako by se přes něj valily staré hrůzy.

„Co je?“ vybídl ho Harry.

„Domníval jsem se, že již hadím jazykem nemluvíš,“ odpověděl Severus po chvíli.

„Nemluvím, ale stále mu rozumím. Zřejmě nějaká rozpoznávací paměť.“

„Hmm.“ Severuse měla jeho odpověď uklidnit, ale namísto toho se jeho děsy ještě vystupňovaly, protože on moc dobře věděl, odkud Harryho talent pro hadí jazyk vzešel. „Nikdy ses o tom nezmínil.“

„Nějak mi… nepřišlo na mysl o tom mluvit. Asi jsem si nemyslel, že by tě to trápilo. Trápí tě to?“

Všechna ta desetiletí strávená po boku Temného pána, chvíle, kdy ho slýchával užívat jazyk hadů až do svého konce, zanechaly na Severusovi otisk. Už jen pouhý fakt, že Harry hadímu jazyku rozumí, stačil na to, aby ho to vyvedlo z míry, ale myšlenky, které takové odhalení doprovázely, byly ještě více znepokojující.

„Netrápí mě, že stále rozumíš hadímu jazyku,“ odpověděl Severus jednolitě, „avšak lámu si hlavu nad tím, jakými dalšími Tomovy jazyky to asi vládneš?“

Harry svěsil hlavu a pohlédl stranou.

Severus ho pozorně sledoval. Nepotřeboval používat Nitrozpyt, aby dokázal přečíst řeč něčího těla, zejména ne tak očividnou a průhlednou. V Harryho tváři se zračil stín viny, jeho tělo bylo napjaté… a Severus věděl, že zasáhl na citlivou strunu.

„Kolik z Toma Raddlea je stále ještě v tobě, Harry?“ zeptal se s absolutním klidem.

„Nejsem si jistý, jak na to odpovědět,“ hlesl mladší muž váhavě, aniž by zvedl oči.

Severus na něj dál bez mrknutí hleděl. „O čem sníš, Harry?“

Harry sebou při té otázce cuknul. „To není důležité.“

„Chápu.“

Chvíli stáli vedle sebe a Harry se natáhl, aby se dotkl jeho paže. Jenže Severus ucukl před tím dotekem, jako by se spálil. Po několik minut na mladšího muže hleděl s pocitem ničeho dalšího než absolutního, iracionálního a oslepujícího hněvu. Většinu času se však hněval sám na sebe. Nenáviděl se za to, že se mu tolik otevřel a tolik mu toho ze sebe odhalil, víc než za celý svůj život – a když se sám pokusil zeptat na něco tak očividně závažného a důležitého, že se setkal jen s hradbou vzdoru a popírání.

Nemohlo být mocnější a více ponižující připomínky otrockého pouta, jakkoliv vlídné a nečinné to pouto bylo. O něm se vědělo všechno, pomyslel si nepřítomně. Jeho mysl byla jako otevřená kniha – jeho nejniternější vzpomínky viděl před třemi a půl lety ve Starostolci každý a přesto nestačily prokázat jeho nevinnu. Soukromého mu nezbylo nic, nic nebylo skryté. Dokonce i jeho tělo bylo známé, přivlastněné a na několik způsobů označené.

Harry sám však zůstal nezmapovaným územím. Jenže to samozřejmě bylo pánovo výsostné právo. Pán byl oprávněn vědět o svém služebníkovi vše, aniž by bylo nutné odhalovat cokoliv ze sebe.

Harry zvolna zvedl pohled, až se setkal s jeho. „Na co myslíš?“ zeptal se obezřetně.

„Na co myslím?“ zopakoval Severus odměřeně. „Zřejmě si jen tak říkám, kam přesně tohle směřuje a jak dlouho bude trvat, než ti… znovu budu muset psát věty.“

Harry mu věnoval bolestný pohled. „Tak to není.“

Severusovi by asi mělo být líto toho zmučeného výrazu v Harryho tváři, jenže když v sobě pátral po jakékoliv špetce soucitu, nenalezl žádnou.

„Jak to tedy je, Harry?“ zeptal se ho nakonec.

Následovalo dlouhé ticho. Harry se kousal do rtu a vypadal, jako by sám sebe snažit přinutit k odpovědi, jen aby zjistil, že toho není schopný.

„Dobře,“ vyhrkl pak náhle. „Zeptej se mě, na co chceš. Já ti odpovím.“

„Jsi sadista?“ dožadoval se Severus.

„Ne.“

„Vyžíváš se v ponižování nebo ztrapňování jiných?“

„Ne.“

„Jsi psychopat?“

„Ne dle testů provedených u Svatého Munga.“

„Na testy zapomeň, Harry. Co ty si myslíš? Máš ve své osobnosti zakomponované psychopatické rysy?“

„Ne, pokud mohu říct,“ odpověděl Harry tiše.

Severus se na chvilku odmlčel a pak lehce pozměnil směr dotazování.

„Vyžíváš se v tom být za každou cenu první? Víc než sis to užíval dříve?“

„Ano,“ odpověděl Harry a trochu sebou při tom cuknul.

„Máš požitek z toho mít pravdu, bez ohledu na to, o co jde?“

„Ano.“

„Máš požitek z moci? Ať už politické, magické či osobní?“

„Ano,“ hlesl Harry zdráhavě.

Severus na toho mladého, mocného kouzelníka před sebou upřeně hleděl a dumal nad tím, jestli se zcela zbláznil, že se ubírá v rozhovoru takovým směrem. Copak už nestrávil dost času ve službách a na zavolání muže oslněného mocí? Co dobrého by z tohohle všechno asi tak mohlo vzejít?

„O čem sníš, Harry?“ zeptal se ho jemně.

Harry se zahořkle usmál. „Víš, že nad svými sny nemám tak úplně kontrolu.“

„Potom nerozumím tomu, proč jsi ohledně toho tak záhadně tajnůstkářský,“ odvětil Severus hlasem smočeným v sarkasmu. „Copak? Sníš o tom, jak mě máš na kolenou?“

Harry sebou trhnul, jako by mu někdo dal facku, ale přesto na otázku tiše odpověděl: „Někdy ano.“

„Líbí se ti to?“ tlačil Severus.

Harry k němu s výrazem mučedníka vzhlédl, ale neodpověděl. Jen jednou drobně přikývl.

Severus na něj beze slova zíral, proti své vůli šokovaný Harry přiznáním.

Když nakonec našel slova, jednoduše se zeptal: „Proč?“

Harry rezignovaně pokrčil rameny. „Taky jsem nad tím uvažoval,“ řekl, „nejlepší, co můžu říct, je, že asi moje mysl po těch pěti letech, co jsem měl v hlavě ubytovaného Toma Raddlea, začala spojovat moc s potěšením. Vždycky jsem to tak míval… do určité míry… ale ne tak moc.“

S očekáváním na Severuse pohlédl, ale ten mu jen pokynul, aby pokračoval.

„Vím, že je to nebezpečné,“ dodal tedy tiše, „a co se mě týče, nejsem na to hrdý. Snažím se, co můžu, si v tom nelibovat. Neshromažďuju moc, víš? Snažím se držet jednoduchých věcí. Žádné vysoké pracovní pozice, žádnou slávu, žádnou politiku, žádné relikvie smrti. Když… bylo po všem, předal jsem kámen Nevillovi a plášť Ronovi a Hermioně. Takže teď jsem to jen já… a hipogryfové.“

„To je vskutku obdivuhodné,“ podotkl Severus suše. „Proč ti jen však nepřišlo vhod, abys mi cokoliv z toho řekl?“

Harry si zhluboka povzdechl. „Abych byl upřímný, a nevím, jak to jinak říct… nechtěl jsem, aby ses cítil k čemukoliv nucený. Nechtěl jsem, aby sis myslel, že musíš žít s nějakou formou fantazií poničené mysli. Nechtěl jsem, aby sis myslel, mi nestačíš právě takový, jaký jsi.“

„Chápu. Takže jsi mi zatajoval věci jen pro mé vlastní dobro,“ odsekl Severus zahořkle, „Brumbál tě dobře zaučil.“

Asi bylo směšné, že se cítil právě takhle – tak dotčený a podvedený, ale nemohl ten pocit setřást bez ohledu na to, jak moc se o to snažil. Uvědomil si totiž, že přese všechno začal Harrymu věřit, že se domníval, že by jejich vztah mohl mít šanci, pokud naleznou vzájemnou důvěru – alespoň co se tělesna týkalo.

Harry ho sledoval s obavami. „Přísahám ti,“ vyřkl pak tiše, „že tě netoužím ranit ani jakkoliv zahanbovat. To, co cítím, není ani zdaleka něčemu takovému podobné.“

„Dobře,“ odvětil Severus s nuceným klidem, „a co tedy cítíš?“

„Těžko se to vysvětluje, se slovy jsem byl vždycky neobratný,“ zašeptal Harry, „ale když už mám něco říct, tak cítím… teplo… a vděčnost…“ Umlkl, než pokračoval: „Je to touha udělat pro tebe něco na oplátku. Chránit tě. Respektovat. Nevím, jak to jinak popsat.“

„To znělo skoro laskavě,“ dobíral si ho Severus nevesele. „Kdo by mohl nesouhlasit s teplem, starostlivostí a vděčností, že?“

Harry na něj pohlédl s otázkou v očích.

„Už jsem taková slova předtím slyšel, Harry. V tuto chvíli pro mě nic neznamenají.“

„No, tys to chtěl vědět,“ odpověděl Harry unaveně. „Takže… co teď? Hodláš odejít?“

Severus se na něj zamračil.

„Ne, to ty,“ vyjádřil se ostře. „To ty už nikdy ani nevkročíš bez mého výslovného souhlasu do Tkalcovské ulice.“

„S tím… souhlasím,“ odpověděl Harry tiše.

„Neukážeš se u Svatého Munga, pokud bys snad nepotřeboval lékařské ošetření. Protože a já tě ujišťuji, že pokud zjistím, že se potloukáš poblíž mého pracoviště, budeš ho potřebovat.“

Harry zkroutil rty do nuceného úsměvu.

„Dobře,“ souhlasil poklidně, „už znovu nenaruším tvůj osobní prostor. Slibuji. Přijdeš mě ještě někdy navštívit?“

„Navštívit tě?“ protáhl Severus opovržlivě a vyplivl všechna slova s chladnou přezíravostí. „A proč to? Co tě ke mně tolik táhne, Harry? Je to snad všechny ta křehkost a zranitelnost, co mě činí ve tvých očích trak atraktivním? Cítíš se vedle někoho, kdo ti nikdy nedokáže říct ne, mocný, když stačí naléhat nebo dostatečně zatlačit?“

Naplno očekával, že se po něm Harry ožene nebo něco podnikne, ale on jen pozvedl oči a s vlídností na něj pohlédl.

„Pověz mi,“ vybídl ho jemně, „udělal jsem za poslední dva měsíce něco, čím bych tě zahanbil nebo zranil? Byl jsem snad krutý nebo bezohledný? Snažil jsem se vůči tobě použít nějaké výhody?“ V jeho hlase nezněla sebelítost ani obviňování, vlastně ta slova spíše nesla upřímnou touhu dozvědět se pravdu.

Severus svěsil hlavu, skoro rozpačitý ze svého výlevu. „Ne,“ připustil s neochotou, „byl jsi na mě… hodný.“

Harry vydal úlevný povzdech. „Ujišťuji tě,“ řekl mu pak odhodlaně, „že nemám chuť ani úmysl být na tebe jiný.“

Severus se přinutil k mdlému úsměvu. „Obávám se, že v této chvíli pro mě pánovy dobré úmysly nejsou dostatečnou útěchou. Můj bývalý pán,“ Severus vyslovil slovo pán jen se špetkou opovržení, „měl dobrých úmyslů plno, a přesto se obávám, že mi jen sotva prospěly, když bylo po válce.“

„To chápu,“ připustil Harry zdráhavě. „Neexistuje tedy něco, nějaká forma záruky, kterou bych ti mohl poskytnout? Nechci tě ztratit,“ dodal tiše. „A chci, aby se pro tebe všechno v dobré obrátilo.“

Obezřetně a s váháním pak pozvedl ruku, aby se dotkl Severusovy tváře. Starší muž v odpověď znaveně sklonil hlavu, ale nedotáhl se z dosahu doteku. Harryho chladné prsty přejížděly po jeho tváři, absorbovaly žár ponížení, hněvu, sebenenávisti a beznaděje, a s každým pohlazením ho přetvářely na útěchu.

„Miluji tě,“ šeptl Harry, „prosím, dovol mi tě milovat. To je všechno, co chci. To je všechno, co vždycky budu chtít.“

Severus ke svému zděšení instinktivně přilnul do pánova doteku, nevěda, co činí, ochotně připravený uvěřit jakémukoliv slibu či ujištění, kterého se mu dostane. Stálo ho celou sílu vůle se odtáhnout.

„Dobře,“ vyjádřil se příkře, překvapený, že toho je vůbec stále schopen. „Za dva týdny se dostavím na tvůj ostrov. A až tak učiním, ty se mi zaručíš úmluvou. Pokud to nesplníš, můžeš si být jistý, že už znovu do tvého působiště nevkročím.“

Na Harryho tváři se objevil výraz naprostého zmatení. „Co je úmluva?“ zeptal se váhavě, jako by očekával, že mu bude za jeho nevědomost vyhubováno.

A Severus neviděl důvod, proč ho zklamat. „Pomoz mi tomu porozumět, Harry,“ dožadoval se, „ty máš k sobě magicky i emocionálně připoutanou lidskou bytost a přesto ses nikdy nenamáhal zjistit si a pochopit pouto, které držíš ve svých rukách?“

„Ne,“ připustil Harry tiše, „abych byl upřímný, nemyslel jsem si, že by to k něčemu bylo… po King´s Cross…“

„Takový druh naivity ve mně kdovíjakou důvěru v mého pána nevzbuzuje,“ odvětil Severus vyrovnaně.

„Já nejsem žádný tvůj pán!“ vyštěkl Harry prudce a zvedl tak hlas poprvé od té doby, co se spolu znovu setkali.

„Samozřejmě, že ne,“ odsekl Severus pohrdavě, s pocitem podivného zadostiučinění, že se mu u něj konečně podařilo vyvolat hněv. „Proč by snad měl šlechetný Nebelvír uznávat, že vlastní jinou lidskou bytost, že? Je daleko příjemnější hovět si v blaženém popření a myslet si, že dobré úmysly a hřejivé pocity mají moc každý problém spravit.“

A pak jen posměšně zavrtěl hlavou a bez ohlédnutí odešel.

 

---

 

PP: Oh, víte co? Líbí se mi, že se Severzs rokáže ozvat a postavit se sám za sebe. Tahle celá povídka je vlastně o tom - že v sobě znovu nachází sílu to udělat:-D

Komentáře   

 
0 # Profesor 2016-05-18 10:36
Uf, tahle povídka je velmi komplikovaná a bolavá. Severus znovu hledá sám sebe, svou identitu a pozici... A začíná se bránit... To je dobré.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mia 2016-05-18 12:20
Jj,milá Pat, to máš pravdu-pozdním objevem povídky čtu vše pěkně splavně, souvisle a zatepla, snad to tak půjde i nadále ;-)... Taky mě těší přidat svoji trošku do mlýna formou komentíku, aniž bych hulákala někam do minulosti :-)
Co jinak říct k této části:velmi bolestná minulost, bolestné vzpomínky, složitá současnost a těžké okolnosti - to všechno jsou faktory zabraňující dvěma lidem dosáhnout toho, po čem touží nejvíce... Chápu Severuse, je to velmi hrdý muž s dostatečně dramatickou minulostí na to, aby to jiného zničilo a dost rozumím i jeho opatrnosti, měl by si ale uvědomit, že úplně každý vztah je riziko bez záruk, kdy můžeme přijít o kus života, kus duše, možná i o víc, a někdy nám opravdu nezbývá nic jiného, než uvěřit a skočit... Ale ano, chápu, také jsem u Harryho po věcech minulých tak nějak stále ve střehu, co ještě přijde, a jediné, po čem opravdu netoužím, je vidět Severuse znovu poníženého a zraněného.
Těší mě kauza kokatrisové, výraz "chumel" v některé z minulých kapitol mě fakt dostal :-), čekala bych ho spíš u kluběnek, maximálně u ďasovců nebo jiné drobnější sebranky, ale u takovýchto potvor :lol: ... Harry nám nějak hagridovatí... Mile mě překvapila možnost komunikace s nimi a jsem zvědavá na jejich osídlení na ostrově, jakož i na další kapitoly, a další, a další a...a díky moc, Pat!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # wera 2016-05-18 12:48
Je mi jich líto obou,ale Severuse o hodně víc. Ani Harry nemůže být tak naivní,aby si myslel že teď už je všechno v pořádku a jedeme dál.Může Severuse milovat sebevíc a stejně mu to nepomůže.Severu s ze sebe zhodil otrocké okovy a pomalu,ale jistě se opět stává sebou samým,takovým,j akým byl dřív.Ale co se mu dělo,co mu dělal Harry,to asi nezapomene nikdy.Říkala jsem si,o čem asi bude druhá část,a najednou vidím tolik problémů. Jsem zvědavá,jak bude děj pokračovat. Držím palce Severusovi,aby vydržel a Harry aby dokázal,že mu Severus stojí za absolut všechno. Moc děkuji za kapitolu a těším se na další!!!! :-|
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Noire 2016-06-11 17:43
Dekuji za kapitolu, povidku jsem objevila vcera a nemohla jsem se od ni odtrhnout jak je skvela. Diky ze pises pokracovani!! :lol:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Makkina 2016-06-12 19:11
Skvělá kapitola, moc se těším na pokračování
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Tesska 2017-02-27 19:09
Presne, Severus mu dáva zabrať, ale napokon, čo robil v prvej časti Harry, že? Sily sú vyrovnané :sigh:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1680
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3501046
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz