Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach 42

Hodnocení uživatelů:  / 17
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

Ashes

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach

Kniha druhá – Prázdnota

Autor: Emily Waters; Překlad: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Sitara

http://www.hpfandom.net/eff/viewstory.php?sid=28048

Angst/Tragedy, Drama, Mystery/Suspense, Hurt/Comfort

VAROVÁNÍ: pro dospělé, násilí, sexuální situace a praktiky, znásilnění, smrti postav, odchylky od charakterů, slash

 

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Emily Waters, czech translation was created by Patolozka.

ooOoo

 

Kapitola 42 – Chumel kokatrisů

 

Následujícího rána, když se Severus probudil, cítil se podivně v pohodlí a teple – o dost lépe, než jak by se měl cítit vzhledem k tomu, že usnul na zemi, s tělem v nepřirozené pozici, s hlavou odpočívající na Harryho hrudi.

 

Lehce se posunul, jen aby zjistil, že má pod sebou tlustou, hřejivou deku, o něco slabší než tu, která ho přikrývala, a pod hlavou mu ležel velký polštář – a on se během umisťování ničeho z toho vůbec nevzbudil. Harry musel použít tišící a maskovací kouzla na své pohyby, zatímco mu připravoval pohodlí, uvědomil si a pocítil okamžité bodnutí zlosti, že se s jeho tělem manipulovalo, aniž by si toho byl ve spánku vědom, třebaže byla ta manipulace neškodná. Už měl na jazyku něco nevraživého, ale Harry seděl naproti němu a láskyplně na něj hleděl a Severus potlačil svou nelibost, protože si nebyl jistý, jestli by vyhrál, kdyby se s ním pustil do hádky.

 

Posadil se, odsunul přikrývku, natáhl se pro svou košili a v naprosté tichosti si ji oblékl. Teď, když euforie z neočekávaného shledání a přijetí povadla, cítil se zcela ponížený svým nedostatkem zábran a sebekontroly, který prokázal předchozí noci. Vážně se z něj stala politováníhodná troska, že ano? A pak se mu v hlavě sama od sebe ozvala vzpomínka na Harryho hlas používající slova Toma Raddlea: Musel sis libovat v něčím soucitu, získat něčí lítost, někoho, kdo by měl o tebe zájem, že?

 

Severus se prudce postavil a urovnal si košili.

 

„Co se děje?“ zeptal se Harry.

 

„Nic,“ odvětil Severus neutrálně. „Strávil jsem tu však více času, než jsem měl původně v plánu. Měl bych jít domů.“

 

Harry se rovněž postavil. „Zůstaneš na snídani?“

 

„Nemám hlad.“

 

Harry se smutně pousmál. „Dobře, vzdávám to. Co jsem pokazil?“

 

„Nic,“ odsekl Severus, „laskavě se uklidni. Ne všechno v celém vesmíru se točí kolem tebe a tvého jednání, Pottere.“

 

„Omlouvám se, jestli jsem na tebe příliš tlačil,“ hlesl Harry. „Koukni, vím, že nemám žádné právo očekávat, že bys mě mohl chtít někde poblíž, ale nějakým zázrakem ses tu ocitl a já prostě nechci, aby mi něco takového proklouzlo mezi prsty bez boje.“

 

„Bez boje,“ procedil Severus sarkasticky, s povědomým úšklebkem, který se mu utvořil na rtech. „Možná bys mi v tom tedy měl zkusit zabránit. Proč neuspořádat kouzelnický souboj, pane Pottere, abychom zjistili, jestli tě dokážu znovu zahnat až na nádraží King´s Cross.“

 

„To jsem tím nemyslel,“ odvětil Harry poklidně. „Nebudu s tebou bojovat. Ale varuji tě, mohl bych začít prosit a skuhrat a to by byl extrémně nepřitažlivý pohled. Takže, co říkáš? Snídani?“

 

„Dobře,“ povzdechl si Severus, „co je v nabídce?“

 

„Ovesná kaše a mléko,“ nadhodil Harry. „Chceš něco jiného? Můžeme skočit do Brisbanu nebo… kamkoliv jinam bys chtěl, co?“

 

„Ne, tohle bude stačit.“ Nijak zvlášť nedychtil být viděn na veřejnosti s mladým mužem, kterého kouzelnický svět znal jako jeho bývalého pána. Ovesná kaše bude znamenitá.

 

Společně se vrátili do Harryho chatky a Harry začal vařit kaši – tím starým mudlovským způsobem – a málem ji v půlce připálil.

 

Severus seděl u malého kuchyňského stolu a ušklíbal se, když ho pozoroval. „Pane Pottere, sice si uvědomuji, že nejste mistrem lektvarů, ale tato úroveň neschopnosti je nová dokonce i vám. Jak jste propána dokázal připálit ovesnou kaši?“

 

„Rozptyluješ mě,“ odvětil Harry beze špetky omluvy v hlase. „A mimoto, nikdy jsem nebyl dobrý kuchař. Moje teta a strýc na mě celé ty roky neječeli pro nic za nic, víš?“

 

Severus sebou při těch slovech lehce cuknul. „Viníš za své chabé kuchařské dovednosti svou odsouzeníhodnou výchovu?“

 

Harry pokrčil rameny, když jim naservíroval snídani – tu nespálenou část. „Ne, teta a strýc byli strašní už sami o sobě. Ale asi jsem jim to ani moc neulehčil. Když na to teď myslím zpětně, nebyl jsem nijak příjemné dítě na vychovávání. Třeba ten den, kdy jsem chytil svého bratrance do skleněné ubikace s hadem… To bylo velkolepé. A ještě k tomu na jeho narozeniny.“

 

„Dokážu si představit, že měl nahnáno.“

 

Harry se ušklíbl. „Ten had si to rozhodně myslel.“

 

Severus se na něj zamyšleně zahleděl. „Ještě pořád mluvíš hadím jazykem, Harry?“

 

Harry zavrtěl hlavou. „Už ne. Od té doby, co jsi zničil ten prach viteálu.“

 

Jedli společně v příjemném tichu. Severus zvedl oči, jen aby spatřil, jak na něj Harry zírá se zaraženým úsměvem na tváři.

 

„Myslím, že jsem na to přišel,“ vyhrkl Harry najednou, „proč jsi byl dneska ráno tak rozčilený. Uvědomil sis totiž, že jsem v noci použil maskovací a tišící kouzla. Přesně jako tehdy před třemi lety v Godrikově Dole. Nikdy jsi nevěděl, že se blížím, nebo…“

 

Severus sebou lehce trhnul a do tváře mu stouplo horko. „To je jedno,“ odvětil tiše.

 

„Promiň,“ hlesl Harry, „vážně jsem na to ani nepomyslel. Jen jsem se chtěl ujistit, že budeš v teple. A spal jsi tak tvrdě, že jsem tě nechtěl budit. Prostě jsem jen použil to, co jsem dělal pro Ginny nebo Hermionu či Rona, když jsme kempovali.“

 

„To je v pořádku,“ opáčil Severus rozpačitě, „můžeme teď, prosím, změnit téma?“

 

„Promiň,“ zopakoval Harry.

 

Následovala trapná pauza. Severus upíjel mléko a sledoval Harryho, zatímco ten do své ovesné kaše agresivně zabodával lžíci.

 

„Harry,“ povzdechl si Severus tiše, „bitva je za námi. Myslím, že jsi nad tou kaší zvítězil. Můžeš už začít jíst.“

 

„Tak dobře,“ odpověděl Harry s mdlým úsměvem. „Vyprávěj mi o…. Remusinu.“

 

„A co o něm?“ odsekl Severus, který nebyl ani moc potěšený připomínkou jeho pochybného vědeckého triumfu, jehož výroba byla zmařena sérií překážek.

 

„Co je k němu zapotřebí, že je tak obtížně k mání?“

 

„Jed z kokatrise,“ zamumlal Severus zdráhavě. „Ten druh se těžko chová, je nemožné ho rozmnožovat v zajetí a je v současné době bezmála vyhynulý.“

 

„To je ten tvor, co je napůl kohout a napůl ještěr? Ten, který tě může proměnit v kámen stejně jako bazilišek? Jak mohli vůbec vyhynout? Co se stalo?“

 

„Válka se stala, Harry,“ vyhlásil Severus nevesele. „Kokatrisové jsou velmi citliví na magii. Nemnoží se, ani nekladou vejce, když to není pro jejich mladé bezpečné. A navíc jsou velmi odolní. Nemohou být omráčeni a většina poutacích kouzel z nich prostě sklouzne.“

 

Harry na něj hleděl zcela zmateně. „A jak by je tohle mohlo ohrozit?“

 

„To proto, že se jistá frakce temných čarodějů rozhodla, že bude skvělé je používat jako strážná zvířata,“ odvětil Severus zahořkle. „Když máš tajnou základnu nebo stavbu, potřebuješ ji chránit, aniž bys kolem ní vybudoval vysokoenergetické štíty, které by byly detekovatelné z vnějšku, a tak je nejlepší mít na tom místě soustředěnou nějakou přirozenou bariéru se strážnými zvířaty u vchodu. A zvířata, která dokážou vetřelce proměnit v kámen pouhým pohledem, byla vysoce ceněná.“

 

Harry zamyšleně přikývl. „Kolik kokatrisů je ještě stále naživu?“

 

„Nuže… před třiceti lety jich byla spousta, ale v současné době… není známo, kolik jich ještě stále žije ve volné přírodě. Asi ne moc a jsou extrémně samotářští, ne že bych jim to zazlíval. Několik zvířat, která máme v této chvíli v držení, bylo příliš poraněno a dohnáno k šílenství, takže se ani nemůžou rozmnožovat. Vlastně jen sotva reagují na lidský kontakt.“

 

„Hmm,“ zamumlal Harry, „co kdybys je odvedl na… nějaké místo, jako je tohle? Myslím tím… tento ostrov je dost velký pro dvě skupiny zvířat. Hypoteticky bychom mohli vztyčit mezi obydlím hipogryfů a oblastí, která by byla určená kokatrisům, štít. A….“

 

„Zapomněl jsi, co jsem říkal?“ přerušil ho Severus. „Nebudou se rozmnožovat v zajetí. Jsou citliví na magii. Uvidí magickou bariéru a vyloží si tohle místo jako nové vězení.“

 

Harry přestal jíst a spočinul bradou v dlaních, hluboce ponořený v myšlenkách.

 

„Pak tedy žádné bariéry,“ navrhl Harry nakonec. „Tady je plán. Ty vyvineš vakcínu pro nás a pro hipogryfy. A pak přivedeme kokatrise na ostrov a prostě se… spolu naučíme vycházet. Možná to bude trvat několik let, ale nakonec se kokatrisové budou cítit dost pohodlně na to, aby se rozmnožovali.“

 

Severus na něj zíral se směsicí soucitu a pohrdání. „Myslím, že jsi ze samé osamělosti zešílel. Musíš chodit častěji ven.“

 

„Mluvím vážně,“ odvětil Harry. „Co nejhoršího se může stát?“

 

„Mohou ti třeba pro začátek vyklovnout oko,“ odbil ho Severus břitce. „A uštípnout ti prsty. A to jen když budou přiměřeně rozčílení.“

 

Harry lhostejně pokrčil rameny. „Nic takového neudělají,“ informoval ho sebejistě. „Budu se o ně dobře starat, přísahám. No ták, je to skvělý nápad! Udělejme to!“

 

„Připadá ti to všechno jako vtip?“ vyštěkl Severus. „Nebo mě jako obvykle neposloucháš? Říkal jsem ti, že nejsou zdraví. Budou štípat a sekat. Budou bojovat s každým z tvých hipogryfů, budou jim téměř rovnocenným soupeřem. A pokud se je pokusíš zkrotit nebo ovládnout, můžeš tu myšlenku klidně hned pustit z hlavy – jen je to ještě více rozzuří.“ Harry při jeho slovech přikyvoval a Severus se trochu uklidnil a pak svou řeč ukončil s pokřiveným úsměvem. „Co na to říct, pane Pottere. Některým druhům se v zajetí nedaří. Omezíš je a nebudou dovádět, ani se množit. Všechno, co budou dělat, je, že budou bojovat a celý den plivat jed.“

 

Harry se nezbedně usmál. „Už teď je miluju. Takže… jak brzy můžeš tu vakcínu vyvinout?“

 

Severus chtěl okamžitě odseknout, že proti zkamenění neexistuje žádná vakcína, ale jeho mysl už horečně pracovala a vyhledávala možnosti, a pak si po několika minutách smířeně povzdechl. „Bude to vyžadovat namletý prášek z baziliščího zubu, kůži z lasice, ropuší oči, rozmačkané zobáky rohatého kohouta a pár dalších přísad, které u snídaně nebudu zmiňovat. Budu potřebovat několik měsíců.“

 

Harry se u stolu naproti němu znovu usmál. „Vsadím se, že to dokážeš do dvou týdnů.“

 

Severus na něj zíral, neschopen skrýt své překvapení.

 

„Harry… proč bys něco takového chtěl?“ zeptal se pak. „Zbytečně ti to zkomplikuje život.“

 

„Chci, abys měl důvod mě navštěvovat,“ prohlásil Harry vážně. „A navíc, nezní to moc komplikovaně. Jak těžké může být vycházet se smečkou divokých, jedovatých zvířat, co mají drápy a zobák?“

 

Severus zjistil, že se lehce ušklíbá. „No, mě jsi přijal, takže mám za to, že několik tuctů dalších stejného druhu už neudělá takový rozdíl.“

 

„To asi ne,“ souhlasil Harry tiše. „Prosím, odpustíš mi? Za…“

 

„Ujednáno,“ přerušil ho Severus odměřeně a postavil se. „Děkuji ti za snídani. Budeme v kontaktu.“

 

„Přijdeš mě brzy znovu navštívit?“

 

„Uvidíme.“ Severus přešel ke krbu a popadl plnou hrst letaxového prášku. „Mimochodem,“ pronesl uštěpačně, „náležité pojmenování je chumel, ne smečka. Chumel kokatrisů.“

 

„Já vím,“ sdělil mu Harry na svou obranu.

 

„Pak věřím, že si zapamatuješ náležitou terminologii, až budeš psát žádost na Oddělení pro regulaci a kontrolu magických tvorů s návrhem na přemístění zvířat na tvůj ostrov,“ protáhl Severus sarkasticky.

 

Harry si povzdechl. „Ministerstvo kouzel… Pohřbí mě pod haldami byrokracie, že jo?“ zeptal se zmučeně.

 

„Pod mnoha haldami,“ potvrdil Severus slavnostně, než odešel. „Přeji vám s tím hodně štěstí, pane Pottere.“

 

Komentáře   

 
0 # Mája 2014-11-14 11:41
Idylka končí, ale Harry je mazaný 8)
Určitě dostane ještě pár nápadů, jak Severuse přilákat na návštěvu :D
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lisbeth2 2014-11-14 17:44
Úžasná kapitola. Harry se nevzdává... A ten konec...s ministerstvem si ještě užije...:)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # pajka 2014-11-15 14:24
A jéje, byrokracie na obzoru :-| ! Ale Harry určitě něco vymyslí. Nebo třeba naše hlavička Hemiona?
Sakra, proč se ten Sevík tak brání být šťastný? ;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Vinka 2014-11-15 21:43
Musím souhlasit s holkami. Severus by potřeboval nakopat aby se mu ozsvítilo
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Profesor 2014-11-16 23:50
Ano, idylka končí, ale myslím, že Harry už ví, jak na to. Ví, jak Severuse přilákat. Ale s ministerstvem si určitě ještě užije.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # arkama* 2014-11-18 08:58
Myslím si, ze tato poviedka ma vysoku hodnotu prave preto, ze Severus hned neopustil svoju tvrdohlavost a hrdost, aj za cenu vlastneho nepohodlia. Asi by som mu neverila, keby k tomu zaujal iny postoj. Zazil vela nechutnosti a stale je to ta ista tvar, ktoru miluje, co mu tak ublizila. Co za potvory to zase budu chovat? :lol: dik za kapitolu
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2014-12-09 22:18
Aneb kterak si na sebe uplést bič.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Tesska 2017-02-09 18:52
:D Chumel jed prskajúcich kokatrisú :D Roztomilé. A k tomu Sev ako čerešňa na torte :P
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1680
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3501000
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz