Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach 33 - konec první knihy

Hodnocení uživatelů:  / 15
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

Ashes

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach

Kniha první - Ta temná polovina

Autor: Emily Waters; Překlad: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Sitara

http://www.hpfandom.net/eff/viewstory.php?sid=28048

Angst/Tragedy, Drama, Mystery/Suspense, Hurt/Comfort

VAROVÁNÍ: pro dospělé, násilí, sexuální situace a praktiky, znásilnění, smrti postav, odchylky od charakterů, slash

 

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Emily Waters, czech translation was created by Patolozka.

ooOoo

 

Kapitola 33 - Odloučení

 

Hermiona Grangerová dostála svému slovu a vskutku se o týden později zastavila, jen aby mu osobně doručila oficiální dekret o obdržení ocenění Stříbrného kříže, který byl Severusi Snapeovi udělen za přelomový výzkum v oblasti mnoholičného lektvaru. Zatímco na ten dopis hleděl, zjistil, že se mu koutky úst stáčejí vzhůru do pobaveného, ale nesmírně spokojeného úšklebku.

 

Stříbrný kříž byl prvním oceněním, které dostal, ale ne posledním. Další následovala, včetně dlouho kýženého Merlinova řádu prvního stupně uděleného za léta práce pro Fénixův řád na jisté vleklé slavnosti.

 

Severus Snape byl zmijozel dost na to, aby byl schopen si nestydatě a bez výčitek libovat ve slávě a uznání. Avšak banket po slavnosti mu dosti rychle začal lézt na nervy. Přijímat uznání byla jedna věc, ale potřásat si rukou s lidmi, kteří byli skoro tak bezpáteřní jako rýžový pudink, byla věc zcela jiná. Hodinu po začátku banketu Severus začal uvažovat, jestli mu Merlinův řád vůbec stál za to být celý večer zdvořilý.

 

Nakonec musel prostě odejít. Zavítal na balkón a skryl se za dřevěnými květináči s rozbujenými popínavými vínu-podobnými rostlinami, které oddělovaly tichý kout balkónu ode dveří.

 

Když zaslechl povědomé kroky, jen sotva vydal úlevný povzdech. Kroky se zastavily za zdí ze zeleně a následovalo naprosté ticho.

 

„Ale, ale,“ protáhl Severus opovržlivě, „kdepak se zapomněla ta vaše nebelvírská odvaha, pane Pottere?“

 

Harry sprostě zaklel pod fousy a protáhl se skrz změť rostlin, aby se k Severusovi dostal tváří v tvář.

 

„Pane,“ začal Harry tiše a bez předmluvy, „musím se omluvit za tamten den. Nemyslel jsem to tak. Chtěl jsem… Nikdy bych nechtěl, abyste byl…“ Škubnul sebou neschopen dokončit větu.

 

„Patolízal?“ doplnil Severus a doufal, že bude z jeho hlasu odkapávat sarkasmus. Stalo se, ale ne v takovém rozsahu, o který usiloval.

 

„Ano. A za to se omlouvám. Doopravdy jsem to tak nemyslel. Vyběhl jsem za vámi bez přemýšlení. Neměl jsem v úmyslu vás urazit.“

 

Severus krátce přikývl. „Já se také omlouvám,“ nadhodil náhle, čímž překvapil i sám sebe. „Moje reakce na vaše slova byla zbytečně ostrá.“

 

„Ne,“ oponoval mu Harry pevně, „byla úplně dokonalá.“ Povzdechl si a rozpačitě svěsil hlavu. „Pane, nevím, jak to říct…“ Rty mu přeťal bolestný úsměv, který následně zmizel. „Pamatujete na to, co jsem vám řekl na King´s Cross?“ zeptal se. „Já…“

 

Severus zvedl ruku, aby ho vprostřed věty zastavil. „Harry,“ pronesl tiše, „já vím.“

 

Harry na něj zamyšleně hleděl, jako by se chtěl na něco zeptat, ale neodvažoval se.

 

Severus zjistil, že se lehce ušklíbá. „Chcete vědět, jestli vás miluji, a uvažujete nad tím, jak tu otázku položit, aniž byste se nechal zabít.“

 

„Něco takového.“

 

„Nuže,“ začal Severus rezignovaně, „není to tak, že bych vás měl nějak zvlášť rád, pane Pottere, ale za ta léta mi na vás začalo záležet.“ Znovu se ušklíbl, aby odlehčil slova, která následovala. „A co se lásky týče… možná ne zcela tím způsobem, jakým k vám chová city Ginny Weasleyová, ale svým vlastním způsobem předpokládám, že k domu dochází i u mě.“

 

Harryho výraz se změnil na lehce nadějný. „Pak možná…“

 

„Ne,“ utnul ho Severus stroze, aniž by čekal, až Harry dokončí otázku. „Obávám se, že to není možné.“

 

Harry přikývl. „Přál bych si, abych prostě mohl padnout na kolena a prosit o odpuštění,“ zašeptal. „Ale jak požádat o odpuštění za něco takového? Pro tohle není omluvy ani odškodnění. Nedokáže to napravit nic.“

 

Severus si ho přemýšlivě změřil pohledem. „Myslíte si, že vám to dávám za vinu?“

 

„Měl byste.“

 

Severus si nešťastně povzdechl. „Harry,“ oslovil ho, „poslouchejte mě dobře, protože to řeknu jen jednou a protože je to jediné rozhřešení, které ode mě kdy dostanete. Co se týká všeho, co se stalo za poslední dva měsíce – ta vina neleží na vás, ale na mně.“

 

Harry na něj nevěřícně zíral. „Cože? Úplně jste se pomátl?“

 

Severus krátce zavrtěl hlavou a pak mu to neochotně vysvětli. „Kdyby nebylo mé zrady, která se odehrála před pětadvaceti lety, nestal by se z vás viteál Temného pána. Touto jedinou akcí jsem vás odsoudil k zatracení a bezmála vás zničil. Jednoduše řečeno – odpovědnost přechází na mou hlavu a vy od teď budete muset žít se vzpomínkami na zločiny, které se nestaly vaším přičiněním.“

 

Harry otevřel ústa, aby se začal hádat, ale Severus ho zastavil v půlce věty.

 

„Co se mě týče, tato diskuze je u konce,“ odsekl ostře. „Takže, máte ještě něco na srdci?“

 

Harry přikývl. „Nechci se vás nijak dotknout… ale co to naše pouto? Řekl jste to sám – bez ohledu na to, jak uvolněné nebo neškodné je, stále zachovává pocity, které už jsou přítomny. Pokud jsem to pochopil správně, nedovolí vám to… však víte… přestat mě milovat.“

 

„To je pravda,“ souhlasil Severus tiše. „Ale já jsem zvyklý milovat z povzdálí, a na co vy, a zdá se, i vaši přátelé tu a tam zapomínáte, ať už je pouto přítomné nebo ne, jsem ponejprv a především člověk.“ Pohlédl na něj s drobným a ne právě příjemným úsměvem. „Když už mluvíme o lidství, Harry, láska není všechno a to, že jsem pochopil, že jste nevinný, také nestačí. V mém těle a v mé mysli je teď příliš mnoho hluboce zakořeněných vzpomínek, které jakékoliv hlubší propojení přetvoří na nepříjemné a nedůstojné pocity. A já bych ve vší upřímnosti dal přednost tomu se vzdálit, dokud ještě mohu, a zachránit ty poslední kousky svého lidství. Proto žádám, abychom si poskytli co nejvíce prostoru a nesetrvávali v kontaktu, pokud to nebude zcela nezbytné, když zvážíme, že ať už to je na překážku nebo ne, máme teď pár společných přátel.“

 

Harry krátce přikývl a zadíval se na něj, zelené oči o něco prosily, ale Severus si nebyl jistý o co.

 

Hleděli na sebe opatrně a po dobu, která se zdála tou nejdelší, jakou dva lidé mohli sdílet, aniž by jeden z nich přerušil ticho či učinil první krok. Nakonec se Severus smiloval a lehce na Harryho kývl. Harry reagoval okamžitě - nejistě k němu zamířil, dokud nestál přímo před ním, dostatečně blízko, aby se ho dotkl, ale aniž by se toho odvážil. Severus rozepjal ruce a Harry ho ihned objal, nepřilnul k němu, ani ho nepoužíval jako oporu, jen ho pevně držel, protože to jako starý přítel mohl.

 

„Děkuji vám,“ hlesl Harry tiše, „děkuji vám, že jste mi dovolil se s vámi takto rozloučit.“

 

Severus nevěděl, jak na to zareagovat, takže jeho objetí jednoduše opětoval a vydal tiché nespokojené zavrčení, když si uvědomil, že se Harry napůl směje a napůl vzlyká v jeho náručí.

 

„Co vám přijde legrační?“ dožadoval se.

 

„Existuje jedna mudlovská písnička.“ Harry se přinutil k mluvení. „Všechno, co potřebuješ, je láska*.“

 

„Ano, můj otec ji měl docela rád,“ poukázal Severus. „Byla to taková divná skupina. Jejich vedoucí zpěvák nosil brýle podobné těm vašim. Jak se jmenovali, Berušky?“

 

Brouci,“ odpověděl Harry a lehce si povzdechl. „Hloupí mudlovští muzikanti,“ zamumlal, „proč jen vymýšleli takový rým, když to očividně není pravda?“

 

Severus se ušklíbl a poklepal Harryho po zádech.

 

„Možná proto, že nikdy nepotkali Toma Riddlea.“

 

 

 

*All You Need Is Love by Beatles.

 

 

KONEC PRVNÍ KNIHY

 

 

 

Komentáře   

 
0 # pajka 2014-09-12 20:08
Tak, první kniha za námi. Byla to dlouhá a strastiplná cesta. Chápu oba, ale Severusovo vysvětlení, proč by se neměli teď moc vídat, touha zachovat si poslední kousky lidství... Nádhera! Není v tom přehnaný patos, přesto to působí vznešeně, ostatně jako Severus sám. Díky Pat, moc se těším na pokračování! :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2014-09-13 09:00
Konec první knihy je mírně optimistický. Díky za krásnou povídku.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Mája 2014-09-14 09:33
Tak jsem se nakonec to této povídky taky pustila, když jsi slíbila rozuzlení. Bylo to mrazivé a místy velice ponuré čtení, ale ten konec trochu pomohl. Nicméně mě moc neuspokojil :P Doufám, že v druhé knize se jejich vztah bude rozvíjet lépe. Souhlasím s Pajkou, ten Severusův proslov skutečně působil velmi vznešeně... Jen aby skutečně touha zachovat si nezávislost a lidství k jeho spokojenému životu stačila :sigh:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Sue 2014-09-15 04:51
Aj, co jsem to psala u minulé kapitoly? Tak ne, zase mě to zasáhla a zajímá mě to, protože tohle je reálné a uvěřitelné a smutné. U tohohle mi začalo bít rychleji srdce a možná sem i trochu zatajila dech, když Severus na Harryho kývl a Harry se odvážil jej obejmout. Jej, smutné a krásné.
Mám pocit, jakoby se právě rozloučili na delší dobu, ale Severus se nedistancuje od všech, takže tuším, že se s Harrym budou potkávat. Neskutečné, jak se tahle povídka proměňuje, z krutosti, kterou nikdo nechápe, do lásky a bolesti, kterou se snažíme překonat.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # weras 2014-09-15 05:14
ˇUžasně skončila první polovina povídky. Zachovat si své lidství,svoji důstojnost a přitom na sebe brát vinu za vše,to je Severus.Potřebu je čas,získat odstup od toho všeho a přitom přiznává,že má Harryho rád.Je opravdu dobře,že tu hrůzu máme za sebou a i když to třeba nebude vždy jenom dobré,už to nebude jako dřív a to je dobře!!!Moc se těším na pokračování!!!!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Profesor 2014-09-15 16:25
Takže první kniha u konce. Končí docela hezky, reálně. Je jisté, že Severus nebude po všem, co u Harryho prožil, prahnout po tom se s Harrym vídat.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # cim 2014-09-17 18:27
Otrocké povídky nemám tak úplně oblíbené, přesto tu a tam nějakou přečtu a musím říct, že tohle jsem neopustila dokud nebyl konec a strašně moc jsem si oddychla, když všechno dobře dopadlo. Voldemort v duši Harryho je silná kombinace. Ta něha s brutalitou… pro mě krajní horní mez temna. Dík za přeložení, povedlo se ti :-) ;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # arkama 2014-09-25 18:04
Dakujem! Krasny preklad, velmi realisticky koniec prvej knihy. Ziadne prehnane nerealne gesta a citove vylevy. Vyborne som si aj pri tejto kapitole poplakala. Tesim sa dalej :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1680
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3501004
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz