Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach 44

Hodnocení uživatelů:  / 13
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

Ashes

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach

Kniha druhá – Prázdnota

Autor: Emily Waters; Překlad: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Sitara

http://www.hpfandom.net/eff/viewstory.php?sid=28048

Angst/Tragedy, Drama, Mystery/Suspense, Hurt/Comfort

VAROVÁNÍ: pro dospělé, násilí, sexuální situace a praktiky, znásilnění, smrti postav, odchylky od charakterů, slash

 

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Emily Waters, czech translation was created by Patolozka.

ooOoo

 

Kapitola 44 - Odhalení

 

Když se vrátili do chatky, Harry zavřel dveře a rozdělal oheň v krbu. Severus mu věnoval svůj nejlepší nabručený pohled, měl ovšem mlhavé podezření, že nebyl zdaleka tak výhružný, jak býval. Harryho to ani trochu nezastrašilo a dál na něj užasle hleděl, jako by se nemohl vynadívat na ten pohled před sebou.

 

„Na co mě vůbec chceš?“ zamumlal Severus nepohodlně, když si sejmul hábit a přehodil ho přes jednu z židlí. „Jsem starý.“

 

„Důstojný,“ opáčil Harry klidně.

 

„Moje vlasy jsou mastné.“

 

„Ale líbí se mi jejich délka.“

 

„Mám křivé zuby.“

 

„To je mi jedno.“

 

„Mám vrásky a šedivé vlasy.“

 

Harry se smutně pousmál. „Všiml jsem si. A jsem si jistý, že jsem mnohé z nich způsobil sám.“

 

„Jsem šeredný.“

 

Harry mu věnoval vážný pohled. „Jsi skvostný.“

 

„A ty jsi směšný,“ informoval ho Severus.

 

„Jsem, že ano?“ zamumlal Harry. „Pak je to v pořádku, můžeš být důstojný za nás oba.“

 

Severus si výsměšně odfrkl a ztěžka zamířil k Harryho posteli. Lehl si na záda, plně oblečen, paže zkřížil na hrudi a nohy v kotnících.

 

„Nuže,“ protáhl Severus cynicky, „váš skvostný služebník je vám vydán na milost. Užijte si to.“ Znělo to spíš jako výzva, než jako nabídka jakéhokoliv druhu. Harry se tiše zasmál a vyšplhal se na postel, posadil se naproti Severusovi, u jeho nohou, zatímco se zády opíral o pelest postele.

 

„Kdybych udělal něco, co se ti nebude líbit, řekni mi to, ano? Nebo mě alespoň kopni.“

 

„Hmm,“ zamručel Severus vyhýbavě a zavřel oči, „uvidíme, na co bude chuť.“

 

Cítil, jak Harry rukama nadzvedl jeho nohu a pak mu sejmul botu a ponožku a opřel si plosku jeho nahého chodidla o své břicho. Harryho tělo bylo horké, skoro až příliš horké na dotek, a Severus se už chtěl zeptat, jestli nemá horečku, když v tom Harry poznamenal: „Máš studené nohy. Není ti…?“

 

„Je mi dobře,“ utnul ho Severus okamžitě, vzdorovitě, avšak když se nad tím zamyslel, zjistil, že mu byla zima až moc často a že právě proto si zvykl nosit mnoho vrstev oblečení. Jak jinak by to také mohlo být, když bylo jeho tělo prakticky kost a kůže? I přesto to nebylo něco, co by chtěl, aby mu někdo jiný připomínal.

 

Harry neřekl nic. Rukama začal hladit a masírovat Severusovy nohy, klouby se tiskl na jeho chodidlo a uvolňoval uzlíky napětí, kterých si Severus ani nebyl vědom.

 

„Dobré?“ zeptal se Harry.

 

„Hmmhm,“ zamumlal Severus zdráhavě.

 

„Chci tě vidět častěji.“

 

„Uvidíš mě častěji, až bude vakcína hotová. Každý měsíc si přijdu ta zvířata zkontrolovat.“

 

„Měl bys je kontrolovat ještě častěji,“ odvětil Harry vážně. „Kvůli bezpečnosti, samozřejmě.“

 

„Jednou týdně možná.“

 

„Myslím tak dvakrát denně,“ prohlásil Harry slavnostně. „U druhů, kterým hrozí vyhynutí, člověk nikdy nemůže být dost pečlivý.“

 

Severus ležel na zádech, cítil, jak Harryho prsty laskaly jeho patu a pak přešly na jeho prsty.

 

„V pořádku?“ zeptal se Harry znovu.

 

„Ano,“ hlesl Severus, přehlížeje, jak pokorně a tlumeně jeho hlas vyznívá.

 

„Co bys chtěl?“ zajímal se Harry.

 

Severus vůbec neotevřel oči. Z té otázky se okamžitě cítil rozpačitě.

 

„No, a co bys chtěl ty, Harry?“ zeptal se podrážděně.

 

Harry se trochu posunul a Severus otevřel oči kvůli pocitu, který následoval – Harry přiložil své rty na jeho nárt.

 

„Chtěl bych tebe,“ vydechl Harry. „Chtěl bych tě vidět šťastného. Chtěl bych být tím, kdo tě učiní šťastným. Chtěl bych tě držet. Každou noc. Navěky. Chtěl bych se vidět se svým synem. Ach, a chtěl bych se kvůli tobě postarat o tlupu kohoutodraků. Ne kvůli svatému Mungovi, ne kvůli kouzelnickému světu, ne kvůli vlkodlakům. Ale kvůli tobě.“

 

„Chumel,“ opravil ho Severus automaticky. „Chumel jedovatých kouhoutodraků.“

 

„Cokoliv z toho.“

 

Severus si lehce povzdechl, když Harry prsty začal hladit jeho kotníky, zatímco plosky jeho nohou byly umístěny na Harryho břiše. Lehce se zachvěl, jakmile Harry bříšky začal obkreslovat jeho prsty.

 

„Co chceš ty?“ zajímal se Harry znovu.

 

Co zatraceně chtěl? Proč bylo tak nemyslitelné zodpovědět takovou jednoduchou otázku?

 

Pravdou bylo, že celé jeho tělo hladovělo po náklonnosti a laskavosti, ačkoliv s ní za celý svůj život nemělo moc zkušeností – a tak jediná věc, se kterou dokázal přijít, bylo, že chtěl být držen tak jako tu první noc. Ale raději by se nechal proklít, než aby o to požádal. Takže jen lhostejně pokrčil rameny.

 

„Mohu tě držet? Vzít tě do náruče?“ zeptal se Harry váhavě.

 

Severus znovu pokrčil rameny. „Pokud chceš,“ pronesl nezúčastněně, zatímco se děsil, že ho zběsilý tlukot jeho srdce prozradí.

 

„Dobře,“ zamumlal Harry. „Na rozdíl od té předchozí noci chci být tentokrát zdrženlivější a nechovat se jako hormony ovládaný puberťák, takže kdybych udělal něco, co nechceš, jen mi to řekni a já přestanu.“

 

Harry k němu pomalu přilezl a usadil se na postel, zády opřený o její čelo. Severus vůbec nevzdoroval, když ho Harry navedl do své náruče. Jen prostě spočinul hlavou v Harryho klíně, tváří položenou na mužově stehně. Pak si unaveně povzdechl a zavřel oči. Harryho ruce se mu znovu přesunuly do vlasů, pohybovaly se s mučivou láskyplností, rozdělovaly jednotlivé prameny, pak masírovaly jeho hlavu a spánky a Severus začal upadat do spánku a do snů, kde svět kolem přestává existovat. Mohl by klidně odejít ze své práce u svatého Munga a strávit zbytek života takto, jak si bez lítosti pomyslel.

 

„Co se ti líbí?“ zeptal se Harry pojednou, jeho ruce stále ještě spočívali na Severusově hlavě. „Myslím tím – jaké doteky máš rád, obecně?“

 

„V tomto okamžiku si nejsem zcela jistý,“ odpověděl Severus znaveně. „Za posledních zhruba deset let jsem neměl žádnou sexuální nebo intimní zkušenost kromě…“ Nedokončil tu větu, protože se nechtěl znovu vracet k událostem v Godrikově Dole. „Ale tohle je dobré,“ dodal spěšně, třebaže jeho hlas zněl lehce nepřirozeně. „Máš talentované ruce.“

 

Harry se rukou zastavil na stužce v jeho vlasech. „Můžu?“

 

Měl v úmyslu odmítnout, ale nějak, když otevřel ústa, ho jeho rty zradily a slova z nich vyšla sama od sebe: „V pořádku.“

 

Harry se natáhl ke stužce a rozvázal ji. Pak rozpletl prameny jeho vlasů. Jeho prsty obratně a jemně oddělily jeden pramen od zbytku vlasů a projížděly po jeho délce. V tom doteku byla cítit špetka majetnickosti, nebo si to možná Severus jen představoval, nebyl si tím jistý. Přesto ztuhnul, zatímco uvažoval, jestli se Harry pokusí zaplést jeho vlasy do copu. Kousl se do rtu, pokoušel se vyhnat ten obraz ze své mysli, ale bez úspěchu. To napětí se dál shromažďovalo, dokud nebyl úplně strnulý, neschopen pohybu ani žádného slova.

 

Byl připraven se za to posléze proklít. Vážně měl zvyk sám sebe ponižovat, že? Nejprve tím, že s tím vůbec souhlasil, ponořil se do toho pocitu jako nějaký puberťák, a pak ztuhnul jako vyděšené děcko, kterému bylo dáno to, co tak hrozně a tak dlouho chtělo.

 

Harry, jak se zdálo, vycítil jeho ztuhlost a propustil jeho vlasy. Rukou jednoduše spočinul na jeho tváři.

 

„V pořádku?“ zeptal se.

 

„Zcela báječné,“ odvětil Severus se sebepohrdáním.

 

Harry neodpověděl, jen seděl v tichosti a čekal, prsty projížděl po straně Severusovy tváře.

 

„Omlouvám se,“ vyjádřil se Severus nakonec, „neměl jsem v úmyslu…“ Hlas se mu zlomil, nedokázal pokračovat, jak ho přemohl náhlý děs – děs z toho, že tento krátký okamžik intimity skončí tak brzy kvůli jeho neschopnosti se ovládat. „Omlouvám se,“ pronesl znovu rezignovaně.

 

Harry ho bříšky prstů znovu pohladil po tváři. „Ne,“ sdělil mu pevně. Ta obvyklá trpělivost v jeho hlase byla pryč a na vteřinu se zdálo, jako by se na jejím místě objevil hněv – hněv, který ovšem nebyl namířen na Severuse. Harry se na moment odmlčel, jako by se sám potřeboval uklidnit, a pak pokračoval, rozvážně a vyrovnaně: „Nemáš se za co omlouvat. To já bych se měl omlouvat a se mnou zbytek kouzelnického světa. Co se mě týče, měli bychom se před tebou plazit na kolenou. Neobviňuješ nás z toho – dobře, ale pak by ses neměl obviňovat ani za reakce svého těla.“

 

Dokonce, i když Severuse jeho tvář nezradila, nebo v to alespoň doufal, byl tak rozrušený, že Harryho slova sotva pronikla do jeho vědomí.

 

„Myslím to vážně, víš?“ upozornil ho Harry tiše. „Ať už jsou tvé hranice jakékoliv, můžu s nimi pracovat. Možná by byl dobrý nápad, kdybys mi to řekl…“

 

Severus zlehka pokrčil rameny. „To je v pořádku.“

 

„Řekni mi to,“ naléhal Harry jemně. „Chci, aby ses cítil příjemně. Tak moc, jak jen je to možné.“

 

„Zapomeň na to,“ zavrčel Severus a nadzvedl se na lokti, aby sklouzl z jeho klína a lehl si na bok. Harry si povzdechl a následoval jeho příkladu, natáhl se na postel, na bok, tváří k Severusovi.

 

„Mluvím vážně,“ pronesl klidně. „Řekni mi to. Potřebuju vědět, co je v pořádku a co není. Kde leží tvé hranice…“

 

Severus se drsně a pohrdavě sám pro sebe zachechtal. „Hranice?“ zopakoval a vyslovil to slovo s naprostým posměchem.

 

„Ano.“

 

„Žádné mi nezbyly. To je ta nebohá pravda.“

 

Harry sebou při těch slovech škubnul. „To nemůže být pravda. Byl jsi rozzlobený…“

 

„Ach ano, dokážu se rozzlobit. Moje zlost si hoví nejasně někde tam, kde mé hranice sídlily. Ale ony samotné už tam nejsou. Pravdou je, Harry, že se obávám, že jakmile jsi ke mně laskavý, nechám tě, aby sis se mnou dělal cokoliv, co jen chceš – jen abych dál mohl přijímat tu náklonnost, kterou mi ty tak radostně nabízíš. A takhle já se rád nevidím.“

 

Následovala dlouhá pauza, zatímco na něj Harry oněměle hleděl. Nakrátko se zdálo, jako by Harry chtěl něco říct, ale pak očividně zněmil názor a jednoduše na Severuse kývl, aby pokračoval. A on pokračoval.

 

„Tehdy v Godrikově Dole,“ sdělil mu Severus unaveně, „se vyskytly momenty milosrdenství. Domnívám se, že některé z nich byly tvým skutečným pokusem zbavit se vlivu prachu – byl jsi ve svém stavu tak laskavý, jak jsi jen byl schopný. Ale v jiných chvílích… to bylo čistě, jako když si lovec hraje se svou kořistí.“

 

„Jo,“ zamumlal Harry, „já vím.“

 

„Takže,“ vysvětloval Severus dál, „na konci už jsem… popravdě nedokázal odlišit rozdíl. Nebo možná stále dokázal, ale už mi to bylo jedno. V tu noc, kdy jste vy tři…“ Odmlčel a jeho ústa se lehce zkřivila, když si vzpomněl na sebe samého, zakrváceného a nahého, vystaveného na odiv svým násilníkům, usazeného na posteli s Harrym, který ho objímal a hladil po vlasech. „Když jsi mi té noci položil ruku na záda, byl jsem bezmála připravený vrhnout všechno za hlavu a vzdát se tomu pomíjivému soucitu, který se nabízel. Bez ohledu na jeho zdroj, nebo co by mě to stálo.“

 

Harry slyšitelně polknul. „To proto jsi… no… tak plný úzkosti?“ zeptal se. „Protože si myslíš, že když na tebe dost zatlačím, mohl by ses všeho vzdát?“

 

„Z části,“ souhlasil Severus. „Říkáš, že chceš, abych se cítil příjemně. Jak navrhuješ, abych toho dosáhl, obnažený na kost před osobou, kterou jako člověka sotva znám? Můžeš mi udělat, cokoliv jen chceš, a já nebudu schopen říct ne, když na tom budeš trvat. Zřejmě bych ti dovolil, abys mě vodil před celou nebelvírskou kolejí v chomoutu a s olovem u nohy, jen kdybych se domníval, že mi to poté vynese chvíli laskavosti.“

 

Nevesele se zasmál, pobavený skutečností, že vyhrkl něco takového nahlas a ze všech lidí právě před Harrym. „Ach,“ zamumlal, „co na to říct. Nic z toho jsem neměl v úmyslu vyslovit, ale očividně nejsem schopen se ani přimět skrýt před tebou i své nejsoukromější myšlenky, když dostatečně zatlačíš, abys je odhalil. Nemáš ani tušení, jakou moc nade mnou máš, Harry.“

 

Pohnul se, aby se posadil, připraven vstát a odejít a vyhnout se tak další hanbě, ale celé jeho tělo se lehce zachvělo, když kolem něj Harry obtočil paže a svůj hrudník mu přitiskl k zádům. Harryho srdce mu zuřivě bušilo do zad, a když se Harryho tvář přitiskla k jeho obličeji, přinesla s sebou nezaměnitelnou vlhkost slz.

 

Severus nenacházel slova a Harry ze své strany, jak se zdálo, rovněž zapomněl, jak se mluví. Prostě k sobě Severuse přimkl a kolíbal ho v náručí, jako by byl dítě.

 

„Ne, ne, ne,“ odříkával Harry neústupně. „Nikdy. Nikdy. Takhle nemysli,“ žádal ho a jeho hlas se znatelně chvěl. „Nebude to takové. Nikdy takové.“

 

A pak ty drobné kapky klesly a začaly hojně padat, jak Harry bezhlesně plakal a vůbec ho nepouštěl ze svého sevření. Zdálo se, že Harry plakal pro něj, a Severus nemohl pochopit jak nebo proč – vlastně si vůbec nedokázal vybavit, jestli pro něj někdy někdo prolil jedinou slzu.

 

„Vážně bych měl jít,“ zašeptal Severus naprosto pokořeně. Dokonce si ani nebyl jistý, jak by se po něčem takovém mohl vrátit do práce a pokračovat v ní.

 

„Ještě ne,“ hlesl Harry. „Prosím, zůstaň na noc. Vrať se až ráno. Uvědomuju si ten časový rozdíl, a že jsem tvůj pracovní den a spánkový režim obrátil zcela naruby, ale – prosím. Zůstaň na noc. Já… potřebuju tě. Tady.“

 

„Nuže. Dobrá tedy,“ zamumlal Severus, sice nepřesvědčený, ale podivně vděčný. Harry mu pomohl natáhnout se na posteli a pak se svalil vedle něj, znovu tváří k němu.

 

„Musí tu už být pozdě,“ poznamenal Severus.

 

„Tak nějak,“ zašeptal Harry. „Něco kolem třetí ráno.“

 

„Tak by ses měl možná trochu prospat.“

 

„Možná,“ souhlasil Harry zdráhavě. „Budeš tady, až se vzbudím?“

 

Severus si odfrkl. „Copak bych od svého pána snad někdy utekl?“ zeptal se zahořkle.

 

„V okamžení,“ nadhodil Harry a skrz slzy se usmíval.

 

Severus se pobaveně zachechtal. „Pak byste měl mít více víry v zázrak našeho jedinečného pouta, pane Pottere.“

 

Komentáře   

 
0 # Mája 2014-11-28 08:13
Teprve teď mi tak nějak došlo, jak Severus to pouto cítí. Ne, že by o tom už nebyla řeč mnohokrát, ale tohle vysvětlení bylo naprosto jasné. Nedivím se, že z toho sbližování má Severus hrůzu... :-?
Díky za další kapitolku, Pat :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Achája 2014-11-28 19:42
Nějak mě to dojalo, asi ta spousta upřímnosti.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # pajka 2014-12-01 08:36
Vím, že se tím posouvají dá, byť po malých krůčkách,ale přesto na mě tahle kapitola působí tak děsně smutně :sad: . Snad to všechno překonají a budou opravdu šťastní :-?
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2014-12-09 22:48
Tak tohle bude běh na dlouhou trať.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Profesor 2015-01-07 20:59
Ach, to je problém. Smutné. Pro Severuse je jejich pouto velmi tíživé.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Tesska 2017-02-09 19:17
No, vyzerá to, že si prehovorili z duše, tak uvidíme ako budeme pokračovať :roll:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1607
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3310943
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz