Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach 37

Hodnocení uživatelů:  / 13
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

Ashes

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach

Kniha druhá – Prázdnota

Autor: Emily Waters; Překlad: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Sitara

http://www.hpfandom.net/eff/viewstory.php?sid=28048

Angst/Tragedy, Drama, Mystery/Suspense, Hurt/Comfort

VAROVÁNÍ: pro dospělé, násilí, sexuální situace a praktiky, znásilnění, smrti postav, odchylky od charakterů, slash

 

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Emily Waters, czech translation was created by Patolozka.

ooOoo

 

Kapitola 37 – Pokoj pro hosty

 

Následující dva týdny strávil Severus spaním ve Weasleyovsko-Grangerovském hostinském pokoji, zatímco si odvykal od lektvaru pro spánek beze snů. Jeho tělo mělo hodně REM spánku na dohánění a po třech letech užívání té látky si už vytvořilo závislost. Abstinenční bolesti začaly po čtyřech dnech. Budil se jen zřídkavě, cítil, že je mu na zvracení, byla mu velká zima a příšerné horko naráz a byl zcela dezorientovaný. Ty znepokojující sny se také vrátily, ale jemu bylo příliš fyzicky špatně, aby se o to staral.

 

Celou tu dobu pracovala Hermiona z domu, sledovala ho jako ostříž, nosila mu různorodé lektvary, aby se dostal z období abstinenčních příznaků a tiše sesílala jedno léčivé kouzlo za druhým, aby se mohl cítit tak v pohodlí, jak jen to bylo za daných okolností v lidských silách možné. Obyčejně by ho rozzuřilo, že ho vidí v takovém stavu, ale v tomto období byl až příliš nemocný, aby se tím unavoval. Dokonce nechával dveře do pokoje pro hosty lehce pootevřené, aby nemusela ťukat a nebudila ho pokaždé, když vstoupí, nebo to možná bylo proto, že mu přišlo zvláštně uklidňující pozorovat ji při práci. Pracovala tiše u kuchyňského stolu a psala nějaké zprávy pro Ministerstvo, zatímco vrhala opatrné pohledy jeho směrem.

 

„Neměla byste mi říct, že je to všechno moje chyba, že jsem se dostal do takového stavu?“ vrčel na ni.

 

„Vaše chyba…“ zamumlala unaveně. „Jak to může být vaše chyba, když vás všichni opustili, nechali vás v domě na pospas psychopatovi a teď se z toho začínáte vzpamatovávat? Řekněte – jak to může být vaše chyba?“

 

Nedokázal bojovat s její pochybnou logikou a raději usnul.

 

O něco později ho probudily zvuky hlasů.

 

„Buďte tiše,“ upozornila své společníky Hermiona. „Nechte ho spát.“

 

„Sešli tišící kouzlo.“ To byl Nevillův hlas.

 

„Ne,“ odvětila Hermiona. „Je to neuctivé. Prostě se ztište.“

 

„Dobře.“ Ronův hlas. „Jak je mu?“

 

„Spí,“ zopakovala Hermiona. „Ššš.“

 

„Jak se cítí?“

 

Hermiona mu najednou odsekla – tichým hlasem, ale s necharakteristickou brutalitou: „Co s tebou krucinál, Rone, je? Přestaneš se na to už ptát? Pokud chceš vědět, jak se cítí, proč nestrčíš ruku do mixéru a nezjistíš si to sám?“

 

„Promiň,“ hlesl Ron pokorně. „Řekneš mi aspoň, co s ním je?“

 

„Do toho ti nic není. Čaj? Neville?“

 

„Koukni, Miono, pochopil jsem, ano?“ informoval ji Ron unaveně. „Zklamal jsem ho. Vím to. Nemusíš se v tom dál šťourat.“

 

Vyčerpaně si povzdechla a Severus slyšel, jak se přesunula a vytáhla něco ze skřínky.

 

„Ty, Rone?“ podotkla zahořkle. „Ty jsi nebyl ten, kdo vzal jeho vlastní přenášedlo a utekl, zatímco on se vracel zpátky k Tomovi.“

 

„Zklamali jsme ho všichni.“ Nevillův hlas zněl vzdáleně a chladně. „Ale teď nemá cenu to rozebírat. Nemůžeme se vrátit v čase.“

 

Hermiona tiše popotáhla. „Budete ten čaj pít nebo ne?“ dožadovala se rozčíleně. „Nebudu ho dělat, jestli ho nebudete pít.“

 

„Pro mě jeden udělej,“ požádal Neville poklidně.

 

„Pro mě taky. Dík, Miono.“

 

Zřejmě jim nalila čaj – soudě podle zvuků – a posadila se. Ostatní asi následovali jejího příkladu.

 

„A co kdybys mohl?“ vyhrkla najednou. „Co bys udělal jinak?“

 

Šálek tiše ťuknul o stůl, než Neville promluvil. „Pokud bych to všechno mohl udělat znovu a věděl bych, co vím teď, zabil bych Harryho Pottera v den, kdy jsem uviděl tu jizvu od krvavého brku na Snapeově ruce.“

 

„Neville!“ sykl Ron. „Nech toho. Harry nemohl za to, že v něm uvízl Voldemortův prach. Nikdy o to nežádal. Udělal všechno, co mohl. Všechno, co po něm Brumbál chtěl.“

 

„Na tom nesejde,“ oponoval Neville tvrdohlavě. „Před třemi lety se Harry v jednom svém méně psycho momentu zmínil, že by bylo bývalo lepší, kdyby se ho matka nikdy nesnažila ochránit a nechala ho umřít. Tehdy jsem se s ním přel… Ale teď… po všem tom, co se potom stalo, mám chuť s ním souhlasit.“

 

„Neville…“ prosil ho Ron.

 

„Nechápeš to,“ zašeptal Neville rozlíceně, „nikdy to nepochopíš. Nebyl jsi tam. Neviděl jsi to.“

 

„Co jsi viděl?“ zeptala se Hermiona a hlas se jí chvěl.

 

„Do toho ti nic není!“ odsekl Neville.

 

Následovalo dlouhé ticho, během kterého byl slyšet jen Nevillův zrychlený dech.

 

„Neville,“ zašeptal Ron.

 

„Koukni, Rone, už je to jedno, jasný?“ poučil ho Neville. „Měl bych vypadnout.“

 

„Neville, počkej,“ hlesla Hermiona. „Nenechávej nás tady takhle.“

 

„Nech mě na pokoji,“ zamručel Neville. „Jdi se postarat o Snapea. Je to to pouto, že jo? To proto je nemocný!“

 

„Ve skutečnosti ne,“ odpověděla Hermiona rozpačitě. „A… nic dalšího už neřeknu. Prostě se ho zeptejte, až mu bude líp, jo?“

 

Z Nevilla vyšlo krátké, rozčilené zasmání. „Co to s tebou kurva je, Hermiono? Vždycky jsi nemohla snést, jak zotročují skřítky, a teď? Dokonce ani nejsi naštvaná, že se dostal do takové zvrácenosti, do tohohle zkurvenýho otrockýho pouta, který ho připoutalo k Harrymu.“

 

„Jen se snažím zůstat při zemi,“ podotkla omluvně. „Podívej, není moje chyba, že je to pouto trvalé. Tak to prostě je. Teď má svá legální práva a fyzickou svobodu zpět a co se týče zbytku… magického a emocionálního propojení… dělám všechno pro to, abych respektovala jeho osobní rozhodnutí. A byla to jeho volba…“

 

„NEBYLA to jeho volba!“ odsekl Neville zuřivě. „Harry mu v Azkabanu NEDAL na vybranou. Prostě si ho přivlastnil. Jako kus nábytku.“

 

„Já to přece vím. Snažila jsem mu v tom zabránit!“ vysvětlovala Hermiona trpělivě. „My oba, Ron i já. A Brumbál nikdy neplánoval, aby to tak dopadlo… Chtěl, aby měl možnost volit, jestli znovu naváže…“

 

„Jasně,“ odsekl Neville opovržlivě, „tvůj milovaný Brumbál je v první řadě ten, kdo ho zničil.“

 

Tehdy to byla Snapeova volba. Žádal o magickou podporu, aby mu dopomohla zvládnout jeho úkol. To on o to pouto žádal, sám jsi ho slyšel,“ upozornila ho Hermiona smutně. „Nebylo to něco, co bych mu doporučila, ale byla to jeho volba navázat takový druh spojení…“

 

„Volba,“ vysmál se jí Neville. „Jaká volba? Viděla jsi jeho vzpomínky. Udělal jednu chybu, Hermiono. Jednu zpropadenou chybu! A jakmile věděl, co to přinese, zamířil k jedinému člověku, kterému kdy věřil, a prosil ho, aby tu chybu napravil, protože se snažil zachránit ženu, kterou měl rád. A co na to Brumbál řekl? Řekl Snapeovi: Je mi z tebe špatně. Samozřejmě, že Snape o pouto požádal. Vyřízl by si srdce a podal by mu ho, kdyby si myslel, že to bude k něčemu dobré. Jak moc si myslíš, že mohl volit?“

 

Následovalo šokované ticho. Nakonec promluvila Hermiona. „Neville… víš, že jsi pro něj udělal všechno, co jsi mohl, že ano?“

 

„Já?“ Neville lehce pozvedl hlas. „Já? Já byl ten nejhorší ze všech. Jen jsem tam seděl a díval se. Usmíval jsem se. Já se kurva usmíval, Hermiono. Už to chápeš?“

 

Naléhavě zašeptala pšt, aby ztišil hlas.

 

„Promiň,“ hlesl kajícně a zněl, jako by se mu nedostávalo dechu. „To jen… promiň… Jsem prostě… pořád tak naštvaný… Nemůžu si pomoct. Jsem tak naštvaný, že bych křičel… ale nemůžu.“

 

„Proč?“ zeptala se.

 

„Protože on nikdy nekřičel. Byl tak potichu. Oni ho mučili. Ale on nikdy nekřičel, nikdy neřval. On byl v tom domě tou jedinou lidskou bytostí.“

 

„Nebyl jedinou,“ poučil ho Ron pevně. „Koukni, když pracuješ v utajení, je to prostě tak. Vidíš věci, které tě budí ze spaní. Snape sám asi viděl podobné, když byl… však víš. Když dělal špiona pro Brumbála. Tak to prostě funguje. A ty nemůžeš vždycky vytáhnout Nebelvírův meč z Moudrého klobouku. Někdy musíš prostě počkat, abys něco změnil. Tys tam byl, abys ho dostal pryč. A zvládl jsi to skvěle. A ještě k tomu jsi té noci zachránil mého bratra. To, že jsi ho zneškodnil a nechal ho v zadní místnosti jeho žertovného obchodu, byla ta nejlepší věc, kterou pro něj kdo udělal za celý jeho život.“

 

„A hádej co, Rone?! Já na tvýho bratra právě teď z vysoka seru!“ odsekl Neville zahořkle. „Měl bych jít.“

 

„Ne,“ naléhala Hermiona měkce. „Neville, přestaň a poslouchej mě. Prosím.“

 

„Proč?“ zeptal se Neville a jeho hlas lehce zjemněl.

 

„Trpíš posttraumatickou stresovou poruchou. Měl by sis dojít za psychologem.“

 

„Ne, díky.“

 

„Neville, prosím… Je to naprosto nezbytné. Tolik jsi toho za posledních osm let prožil. Harry tě skoro poslal do Azkabanu, když ses pokusil zpublikovat ten článek o Snapeovi… ztratil jsi své místo u novin… pak jsi přišel o Lenku… byl jsi jedinou osobou, která byla schopná Snapea vytáhnout z Godrikova Dolu, když byl průser… viděl jsi věci, které se nikdy neměly stát… byl jsi strážce Ginnyina tajemství, aniž by to kdokoliv z nás tušil… šel jsi do Azkabanu, aniž bys věděl, jestli se ještě někdy vrátíš… a pak, když bylo po všem, jsi o Lenku přišel znovu… Neville… to je na jednoho člověka prostě příliš.“

 

„Jsem v pohodě,“ odvětil Neville lehce rozpačitě. „Není to tak zlý. Koukněte, lidi, mrzí mě, že jsem vás vystrašil. Vážně. Nemyslel jsem to tak. Jenom jsem prostě asi unavený.“

 

Nastalo dlouhé ticho. Severus zvolna a tiše vylezl z postele a přešel ke dveřím. Byly jen lehce pootevřené a tak nakoukl skrz škvíru, aby se podíval přes obývací pokoj do kuchyně, kde setrvávaly tři postavy mladých lidí. Neville seděl na židli v předklonu, lokty se opíral o kolena. Hermiona a Ron stáli vedle něj a objímali ho.

 

„Omlouvám se,“ šeptal Neville znovu. „Omlouvám se. Vážně.“ Pohnul se, aby se postavil a odpoutal se z jejich objetí.

 

„Och, Neville, no ták,“ zamumlala Hermiona. „Neřekl jsi nic špatného, a dokonce, i kdyby ano, nikdy se nemusíš omlouvat. Naše vzájemné city nejsou křehké. Víme, že za sebou vždycky budeme stát. Ale,“ naléhala jemně, „i tak ti radím, aby sis došel za psychologem.“

 

„Proč?“ zeptal se Neville náhle klidně. Zvedl se a zamířil ke dveřím. „Dokáže snad vrátit čas?“

 

Komentáře   

 
0 # pajka 2014-10-10 08:40
Ou, chudák Neville, Severus nebyl zdaleka jedinou obětí Voldemortova prachu. Jsem zvědavá, jestli se Severus dá vidět ostatním a pokud ano, tak jak zareaguje na Nevillovo sebeobviňování. Tahle ovídka je vážně skvělá!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Profesor 2014-10-10 10:00
Ach jo, chudák Neville. I on to má těžké.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # weras 2014-10-10 10:41
Snad Severusovi pomůže když ví,že není sám,kdo je zraněný na duši.Je vidět,že i Nevill to hodně špatně nese.Asi to bude dlouho trvat,než se budou moct podívat na Harryho a nevzpomenout si na to,co,sice s přispěním Voldemorta,ale přece jen udělal. Jsem opravdu zvědavá na další díl! Velký dík!!!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lisbeth2 2014-10-10 12:34
Je tu mnohem více zraněných duší...
Docela depkoidní kapitola, ale i tak skvělá.
Prostě jedna z TOP povídek...
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mája 2014-10-10 20:01
Všichni by potřebovali odbornou péči po tom, čím si prošli. Hermiona to snáší poměrně dobře, i když si dělá výčitky. Ron mi najednou přijde zase nějak zabržděný. Možná je to jen jeho mírná citová neohrabanost...
Díky za další kapitolku :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Fanny 2014-10-11 19:21
Silná kapitola... Hodně silná. Rozhovor mezi těmi třemi. Asi to bylo něco nezbytného. Ani jeden z nich tak úplně v pořádku. V pohodě. A přes Snapea... Umocněné na druhou :sigh:
A moc díky za překlad! Za všechny ty kapitoly. Sleduju to tady už dlouho, ale měla jsem/mám nějaký komentovací výpadek... :-?
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2014-12-09 21:00
Nějak se to tam sype. ;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Tesska 2017-02-06 19:42
Je mi Neva ľúto, ale hádam sa z toho dostane. :-?
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1607
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3310913
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz