Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach 47

Hodnocení uživatelů:  / 15
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

Ashes

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach

Kniha druhá – Prázdnota

Autor: Emily Waters; Překlad: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Sitara

http://www.hpfandom.net/eff/viewstory.php?sid=28048

Angst/Tragedy, Drama, Mystery/Suspense, Hurt/Comfort

VAROVÁNÍ: pro dospělé, násilí, sexuální situace a praktiky, znásilnění, smrti postav, odchylky od charakterů, slash

 

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Emily Waters, czech translation was created by Patolozka.

ooOoo

PP: Tak, toto je úplně poslední kapitola, kterou mám přeloženou. Jsem na dně sudu a upřímně netuším, kdy se mi sud opět podaří doplnit. Ale nebojte. Už nám zbývá jen něco přes dvacet kapitol a jak vidíte, stále se nám to trochu obrací k dobrému;-)

 

Kapitola 47 - Nepozvaný

 

Trvalo několik dní, než byla vakcína hotová, a další dva týdny, než byly úspěšně završeny klinické testy. Během těch dní se Severus zaměstnával prací, dělal, co mohl, aby neulpíval ve snění, a nedovoloval přehnaným nadějím, aby v jeho srdci zapustily kořeny.

 

Za nocí snil o talentovaných rukách, zářivých zelených očích, vlhkých černých vlasech a pocitu svých vlastních rtů hladově a zoufale přitisknutých k Harryho krku.

 

Během těch dvou týdnů mu Harry poslal tři sovy. V prvním dopise ho informoval o stavu lesíku – že byl již plně připravený pro příchod kokatrisů. Ve druhém mu sděloval, že na Oddělení péče o kouzelné tvory dokončil veškeré papírování ohledně přemístění zvířat. A třetí obsahoval pouze pět slov: Chybíš mi. Chci tě vidět.

 

Na žádný z nich neodpověděl, třebaže cítil, že by asi měl, pokud chce, aby toto nezvyklé a křehké spojení přetrvalo. Ale přesto – kdyby odepsal, měl by pocit, že žadoní nebo možná… připouští svou slabost, a to nikdy neudělá.

 

Nakonec, když byly klinické testy zdárně dokončeny, se u něj v kanceláři stavila Hermiona a přinesla mu dárkový koš a blahopřání, kvůli čemuž se na ni pohrdavě zamračil.

 

„Takže,“ pronesla bezstarostně, zatímco ho sledovala, jak její přání hodil na stůl, aniž by jej otevřel, „co budete dneska večer dělat?“

 

„Budu si číst,“ odvětil nekompromisně, jako by to byla ta jediná věc, kterou stálo za to v pátek večer podniknout.

 

„Na večeři u nás bude Harry.“

 

„Och.“ Pocítil bodnutí viny, že nereagoval na jeho vzkazy, ale na venek to nedal nijak znát.

 

„Chová se jako bezmezně zamilovaný puberťák,“ zamumlala Hermiona s hraným nesouhlasem. „Nikdy jsem ho tak neviděla. Doufám, že neprovede něco… nevhodného.“

 

„Jako třeba?“ zeptal se i přesto, že nechtěl.

 

„Nuže, má sklony chovat se emocionálně, bez ohledu na pravidla obvyklé slušnosti. Ani bych se moc nedivila, kdyby se u vás objevil nepozvaný. Já samozřejmě udělám, co bude v mých silách, abych ho odradila od toho, aby provedl něco tak nezdvořilého.“ Koutek úst se jí lehce pozvedl, ale ne natolik, aby se skutečně usmála.

 

„To byste raději měla,“ zavrčel Severus.

 

„Rozhodně mu sdělím, jak je naprosto neomalené klepat někomu na dveře bez předchozího varování, řekněme, v pátek v devět hodin večer,“ sdělila mu klidně. „Pěkný den, pane.“

 

Zbytek dne strávil přemýšlením o nadcházející „spontánní“ návštěvě, hůř než bezmezně zamilovaný puberťák, jak si s nechutí pomyslel, ale nebyl schopen přestat. Byl tak nervózní, že si dokonce vzal i na zbytek dne volno a skončil tím, že celý svůj domov uklidil – nejen, že poklidil největší nepořádek a „žumpu“, jak jeho okolí tak laskavě pokřtil Hugo, ale opravdu ho uklidil, sesílal silná Pulíxero, dokud nebyl jeho byt úplně bez poskvrnky. A pak se rozhodl, že je to až moc čisté, dokonce tak, že to bude podezřelé, a poházel po podlaze kolem gauče několik knih, aby vytvořil zdání běžného nepořádku.

 

A aby nebylo jeho ubohosti dost, ještě si důkladně umyl vlasy, přinutil je, aby se zdály méně mastné a méně odpudivé než obvykle. Když byl hotový a ještě měl trochu času, vzal to letaxem na Příčnou ulici a přihrnul se do květinářství, kde odchytil květinářku právě na odchodu a vyžádal si od ní opětovné otevření obchodu, aby mu mohla prodat jednu růži na dlouhém stonku. Poznala ho, samozřejmě že ano, smilovala se nad ním a pomohla mu vybrat tu nejhezčí.

 

„Jakou barvu?“ zeptala se.

 

Zíral na ni, jako by nerozuměl. Růže, kterou držela, měla přece tmavě rudou barvu, jak si poručil.

 

„Musíte si uvědomit, že nejste omezen tradičními barvami,“ vysvětlila mu, „existují květinová kouzla, která upraví barvu, na jakoukoliv chcete. Někdo si objedná růži bronzovou a hned druhý den modrou.“ Bezostyšně se na něj usmála. „Takže, jaká to bude?“

 

Zamračil se na ni a zavrtěl hlavou. Ještě nebyl tak daleko, aby si poručil šarlatovou a zlatou, i když k tomu měl až nebezpečně blízko. A pak, když se vrátil domů, čekal jako nějaký ubožák, ještě zoufaleji a žalostněji, než jak kdy na někoho čekal za celý svůj život.

 

Už bylo skoro devět a on už se bezmála vzdal všech nadějí, když se konečně ozvalo klepání na dveře a on se vydal otevřít.

 

Harry stál v zádveří a vypadal úzkostněji a nervózněji, než jak si ho Severus kdy pamatoval.

 

„Ahoj,“ pronesl mladší muž tiše.

 

„Ahoj,“ odpověděl, ale neučinil žádný pohyb, aby ho vpustil. Cítil se zcela rozpačitě a nejistě ohledně toho, co říct.

 

„Rád tě vidím,“ hlesl Harry s váhavým úsměvem.

 

„Je ti jasné, jak nezdvořilé je přijít sem nepozvaný?“ Rozpačitost celé situace narůstala každým okamžikem.

 

„Já vím,“ přiznal Harry, „měl jsem dopředu zavolat nebo tě požádat o dovolení, jestli se můžu stavit.“

 

„Tak proč jsi tak neučinil?“

 

Harry se zhluboka nadechl. „Mohl bys odmítnout.“

 

„Stále mohu odmítnout,“ poukázal chladně.

 

„Pravda,“ připustil Harry a ustoupil o krok vzad, „ale takhle se alespoň uvidíme tváří v tvář.“

 

Slyšet ta slova Severuse téměř fyzicky zabolelo a on sklopil oči. „Máš hlad?“

 

„Ne, jedl jsem před dvěma hodinami u Rona a Hermiony,“ odpověděl Harry, „ale pokud máš přichystanou večeři, nebudu tvoje plány rušit.“

 

„Nemám,“ řekl Severus. „Pojď dovnitř. Prosím.“

 

A tak Harry vešel, následoval ho do obývacího pokoje. A mezitím se zájmem prozkoumával okolí – nábytek v obývacím pokoji, kuchyň a mrknul dokonce i na dveře vedoucí nahoru. Severus stál pár kroků od něj a častoval ho obezřetnými pohledy. Očekával, že bude pod drobnohledem, a tak na oplátku věnoval pozornost Harrymu.

 

Mladší čaroděj se přesunul ke knihovně a přelétl tituly knih. „Zvoník u Matky Boží?“ všiml si.

 

„Četl jsi?“

 

Harry mu věnoval pokřivený úšklebek. „Viděl jsem film. Počítá se to?“

 

„Ani ne.“

 

Hleděli na sebe, mezi nimi viselo nepohodlné ticho. A pak k němu Harry přešel, pomalu a plaše, dokud se neocitl přímo před ním a nehleděl na něj s úžasem a vděčností.

 

„Děkuji ti,“ řekl tiše, „děkuji ti, že´s mě vpustil.“

 

Zbytek se odehrál jako ve snu. Neproběhlo žádné vysvětlování, žádné omluvy, ani prominutí či otázky. Bylo to, jako by nad nimi jejich fyzická těla převzala nadvládu. Natáhli se po sobě se zoufalou potřebou po opětovném propojení a naplnění. Pohnuli se k polibku v tu samou vteřinu, jejich rty se v sobě uzamkly, prsty se kolem sebe sevřely.

 

Zatímco se stále líbali a pořád se navzájem urputně drželi, došli až do ložnice a nějak se jim to podařilo, aniž by po cestě klopýtli - i když jen sotva.

 

Severus dokonce zapomněl i na to cítit se trapně, že jeho ložnice není právě výstavní. Byla tam jen staromódní, obrovská postel, jednoduchý noční stolek, židle a otevírací skříň, ve které jen stěží něco bylo. Pokud se Harry něčeho z toho štítil, nedal to znát; vlastně vypadal, že si nevšiml ničeho jiného než té růže na dlouhém stonku ležící na posteli, rudé plátky kontrastující s vybledlou hnědou barvou starých pokrývek.

 

Na Harryho rtech se zformoval drobný úšklebek. „To vždycky necháváš na posteli růži?“ vyzval ho.

 

„Samozřejmě,“ odpověděl Severus vážně, „jeden nikdy neví, kdy se u něj zastaví jeho bývalý student.“

 

„To je velmi uvážlivé,“ souhlasil Harry. „Je to snad pobídka k tomu, abych se svlékl?“

 

Severus se bezcitně ušklíbl. „Klidně si to tak vylož.“

 

O několik chvil později před ním stál Harry zcela obnažen a jeho oblečení se spolu s jeho hůlkou válelo na neorganizované hromadě u nohou postele.

 

Harry ho sjížděl očima a Severus se najednou cítil nervózní pod jeho vyčkávavým pohledem a tím dokonale tvarovaným tělem přímo před ním, na dosah, v drastickém kontrastu k jeho vlastnímu stárnoucímu a neatraktivnímu tělu – a přesto bylo z nějakého důvodu k dispozici k dotekům.

 

„Zavři oči,“ požádal ho Severus.

 

Harry se podvolil a pak bez pobídky ulehl na postel, na záda, s očima stále zavřenýma a rukama podél boků.

 

Severus se usadil vedle něj a prostě na něj několik minut hleděl, snažil se zapamatovat si každou nuanci jeho mladého, svěžího vzhledu, zaznamenával všechno do paměti, jako by se bál, že už možná nedostane další šanci se dívat.

 

Pak vzal do ruky růži a dotkl se s ní Harryho břicha, poupě navázalo spojení s hlavičkou jeho vztyčeného penisu. Harry vydal tiché zalapání po dechu, prsty se mu sevřely do pěstí kolem prostěradla a sežmoulaly ho. Severus jemně navigoval růži vzhůru, květ cestoval po Harryho hrudi a pak polaskal klíční kost, hrdlo a nakonec spočinul na jeho rtech. Harry ho s vyrovnaným úsměvem políbil a pak s očima stále zavřenýma hravě po květině chňapl zuby.

 

Co Severus učinil v následující vteřině, bylo čistě automatické a zcela instinktivní – bez přemýšlení a s rychlostí blesku přejel palcem a prostředníčkem po stonku a sloupal z něj trny, než by mohly přijít do kontaktu s Harryho ústy. Když se Harryho rty sevřely kolem stonku a zjistily, že je neškodný, otevřel mladší muž oči a uviděl po Severusových prstech stékat pramínky krve.

 

Rychle se posadil a uchopil ho za ruku a pak, aniž by utrousil slovo, hrábl po hůlce. Severus ale unaveně zavrtěl hlavou, vytáhl svou vlastní a pronesl jednoduché léčivé kouzlo. O moment později bylo říznutí zahojeno a dokonce i stružky krve byly z jeho ruky pryč.

 

„Proč?“ zeptal se Harry vyčítavě.

 

Severus pokrčil rameny. Byl to čistý instinkt, automatická odpověď – nic víc.

 

„Vzrušuješ se kvůli nesmyslům,“ odvětil Severus ostře a snažil se zbavit svůj hlas rozpačitosti, jenže v tom až tak neuspěl.

 

Harry dál seděl skrčený na posteli, objímal si kolena a hleděl dolů.

 

Severus si lehce povzdechl. Pak odhodil růži na podlahu. Celý ten pocit naprosté mizérie a nepříjemnosti se znovu vrátil ještě v doprovodu s vytrvalým vnitřním hláskem, který mu tvrdil, že cokoliv udělá, nikdy to nebude správně ani dobře.

 

„Omlouvám se, jestli jsem tě zneklidnil,“ řekl nevesele.

 

Harry vzhlédl se smutným úsměvem a natáhl se po jeho ruce.

 

„Pokud si na můj účet hodláš odírat prsty do krve, tak se mi po tom alespoň neomlouvej.“

 

Znepokojení se začalo rozplývat, Severus se nuceně usmál a nabídl mu drobné přikývnutí.

 

„Proč?“ nadhodil Harry znovu tiše. „Co by tě k něčemu takovému přimělo? Je to to pouto?“

 

Severus sebou trhnul. Ani v nejmenším nechtěl v tomto rozhovoru pokračovat.

 

„Proč?“ trval na svém Harry.

 

„Chceš po mně upřímnou odpověď?“

 

„Prosím.“

 

„Upřímná odpověď zní: Ne. To pouto takhle nefunguje. Netahá za moje provázky. Nepřikazuje mi, jak mám jednat. Neřekl jsem ti, že nejsem kvůli němu méně člověkem?“

 

„Tak proč…“

 

Severus si lehce povzdechl, kvůli té přetrvávající otázce bylo nemožné setřást dojem, že je na intenzitě jeho citů něco ostudného nebo nezdravého.

 

„Je to, jak to je,“ pronesl Severus nakonec.

 

Harryho výraz se změnil na ještě soucitnější. „Tak co je potom ode mne třeba, abych ti zabránil něco podobného zopakovat.“

 

Severus se ušklíbl. „Už nikdy v celém svém životě nesmíš udělat nic bláznivého nebo lehkomyslného. To je všechno.“

 

Koutky Harryho úst se také lehce nadzvedly. „To by mělo být dostatečně lehké.“

 

„Vskutku.“

 

Znovu spojili prsty a Severus se svými rty dotkl Harryho čela. Harry se k němu tiskl nahý a trochu se chvěl a Severus dokonce i skrz svou košili cítil vyzařující teplo z těla tohoto mladého muže.

 

„Jsem vyděšený,“ hlesl pak Harry neočekávaně. A najednou vypadal zvláštně zranitelně, se stínem hrůzy a děsu protínající jeho tvář.

 

„Vyděšený? Z čeho?“

 

„Nechci ti znovu ublížit,“ konstatoval Harry tiše.

 

„Já vím.“

 

Znovu se krátce políbili a pak seděli v tichosti, tváří k sobě.

 

Severus mu jemně položil dlaň na hrudník a navigoval ho, aby si lehl na záda.

 

Harry se bezodkladně podvolil, zavřel oči a nechal paže spočinout vedle boků.

 

Severus sklouzl prsty podél pěšinky tmavých chloupků směřujících k Harryho podbřišku a nakonec se rukou zastavil na kořeni jeho erekce.

 

„Ach,“ zašeptal Harry.

 

Harryho vůně byla opojná. Voněl po pokosené trávě a slunečním světle a vzrušení – voněl svěže a mladě, že to bylo až hříšné mít ho tak nablízku a tolik si to užívat.

 

Předklonil se nad něj, opatrně, aby nevydal žádný zvuk. Obezřetně přejel špičkou jazyka přes hlavičku jeho penisu a sejmul orosenou kapku čiré tekutiny, která prosakovala ze štěrbiny.

 

Harry sebou celý zacloumal, ale tentokrát nevydal ani hlásku.

 

Severus s jemností a skoro až nepřítomně dál jednou rukou hladil jeho penis, dlaní přejížděl po jeho délce, zatímco druhou rukou vklouzl mezi jeho nohy a nehty pohyboval po jeho stehnech.

 

Nebyl si vůbec jist obratností svého jazyka, ale přesto putoval rty po erekci a znovu ji olízl, zatímco ji dál zpracovával dlaní.

 

Harryho dech se stal namáhavějším, zoufalejším. Severus zvýšil intenzitu svého laskání a nakonec opatrně pojal Harryho penis do úst. Stále si nebyl jistý, jestli to, co dělal, je správné, ale Harryho tepající erekce ho přesvědčovala, že minimálně nedělal nic nepříjemného. Dál ho sál, lehce užaslý, jazykem stopoval jeho délku a ochutnával pocit každé žíly, každé nepravidelnosti, každé nuance jeho přirození. Rty ho znovu obalil, a když poklesl, zanořila se mu do úst téměř celá délka, hlavička natlačená na zadní část jeho krku.

 

Cítil, jak mu Harry rukama přistál na týle – ale netlačil ho dolů, ani ho nenaváděl, jen ho jednoduše hladil ve vlasech. Severus pokračoval, dokud neucítil, jak se v mladším muži buduje orgasmus připraven vytrysknout. Vnímal, jak se mu Harryho prsty sevřely na spáncích, jak se ho pokoušel navádět pryč.

 

„Já už bu-…“ začal Harry, ale Severus vzdorovitě a zuřivě zavrtěl hlavou. Odmrštil Harryho ruce a znovu ho nasál, tentokrát prudčeji, nehty stále hladil vnitřní části Harryho stehen. A pak Harry prudce vyvrcholil, vyprázdnil se staršímu čaroději do úst s tichým lapáním po dechu.

 

Severus zachytil všechno semeno na jazyku. Jeho chuť byla lehce nasládlá a lehce kovová – a byl to v jeho ústech cizí, trochu nepohodlný pocit, ale veden tím přemáhajícím, pošetilým nutkáním ohromit svého mladšího milence polkl všechno a pak se posadil a zahleděl se na Harryho s jízlivým úšklebkem.

 

Harry mu pohled opětoval s doširoka otevřenýma očima, načež se natáhl, aby ho objal. „Mohu…“

 

Severus se okamžitě napjal. Poskytovat potěšení byla jedna věc, ale myšlenka na to je přijímat, ta pro něj byla příliš nepohodlná, dokonce děsivá. Stále si nedokázal dost dobře představit, že by se ho někdo chtěl dotýkat v sexuálním slova smyslu.

 

„Někdy jindy,“ odpověděl Severus pevně a Harry se zklamaným povzdechem přikývl, ale objal ho pevněji.

 

„Bylo to úžasné,“ zašeptal. „Tobě… to nevadí?“

 

„Ne. Sám jsem si to užil,“ odpověděl Severus upřímně. „Doufám, že ty také.“

 

„Nemáš ani tušení.“

 

Severus se pousmál, spíš sám pro sebe, když se v něm vzedmul pocit pýchy – pýchy, že byl schopen vyvolat takovou reakci od někoho tak krásného, kdo by mohl být rozmazlován a dobýván nekonečným množstvím atraktivnějších lidí než byl Severus Snape. A pak… návdavkem ke vší té pýše se v něm zrodila ta nejdrobnější a nejmenší špetička skutečné naděje a přetrvala.

 

Možná by Harry mohl v tomto podivném vztahu najít nějaký ryzí, trvající požitek, pomyslel si. I přes všechnu jeho předstíranou lhostejnost a popření navenek, zoufale chtěl být schopen držet se toho a nebýt odhozen jako stará, rozbitá hračka poté, co se jí dítě znechutí a začne ho nudit.

 

Harryho nahé tělo se k němu opět tisklo a Severus ho rukama hladil po zádech a bocích.

 

„Existuje něco, co bys chtěl?“ zeptal se Harry. „Cokoliv?“

 

„Můžeš mě políbit,“ nabídl mu Severus a pak v duchu zaklel, když si vzpomněl, že má v ústech stále stopy po Harryho semeni. Natáhl se po hůlce, aby na sebe seslal čisticí kouzlo, ale mladší muž jeho ruku jemně zastavil. Pak se Harryho rty uzamkly na jeho ústech a jeho mladý jazyk se vnořil dovnitř, mapoval jeho ústa, kde bez pochyby ochutnával sám sebe a vůbec mu to, jak se zdálo, nevadilo.

 

A pak, po ten nejdelší čas, co zažil, prostě leželi tváří k sobě a nedělali nic jiného, než že se líbali, a Severus si konečně dovolil uvolnit se, když se všechny jeho obavy a nejistoty začaly rozplývat. Alespoň prozatím.

 

Komentáře   

 
0 # wera 2014-12-19 06:36
Teď je to nádherné! Jaké to ale bude,až si takhle budou užívat vzájemně.To potom bude něco. Ovšem po tom,co Severus prožil,zřejmě bude ještě nějaký čas trvat,než se mu vrátí důvěra v cokoliv. Krásné,děkuji!! !
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Miki 2014-12-19 07:45
Děkuju za další kapitolku. Jo, teď už se to čte moc hezky. Přiznávám, že knihu první přečtenou nemám, jen jsem to rychle prolítla, abych nebyla úplně mimo obraz. Tak ale mám v plánu se k ní vrátit, ale na to se musím připravit. :-x
Zítra odjíždím mimo civilizaci (sláva), ale budu bez spojení (bohužel). Takže přeji všem krásné vánoce !!! :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # pajka 2014-12-19 12:08
Když on je Severus pořád ještě tak rozbitý :cry: . Je mi líto, že si taky nemůže užít Harryho pozornosti, ale u něj je vlastně úspěch už i to, že připustil tu možnost, že nebude odmítnut a odhozen... Už aby to bylo vzájemné, držím jim pěsti. ;-) . Pat, mockrát děkuji za další krásnou část!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
-1 # Mája 2014-12-19 17:01
Moc děkuji za další kapitolu. Už se nám začíná blýskat na lepší časy :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2014-12-28 04:22
Že by to nakonec přece jen skončilo dobře?
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Profesor 2015-01-07 22:00
Ano, opravdu se to dobře vyvíjí. Snad si Severusa důvěru v sebe i v Harryho zase obnoví.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # arkama. 2015-01-08 18:47
krása! Myslím, že takto, ako to nateraz skončilo (preklad), s kl :heart: udom môžem čakať na pokračko.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # SoniQ23 2015-02-03 13:33
Výborná poviedka. Môžem povedať, že sa mi páčila i tá temná časť. Poviedky so zlým Harrym sú nezvyčajné, práve preto mi to prišlo veľmi originálne a zaujímavé. Preklad je ako vždy skvelý. Veľmi sa teším na pokračovanie tejto story :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # manta 2016-03-02 21:17
Hojky, můžu se zeptat, zda je naděje, že tuto nádhernou i děsivou povídku dokončíš? Moc moc prosím, pokoušela jsem si ji číst kdysi přes google překladač, ale to nabylo nic proti tvému překladu, prosííííím alespon o odpověd, moc děkuji
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
+1 # Patoložka 2016-03-03 19:39
Moc ráda bych, ale vím, že na to nemám teď sílu... A tak tedy uvažuji o tom, jak to vymyslím dál... ;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Julie1 2016-03-14 15:37
Ach...těžko se mi hledají slova. Přečetla jsem toho ve fandomu HP už hodně. V poslední době mám pocit, že už nic nového ke čtení nemůžu najít (pravda, bohužel zvládnu jen češtinu a slovenštinu, tak výběr je omezen). A teď jsme objevila tuto perlu. Nejdříve se mi nechtělo začít číst, protože jsme viděla, že povídka není dopřekládaná a dlouho už stojí, takže naděje na dokončení je malá, ale nakonec jsme se do toho dala a nelituji ani v nejmenším!!! Přečetla jsem to celé jedním dechem za jeden den a noc. Přiznám se, že jsem občas některé pasáže s násilím hůře rozdýchávala, ale nic zde nebylo samoúčelné, všechno do sebe zapadalo a bylo velmi logicky vysvětleno. Po brutalitě první části, je ta druhá jako balzám na duši, i když je to pro ty dva stále velmi těžké a bolestné, je tam vůle a naděje. Moc a moc se mi v této povídce líbila Hermiona, které se dokázala k Severusovi chovat laskavě a přitom to nebyla snamionka, to se hned tak nevidí a také se mi líbil Ron (nebyl za blbce a to se taky hned tak nevidí) a úplně jsme si zamilovala Nevila. Co se týká ústředního páru Severus je tu i přes svou zlomenost neskutečně silný (záchrana Draca) a Harry se taky snaží poprat se s tím vším jak umí. Líbí se mi, jak to teď ke konci nechce vzdát a jak o Severuse bojuje, Vlastně by teď povídka mohla takto skončit. A právě proto mi velmi vrtá hlavou co autorka v těch zbývajících kapitolách na ty dva připravila. A tak, přestože překlad tak dlouho stojí (a chápu, že času a sil se nemusí dostávat), dovolím si doufat, že třeba někdy bude dokončen a občas se sem mrknu. Nebo dej třeba vědět na kizi, kdybys přidala kapitolu, tam chodím častěji. Každopádně ať už překlad dokončíš nebo ne, velice ti děkuji za nevšední čtenářský zážitek!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # lucia198 2016-04-24 12:00
:lol: Bože to bolo nádherné. Prosím ja chcem ďalšie pokračovanie . Už sa naozaj neviem dočkať ďalšej časti :roll:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Tesska 2017-02-26 09:56
Vidieť, že sa Sevko drží spátky, ale po tom, čo prežil je to pochopiteľné. Hlavné, že ideme vpred! :) Krásne, ďakujem Paty :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1607
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3311211
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz