Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach 48

Hodnocení uživatelů:  / 10
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

Ashes

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach

Kniha druhá – Prázdnota

Autor: Emily Waters; Překlad: Patoložka; bez beta-readu

http://www.hpfandom.net/eff/viewstory.php?sid=28048

Angst/Tragedy, Drama, Mystery/Suspense, Hurt/Comfort

VAROVÁNÍ: pro dospělé, násilí, sexuální situace a praktiky, znásilnění, smrti postav, odchylky od charakterů, slash

Pár slov překladatelky: Ano, je to již skoro rok a půl, co jste se dočkali poslední přeložené kapitoly, a věřte mi, že mě to mrzí víc, než si možná dokážete představit. Nemůžu nic slíbit, ani pravidelnost, ani nepravidelnost, nebo mohu, ale nechci. Upřímně říkám, že na pokračování In Vino Veritas mi nesejde, ale tato povídka mě chytla za srdce na první, druhé i páté přečtení a stále jsem želela toho, že jsem se jí možná vzdala. Mohu tedy asi jedině říct, že se budu snažit. Užijte si to :-)

 

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Emily Waters, czech translation was created by Patolozka.

ooOoo

 

Kapitola 48 – Obnovené vzpomínky

 

Té noci spali společně, na Severusově posteli. Harry zcela nahý, Severus stále plně oblečený, ale s hlavou odloženou na Harryho rameni.

 

Sobotní ráno začalo tím, že se Harry pro ně oba pokusil uvařit snídani, jenže přišel na to, že Severus nemá v ledničce nic víc než tři roky starou sojovou omáčku a svazek mrkví, každou z nich ohebnější než Harryho končetinu v den, kdy mu z ní Lockhart jediným „léčivým kouzlem“ odstranil všechny kosti.

 

„Copak ty jsi nic neslyšel o proteinech?“ zeptal se Harry s pobaveným úšklebkem, zatímco v ruce držel řečené mrkve.

 

Severus mu úšklebek opětoval. „Mám dojem, že se pod dřezem nalézají ještě nějaké plně rozvinuté houby.“

 

Nakonec se vyrazili nasnídat ven – Harry vybral místo a Severus za ně oba zaplatil. Mladší muž kvůli tomu trochu reptal, ale Severus ho efektivně umlčel jediným svým pronikavým pohledem, potěšen, že to na jeho bývalého studenta stále ještě funguje.

 

V sobotu večer Severus odešel na trénink soubojů s Minervou a nechal Harryho ve Tkalcovské ulici několik hodin samotného.

 

„Můžu se na ten tvůj trénink jít někdy podívat?“ zeptal se Harry posléze.

 

„To by nebyl dobrý nápad.“

 

„Proč?“ namítl Harry, „Bojíš se, že bych se snad mohl i něčemu přiučit?“

 

„Ne, takové směšné iluze mě už dávno přepadávat přestaly,“ odvětil Severus pohrdlivě, „avšak já se při tréninku nerad nechávám rozptylovat bezvýznamnými otázkami a nejapnými výjevy určitých tupohlavců.“

 

„No dobře, těší mě, že jsme si to tak přátelsky vyříkali,“ zamručel Harry sarkasticky, rozvalený na gauči s výtiskem Zvoníka u Matky Boží v rukách, „protože na chvilku jsem si myslel, že mi snad řekneš něco škodolibého.“

 

Zbytek soboty pak strávili hrou v šachy, až nakonec Severus znuděný samými výhrami zavelel, že se jde spát. Stále se cítil poníženě, že předchozí noci upadl do toho dočasného stavu šílenství, a neměl v úmyslu si to zopakovat. Což, jak si žalostivě pomyslel, asi bude nějaký jeho začarovaný kruh – to, že se nechává přemoci potřebou a touhou, rychle se poddá a okamžitě si začne užívat laskavost a soucit druhého muže, jen aby se pak ze samého studu stáhl, když se jeho tužba po opětovné sebedůvěře stane nezvladatelnou. Ale protože tomu může odolat, odolá. A proto odhodil jeden polštář a slabou deku na gauč a vyhnal Harryho do ložnice. Harry začal okamžitě protestovat a nabídl se, že si na gauč lehne sám, ale Severus mu sdělil:

 

„Máš dvě možnosti. Buď budeš spát na gauči, nebo padej domů.“

 

„Bastarde,“ zaremcal Harry vyčítavě těsně předtím, že mu dal pusu na dobrou noc.

 

...

 

Neděle jako by byla přesnou kopií soboty, tedy krom toho, že se Harryho šachové dovednosti zdánlivě zlepšily a v jedné hře se dokonce pokusil i o remízu.

 

Později odpoledne Harry usnul na pohovce se Zvoníkem u Matky Boží v náruči. Severus ho užuž chtěl probudit a poslat do postele, ale nakonec se rozhodl ho nerušit. Předpokládal sice, že to byl Harryho mazaný způsob, jak mu dopřát pohodlí, nakonec ale nad tím sklesle zavrtěl hlavou a odebral se nahoru.

 

V ložnici se poté převlékl do své obvyklé šedé noční košile a než se pokusil o spánek, zhasl světla. Během této noci se však, na rozdíl od těch předchozích, stále přetáčel a házel sebou, neschopen ani na okamžik zamhouřit oči. Harryho přítomnost v domě ho znejišťovala více, než jak se cítil za celý svůj život, a on byl tak nervóznější než kočka s dlouhým ocasem v místnosti plné houpacích křesel. V jednu chvíli byl připravený vydat se dolů a být mu nablízku, hned vzápětí ho však chtěl jít probudit a nemilosrdně vyhodit ven. Nakonec prostě zůstal ležet v posteli, polštář svírající v rukách, a zíral do temnoty.

 

O hodinu a půl později s ním ale škublo zaťukání na dveře.

 

„Co chceš?“ zavrčel, „Zítra ráno musím do práce.“

 

„Nemůžu spát.“

 

Severus si posměšně odfrkl. „A tak sis myslel, že je to můj problém?“

 

„Ty taky nemůžeš spát,“ odpověděl Harry sebevědomě, „slyšel jsem, jak se tu převaluješ.“

 

„Nějak nejsem sto uvěřit, že bychom si sloučením našich utrpení od tohohle všeho pomohli,“ snažil se Severus bránit.

 

„Když mě pustíš dovnitř, pak na tom nebude mizerně aspoň jeden z nás,“ odvětil Harry.

 

„Ano?“

 

„Můžu vejít?“

 

„Dobře tedy.“

 

Harry otevřel dveře a chvíli prodléval u dveří. Dokonce i v té naprosté tmě Severus cítil na sobě jeho pohled tak, jako by to byl fyzický dotek.

 

„Pane Pottere,“ pronesl s takovým pohrdáním, jakého byl jen schopen, „buďto odsud vypadněte, nebo pojďte do postele, ale rozhodně tam nestůjte.“

 

Zběsilé šustění povlečení bylo jedinou odpovědí, kterou dostal, dokud se Harry nenasoukal vedle něj a postel se lehce nezachvěla. Severus se otočil od něj pryč a stiskl polštář. Spánek nepřicházel, ale s tím už se předtím smířil.

 

Harryho dýchání bylo namáhavé a nevyrovnané a Severus sám byl jako uzlík nervů. Všechna ta zranitelnost, že nechal někoho pobývat ve svém vlastním domě, ve své posteli, byla naprosto nervydrásající. A ke všemu se ve své starobylé noční košili a až absurdně vyhublém těle cítil ještě více bezmocný, dokonce i pod peřinami, které je oba zakrývaly. Ten mladý muž vedle něj voněl po slunci a moři a Severus sám se cítil starší než nejstarší věk.

 

„Můžu tě obejmout?“ zašeptal Harry vedle něj.

 

„Když chceš,“ odpověděl Severus, stále zády otočený k němu.

 

Harryho ruce se kolem něj okamžitě obtočily a on přitiskl tvář mezi Severusovy lopatky a políbil ho přes látku košile.

 

„Ne že mě zneužiješ,“ pronesl Severus suše, „jsem už starý muž a musím jít zítra do práce.“

 

„Zůstanu a pomůžu ti tam, když mi tě dovolíš takhle zneužívat celou noc,“ odpověděl Harry slavnostně, „Budu krájet přísady do lektvarů, budu tvá sekretářka a vybavím všechny ty nudné papíry.“

 

Severus se, ač nechtěl, zasmál, třebaže v tom moc radosti nebylo. „Proč?“

 

„Chci tě,“ odpověděl Harry prostě.

 

Severus se zlehka zachvěl, když Harry rukama začal třít jeho ramena a hladit ho po pažích. Byla v tom doteku snaha si ho přivlastnit nebo si to jen představoval? Ničím si již více nebyl jist, a to včetně vlastního vnímání reality.

 

„Proč mě chceš?“ zeptal se znovu.

 

Harry se k němu přitiskl tělem, vyzařovalo z něj teplo. „Pokud to stále musím vysvětlovat, pak žádná odpověď nikdy nebude stačit.“

 

Severus se otočil a nadzvedl se na lokti, tváří k mladšímu milenci v absolutní temnotě pokoje.

 

„Co se mnou chceš dělat?“ dožadoval se odpovědi.

 

Harry se přiblížil, aby ho políbil na tvář. „Chci se tě dotýkat. Chci tě cítit,“ šeptal něžně, „chci cítit na svých rukách tvou kůži.“

 

Čekal cokoliv ale tohle ne – a to jednoduché prohlášení ho zastihlo nepřipraveného. Zahnaný do rohu ve svém nejosobnějším prostoru se cítil jako divoké zvíře lapené ve svém úkrytu, až na to, že byl opět téměř neschopen odmítnout – či vydat jedinou hlásku protestu, neboť měl strach, že by ten křehký projev náklonnosti, který mu byl propůjčen, mohl skončit.

 

„Dobře, dobře,“ zavrčel Severus s pocitem ještě větší hanby než předtím.

 

Harry se natáhl po přední části jeho košile a začal pracovat na rozepínání knoflíků. Severus zdráhavě spolupracoval, pažemi vyklouzl z košile a odhalil se před ním do půli těla. Harry se přesunul blíž a rty přitiskl na Severusův krk.

 

„Celého,“ zašeptal a zněl poněkud bez dechu, „chci tě… celého.“

 

Severus tiše zamručel a jedním zoufalým pohybem si stáhl košili dolů, až ležel v té naprosté tmě pod přikrývkami vedle Harryho zcela nahý, tak bolestně a děsivě blízko, zatímco cítil, jak z toho druhého, pevného těla vyzařuje horkost.

 

„Mohu tě držet?“ zeptal se Harry.

 

„Do toho.“

 

Harry ho ochotně objal a pevně přitiskl jejich těla k sobě. A pak s naprostou něžností otevřenou dlaní pravé ruky přejel po Severusových zádech, jen krátce se dotkl jeho pozadí, ale nikdy ne zcela. Levou ruku nechal spočinout v jeho vlasech, prsty proklouzl mezi prameny a hladil ho po týle.

 

„Miluju, jak jsi cítit na dotek,“ zamumlal.

 

Severus si jen sotva začínal uvědomovat ohromující krásu toho momentu, když tu si jeho mysl vzpomněla, že ho zradí, a on si najednou nedokázal vybavit, kde je, kdo to s ním je a ani proč. Na několik kratinkých vteřin byl přesvědčen, že ho to tu uklidňuje Tom Raddle, a po dobu těch vteřin naplno věřil, že je Draco stále uvězněný v Azkabanu a že jeho přežití visí na Severusově spolupráci. Racionální část jeho mysli se mu snažila říkat, že je to jen znovuobnovená vzpomínka, ale jiná část v něm to odmítala přijmout. Stáhl ruku k hrudi, aby se dotkl písmen vyrytých a vypálených do jeho těla, avšak nalezl jen hladkou kůži. Pokud se to skutečně stalo, pokud je skutečně po všem, kde jsou pak jeho jizvy? Bylo snad jeho maskování tak dobré, tak dokonalé? Nedokázal si vzpomenout.

 

Celé tělo měl ztuhlé prvotní hrůzou, jako by se snažil udržet si tím zbytky zdravého rozumu.

 

Harry ho rukou znovu hladil po zádech, o něco pomaleji, když ucítil jeho počínající ztuhlost.

 

„Jsi v pořádku?“ zeptal se ho.

 

„V pořádku, děkuji za optání,“ podal mu Severus automatickou odpověď a nějak donutil svůj hlas, aby zněl zcela klidně.

 

„Na co myslíš?“ zeptal se Harry.

 

„Na nic.“

 

Což byla bezmála pravda. Všechny racionální myšlenky ho opustily a zbyly jen útržky. Útržky rozhovorů. Tváře lidí. Už nevěděl, kdo z nich byl mrtvý a kdo žil, koho zachránil a kdo byl stále v nebezpečí a spoléhal se na jeho pomoc.

 

„Jsi velmi napjatý,“ hlesl Harry s rukou stále spočívající na Severusových zádech.

 

Po těch slovech se něco uvnitř něj sepnulo. Nebyla řečena nijak obviňujícím tónem a přesto… v tomto konkrétním okamžiku Severus nevěděl, jak si je jinak vyložit. Byl si jistý, že jeho slabost, slabost, které si jeho pán všiml a poukázal na ni, bude pro někoho jiného znamenat trest smrti.

 

S námahou se nadechl a pak s dechem zatajeným zašeptal: „Odpusť mi, můj pane.“

 

Harry vedle něj zamrzl rovněž na místě, ovšem jen nakratinko. Když znovu našel svůj hlas, promlouval k němu chvatně a zoufale: „Ne, ne. Není… není žádný pán. Jen já. Posloucháš mě? Jsem to… jen já, to je vše…“

 

Severus se lehce zachvěl, když Harryho ruka zmizela a on byl propuštěn z objetí. Svalil se jednoduše na záda, aniž by zapomněl na Harryho přítomnost po svém boku, a stále čekal, že se něco stane. Ale nic se nestalo a ta nepřirozená, zmatená mlhovina v jeho mysli se pomalu začala zvedat.

 

O několik minut později se jeho mysl podvolila rozumu a připustila, aby uvěřil, že je doma, na Tkalcovské ulici, že se Draco už nenachází v Azkabanu, že Hugo nebyl unesen, že byl fragment duše Toma Raddlea zničen, a že on, Severus Snape, je pánem Bezové hůlky.

 

Leželi ve tmě vedle sebe a ani jeden z nich se ani nepohnul, dokud se Harry nakonec nezeptal: „Jsi v pořádku?“

 

„Ano, v pořádku,“ odpověděl a dovolil si zhluboka se nadechnout, „jen krátký moment dezorientace,“ dodal, v duchu nucený podat mu alespoň částečné vysvětlení, „ale teď už je po všem.“

 

„Mrzí mě to,“ hlesl Harry, „asi by bylo lepší, kdybych tě prostě nechal na noc být.“

 

„Já nevím,“ odpověděl Severus upřímně. Kdyby ho Harry nechal být a neučinil první krok, pak by Severus sám pravděpodobně nikdy nic takového nepodnikl a prostě by si dál hověl ve své osamocené mizérii.

 

„Ulehčilo by ti, kdybych teď odešel?“ navrhl mu Harry, i když očividně se zdráháním.

 

„O tom vysoce pochybuji,“ zamumlal Severus a jeho odpověď vyvolala u Harryho úlevný povzdech.

 

„Ach, tak dobře… připraven jít spát?“ zeptal se Harry nejistě.

 

Měl s tím prostě souhlasit, jenže se přes něj převalil pocit naprosté osamocenosti. Jak se mohl cítit tak sám, zatímco ležel vedle někoho jiného? Ze ztráty objetí kvůli vlastnímu pocitu hrůzy a slabosti se mu skoro udělalo nevolno. To byl opravdu tak zlomený a poskvrněný, že se rozumnému člověku muselo objetí s ním zdát povinností? Kdo by nezačal být unavený a frustrovaný z milence, který pokaždé ztuhne pod jeho dotekem? A jak vůbec takovou otázku podat, aniž by zněl tak nuzně, jak byl?

 

Nemohl se zeptat a ani nemohl nabídnout nějakou zahořklou, sarkastickou poznámku. Namísto toho se nadzvedl na lokti a pak se s naprostou neohrabaností začal píď po pídi přibližovat k Harrymu, dokud nebyl přímo vedle něj. Na moment pak zůstal nehybný a poté učinil zoufalý krok, který mohl být přirovnán jen ke skoku z útesu bez hůlky – bez pozvání zanořil tvář do Harryho ramene.

 

Harry ho bez odkladu znovu objal a vtiskl mu nejistý polibek na vrcholek hlavy. Severus si tiše povzdechl, když se Harry natáhl po stužce v jeho vlasech a uvolnil ji, aby je osvobodil. A pak se Harry lehce posunul, opravil svou pozici a přitáhl si Severuse ještě blíž k sobě, objímal ho ještě pevněji. Jako by celé jeho tělo splynulo s jeho, dokonce i Harryho nohy obtočené kolem něj. Severus cítil, jak se mu jeho pata zarývá do kotníku, pokrčené koleno se tiskne k jeho stehnu a ruce ho obtáčejí v pevném sevření. Ne… Harryho ruce ho jen nedržely, chovaly ho a obalovaly, jako by se ho celým svým tělem snažil utišit a udržet si ho blízko sebe.

 

Logické by bylo, že by ho to mělo znepokojovat, ale namísto toho bylo podivně uklidňující najednou zažít, jaké to je být chtěný dost na to, aby se ho někdo zmocnil a držel s tak zuřivou, neutuchající vášní.

 

Palec Harryho pravé ruky přejíždějící přes jeho lopatky a následně podél páteře znovu a znovu a ta jemná, skoro neznatelná něžnost toho všeho byla utišujícím kontrastem k urputnosti, s jakou ho Harry držel.

 

A tak se Severus zcela vyčerpaný předchozím vnitřním zmatkem podvolil, aby mohl odpočívat v tom bezpečném objetí. Nakonec už nedokázal udržet oči otevřené a ponořil se do hřejivého, napolo bezstarostného stavu dřímoty, která brzy přešla ve spánek.

 

 

Komentáře   

 
0 # pajka 2016-05-10 19:47
Merline, vlastně Paty, děkuji, děkuji, děkuji!!!! Už jsem ani nedoufala, že se k tomu vrátíš. Zrovna před týdnem jsem nakukovala na Tvé stránky a hledala, zda se nestal zázrak... A dnes se stal. Vylepšila jsi mi den o 200% ! :heart:
A hláška "jako kočka s dlouhým ocasem v místnosti plné houpacích křesel" mě fakt dostala.
Doufám, že se dočkáme i dalších kapitolek, přeji hodně tvůrčího elánu a moc díky! ;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2016-05-10 20:09
Zatím by elán byl, ale nechci slibovat, uvidíme:-D
Jen doufám, že právě třeba tohle není nějaký idiom, který znamená něco zcela jiného. Ale když jsem zjistila, že jde o houpací křesla, docela to dávalo smysl:-D
Díky za koment :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # scully 2016-05-11 05:26
Moc moc děkuju za překlad :-)Jsem ráda,že ses rozhodla v překladu povídky pokračovat,i když to bude trvat déle.Hrozně ráda bych si přečetla,jak vlastně příběh dopadnul.Moc děkuju za překlad a budu se těšit na další dílek :D
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2016-05-17 17:07
Hodně mě to mrzelo, ale nešlo to. Teď se to třeba bude dařit:-D Díky!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # kara11 2016-05-11 17:01
Skvělé, jsem moc vděčná za pokračování. Děkuji :)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2016-05-17 17:07
:lol: :-) Díky
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # miriam 2016-05-12 18:14
Děkuji moc moc moc za překlad. Děkuji za tvou neúnavnou práci na něm a za vynaložený čas. Moc si toho vážím.
Jsi skvělá!!! :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2016-05-17 17:08
Neúnavná:-D Jak kdy, však to znáš. Díky moc!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # wera 2016-05-13 05:11
Byla jsem neskutečně šťastná a spokojená,když jsem objevila pokračování Armageddonu.Nev adí,že třeba budou větší přestávky,hlavn í je to,že ses rozjela a budeš pokračovat.Děj této kapitoly naznačuje,jak moc je Severus vnitřně poškozený a jak návrat k normálu bude těžký. Doufám jenom,že Harry vytrvá.Velký dík za kapitolu a moc se těším na další!!!!!!! :roll:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2016-05-17 17:09
Děkuji:-D
Ano, Severus na tom ještě není zdaleka dobře, ale víš, jaké typy povídek já překládám:-D :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mia 2016-05-13 10:24
Tak v pátek třináctého jsem opravdu tak nádherné překvapení nečekala, stejně tak nádherné, jako je celá tato povídka. Objevila jsem ji cca před dvěma týdny a louskala a louskala jedním dechem.... a pak najednou konec a při pohledu na datum poslední kapitoly jsem řekla "a je po ptákách..." :-) - povídka skončí nedokončená jako už spousta jiných a já si můžu konec maximálně vysnít sama...bohužel nevládnu dostatečně ani angličtinou, ani takovou fantazií. Takže milá Paty, blahořečím Ti, klaním se do pasu, držím Ti palce a přeju hodně sil na pokračování. Jediná podpora, kterou Ti můžu poskytnout na oplátku, je můj komentář a vděk...
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2016-05-17 17:10
Oh, tak to jsi vlastně měla štěstí, že jsi ji objevila tak pozdě a máš ji tedy v živé paměti. Jsem ráda, že se ti líbí, já se to ní zamilovávám stále a stále znovu:-D Díky!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # gridi 2016-05-14 17:42
Vďaka za skvelú kapču, Pat. :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2016-05-17 17:10
Díky!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Profesor 2016-05-18 10:35
Uf, síla.

Jsem ráda, že jsi opět něco přeložila.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Tesska 2017-02-27 17:29
Ou je, problémy v ráji. Ale stále lepšie ako prvá polovica poviedky. :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1607
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3310956
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz