Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach 43

Hodnocení uživatelů:  / 14
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

Ashes

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach

Kniha druhá – Prázdnota

Autor: Emily Waters; Překlad: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Sitara

http://www.hpfandom.net/eff/viewstory.php?sid=28048

Angst/Tragedy, Drama, Mystery/Suspense, Hurt/Comfort

VAROVÁNÍ: pro dospělé, násilí, sexuální situace a praktiky, znásilnění, smrti postav, odchylky od charakterů, slash

 

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Emily Waters, czech translation was created by Patolozka.

ooOoo

 

Kapitola 43 - Vyhlídky

 

Po svém návratu ke svatému Mungovi začal Severus pracovat na vakcíně a snažil se, seč mohl, aby vyhnal ze své mysli všechny myšlenky na svou návštěvu na Harryho pracoviště. A že ta návštěva nezůstala bez následků.

 

V noci ještě stále cítil prázdnotu, truchlivou a osamocenou, ale pro teď přestala růst a Severus byl za to, pokud nic jiného, vděčný.

 

Kdykoliv na tu návštěvu pomyslel během dne, pocítil v jednom okamžiku šílenou a bláhovou naději a v druhém nesmírný stud. Povětšinu času se však cítil rozpačitě. Jak si posměšně pomyslel, nějak totiž v té chvíli euforie přišel o všechen svůj rozum a zábrany a připlazil se ke svému bývalému studentovi pro trochu náklonnosti jako zbloudilé štěňátko, které bylo najednou znovu uvítáno doma.

 

Nedokázal si ani představit, jaká musela být Harryho reakce poté, co odešel. Soucit? Pobavení? Zoufalá naděje, že už Severus nedostane žádný podobný směšný nápad? Harryho slova oddanosti stále čas od času kroužila jeho myslí, ale Severus neviděl jinou možnost, než je zavrhnout jako projev samoty, viny a pochybné touhy všechno odčinit.

 

Jedné noci Severus snil o Harryho ruce na týle své hlavy a hlase zcela postrádajícím hněv či pohrdání, který říkal, jak jsou jeho vlasy krásné. Probudil se se sevřeným hrdlem, jen sotva schopný dýchat. Vstal, tiše zaklel, odešel do koupelny a dobře si sám sebe prohlédl v zrcadle. Bylo mu sotva čtyřicet sedm, ale i kdyby mu bylo padesát pět, pomyslel si, že by stále na svůj věk vypadal příliš staře.

 

Nesejmul maskovací kouzla – nemusel. Věděl dobře, co pod nimi leží, a pochyboval, že by Harry chtěl žít s trvalou připomínkou, že jeho ruce a mysl sloužily jako nástroje zášti Toma Raddlea. Ale proč vůbec zatraceně přemýšlí o tom mladém muži jako o případném možném milenci? Ano, Harry řekl, že ho miluje, ovšem zřejmě obdobným způsobem, jakým ten chlapec miloval Kráturu nebo svou sovu, jistě ne jinak…

 

Vzpomínky na týrání a mučení v Godrikově Dole se znovu probudily k životu, svěží a jasné v jeho mysli, ale namísto hněvu či zloby nebo dokonce odporu po nich zbyla jen strašlivá pronikavá samota někoho, kdo byl už tolikrát zavržen a odmítnut a kdo by nemusel další odmítnutí se zdravým rozumem přežít.

 

Vrátil se ke svatému Mungovi a zahrabal se do práce, jak bylo jeho zvykem po celá desetiletí.

 

Nakonec, když byl předpis vakcíny téměř hotov a měly začít klinické zkoušky, poslal Harrymu krátký vzkaz, ve kterém ho informoval o svém postupu. Následujícího rána se Harry objevil na jeho pracovišti a navrhl mu, aby společně navštívili ostrov a podívali se na oblast, kam by měli být kokatrisové přemístěni.

 

„Postup ještě není hotový,“ připomněl mu Severus, „klinické testování pravděpodobně potrvá další dva týdny, a kdo ví, jak to půjde.“

 

„Já už to vím,“ odvětil Harry s naprostou jistotou, „půjde to skvěle. Měl by ses podívat na jejich budoucí hnízdiště, abys mi mohl říct, jestli to, co mám vymyšlené, stačí. Pokud nebude, tak bych měl raději dost času na příslušné změny.“

 

„No dobře,“ souhlasil Severus, „klidně můžeme jít hned.“

 

O několik chvil později je letax vyplivl v Harryho chatce.

 

Harry zamířil ke dveřím a oba společně vyšli ven. Venku byla neuvěřitelná tma a noční obloha byla naprosto černá, zatažená těžkými mraky bez jakéhokoliv třpytu hvězd či měsíčního svitu.

 

„Musíme se tam přemístit,“ uvedl Harry, „jinak bychom museli podniknout dvoudenní výlet s trochou horolezení.“

 

Severus zabrblal něco nevlídného a jedovatého a o okamžik později už stáli na rozlehlé louce. Byla naprostá tma a Severus dokázal sotva vidět několik stop před sebe.

 

„Hmm,“ zamumlal Harry, „když nad tím tak zpětně přemýšlím, asi jsem tě sem měl vzít během dne.“

 

Severus si posměšně odfrkl. „Pro všechno na světě, pane Pottere – jste přece čaroděj, nebo ne?“

 

„Ach, pravda,“ špitl Harry se smíchem v hlase, mávl hůlkou a vyčaroval velkou zářící kouli, která se vznášela nad nimi a osvětlovala louku a krajinu kolem.

 

Severus přikývl na souhlas a rozhlédl se po okolí, aby ho zhodnotil. Louka to byla dlouhá a relativně úzká, obklopená ze tří stran vodou, oddělená oblast od hlavní části ostrova. Blízko rostl lesík a nad ním se tyčily masivní hory.

 

„Poloostrov,“ vyjádřil se Severus tiše, hluboko ztracený v myšlenkách.

 

„No, není ve skutečnosti tak velký, aby mohl být nazýván poloostrovem,“ poukázal Harry omluvně, jako by se kál za geografické uspořádání ostrova. „Spíš je to takový mys, ale myslím, že by měl vyhovovat. Kokatrisové neumí plavat, takže neutrální vodní bariéra bude stačit a nemyslím si, že by chtěli přeletět do Austrálie.“ Harry se zahleděl na horský masiv čnějící nad lesíkem. „Jsem si jistý, že ty hory dokážou přeletět nebo obletět, ale nemyslím si, že by je něco přimělo dělat to běžně. A hipogryfové se o tuto část ostrova nestarají, nic je tady nezajímá.“

 

Severus zamyšleně přikývl. „A co hnízdiště?“ vybídl ho. „Jaký je ten lesík?“

 

„Snad by měl stačit,“ odpověděl Harry. „Je tam dost listoví na hnízda. Žádní přirození predátoři po jejich vejcích nepůjdou. Takže… co si o tom myslíš?“

 

„Začínám mít dojem, že by tvůj šílený plán mohl fungovat. Časem,“ připustil Severus. „No dobře. Měl bych se vrátit ke svatému Mungovi.“

 

Harry na něj pohlédl a jeho mladá tvář zářila v temnotě noci osvětlená koulí vznášející se nad nimi.

 

„Zůstaneš na oběd?“ nabídl mu Harry.

 

„Nemám hlad.“

 

„Něco k pití?“

 

„Nepiju,“ odvětil Severus vyrovnaně. Neměl v úmyslu dodávat, že se jeho obliba alkoholu po událostech, které proběhly v Godrikově Dole, natrvalo vypařila.

 

Harry nepřítomně přikývl. „Existuje vůbec něco, co bych mohl říct, nebo udělat, abych tě přesvědčil na chvíli zůstat?“

 

Severus ho odměnil lehce pozvednutým obočím. „Proč?“

 

„Chci s tebou mluvit,“ pronesl Harry prostě.

 

„Tak tedy mluvme. Není třeba pro ulehčení rozhovoru vytvářet žádné nepřirozené scénáře,“ sdělil mu Severus.

 

Harry přikývl a přešel louku, Severus ho následoval. Harry našel poblíž břehu velký kus naplaveného dřeva a usadil se na něj, lokty spočinul na kolenou a chodidla zanořil do hlubokého písku. Severus se posadil vedle něj.

 

„O co jde?“ zeptal se.

 

„Chtěl bych tě poprosit o odpuštění,“ vyjádřil se Harry s tichým odhodláním, pozvedl oči a podíval se přímo na něj. „Pokud můžeš, prosím, odpusť mi… odpusť mi všechno, co jsem ti provedl.“

 

„Měl jsem za to, že už jsme to probírali. Nebyla to tvoje chyba,“ odvětil Severus nepohodlně. „Jak se za to vůbec můžeš obviňovat?“

 

„Byla to má chyba,“ trval na svém Harry. „Všechno. Jsme odpovědní za to, co v nás žije. Jakmile bylo po válce, měl jsem přijít na to, že je něco špatně. Během těch několika prvních týdnů po válce jsem byl skoro sám sebou. Měl jsem si uvědomit, že ten úlomek nebyl zničen. Měl jsem s tím něco udělat.“ Harry se hořce zasmál a pak pokračoval: „Ba co víc, v první řadě jsem neměl mít v ten Brumbálův pitomý plán takovou naprostou důvěru. Neměl jsem spoléhat na to, že mě zabije Voldemort – měl jsem to udělat sám, nějak jednoduše, po mudlovsku, jakmile jsem to zjistil. Měl jsem si ten úlomek vzít s sebou do hrobu. Teď už to vím.“ Harryho ramena se lehce zachvěla, než unaveně dodal: „Kdybych to mohl udělat znovu, kdybych se mohl vrátit v čase a umřít, doopravdy umřít, než jsem způsobil tolik bolesti a utrpení, udělal bych to. Ale nemůžu. Všechno, co můžu, je požádat tě, abys mi odpustil.“

 

Severus na něj nevěřícně zíral. „Ty se obviňuješ za to, že sis v sedmnácti nevzal život? Ať se stalo cokoliv, jsem opravdu velmi rád, že jsi tak neučinil.“

 

„Dokonce i s tím vším, co následovalo?“ zašeptal Harry.

 

„Mmhmm.”

 

Harry zavrtěl hlavou, cítil se zavrženíhodně. Severus si povzdechl a položil mu ruku na rameno. Harry se zachvěl pod jeho dotekem, otočil se k němu a Severus zděšeně sledoval, jak se Harryho rty přitiskly na jeho prsty.

 

„Prosím ne!“ vyštěkl Severus a stáhl svou ruku. Ta výtka z něj vyšla hruběji, než zamýšlel, a Harry okamžitě ucukl.

 

„Promiň,“ zašeptal a zněl naprosto zahanbeně.

 

„Není třeba se omlouvat,“ sdělil mu Severus, jehož hlas stále nesl známky podráždění. „Je to v pořádku. Jen to znovu nedělej.“

 

Harry zamyšleně přikývl a podíval se na něj. „Nevadilo by ti, kdybys mi řekl, co dělám správně a co ne? Ta první noc…“

 

„… byla dostatečně příjemná, ale neočekávám, že by se to někdy opakovalo,“ doplnil Severus vyrovnaně. „Netoužím po tom, aby si se mnou kdokoliv v tomto stádiu mého života zahrával.“

 

Harry na něj užasle hleděl. „Myslíš si, že si s tebou hraju?“

 

„Nu, ne záměrně, tím jsem si jist, ale výsledek bude stejně obdobný. Chápu, že ke mně cítíš určité city a náklonnost, což není překvapující vzhledem k traumatickým zážitkům, které spolu sdílíme, avšak nemůžeš ode mě očekávat, že budu při zdravém rozumu věřit, že mě jakýmkoliv významným způsobem doopravdy chceš.“

 

„Proč ne?“ dožadoval se Harry.

 

„Proto!“ Severus bezmála zakřičel z pocitu marnosti. „Co jiného si můžu myslet? Jsem stárnoucí, protivný, nevyrovnaný, provokující muž, který ti v minulosti dělal ze života peklo, a dokonce i kdybych to přehlédl, tak jsem stále ten, kdo zavraždil tvé rodiče. A nakonec a v první řadě jsem také ten, jehož zrada způsobila, že ses stal nositelem duše Temného pána, jeho úlomku!“

 

Harry na něj hleděl s podivným poklidem ve tváři. „Nic z toho není pravda,“ odvětil jemně, ale pevně. „A já tě chci. Tak moc, až se mi z toho točí hlava, jen na to pomyslím.“

 

„To je nemožné,“ odpověděl Severus ploše. „Proč bys měl být ke mně tak silně přitahován?“

 

„Co je na tom nemožné?“ zeptal se Harry něžně. „Byl jsem svědkem tvé nejlepší, nejodvážnější a nejšlechetnější stránky, zatímco tys viděl tu moji nejhorší. Dal jsi mi všechno, co jsi mi mohl dát a ještě víc, aniž bys očekával cokoliv na oplátku. Je nemožné tě nemilovat nebo nechtít.“

 

Severus přezíravě zavrtěl hlavou. „Řekni mi Harry, co se stane od teď za několik let, až tě tvé podivné pobláznění mou osobou opustí a až se rozhodneš, že už jsi odsloužil dost pokání tím, že poskytneš pozornost a náklonnost odpudivé a nepřitažlivé lidské bytosti? Co se stane pak? Proč bych měl chtít projít něčím takovým v této fázi svého života? Nechci být hrubý, ale co zbude pro mě?“

 

„Bojíš se, že tě zavrhnu?“ zeptal se Harry nevěřícně.

 

„Jestli se bojím? Ne, ale rozhodně to očekávám,“ konstatoval Severus tiše. Ruku sevřel do pěsti a přitiskl si ji na hruď, kde mu srdce bušilo tak mocně, jako by bylo připraveno proskočit jeho hrudním košem. „Znám se až moc dobře. A jakkoliv mohu být schopen milovat, vím, že na tebe budu mít zlost. Budu naštvaný. Budu tě obviňovat. Budu tě každý den odhánět a ty z toho nakonec budeš příliš unavený a rozhodneš se, že toho máš dost.“

 

Harry na něj hleděl s nevírou a na rtech se mu utvořil smutný úsměv. „Nikdy. Nebudu ti lhát – nejsem příjemný společník, ale pokud jde o stálost a když jde o tebe, jsem si jistý jednou věcí. Nikdy bych tě nedokázal zavrhnout.“

 

Severus unaveně zavrtěl hlavou. „Ve svém pokročilém věku už mám dost zkušeností, abych důvěřoval jakýmkoliv slibům začínajícím slovy: Nikdy bych…“

 

Harry se při těch slovech kousnul do rtu a vzdorovitě na něj zazíral. Chvíli to vypadalo, jako by měla přijít hádka, ale pak Harry prostě kývl na znamení, že to přijímá.

 

„Vím, že nemáš žádný důvod mi teď věřit,“ vyjádřil se Harry klidně. „Za tvůj život už si s tebou pohrávali a manipulovali tebou dost. Jen mi odpověz na jednu věc – chtěl bys to…?“

 

Severus na Harryho na moment bezhlesně zíral, jeho mysl ta slova málem nedokázala zpracovat. A pak se náhle a zcela neočekávaně – alespoň pro něj samého – podvolil neodolatelnému nutkání, nahnul se k němu a políbil ho. Dokonce i přes Harryho slova o touze a náklonnosti, stále očekával, že mladší muž ucukne nebo odpoví odporem, ale nic takového se nestalo. Měkké, útlé rty se pro něj okamžitě otevřely, uvítaly jeho jazyk, přijaly ho s hřejivým pohlazením a sáním. Dlouhou dobu nedělali nic jiného, než že se líbali, jejich jazyky se obtáčely kolem sebe, krátce se oddělovaly, jen aby se v následujícím momentu znovu našly. Harry mu rukama proklouzl kolem krku a spočinul na zadní části jeho hlavy, prsty se probíral jeho vlasy.

 

Když se Severus stáhl z polibku, Harry na něj hleděl s vyrovnaným výrazem ve tváři.

 

Severus se lehce ušklíbl v zoufalém pokusu skrýt své zahanbení.

 

„Zodpovědělo to vaši otázku, pane Pottere?“ zeptal se nenuceně a dělal, co mohl, aby předstíral pobavení.

 

Harry přikývl. „Možná bychom si mohli popovídat znovu,“ navrhl. „Někdy brzy.“

 

„A co třeba teď?“ nabídl mu Severus. Zdravý rozum ho zřejmě natrvalo opustil, ale pro jednou mu to nevadilo. Možná, že nebyl úplně při smyslech, a možná, že si ty více než tři roky s osamocenou prázdnotou přerušovanou jen horečnými sny o lásce nakonec vybraly svou daň a přisvojily si jeho příčetnost, ale pro tuto chvíli se o to už nestaral. Byl se stále více či méně jistý, že cokoliv bude následovat, nebude to mít dlouhého trvání, ale v této chvíli za to stál už jen ten samotný polibek.

 

Harry na něj zíral se směšným úsměvem na rtech a jen špetkou znepokojení v očích. „Teď? Ano! Jen… co tvá práce?“

 

Severus se znovu ušklíbl. „K čertu s ní.“

 

Komentáře   

 
0 # Lisbeth2 2014-11-21 12:41
Úžasní ti dva spolu! Komplikované to sice mají až až, ale i přesto se jím snad daří ..:) Super kapitolka. ;)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # pajka 2014-11-21 13:26
Ježíši konečně!! :roll: Už bylo fakt na čase, oba si to zaslouží! Moc díky za nádhernou kapitolku.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
+1 # Mája 2014-11-21 13:43
Teď nezbývá jen doufat, že Severus uvěří a konečně se tomu vábení poddá. A že to Harry myslí skutečně vážně a všechny jeho pochyby se mu podaří časem zaplašit :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Profesor 2014-11-21 17:14
Pochyby vysloveny. Prázdnota, která se možná začíná rozplývat. Snad se jim bude dařit.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Achája 2014-11-21 18:01
Jupí jupí jupí, ehm:-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2014-12-09 22:31
Že by světlo na konci tunelu a pak zářivá budoucnost? Merlin den.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Tesska 2017-02-09 19:06
Hahaaaa, konečne! :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1680
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3510051
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz