Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach 46

Hodnocení uživatelů:  / 14
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

Ashes

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach

Kniha druhá – Prázdnota

Autor: Emily Waters; Překlad: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Sitara

http://www.hpfandom.net/eff/viewstory.php?sid=28048

Angst/Tragedy, Drama, Mystery/Suspense, Hurt/Comfort

VAROVÁNÍ: pro dospělé, násilí, sexuální situace a praktiky, znásilnění, smrti postav, odchylky od charakterů, slash

 

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Emily Waters, czech translation was created by Patolozka.

ooOoo

 

Kapitola 46 – Zlomeniny na duši

 

Harry se vynořil z koupelny asi za půl hodiny, s ručníkem obtočeným kolem pasu. Začal vytahovat čisté oblečení z kufru u postele a oblékal se a Severus ho pozoroval a cítil se neobyčejně chlípně, že tak činí. Vážně si připadal jako Quasimodo, zvoník od Matky Boží, že tak bezostyšně a hladově touží po někom, na koho neměl žádné právo – po někom lepším, silnějším a čistším, než byl on sám – a přesto zjistil, že ho to přesto nedonutilo, aby se zachoval slušně a odvrátil zrak.

 

Harry k němu došel a usmíval se. „Díval ses na mě,“ utrousil.

 

Severus se poněkud napjal, ale pak s předstíranou lhostejností pokrčil rameny. „Vadí ti to?“

 

Harry se nahnul a líbnul ho na čelo. „Vůbec ne. Myslím, že je to roztomilé. Můžeš zůstat o něco dýl?“

 

V Londýně už bylo v současné době vcelku pozdě, ale Severus se ještě necítil unavený – dokonce ani trochu. Jeho vnitřní hodiny byly zmatené a on by nespal, ani kdyby se hned vrátil domů, a tak se rozhodl, že může stejně tak zůstat další den na ostrově.

 

Strávili zbytek rána a část odpoledne v lesíku – analyzovali flóru a ujišťovali se, že to tam bude pro nově vylíhnuté kokatrise bezpečné. Nakonec objevili možný problém – okrsek výhonků zubatých pelargónií a Severus se nabídl, že přinese lektvar proti pleveli, aby se jich zbavili. Harry začal proti herbicidnímu lektvaru okamžitě protestovat a nakonec spor vyhrál – načež strávili zbytek odpoledne vytrháváním a přenášením výhonků, než by mohly způsobit potíže.

 

Během práce spolu tiše hovořili – většinou pokládal otázky Severus. Překvapil Harryho i sebe, že se vyptával na ostatní, které krom Harryho ovlivnil prach z viteálu. Znal se totiž dost dobře na to, aby připustil, že se o ně nezajímá z obav o jejich blaho, ani z potřeby ujistit se, že byly všechny pozůstatky prachu ze světa opravdu odstraněny. Možná ho vedla jen prostá zvědavost, možná to byla touha uzavřít tuto kapitolu svého života pro jednou a provždy, nebo za to možná, možná, mohl slabý podtón zášti při myšlence, že by on a Harry byli jediní, kteří po událostech v Godrikově Dole strádali.

 

Harry mluvil a Severus poslouchal.

 

George Weasley prodal svůj žertovný obchod a ztratil zájem o všechny rošťárny i kanadské žertíky. Strávil celý rok pitím, dokud ho nakonec z jeho mizerného stavu nevytáhli Ron s Percym. Percy mu zařídil nějakou obyčejnou práci na Ministerstvu a George si tam vedl poměrně slušně.

 

Percy sám se zhroutil, zcela zděšený faktem, že užil svou vlastní hůlku, aby na válečného hrdinu umístil trvalý otrocký cejch, avšak své místo na Ministerstvu si udržel, spolu s Amosem Diggorim i Kingsleym Pastorkem.

 

„Asi je lepší, že zůstali,“ uvažoval Harry. „Kingsley odvádí na Ministerstvu kouzel dobrou práci a všichni alespoň rozpoznají nebezpečí, kdyby se s nimi začalo manipulovat a tahat za drátky.“

 

O tom se Severus nemohl dohadovat.

 

Oliverovi Woodovi se očividně už tak dobře nevedlo. Jednoduše se stáhl a nakonec opustil zemi, aby začal trénovat famfrpál někde jinde. Harry nevěděl kde. Ron se s ním pokusil navázat kontakt, ale Oliver neodpověděl.

 

Lee Jordan byl ten nejodolnější ze všech, jak Harry poznamenal s nuceným úsměvem. Jakmile vliv prachu pominul, Cassidy ho, zděšená a rozzuřená zároveň, opustila a vzala s sebou děti. Poté však Lee učinil všechno správně, jak by se tak řeklo. Nechal se vyšetřit u svatého Munga a požadoval ten nejdůkladnější test nitrozpytem, aby se ujistil, že je zase sám sebou. Pak vyhledal psychologa. S Hermionou a Ronem zůstal ve styku a oni ho přijali mezi sebe, sice bez přílišné hřejivosti, ale bez předsudků i vzájemného obviňování. Občasně je navštěvoval, dokud se jednoho dne, asi před rokem, u Hermiony a Rona nestavil Neville, právě když Lee odcházel. Jakmile ho Neville spatřil, vybuchl – zaútočil na něj přímo na ulici, málem z něj vymlátil duši, za bílého dne, kde ho mohl kdokoliv vidět. V době, kdy si Ron a Hermiona uvědomili, co se děje, crčela už z Leea krev a měl několik zlomenin, ale přesto odmítal kohokoliv obvinit a tvrdil, že Neville jednal v sebeobraně.

 

Severus sebou mimovolně cuknul. „Mrzí mě to,“ pronesl automaticky, ale bez přílišných emocí.

 

„Mrzí tě, co se stalo Leeovi?“ zeptal se Harry.

 

Severus pokrčil rameny. „No, v podstatě nijak zvlášť, ale jedna moje část má pocit, že by mělo.“

 

„Nemusí tě to mrzet,“ konstatoval Harry klidně, „myslím, že pro něj ta nakládačka byla docela očišťující a že mu prokázala větší službu než léta jakékoliv terapie. I když pochybuji, že to Neville tehdy tak zamýšlel,“ dodal Harry s neveselým úsměvem. „Jak se vlastně má?“

 

Severus byl tou otázkou překvapený. „Kdo? Neville? Domnívám se, že o něm víš víc než já.“

 

Ale Harry zavrtěl hlavou. „Vůbec se mnou nemluví. Poté, co Ginny přivedl zpět do Godrikova Dolu, odešel – a to bylo naposledy, co jsem ho viděl. Hermiona a Ron mi o něm taky nikdy nic moc neřekli. Všechno, co vím, je, že stále pracuje u svatého Munga a že se pořád přátelí s Ginny.“ Pak pohlédl na Severuse. „Je… doufám… v pořádku, že ano?“

 

„Vypadá docela vyrovnaně a profesně se mu daří, i když jeho práce začala za poslední rok trochu upadat – ovšem ne natolik, aby to vyvolalo znepokojení,“ odpověděl Severus. „Přesto mě tento příběh zarmucuje. Nikdy nevypadal jako bezdůvodně násilnický typ.“

 

„To ne,“ souhlasil Harry, „myslím si, že taky není zcela sám sebou po tom, čeho byl kvůli mně svědkem.“

 

Následovalo dlouhé, nepříjemné ticho. Harry seděl tiše na zemi, krčil se a díval se stranou. Severus ho strnule pozoroval a cítil, jako by se mezi nimi vztyčila neviditelná stěna.

 

Severus byl zdeptaný a vztekal se sám na sebe. Všechno šlo tak dobře, než se rozhodl šťourat v minulosti a pokládat ošemetné a zbytečné otázky, aniž by k tomu měl dobrý důvod. A teď, když se v jeho mysli ty pokořující a hořké vzpomínky vynořily na povrch, seděl tu v absolutní tichosti a snažil se uklidnit, znovu a znovu si připomínaje, že tento mladý muž před ním není Tom Raddle a že všechny ty vzpomínky opravdu jsou jen vzpomínkami.

 

Napětí narůstalo, až bylo bezmála hmatatelné.

 

„Musím jít,“ oznámil Severus tiše.

 

„Já vím,“ potvrdil Harry. Neviditelná bariéra mezi nimi zmohutněla a začala být nepřekonatelná.

 

„Harry,“ požádal ho Severus, „pojď ke mně.“

 

Mladší muž se po něm nervózně a váhavě podíval, ale pak se k němu přišoural, skrz kapradí a mechem porostlé větve stromů ležící na zemi. Severus rozevřel svou náruč a Harry ho zprudka objal, držel ho zoufale a šíleně zároveň.

 

Severus mu položil hlínou ušpiněnou ruku na hlavu a jemně ho hladil po vlasech, znovu a znovu po hodně dlouhou dobu, dokud nakonec neucítil, jak se Harry pod jeho dotekem uvolnil a jak se to napětí začalo zmírňovat. Všechny hrůzostrašné vzpomínky se také začaly rozplývat a vzdalovat se do pozadí, až nakonec Tom Raddle z jeho mysli odešel a zbyl jen Harry, přimknutý do jeho doteku, tisknoucí tvář na jeho rameno.

 

„Je po všem, víš?“ vyjádřil se Severus tiše. „Úplně po všem.“

 

„Ano.“ Harry zvedl hlavu a pohlédl na něj se zoufalou nadějí v očích. „Vrátíš se?“

 

Severus přikývl. „Budu se vracet znovu a znovu.“

 

„Opravdu?“

 

„Pokud chceš.“ Ještě jednou projel prsty Harryho vlasy a pak se naklonil k polibku. Cítil z Harryho rtů hořkost a slanost jeho slz, ale přesto polibek prohloubil, laskal Harryho jazyk svým, dokud mu druhý muž nezačal s divokou nevázaností polibek oplácet.

 

„Chci, tak moc,“ hlesl Harry, když se jejich rty nakonec oddělily, „ale tohle je úplně šílený. Nemám tušení, jak by to mohlo fungovat se všemi těmi vzpomínkami, které nás poutají.“

 

„To mi také není jasné,“ přiznal Severus, „ale vím jedno – jestli tě ztratím, tak ať se tak raději stane mou vlastní hloupostí a neschopností a ne kvůli tomu, že se poddáme vzpomínkám na Toma Raddlea.“

 

„Cítím to stejně,“ zamumlal Harry. „Dej o sobě vědět, ano?“

 

„Dobře,“ svolil Severus a postavil se. „Tak se tedy uvidíme pak.“

 

Odcházel od něj a celý ten čas na sobě cítil Harryho oči, přesto se neodvažoval zastavit a odhlédnout se.

 

Když se následujícího rána vrátil ke svatému Mungovi, okamžitě se vydal za Nevillem Longbottomem. Několik minut v tichosti sledoval, jak mladý muž pracuje ve skleníku. V řeči jeho těla bylo napětí a hněv, více, než u něj Severus kdy předtím viděl.

 

Nakonec Severus na skleník hlasitě zaklepal, a když se Neville otočil, aby na něj pohlédl, Severus mu pokynul, aby vyšel ven.

 

„Pojďte se mnou,“ řekl mu prostě a Neville ho bez protestů následoval.

 

Odvedl ho do své kanceláře a ukázal na křeslo naproti svému stolu, do kterého se Neville poslušně usadil.

 

A poté celou půlhodinu hovořil, zatímco Neville poslouchal.

 

Řekl mu o všech těch mnohých vraždách a krutostech, kterých byl svědkem za celá léta své špionské práce. Pověděl mu o smrti Charity Burbageové, jejímž tělem, po smrti stále ještě nevychladlým, Voldemort nakrmil Nagini. Pověděl mu o dívce, která ho prosila o pomoc a na kterou v okamžiku zoufalství seslal smrtící kletbu. Neville poslouchal v naprosté tichosti, aniž by vzhlédl či hlesl. Když pak nakonec zvedl hlavu, byly jeho oči lesklé neprolitými slzami.

 

„Musíte si uvědomit, že nic z toho, co se odehrálo v Godrikově Dole, není vaše chyba,“ podotkl Severus otevřeně.

 

„Tím si nejsem jistý.“

 

„Ale já ano,“ oponoval Severus vyrovnaně. „Prokázal jste tam velkou odvahu a vychytralost. Nikdo by to neudělal lépe, ani by toho nezvládl za daných okolností více.“

 

Neville se celý napjal. „Tak proč…?“ začal se ptát, ale pak mu ten dotaz odumřel na rtech a znovu odvrátil zrak.

 

„Proč stále cítíte takový vztek?“ zauvažoval Severus tiše. „Proč máte pocit, že už nikdy nic nebude v pořádku?“

 

Neville beze slov přikývl.

 

„Když je člověk svědkem násilí a nemůže jednat, dokonce ani z dobrých důvodů, pak to jeho duši poláme,“ odpověděl Severus tiše. „Váš hněv je důkazem těch zlomenin, ne známkou, že jste něco udělal špatně.“

 

„Zlomenin,“ zopakoval Neville, „jako při vraždě?“

 

„Jsou podobné, ale ne stejné. Když zažijete násilí, vaši duši to poláme. Vražda ji roztříští.“

 

Neville znovu přikývl. Pak seděli chvíli v tichosti, dokud se Neville nakonec nezeptal: „A teď co?“

 

Severus na něj hleděl, překvapený jeho otázkou.

 

„Nevím,“ připustil. „Sám jsem neplánoval víc, než že násilnosti celé té války přežiji. Ale možná bychom teď, když je všemu konec, mohli svým životům dovolit, aby se to na nich odrazilo.“

 

Komentáře   

 
0 # Lachim 2014-12-12 13:38
Nabralo to dobrý směr. Snad to bude tak i pokračovat.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
+1 # Mája 2014-12-13 13:34
Tak rozlámaný Severus v sobě ještě nachází sílu, aby napravoval zlomeniny ostatních. Je neuvěřitelný...
Díky, Pat. Doufám, že si Severus včas uvědomí, že zdroj jeho oblíbených snarry nevyhasl a nebude tě vraždit :D
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # pajka 2014-12-14 21:00
Při sledování posunu vztahu mezi S a H mi ani nedošlo, že složité to musí být i pro ty další prachem zasažené. :-| Snaha pomoct Nevillovi je od Severuse pěkná, ale určitě to snadné nebude. Ještě, že se to všechno pomalu ale jistě obrací k lepšímu, snad to tak bude i u ostatních...
Díky Pat! :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Tesska 2014-12-15 22:25
Nádherné, po všetkých tých ukrtutnostiach z prvej časti, kde miestami vlasy vstávali dupkom je toto ako balzam na dušu. Ostré hrany sa pomaly otupujú a rany sa celia. I keď to v niektorých prípadoch bude asi chcieť ešte čas... Dík za nádherný preklad Paty :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Profesor 2015-01-07 21:43
Uf, začínají mluvit. To je dobře.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1680
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3501058
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz