Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach 34 - Mezihra

Hodnocení uživatelů:  / 13
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

Ashes

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach

Mezihra

Autor: Emily Waters; Překlad: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Sitara

http://www.hpfandom.net/eff/viewstory.php?sid=28048

Angst/Tragedy, Drama, Mystery/Suspense, Hurt/Comfort

VAROVÁNÍ: pro dospělé, násilí, sexuální situace a praktiky, znásilnění, smrti postav, odchylky od charakterů, slash

 

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Emily Waters, czech translation was created by Patolozka.

ooOoo

 

Kapitola 34 - Mezihra

 

Přešly tři roky a Severus Snape musel připustit, že se jeho domov ve Tkalcovské ulici moc nezměnil.

 

Jedinými změnami bylo lepší vybavení v jeho domácí laboratoři a malý stolek s kouzelnickými šachy, který si do domu umístil. Vedle stolku byly dvě židle, jedna vhodná pro dospělého a druhá pro sedmiletého chlapce. Hugo byl ve Tkalcovské ulici častým hostem, doprovázený Hermionou Grangerovou, která stále zůstávala Grangerovou a nestala se Weasleyovou ani Weasleyovou-Grangerovou. Trvalo mu dobrý rok, než se jí zeptal proč, ale ona se jen rozpačitě usmála.

 

„Zdá se, že je příliš pozdě, řekla bych. Jsme spolu už tak dlouho. Našemu synovi je pět. My víme, co k sobě cítíme a stejně tak naši přátelé. Jaký by měla svatba smysl?“

 

Pozvedl obočí, protože musel přiznat, že to nějakým způsobem dávalo smysl.

 

Hermiona Grangerová začala být součástí jeho života v takové míře, v jaké by nikdy nepomyslel, že by to mohlo být možné.

 

Svědomitě na něj dohlížela a očividně mu nedůvěřovala, že se o sebe postará sám. Ne, že by mu ohledně jeho zdraví mohla věřit, jak mu přísně sdělila, ne po jeho pochybení v úsudku, když po svém návratu do Tkalcovské ulice nechal svá zranění z mučení dva týdny bez dohledu. Tehdy zjistila, co přesně mu Harry/Tom udělal, když se v jeho domě objevila, aby ho zkontrolovala poté, co se týden po obřadu, na kterém se předávala ocenění Stříbrného kříže, neukázal. Byl doma, zmítal se v horečkách a celá horní část jeho těla byla uzlem bolesti, která vyzařovala z vyrytých písmen na jeho hrudi. Užil na sebe předtím několik základních léčivých kouzel, vypil pár standardních lektvarů a aplikoval mast, ale nic z toho mu moc nepomohlo a on nebyl ve stavu, aby uvařil cokoliv jiného.

 

„Vyčíslete vaše zranění na stupnici od jedné do deseti,“ zabrblala, když vytáhla lahvičky, fióly a kelímky z přenosné lékařské sady a začala mu rozepínat košili.

 

„Čtyři,“ hlesl ležící na pohovce se zavřenýma očima, než ztratil vědomí.

 

Když se probudil, cítil se o dost lépe. Jeho horečka zmizela a napůl plul a napůl se potácel v blažené euforii, kterou zničil až ten rozzuřený výraz na Hermionině tváři.

 

„Takže čtyři, eh?“ zavrčela s chladnou zuřivostí v hlase. „Měl jste poškození nervů. Z vašeho těla bylo strženo několik kusů kůže. Zanítilo se vám to. A vy jste to nechal až do teď jen tak plavat? Dokonce jste mi ani nikdy neřekl, co se stalo! Řekněte, jak byste vyčíslil pokousání Nagini, se vším tím tepenným krvácením a smrtelným jedem ve vašem hrdle?!“

 

Několik minut nad tím uvažoval. „To by bylo sedm,“ odpověděl vážně.

 

Koutek úst se jí stočil vzhůru do smutného úsměvu. Poté už mu nikdy nevynadala, ale stejně tak ho nikdy nepřestala sledovat. Učinil několik vlažných pokusů o protest, ale nikdy ji nedokázal vyhodit a po pravdě ani vlastně nechtěl. Strávil o samotě více než dvě desetiletí a trocha té mateřské pozornosti mu nebyla až tak nevítaná, třebaže by to nikdy nepřiznal nahlas.

 

O rok a půl později obnovil některé ze svých starých známostí. Začal trávit čas s Minervou McGonagallovou – vůbec si nepovídali, jen společně trénovali. Minerva byla i ve svém pokročilém věku stále zručná duelantka a Severus zjistil, že nemusela ani zvítězit, aby mu dokázala dát do těla. V době, kdy byli spolu, nemluvili, neomlouvali se, nepoddávali se vzpomínkám. Byl to jen souboj, který začal úklonou a skončil rozloučením poté, co naplánovali další setkání. Nic jiného – a přesto to bylo dost.

 

Jeho vztah s Malfoyovými staršími byl nucený. I když nikdo z nich nic neřekl, vypadalo to, že Lucius má vztek na něj jako na špiona, že ho tak dlouho obelhával ohledně své pravé věrnosti. A Narcissa, ať už to znělo jakkoliv podivně, mu zřejmě zazlívala, že se kvůli němu Draco ocitl v nebezpečí, když se neobratně pokusil zavraždit Harryho Pottera a zachránit jeho. Neznala žádné podrobnosti Severusovy „úmluvy s ďáblem“, která zahrnovala to, že Draco zůstane nezraněn, a Severus rozhodně neměl v úmyslu dobrovolně poskytovat jakékoliv informace. Draco neznal detaily rovněž, věděl jen, že v jeho prospěch učinil nějakou strašlivou oběť, ale držel jazyk za zuby, protože mu Severus slíbil, že ho zabije, jestli jen „kvákne“. Všechno tohle nedělalo dobrotu a po jedné mizerné vánoční večeři na Malfoy Manoru se Severus napůl zdvořile odporoučel, rozhodnut, že už se nevrátí.

 

Následující rok trávil Severus Vánoce sám, tedy do chvíle, než se u něj objevil Neville a odtáhl ho k Hermioně a Ronovi. Tahle zkušenost skončila daleko příjemněji a Severus strávil většinu odpoledne tím, že si hrál s Hugem.

 

Hugo udiveně tápal po jeho čele i paži a chtěl vědět, kde všechny ty „značky“ jsou. Severus se lehce ušklíbl a pověděl mu, že odešly na dlouhou dovolenou. Vyvinul své vlastní maskovací kouzlo, které působilo do hloubky a v několika vrstvách, takže ulpívalo na těle tak přirozeně, že nikdo nedokázal odhadnout, co leželo pod ním, a že on sám dokonce začínal zapomínat, že tam něco bylo. Na konci toho večera Severus Nevillovi poděkoval, že ho tam přivedl.

 

Severus byl překvapený, že nadále udržuje kontakt i s Nevillem, který stále pracoval u svatého Munga. Severus ho, jako jeho odborný poradce, první měsíce nejprve s morbidní fascinací sledoval a žasl nad tím, jak bylo možné, že někdo tak horlivý a pilně pracující nedokáže sám o sobě zformulovat originální myšlenku nebo na něco přijít. Nakonec Nevilla zahnal do kouta v jeho laboratoři a bez obalu mu sdělil: „Je mi z tohohle všeho na nic. Máte padáka.“ Nevillova tvář nabrala politováníhodný výraz, který ovšem okamžitě zmizel, když mu Severus podal nabídku na novou práci – zatahal za pár drátků, aby Nevilla přesunuli na Oddělení lékařské herbologie. Nebylo to povýšení, jen přesun, ale dokonce i s tím se jen o dva měsíce později Nevillova kariéra začala rozvíjet a on sám konečně někam směřoval.

 

Poté, co Severus získal svou třetí cenu Stříbrného kříže (za objevení léčby na lykantropii), pozval ho Neville k sobě domů na něco k pití. Severus to přijal, ale jen protože se nudil, jak Nevillovi jedovatě sdělil. Jakmile byli na místě, Neville vytáhl lahev ohnivé whisky a nalil jim skleničku. Přiťukli si, ale pak, když se Severusova jazyka dotkl první hlt alkoholu, zvedl se mu sám od sebe žaludek – spolu se vzpomínkami na Godrikův Důl a vůni alkoholu, která visela ve vzduchu, když si s ním Harry a ti tři ostatní útočníci začali „pohrávat“. Severus ve zběsilém tempu odběhl do koupelny a vyzvrátil obsah svého žaludku do mísy. Vyšel až o patnáct minut později a cítil se zcela pokořený, jen aby našel Nevilla, jak zvrací do kuchyňského dřezu. Nevillovy vzpomínky na Godrikův Důl byly zřejmě jen o něco málo veselejší.

 

„Nuže,“ zamumlal Neville, když si otíral tvář a zapínal vodu, „alespoň se už nenudíte.“

 

Severus se ušklíbl a začal zkoumat Nevillův byt. Jeho knihy už neležely na podlaze jako před dvěma lety – měl tam ty starožitné knihovny a na nich umístěné knihy v takovém uspořádání, v jakém to očividně dávalo smysl Nevillovi, pokud Severusovi ne. Avšak Lenka Láskorádová zřetelně chyběla.

 

„Co se vám dvěma stalo?“ zeptal se Severus, čímž sám sebe překvapil. „Myslel jsem, že až bude prach z viteálu pryč, vy dva budete zase spolu.“

 

Neville se pousmál. „Stále jsme přátelé, ale…“ Jeho tvář nabyla zvláštně bolestný výraz, když se odvrátil, vzal do ruky lahev ohnivé whisky a začal lít její obsah do odpadu.

 

Severus na něj nechápavě hleděl a o moment později to pochopil – rozpoznal ten výraz v jeho očích, ten hlad po něčem nedostupném a neopětovaném.

 

„Je to Lenka?“ nadhodil jemně. „Nebo je to někdo jiný?“

 

Neville se se zahořklým úsměvem otočil. „Je to komplikované,“ odvětil prostě. V jeho hlase zazněla známka definitivnosti a Severus dál netlačil.

 

Jakmile byl alkohol pryč, přešli na heřmánkový čaj, který už byl v pořádku. Povídali si o tomhle a o tamtom až do pozdních hodin. Neville chtěl slyšet „příběhy z války“ a smál se, až začal škytat, když mu Severus pověděl o tom, kolik problémů měl Petr Pettigrew se svou stříbrnou rukou dokonce i přede dnem, který byl jeho zkázou. V době, kdy bylo všem hovorům konec, už byly dvě hodiny ráno a Severus zjistil, že začíná klimbat.

 

„Zůstanete přes noc?“ nabídl mu Neville.

 

„Dobře,“ odpověděl Severus unaveně a zabral pohovku. „Máte tady nějaký bezesný spánek?“

 

„Bohužel,“ hlesl Neville zaraženě. „Ale můžu zaskočit do laborky a nějaký přinést.“

 

„To nebude nutné,“ odvětil Severus nezúčastněně, ale o hodinu a půl později zjistil, že své hlouposti lituje. Užíval lektvar na spánek beze snů celé tři roky, aby unikl znepokojujícím snům, které ho začaly sužovat měsíc po jeho návratu do Tkalcovské ulice. Jedna noc strávená na Nevillově gauči se stala nad míru velkým mučením a Severus ráno neočekávaně odešel a byl ze sebe zcela zhnusený. Dokonce ani nepočkal na Nevilla, až se vzbudí. Ale nezdálo se, že by tím Nevilla urazil, protože příště, když se viděli v práci u svatého Munga, necítili ani rozpaky ani napětí.

 

Přesto to Severusovi dalo náležitě na pamětnou – od té chvíle věděl, že pokud chce, aby byl jeho společenský život spontánní a nemusel ze sebe dělat blázna, musí si s sebou vždy brát lahvičku spánku beze snů.

 

Za celé tři roky, které následovaly po jeho návratu na Tkalcovskou ulici, Severus viděl Harry Pottera jen čtyřikrát. Harry se ukázal na jeho předávacích ceremoniích Stříbrných křížů. Pokaždé si potřásli rukama, vyměnili kousavé poznámky, objali se a pak se rozešli svou cestou, aniž by si cokoliv slíbili nebo od sebe něco žádali. Počtvrté to byla Hugova oslava narozenin. Byly to chlapcovy sedmé narozeniny a dům přetékal lidmi.

 

Harry se tam objevil i s Ginny a dokonce i s malým Albusem Siriusem, jinak zvaným jako „Al“. Ginny k němu byla obzvláště zdvořilá, zatímco tří a půlletý Al na Severuse jednou pohlédl a propukl v pláč. Ginny se pak zahanbená vytratila s Alem v náručí a Harry zavrtěl hlavou, zamumlal rychlou omluvu a za několik minut odešel rovněž.

 

Toho dne se Severus Hermiony a Rona skoro zeptal na to, jak si Harry a Ginny vedou, ale pak změnil názor a Hermiona a Ron mu o své vůli žádné informace neposkytli. Na Severusovu žádost totiž o Harrym vůbec nemluvili – Severus je poprosil, aby mu sdělovali konkrétně jen to, jestli je Harryho život nebo zdraví v nebezpečí, ale že nic jiného vědět nepotřebuje.

 

Noviny zůstávaly ohledně Harryho soukromého života podivuhodně tiché. Jediná věc, kterou z nich Severus zjistil, byla, že Harry po roce práce na renovaci Ministerstva odstoupil z pozice ministra kouzel. Severus netušil, co teď Harry dělá za práci, ani jestli on a Ginny měli nějaké další děti či kde jeho rodina v těchto dnech žila.

 

Avšak jedna věc byla neoddiskutovatelná – Harry dodržel svůj slib, který mu dal na King´s Cross. Jejich pouto se změnilo. Všechna fyzická a magická omezení byla ze života Severuse Snapea sejmuta a nikdy se už nevrátila. Mohl svobodně pracovat, svobodně cestovat, svobodně dělat všechno, po čem kdy zatraceně toužil. Protože se stal pánem bezové hůlky, ponechal si tu smrtonosnou hůlku u sebe a neměl v úmyslu se s ní rozloučit. Tři relikvie smrti mohly být pro někoho, kdo byl pošpiněn černou magií, nebezpečné, ale jedna byla podle Severusova mínění v pořádku.

 

Byl v pokušení si o sobě začít myslet, že je zcela volný, ale pokaždé, když se pokusil přestat s lektvarem pro spánek beze snů, rychle se objevily sny, které mu připomněly, čím byl a co ostatními nepoznáno leželo pod maskou normálnosti a pod všemi těmi maskovacími kouzly.

 

 

Komentáře   

 
0 # pajka 2014-09-19 10:57
Taková poklidná mezihra...až na ten konec, smutný a nostalgický, některé rány prostě vyléčit nejdou :sad: . Těším se na 2. část a pozvolné sbližování, teda předpokládám, že bude pozvolné :-) . Díky Paty :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2014-09-25 08:14
Jak se to tak asi vezme;-))) Ono to bude vlastně podobné jako dosud - jako na horské dráze;-)) Děkujeme za komentík!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mája 2014-09-19 13:51
Zajímavá mezihra. Nic neříká, přesto tak nějak láká k tomu číst pokračování. Jsem zvědavá :D
Díky, Pat :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2014-09-25 08:15
No, víš co... však to znáš sama, že ne všechny kapitoly musí být naplněny dějem, aby stejně měly svou funkci a přiblížily nám našeho hrdinu;-) Děkujeme za komentář.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # weras 2014-09-19 17:57
Díky za mezihru,líbila se mi. I když tam bylo dost věcí pouze naznačeno. Například Nevill a Lenka. O Harrym toho bude vysvětleno určitě ještě dost.Už se na to moc těším. Díky!!!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2014-09-25 08:16
No, všechno se nakonec vyřeší, jen je třeba trochu trpělivosti. Ono totiž všechno má svůj čas... Děkujeme!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Profesor 2014-09-20 08:56
Taková krásně klidná mezihra. A vzpomínky, co bublají pod tím vším... Začínám se velmi těšit na druhou část.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
-1 # Patoložka 2014-09-25 08:17
Och, tak to jsem ráda. Budu na tom zase muset začít pracovat;-) Ta druhá půle taky rozhodně stojí za to! Děkujeme!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # arkama 2014-09-25 18:18
Paci sa mi, ze nezostal niekde sam a normalne s tymi styrmi komunikuje. To je dobre. Teraz ma asi najviac zaujima, ako bude zo sceny odstrelena Giny ;-) diky
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2014-12-09 20:18
Tak nějak melancholické. Šťastné i smutné zároveň. Pěkné.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Tesska 2017-02-06 19:22
Keďže už neviem, kde som v čítaní skončila, rozhodla som sa to vziať tak trochu od prostriedku :) Peeeekná kapitolka, hlavné, že sme z tej zlej časti von :roll:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1607
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3311041
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz