Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach 36

Hodnocení uživatelů:  / 14
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

Ashes

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach

Kniha druhá – Prázdnota

Autor: Emily Waters; Překlad: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Sitara

http://www.hpfandom.net/eff/viewstory.php?sid=28048

Angst/Tragedy, Drama, Mystery/Suspense, Hurt/Comfort

VAROVÁNÍ: pro dospělé, násilí, sexuální situace a praktiky, znásilnění, smrti postav, odchylky od charakterů, slash

 

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Emily Waters, czech translation was created by Patolozka.

ooOoo

 

Kapitola 36 – Chvíle milosrdenství

 

Probudilo ho, jak mu někdo bouchal na dveře. Severus si povzdechl. Ani se neobtěžoval, aby otevřel oči a pohnul se.

 

O okamžik později uslyšel dětský hlas volající: „Alohomora!“ Patřil Hugovi. Zámek klapnul s hlasitým cvak.

 

„Hugo!“ Hermionin rozzuřený hlas následoval z dálky. Znělo to, jako by běžela. „Zastav se! Okamžitě mi odevzdej svou hůlku! Jak jsi jen mohl?“

 

Něco upadlo na podlahu. Dveře se s vrzavým zvukem otevřely a někdo vpelášil dovnitř.

 

„Hugo, okamžitě se vrať!“ zasyčela Hermiona.

 

„Co to?“ Znovu Hugův hlas. „Mouchy.“ Hlas se žalostně zachvěl. „Myslíš, že je mrtvý?“

 

„Ne, ale ty budeš, jestli se okamžitě nevrátíš sem!“ zavrčela Hermiona přísně. „Přísahám, že nechám Malfoyovi, aby tě adoptovali.“

 

„A budu žít na Manoru? Boží!“

 

Aniž by Severus otevřel oči, nahlas se proti své vůli zasmál. Ten smích z něj vyšel jako zasípání a zachraptění a přešel do přidušeného kašle.

 

„Pane?“ zavolala Hermiona ode dveří. „Jste v pořádku?“

 

Nakonec otevřel oči, posadil se na pohovce a okamžitě pocítil závrať. Už chtěl říct něco opravdu jedovatého, aby je vyhodil, ale Hugo se k němu přiřítil a hodil se mu kolem krku.

 

„Nepřišel jste dneska do parku na šachy!“ vyjekl Hugo. „Takže jsme vás museli přijít zkontrolovat.“

 

Šachy? Dneska? Za posledních dvacet čtyři hodin ztratil pojem o čase.

 

„Já… zmeškal jsem práci,“ zamumlal a zalil jej zcela ponížený pocit, když tak hleděl na Hermionu stále ještě stojící na prahu.

 

„Mohu vstoupit?“ zeptala se.

 

Přikývl, rty stisknuté do tenké, pohrdavé čárky. Obezřetně vešla, překračujíc kupičky prádla a odpadků na podlaze. Její tmavé oči se nemilosrdně zabodávaly do Huga. Hugo se zachvěl a vylezl na pohovku, aby se ukryl za Severuse.

 

„Hugo,“ procedila Hermiona velmi tiše, „teď půjdeš do kuchyně a uklidíš ji tak, že bude bez poskvrnky.“

 

Hugo zvolna spustil nohy z gauče a přikývl. „Mohla bys mi prosím vrátit mou hůlku?“

 

„Bude chvilku trvat, než budeš moci svou hůlku znovu držet v rukách. Použij hadr a mýdlo. Je pod dřezem.“

 

Hugo odběhl do kuchyně. Slyšeli, jak se něco rozbilo a Hermiona sebou omluvně cukla.

 

„Co se s vámi děje?“ zeptala se jemně a usadila se na pohovku vedle Severuse.

 

„Tohle je prostě hustý!“ zvolal Hugo z kuchyně nespoutaně potěšeným hlasem. „Má to svůj vlastní septik!“

 

„Chci slyšet drhnutí!“ zakřičela Hermiona v odpověď, aniž by ji to pobavilo.

 

Stočila svou pozornost k Severusovi, tmavýma očima jej s obavami prozkoumávala.

 

„Užíváte lektvar pro spánek beze snů,“ usoudila.

 

Lehce přikývl. Nechtěl to potvrzovat slovně.

 

„Celou tu dobu?“

 

Znovu přikývl. „Tu a tam s pár přestávkami, ale ano.“

 

Vytáhla hůlku a seslala na oba tišící kouzlo, aby zajistila, že Hugo jejich rozhovor neuslyší.

 

„Nemůžete ho brát neurčitě dlouhou dobu. Několik týdnů je to v pořádku, maximálně několik měsíců, ale…“

 

„Není třeba se strachovat,“ namítl tiše. „Bude stačit pár dnů a budu v pořádku. Jen mi dejte čas.“

 

Smutně zavrtěla hlavou, zatímco očima mapovala podlahu jeho obydlí. „Tohle se vám nepodobá,“ pronesla nakonec. „Rozpadáte se.“

 

Posměšně si odfrkl.

 

Začala skoro dětinsky posmrkávat a pak se k němu nahnula a položila si hlavu na jeho rameno. Chvíli neříkali vůbec nic, jen sledovali Huga, jak se pohybuje po kuchyni, otírá hadr mýdlem a objíždí jím povrch linky.

 

Nakonec, po dlouhém tichu, opatrně promluvila: „Řekněte mi proč? Co vám udělal?“

 

„Nic,“ zašeptal s pohledem upřeným na své ruce. Když bylo jeho maskování pryč, všechny jizvy až obscénně vyvstávaly na povrch a přinášely s sebou svědectví o škodolibé, mladické krutosti.

 

Věnovala mu zmatený pohled.

 

„Jak dobře rozumíte otrockým poutům?“ zeptal se.

 

„Znám základy, ale…“

 

„Víte, že před staletími, když bylo otroctví běžnou součástí života v kouzelnickém světě, bylo pro pána obvyklé, aby umístil na bič a další nástroje určené pro trestání kouzlo, aby se ujistil, že jen on může vyléčit zranění, která sám způsobil?“

 

Lehce pobledla. „Četla jsem o tom, ale…“

 

„Dokážete odhadnout, proč tomu tak bylo?“

 

Nechápavě na něj zazírala a pak mu se zachvěním v hlase nabídla svůj odhad: „Asi proto, aby si vynutil určitou formu usmíření. Aby přinutil svého služebníka, aby za svým pánem sám, podrobeně přišel a dosáhl vyléčení.“

 

„Správně,“ sdělil jí.

 

Hleděla na něj s hrůzou v očích a pak sama od sebe pokračovala: „To stejné si žádají… i zranění na duši, že?“

 

„Samozřejmě, že ano,“ opáčil výsměšně. „V každém poutu. Přesně tohle totiž otroctví znamená.“

 

Uchopila jeho zjizvené ruce do svých a jemně je stiskla.

 

„Čeho se týkají vaše sny?“ zeptala se.

 

Zamračil se, ale nestáhl své ruce. „Uvědomujete si, že kdybyste to zopakovala jediné žijící duši, usmrtím vás ve spánku?“

 

Přesvědčeně přikývla. „Nic menšího bych ani nečekala.“

 

„Jsou to jen takové střípky,“ konstatoval unaveně. „Tehdy v Godrikově Dole se objevovaly chvíle… milosrdenství. Někdy uprostřed naprosté mravní zkaženosti… nepřekonatelné krutosti… to byla ruka na rameni, občasné léčivé kouzlo, laskavé slovo, které tam ani nepatřilo. A já…“ Hlas se mu zlomil a on se zostuzeně odvrátil.

 

„Tak o tom tedy sníte,“ zamumlala. „O chvílích milosrdenství. A budíte se znechucený sám sebou.“

 

„A kdo by ne?“ vyštěkl zahořkle. „Jako by nebylo dost, že mě degradovali na utrápenou trosku, která touží být rozmazlována a litována. Pouto mě odsoudilo k tomu žádat pochybné laskavosti ze stejných rukou, které odtrhávaly pruhy kůže z mého těla.“ Zazíral na ni. „A to se nestane.“

 

Nehádala se s ním, ale stoupla si, stále svírajíc jeho ruce ve svých. „Půjdete domů s námi?“ zeptala se.

 

Zuřivě se zamračil. „Nevidím důvod proč…“

 

„No,“ zauvažovala, „musíme u vás začít s odvykáním na bezesném spánku. A to zřejmě nebude příjemné. Po třech letech nastanou spolu s tím i ostatní fyziologické abstinenční příznaky. Byla bych raději, kdybychom to podstoupili v ústraní u nás doma než u svatého Munga.“

 

„Prostě mě nechte na pokoji,“ zabrblal. „Já vím, že máte pravdu. Musí se to stát, ale zvládnu to sám.“

 

„Proč?“ vybídla ho ostře. „Nezvládal jste toho sám už dost bez jediné duše na světě, která by vám to oplatila?“

 

„Jsem na to zvyklý,“ konstatoval prostě.

 

„Já vím,“ přiznala. „Ale prosím…“ Pohledem spočinula na Hugovi, který postával před ledničkou a prstem z ní s užaslým výrazem na tváři oďoubával plíseň. „Právě si vydělal měsíc domácího vězení za to, že se k vám vloupal,“ pronesla Hermiona s rošťáckým úsměvem. „Dovolte mu odčinit si svůj trest s vědomím, že to nebylo zbytečné.“

 

Jeho horní ret se stočil do opovržlivého úšklebku. „To je emocionální manipulace.“

 

„Samozřejmě, že je,“ souhlasila bez lítosti. „Funguje to?“

 

„Ano,“ přiznal zdráhavě.

 

O několik minut později společně opustili Tkalcovskou ulici. Srpnové slunce už se začalo přibližovat k obzoru a jeho poslední paprsky se odrážely na temné říční hladině. Šli ulicí směrem k tomu škaredému Weasleyovskému létajícímu autu a sledovali, jak Hugo bezstarostně poskakuje a nakopává odpadky, které se ocitly na břehu.

 

„Víte,“ zamumlala Hermiona, „když se na něj takhle dívám, vždycky mi to pak dojde. Že je vážně po všem.“

 

„Co?“ zeptal se nepřítomně.

 

„Válka,“ hlesla Hermiona. „Že je konec. Nechal jste si dráp a vyhrál jste království.

 

„Hmm.“

 

Přejela prsty po jeho rukávu, znovu vyhledala jeho ruku a pevně ji stiskla.

 

„Děkuji vám,“ vyjádřila se prostě.

 

„Už se mi naděkovali dost,“ podotkl suše a najednou se cítil na daleko víc než jen na svých čtyřicet šest. „Dostal jsem už i ten zatracený Merlinův řád první třídy.“

 

„Ne. Děkuji za to, že se s námi vrátíte domů. Chyběl jste nám.“

 

Komentáře   

 
0 # Profesor 2014-10-03 06:58
Tak tohle je dost smutné. Ale líbí se mi Hugova bezprostřednost . A Hermiona je taky moc fajn.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # pajka 2014-10-03 10:45
Tohle je fakt skvěle napsané,všechny ty pocity...Prosby o vyléčení šrámů na duši,ou, to musí být pro Severuse nesmírně ponižující představa :sad: . Zlatá Hermiona, ještě, že ji má.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Achája 2014-10-03 16:44
A jeden by doufal, že už bude mít Severus klid. Ještě že se o něj Hermiona tak stará:-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # weras 2014-10-04 20:02
Ještě že existuje Hermiona a taky Hugo! Jak by bez ních Severus dopadl.Nikdy by Harryho nepožádal o pomoc,aspoň ne teď,v této situaci.Tak jsem zvědavá,jak moc mu Hermiona pomůže a taky na to,jak bude děj pokračovat.A ještě,už jsme v druhé půlce,ale pořád je to dost depresivní a já už se opravdu těším,až se to začne obracet k lepšímu. Velký dík za kapitolu!!!!!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Nade 2014-10-07 16:45
Hugo je úžasný a Hermiona je neuvěřitelně skvělá máma. A také přítelkyně.
Severus tam opravdu hnije zaživa, potřebuje pomoc, kterou mu Hermiona dokázala tak elegantně vnutit proti jeho vůli.
Díky, těším se na pokračování. :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mája 2014-10-07 19:36
Hermiona to s ním umí skvěle. Ještěže ji má :roll: Díky, Pat :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2014-12-09 20:35
Ještě, že ti dva dorazili. Jinak...
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Tesska 2017-02-06 19:34
Ako dobre, že má Hermionu a Huga. :lol: Ten malý je fakt číslo! :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1680
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3501075
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz