Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach 38

Hodnocení uživatelů:  / 14
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

Ashes

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach

Kniha druhá – Prázdnota

Autor: Emily Waters; Překlad: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Sitara

http://www.hpfandom.net/eff/viewstory.php?sid=28048

Angst/Tragedy, Drama, Mystery/Suspense, Hurt/Comfort

VAROVÁNÍ: pro dospělé, násilí, sexuální situace a praktiky, znásilnění, smrti postav, odchylky od charakterů, slash

 

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Emily Waters, czech translation was created by Patolozka.

ooOoo

PP: Už jsem zapomněla, kolik kapitol se Severus trápí. Ale tohle všechno se muselo vyřešit, než se setkají, věřte mi. Tahle kapitola je ještě rozjímací, ale v příští se konečně dozvíme i něco o Harrym a trochu se nám děj poposune k věcem dalším;-)

 

Kapitola 38 – Pláštík mysli

 

Jakmile účinek bezesného spánku vyprchal, Severusovy sny začaly být živější a živější, přesně, jak sám předpokládal. Jediná věc, která se, jak si uvědomil, změnila, bylo, že si nyní na ty sny začal zvykat, i na to, že se za to nenávidí. Předpokládal, že to byl posun k lepšímu, i když dosti pochybný.

 

Byl právě sám v pokoji pro hosty, usazený na kraji postele a v předklonu, lokty spočívaje na kolenou, pohroužený do myšlenek. Hermiona vstoupila dovnitř a usadila se vedle něj.

 

Ani neotevřel oči, nebylo to třeba. Ucítil pohyb po svém boku a pak její váhavou, opatrnou ruku na svých zádech. Okamžitě se napjal a skoro zavrčel, když ho jednou pohladila po zádech, rukou přejíždějíc podél vlasů sepjatých do ohonu od krku až dolů k bedrům.

 

„Jaké to je?“ zeptala se jemně.

 

Otevřel ústa, aby utrousil něco nevlídného, ale i když se o to pokusil, něco uvnitř něj cvaklo a rozbilo se a on unaveně odpověděl: „Jako prázdnota. Je to jako prázdnota.“

 

„Prázdnota… která zbyla po pánově krutosti,“ zašeptala, jako by mluvila sama k sobě. „Prázdnota, kterou může vyléčit jenom pánova dobrota.“

 

„Hmm.”

 

Tělem mu projela bolest a usadila se mu v hrudi. Sklonil hlavu, odmítaje otevřít oči a čelit jí. Její ruka znovu spočinula na jeho zádech, její prsty přejížděly podél jeho vlasů. Napůl podrážděně trhnul rameny, aby její ruku setřásl, zatímco si zoufale přál, aby se neodtáhla. A ona tak neučinila.

 

„A ta dobrota může samozřejmě pocházet jen od něj,“ pronesla unaveně. „V obyčejném životě, kdykoliv někdo prodělá trauma nebo zažije těžké časy, může si zvolit, na koho se obrátí pro pomoc. Jenže otrocké pouto tuto volbu znemožňuje. Pánův hněv nemůže být uzdraven nikým jiným, protože si pouto vymůže usmíření…“

 

„Usmíření,“ zopakoval posměšně. Nakonec otevřel oči a příkře na ni pohlédl. „Domnívám se, že slovo, které hledáte, je závislost. Není nutné, abyste šetřila mé city, slečno Grangerová.“

 

Kousla se do rtu a opětovala jeho upřený pohled. „Co budete dělat?“ zeptala se tichým hláskem.

 

„Nuže,“ zamumlal, „vím, co dělat nebudu – nebudu se dál ponižovat. Dva měsíce v Godrikově Dole to skvěle zvládly za mě.“

 

Její ruka se znovu zastavila na jeho zádech. „Pár věcí může být ještě více ponižujících než to, že byste šel za svým trýznitelem pro laskavost,“ pověděla mu vyrovnaně.

 

Její komentář ho polekal, i když jen lehce.

 

„O to nejde,“ zamumlal, překvapený sám sebou, že to s ní vůbec probírá. „Věřte tomu nebo ne, ale já jsem schopen od sebe Harryho Pottera a Toma Raddlea odlišit.“

 

„Jsem si jistá, že rozumově jste,“ souhlasila. „Ale vaše tělo nese jiné vzpomínky.“ Prsty se otřela o jeho zjizvenou ruku.

 

Trhnul rameny. „I to se dá překonat. Časem,“ zašeptal. „Ale…“ Zavrtěl hlavou a znovu se zahleděl na své ruce.

 

„Pohrdáte sám sebou za to, že toužíte po chvílích milosrdenství,“ podotkla. „Proč? Většina lidí touží po laskavostech, ať už v takové či jiné formě. To je jedna z věcí, která mě přitahuje na Ronovi – že je ke mně laskavý. Dělá to snad ze mě někoho nenapravitelně slabého nebo křehkého?“ Mluvila věcně a klidně a její hlas nenesl žádné stopy přehnaného soucitu. Byl neutrální a rozvážný a nějak ho dokázal přimět k dalšímu rozhovoru, aniž by se cítil jako mizerná troska, kterou se, jak se obával, stal.

 

„To jistě ne,“ odvětil a lehce se usmál. „Ale musíte si uvědomit, že to je zcela jiná situace. On je dost mladý na to, aby byl můj syn. Je to můj bývalý student. V minulosti mezi námi bylo tolik nepřátelství, že by to ničemu nepomohlo ani bez toho prachu. Ne,“ konstatoval pevně, „musíme zůstat od sebe.“

 

„Co budete dělat?“ zajímala se znovu.

 

„No,“ zamumlal, „asi půjdu domů a pak se vrátím do práce. Co jiného mohu dělat?“

 

„A co ta prázdnota?“ zašeptala.

 

„A co s ní?“ zeptal se ostře. „Odmítl jsem ho dvakrát. Rozhodně teď nehodlám měnit svůj názor a znovu vstoupit do jeho života, poté, co jsme byli tři roky odloučeni.“

 

Otevřela ústa a on okamžitě věděl, že mu chce o Harrym něco říct. Ale zastavil ji pozdviženou rukou.

 

„Ne,“ utnul ji, „nechci o něm nic vědět. Koneckonců už na tom nezáleží. Až dosud jste všichni mé přání respektovali, prosím, pokračujte v tom.“

 

Zdráhavě přikývla.

 

Následující den se vrátil domů a našel svůj byt bez poskvrnky, přesně jak očekával. Přál si, aby na ni za to mohl být naštvaný, ale nebyl toho schopen. Jak by také mohl? Zbavila ho myší a dokonce i much. Podlaha byla vytřená, jeho oblečení čisté a roztříděné v logickém sledu, jeho knihy byly znovu rozmístěné v poličkách v pořadí, ve kterém se nacházely předtím, než sklouzl do svého dočasného šílenství.

 

Další týden šel do práce a zabředl do rutiny, ve které dvě noci v týdnu bral bezesný spánek a další noci snášel sny a budil se, zatímco sebou samým i světem okolo pohrdal.

 

O pár měsíců později začalo jeho okolí opět upadat do chaosu, ačkoliv to nikdy nedosáhlo tak zlého stavu jako předtím, a on se snažil, aby to u něj vypadalo přiměřeně, kdykoliv Hermiona přivedla Huga na návštěvu.

 

Během dne to podle něj bylo přijatelné. V práci si vedl dobře, i když ne až tak dobře, jak býval zvyklý, ale dokonce i ve svém nešťastném stavu věděl, že odváděl lepší práci než zbytek lektvarologického oddělení dohromady, takže se o svou kariéru nijak zvlášť neobával. A co se týkalo ocenění a uznání – zjistil, že ho to zajímá méně a méně.

 

Večery, které trávil o samotě, byly ty nejhorší. Každou noc, zatímco hodiny odtikávaly, ležel v posteli, kompletně oblečený, aniž by se pohnul a čekal, jestli ho pohltí sny, nebo jestli přijde ráno a co z toho se odehraje dříve.

 

Osamocená prázdnota v něm narůstala a stávala se každou noc větší a větší. Bylo to skoro fyzicky citelné. Jako by byl jeho vnitřek nahrazen prázdným prostorem, jako by se jeho já ztrácelo.

 

Ta bolest byla tak krutá, že se už nestaral o svou hrdost. Na ničem už nezáleželo – ani na skutečnosti, že byl Harry mladší, ani na tom, že byl synem jeho rivala, dokonce ani na tom, že se celé roky nenáviděli. Nezáleželo ani na tom, že ho Harry, i když nebyl osobně odpovědný za jeho ponížení, viděl během okamžiků jeho největší slabosti a křehkosti, což bylo něco, co bylo ještě před rokem příliš pokořující, aby o tom vůbec uvažoval.

 

Přesto byl ještě odhodlanější než kdy dřív nepoddat se tomu. Otrocké pouto udržovalo city služebníka v chodu, ale pán takto omezen nebyl. Pán se mohl zamilovat. Pán mohl změnit názor. Pán byl volný – volný, aby byl celým člověkem.

 

Už uběhly tři roky, jak si Severus Snape uvědomil, a cokoliv k němu mohl zmatený a dezorientovaný Harry tehdy cítit, bude pravděpodobně v současné době dávno pryč. Harry by ho mohl přijmout a udělat to nejlepší, co by dokázal, aby mu pomohl, ale jedině z pocitu povinnosti a viny, a Severus se nehodlal stát jedním z dobročinných případů Harryho Pottera a zřejmě i příčinou možného ztroskotání rodinného života tohoto mladého muže.

 

Během minulých tří let ho Harry nikdy soukromě nekontaktoval a udržoval si odstup. Nepochybně měl svůj vlastní život, a pokud měl dost štěstí, tak to byl život nedotčený stíny minulosti. Což si ten mladý muž zasloužil, jak si Severus dutě pomyslel, zasloužil si normální, běžný život bez stárnoucího, ošklivého, zlomeného člověka, který by se za ním plazil kvůli náklonnosti a žadonil o to, aby ho složil dohromady po událostech, které se nestaly Harryho přičiněním.

 

Kdyby byl Harry šíleně zamilovaný nebo podobně citově vázaný, nezastavilo by ho něco tak jednoduchého jako pokyn, aby se držel stranou. Harry Potter se nikdy nedržel pravidel nebo instrukcí. Pokud chtěl něco uskutečnit, pak našel způsob jak to udělat. Ale Harry nic z toho neučinil a ta osamocená prázdnota v Severusovi narůstala dál.

 

Avšak jakkoliv hluboko zakořeněná a znepokojující ta prázdnota byla, byla mu také důvěrně známá. Severus byl na takové věci zvyklý – na to milovat na dálku a na všechnu tu prázdnotu v duši, která s tím souvisela. Nebylo to pro něj nic nového, změnila se jen forma, ale bolest, ta byla stejného druhu, jakou znal od svého mládí.

 

Čtyřicet šest let, pomyslel si, a možná mu už o moc víc nezbývalo – takže jak těžké bude prostě přetrpět, co mu další noci přinesou?

 

Zatímco ležel v temnotě, zahořkle se usmál. Možná by mohl pohlížet na život s prázdnotou jako na poslední dar od svého vzdáleného pána – a on ho bude každý den snášet, aniž by se vměšoval do Harryho života a obtěžoval ho.

 

Komentáře   

 
0 # pajka 2014-10-17 05:40
Ach jo, mně je ho tak líto. Už aby tu svoji hrdost překonal a aspoň něco se o Harrym dozvěděl, jsem si jistá, že nežije klidný a spokojený rodinný život, jak si Severus myslí. Tak snad už příště bude líp, jak slibuješ ;-) .
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Profesor 2014-10-17 10:20
Chudák. Má to velmi těžké.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mája 2014-10-17 12:41
Merline, mně je ho tak líto... Tak už konečně zahoď tu svou hrdost a touhu po nezávislosti, nebo tě to umoří, Severusi!!! Škoda, že mě neslyší. Takže nezbývá než doufat, že si s tím autorka nějak poradí. Hermiona je přece chytrá holka, něco určitě vymyslí... :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lisbeth2 2014-10-17 14:34
Merline, to je tak depresivní všechno. Je mi Severuse líto, ale on je silný muž i kouzelník. A věřím ve šťastné konce. :)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2014-12-09 21:12
Chudák Severus.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Tesska 2017-02-06 19:49
Normálne mi je z neho smutno. Len dúfam, že sa už čím skôr všetko vyrieši a Sev sa dá dokopy :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1680
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3510931
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz