Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach 39

Hodnocení uživatelů:  / 16
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

Ashes

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach

Kniha druhá – Prázdnota

Autor: Emily Waters; Překlad: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Sitara

http://www.hpfandom.net/eff/viewstory.php?sid=28048

Angst/Tragedy, Drama, Mystery/Suspense, Hurt/Comfort

VAROVÁNÍ: pro dospělé, násilí, sexuální situace a praktiky, znásilnění, smrti postav, odchylky od charakterů, slash

 

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Emily Waters, czech translation was created by Patolozka.

ooOoo

 

Kapitola 39 – Čarodějné dary

 

Nadešlo období Vánoc a oddělení výzkumu u svatého Munga bylo u příležitosti dlouhých prázdnin uzavřeno.

 

Tentokrát se Severus rozhodl, že stráví svátky sám. Ignoroval četné sovy a pozvání a zůstal ve Tkalcovské ulici, aby Štědrý večer prožil s knížkou a šálkem čaje, protože jeho záliba v alkoholu byla zřejmě natrvalo pryč.

 

Brzy ráno na Boží hod ho hlasité bouchání na vchodové dveře upozornilo na přítomnost Hermiony a Huga. Hugovo klepání bylo nezaměnitelné, ale Severus zůstal tvrdošíjně sedět na gauči, aniž by se pohnul, dokonce i poté, co odeznělo.

 

„Mami,“ prosil Hugův plačtivý hlas za dveřmi, „půjčíš mi na minutku mou hůlku?“

 

„A jak hloupá si asi tak myslíš, že jsem?“ zeptala se Hermiona uvážlivě.

 

„No, pořád se mě snažíš přesvědčit, že Santa Claus existuje. Což mi říká, že moc chytrá nejsi.“

 

Hermiona se tiše zasmála. „A přesto se do jeho domu nemůžeš na Boží hod vloupat. To by bylo velmi špatné. Necháme dárky přede dveřmi a půjdeme. Uvidíme se s ním později.“

 

„Jednou v noci jsi mi říkala, že ti dal své přenášedlo, abys mě odešla zachránit. To proto teď tráví Vánoce o samotě? Protože je na mě naštvaný?“

 

„Hugo, prosím. O tom to není. Není na tebe naštvaný. Má tě moc rád.“

 

Hugo se nahlas vysmrkal a znovu zabouchal na dveře.

 

„Okamžitě s tím přestaň!“ napomenula ho Hermiona. „Rozumíš, co znamená přání zůstat v ústraní?“

 

„Ano,“ odvětil Hugo sebejistě, „to se stane, když lidi okradeš a vezmeš jim něco, co jim patří.“

 

„Ne, to je zlodějství,“ informovala ho Hermiona a zdálo se, že ji to moc nepobavilo. „Zůstat v ústraní je mimo jiné potřeba být sám, poté, co jsi udělal něco nesnadného.“

 

„Pokud ale potom, co to udělal, věděl, že bude muset být na Boží hod sám, tak proč pro mě vůbec něco připravoval?“ naléhal Hugo.

 

„Možná proto, že tě má radši než Vánoce,“ zamumlala. „Půjdeme, zlato.“

 

Ozvěna jejich kroků vybledla a nakonec nastalo ticho. Severus smutně zavrtěl hlavou a nakonec vstal a otevřel dveře.

 

Nalezl za nimi dva balíčky zabalené v mudlovském třpytivém papíru – zeleném se stříbrnými stužkami a andělskými křídly. Zanesl je dovnitř a nejprve rozbalil ten první. Byl to obrázek, celkem jednoduchý, ale dechberoucí ve své neúprosné, děsivé nádheře: neskutečná, sešeřená scenérie s temnou budovou, která vypadala zpustošeně a poničeně nějakým druhem zkázy. V dálce bylo vidět další stavení podobné kapli – to bylo celé a zpodobněné jasnějšími barvami. Mezi tím se nacházela velká skála, která obě stavby oddělovala, byla tmavě šedá a zahalená v mraku nebo kouři. Pohlédl na popisek na spodu obrázku, kde bylo řečeno: „Samotářská skála ve vymyšlené krajině od Viktora Huga.“ Pokřiveně se usmál a odložil jej stranou.

 

Rozbalil druhý dárek vměstnaný do malé krabičky a její obsah mu přivodil mrazení v zádech.

 

Byl to stříbrný hřeben, poměrně drahý a elegantní, doplněný pěkným stříbrným řetízkem se sponkami na obou koncích – a z nějakého důvodu ho tyto předměty rozrušily do takové míry, že se mu roztřásly ruce a on je upustil na podlahu.

 

Tohle byl zdaleka ten nejzvláštnější a nejznepokojivější dar, který kdy dostal – ne že by jich za celý svůj život mohl vyjmenovat mnoho.

 

Hřeben mu samozřejmě okamžitě připomněl skutečnost, že si po svém odchodu z Godrikova Dolu ještě nenechal ostříhat vlasy – ne, že by to bylo třeba připomínat. A ten řetízek… Opovržlivě zavrtěl hlavou, rozhodnut, že nebude lpět na jeho významu. Jenže samozřejmě nedokázal tu zatracenou věc vyhnat z hlavy, bez ohledu na to, jak moc se snažil.

 

A pak, po hodinách, kdy tím byl posedlý a stále nad tím přemýšlel, došel nakonec k rozhodnutí, že za těmi předměty musí být něco víc, než co dokázal vidět svýma očima. Koneckonců, Hermiona Grangerová, která zdatně ovládala jazyk náznaků, by mu nepředala tajnou zprávu, aniž by do ní včlenila i několik vrstev významů.

 

Jakmile svátky skončily a mudlovský svět opět začal fungovat, vyrazil Severus ven. Stavil se u Gringottových a vyměnil si trochu mudlovských peněž – dva galeony stačily – a pak se vydal do mudlovského Londýna.

 

Vešel do malého obchodu s knihami, opožděně si uvědomuje, jak směšně a mimo mísu vypadá ve svém černém hábitu a dlouhých černých vlasech svázaných v culíku. Těch několik zákazníků obchodu po něm vysílalo podivné pohledy a on se na ně ne právě přátelsky mračil.

 

„Copak dnes hledáte? Opožděný vánoční dárek?“ zeptal se hlas za ním. Otočil se na patě a spatřil ženu, zřejmě majitelku obchodu, která na něj hleděla skrz své brýle. Připomínala by mu Minervu McGonagallovou, kdyby jen byla o stopu vyšší a o dost méně přátelská.

 

„Chci vědět, jestli existuje vánoční příběh, ve kterém je zmíněn hřeben a řetízek,“ vyjádřil se Severus a cítil se nesvůj, protože začínal zpochybňovat svou vlastní soudnost.

 

„Samozřejmě, že existuje,“ odpověděla briskně a pohlédla na něj s úsměvem, „je to takový smutný příběh,“ zauvažovala a zamířila k jedné polici s knihami na druhém konci obchodu, zatímco s ním hovořila. „Jeden z nejsmutnějších příběhů na světě, bez ohledu na to, jak si ho vyložíte. A teď buďme upřímní – chcete tu knihu nebo jen shrnutí?“

 

„Shrnutí,“ požádal ji stručně.

 

„Ten příběh je o dvou lidech, kteří žili ve strašné chudobě, ale kteří se velmi milovali. Mužův nejcennější majetek byly jeho kapesní hodinky a žena, kterou miloval, měla neobyčejně krásné dlouhé vlasy. Na Vánoce ten muž prodal své kapesní hodinky, aby jí koupil nádherný hřeben na její krásné vlasy, ale bohužel zjistil, že ona si je nechala ostříhat a prodala je, aby mu mohla pořídit řetízek k jeho kapesním hodinkám, které on už ale neměl.“

 

„Velmi vtipné,“ okomentoval to Severus suše. „Zřejmě je nenapadlo, aby se spolu domluvili, než provedli něco tak drastického, že?“

 

Majitelka obchodu zavrtěla hlavou. „Vidíte? To je podle mě na tom příběhu to nejsmutnější. Oba si mysleli, že se znají natolik dobře, že jim nebylo slov třeba. A pak skončili tak, že obětovali tomu druhému něco, co jim bylo velmi drahé, a přesto neměla jejich oběť cenu, protože si ani jeden z nich nemohl ten dar užít.“

 

„Hmm,“ nabručeně si odfrkl. „Pak si tu knihu tedy koupím.“ Zašátral v kapse a vytáhl všechny mudlovské peníze, které měl, a podal jí je. „Stačí to?“

 

„Zdaleka,“ ujistila ho. „Mám to zabalit?“

 

„Můžete.“

 

Opustil obchod a nevěřícně vrtěl hlavou, zatímco v podpaží nesl zabalenou knihu.

 

Suše si pomyslel, že by se Hermiona Grangerová snadno hodila do Zmijozelu, pokud měla tato jeho zkušenost být nějakým znamením. Dokázala se vypořádat s jeho požadavkem a neříct mu o Harrym zcela nic, a přesto zvládla vyjádřit svou domněnku, že si oba udržují odstup od toho druhého pro dobro jich obou a ne z jiného důvodu.

 

Nedokázal úplně uvěřit, že by ho Harry doopravdy chtěl znovu kontaktovat, ale všechny ty osamocené noci si na něm vybraly svou daň a on byl připraven pustit se do neznáma, aby si to ověřil na vlastní pěst.

 

Později toho rána zamířil k Hermioně a dveře jejího domu se okamžitě samy odemkly, jakmile zaťukal. Vešel do domu, který se zdál zvláštně tichý.

 

„Haló?“ zavolal váhavě.

 

„Ahoj,“ odpověděl mu Hugův hlas z obývacího pokoje. „Veselé Vánoce.“

 

„Vskutku. Kde máš rodiče?“

 

„Šli nakupovat. Vzali dědu Arthura do mudlovského Londýna,“ sdělil mu Hugo.

 

Severus vstoupil do obývacího pokoje a zamračil se na chlapce. Ten byl rozvalený na pohovce a listoval stránkami knihy, která vypadala příliš objemná a komplikovaná pro někoho jeho věku.

 

„Kdo tě hlídá?“ chtěl vědět Severus.

 

„Strejda Percy. Je nahoře.“

 

„A proč nesešel, když někdo vstoupil do domu?“ vyštěkl Severus. Jeho obvyklá nelibost k Percymu Weasleyovi se ještě stokrát zvětšila touto mužovou očividnou nedbalostí.

 

„On dole byl,“ poučil ho Hugo. „Ochrany mu sdělily, že jste prošel brankou, a tak šel nahoru. Pak vám ochrany otevřely dveře.“

 

„Och,“ hlesl Severus, když si uvědomil, že je to poprvé, co vešel do Hermionina a Ronova domu, aniž by ho někdo doprovázel nebo nevyužil možností letaxové sítě, „takže jsem začleněn v ochranách domu? Od kdy?“

 

„Od té doby, co si to pamatuju,“ vysvětlil mu Hugo věcně. „Na seznamu jsou jen čtyři lidi – mamka, taťka, já a vy.“

 

„Ach.“

 

Hugo na něj hleděl s očekáváním a Severus se usadil do křesla naproti němu. „Hugo? Nemáš zase domácí vězení, že ne?“ zeptal se jemně.

 

„Ne,“ oznámil mu chlapec, „nesnáším nakupování. Rád si čtu a trénuju s hůlkou.“

 

„S hůlkou,“ zopakoval Severus mumlavě, „když už o ní mluvíme – nejsi na ni trochu moc mladý?“

 

Hugo se pousmál. „Je to vaše hůlka. Ta, kterou vám mamka dala tehdy večer, ale vy jste ji nikdy nechtěl zpět, protože jste si opatřil lepší.“ Hugo na něj zvědavě pohlédl. „Chcete ji teď vrátit?“ zeptal se. „Můžu vám ji vrátit, jestli chcete.“

 

„Ne,“ odvětil Severus s pousmáním, „jsem rád, že ti slouží. Někdy je složité vybrat si hůlku, která bude s magií kouzelníka kompatibilní.“

 

„Kompatibilní?“ Hugo to slovo pomalu zopakoval, jako by se snažil vybavit si jeho význam, ale pak se náhle zeptal: „Půjdete teď navštívit Harryho?“

 

Severus se okamžitě zamračil. „Co tě k té domněnce vede?“

 

„Mamka říkala, že možná budete chtít. Také mi říkala, abych vám vysvětlil, že je náš krb nastaven tak, aby vás tam dopravil.“

 

„Kam?“ naléhal Severus.

 

„Do jeho práce. Je to strašně daleko.“

 

„Hmm,“ zabručel Severus a položil zabalený dárek na konferenční stolek, „tohle je pro tvou mamku.“

 

Hugo se vesele zasmál.

 

Severus si povzdechl. Měl by cítit podráždění, ne absurdní naději, ale jeho emoce si vybraly na další zradu právě tento moment. Severus se prudce postavil, zamířil ke krbu a popadl plnou hrst letaxového prášku.

 

„Řekni své mamce, že se na ni za to zlobím,“ zabrblal pod fousy, ale nevypadalo to přesvědčivě.

 

Což vyvolalo u Huga další zvonivý smích.

 

„Věděla, že to řeknete. Řekla mi, abych vám na to odpověděl, že vám nevěří.“

 

Komentáře   

 
0 # Joanna 2014-10-24 07:12
Ja se tak vzdycky tesim na patek :) a uz ted se nemohu dockat toho pristiho. Absolutne to zeru. Patolozko jsi bohyne, diky za to, ze mi delas muj svet krasnejsi :)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2014-10-24 17:37
Heh, no, to nejsem;-) Ale jsem ráda, že si ta povídka našla své příznivce;-))) Děkujeme!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # weras 2014-10-24 08:27
Jsem moc ráda,že už při čtení této povídky můžu zase normálně dýchat. Je to skvělé. Jenom ty kapitoly jsou nějak kratší.Ale i tak velý dík za ně!!!!! :roll:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2014-10-24 17:40
Né, nejsou kratší, jsou stále stejně dlouhé, jen jde teď jen jedna namísto dvou;-))
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Profesor 2014-10-24 08:50
Teda, tahle kapitola byla velice hezká a také smutná. Snad se vše brzy v dobré obrátí.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2014-10-24 17:41
Ano, je to úžasný nápad;-)) Děkujeme!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
+1 # Lisbeth2 2014-10-24 09:36
Tak konečně se Severus rozhoupal k činům...Juchůů. :D A začínám zbožňovat Huga...Zdědil po matce ty nejlepší vlastnosti..:)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2014-10-24 17:50
Hugo je tu úžasný;-)) Mám tu postavu moc ráda. ;-) Děkujeme!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Achája 2014-10-24 18:40
To jsem ráda, že jim konečně začíná prosvítat naděje. Huga asi nelze nezbožňovat:-D
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # pajka 2014-10-24 18:56
Bože, ta Hermiona je úžasná! Někdo tak neuvěřitelně chytrý a předvídavý snad ani nemůže být skutečný, to snad je nějaká literární postava, ne? :lol:
Ale vážně, jsem ráda, že Hermiona Severuse lehkou manipulací dokopala k návštěvě Harryho a jsem moc zvědavá, jak se to vyvine.
A jinak Paty, nemůžu jinak, než se přidat k Joanně, taky veliký dík, těším se na každý pátek. Vlastně jsi taková moje ff jistota :heart: !
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mája 2014-10-25 10:17
Moc děkuji za další kapitolku. Docela se mi ulevilo, že začíná svítat na lepší časy :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2014-12-09 21:41
Že by náznak lepších časů?
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Tesska 2017-02-06 19:56
Ja toho Huga milujem! Je absolútne skvelý! :D :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1680
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3510906
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz