Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach 29

Hodnocení uživatelů:  / 13
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

Ashes

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach

Kniha první - Ta temná polovina

Autor: Emily Waters; Překlad: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Sitara

http://www.hpfandom.net/eff/viewstory.php?sid=28048

Angst/Tragedy, Drama, Mystery/Suspense, Hurt/Comfort

VAROVÁNÍ: pro dospělé, násilí, sexuální situace a praktiky, znásilnění, smrti postav, odchylky od charakterů, slash

 

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Emily Waters, czech translation was created by Patolozka.

ooOoo

PP: Tohle je jedna z nejdelších kapitol celé povídky a je moc důležitá, takže si ji dáme sólo. Moc děkuji za všechny komentáře, už jsme s Prachem skoro v půlce;-)

 

 

Kapitola 29 – Křižovatka světla

 

Probudil se kvůli tomu, jak mu víčky prosvítala jasná záře slunečního světla. Bolest byla pryč a stejně tak pocit viny a výčitky svědomí, které ho svíraly ve smrtelném objetí jen před chvílí.

 

Bylo po všem.

 

Jeho vzpomínky zůstaly zachovány, všechny, ale žádná z těch hrůz minulosti teď nic neznamenala. Strach ani stud neexistovaly. Nebyla žádná lítost. Koupal se ve světle a teple.

 

Tvář měl přitisknutou na nepravidelný povrch chodníku, a tak se lehce posunul. Ruce položil na kameny, bříšky prstů obkreslil štěrbiny mezi nimi.

 

Bylo to tak… skutečné.

 

Jen několik okamžiků v jeho životě bylo tak ryzích, tak prostoupených životem a světlem. Zhluboka se nadechl a mohl by přísahat, že cítí slunce.

 

Kde se nachází?

 

Něco mu zaťukalo na rameno.

 

„Pane! Vzbuďte se! Vzbuďte se!“

 

Otevřel oči a spočinul tváří v tvář Harrymu Potterovi.

 

„Dokázal jste to! Dokázal jste to!“ Harryho bujarost byla naprosto ohromující. „Jsem volný!“

 

Severus mu věnoval kyselý pohled. „A také mrtvý,“ připomněl mu.

 

Harry se tiše, vesele zasmál. „To nevadí. Sirius měl pravdu. Je to lehčí než usínání.“

 

„On by to měl vědět,“ zabrblal Severus a přinutil se postavit. „V posledním ročníku prospal většinu hodin Lektvarů.“

 

Harry si přikryl ústa rukou a nahlas se zahihňal. „Jste zábavný.“

 

„Jsem mrtvý,“ oponoval Severus vážně, ale koutek úst se mu stáčel do pobaveného úšklebku.

 

Harry ho upřeně sledoval. „Vadí vám to?“ zeptal se přemýšlivě. „Že jste mrtvý?“

 

Severus zavrtěl hlavou. „Vůbec ne. Tohle je…“

 

„Tak skutečné,“ dokončil za něj Harry užaslým šepotem.

 

Severus souhlasně přikývl a rozhlédl se po okolí. Nacházeli se na nádraží King´s Cross, ale ne na tom, na které šli před dvěma měsíci hledat odpovědi. Tohle bylo jiné. Skutečnější, krásnější, než jaké si kdy dokázal přestavit. Lavičky, perón, sloupy, zdi, dokonce i koleje vyvstávaly ostře do prostoru, každý detail nepopsatelně dojímavý a naprosto autentický až do takového stupně, že se fyzický život zdál jen mdlou připomínkou toho, co se nacházelo přímo před ním.

 

A víc než jen to – on a Harry spolu mluvili jako staří přátelé, ne jako nepřátelé. Už jím nikdo nepohrdal. Jak to bylo možné? Nebyli snad ještě před chvílí uzamčeni ve smrtelném zápase, bojujíce o život? Neseslal snad na Harryho smrtící kletbu?

 

„Existuje jedna stará mudlovská kniha a já si právě teď nedokážu vybavit jméno jejího autora,“ zaslechli známý hlas za sebou, „ale on předpokládal, že když přejdeme do jiného světa, změní se naše perspektiva. Představoval si, jak se dva vojáci, kteří se na bitevním poli zabili, probudí v posmrtném životě jako bratři, v náručí toho druhého.“

 

Otočili se zároveň a stanuli tváří v tvář Albusi Brumbálovi.

 

„Albusi,“ hlesl Severus. „Co je tohle za místo?“

 

„Křižovatka,“ informoval jej Albus. „Tady se setkává život a smrt. Vítejte.“

 

„Nejsi za závojem,“ zamumlal Severus. „Žádný div, že přišel tvůj portrét o vzpomínky a že jsme se k tobě nemohli dostat skrz kámen vzkříšení. Co ty tady pohledáváš?“

 

Albus se přinutil k jemnému, smutnému úsměvu. „Čekám tady na Harryho, samozřejmě,“ oznámil jim tiše. „Jak dlouho to trvalo? Zdálo se to jako strašně dlouhá doba.“

 

„Přišel jste sem, abyste tu na mě počkal… když jsem odešel za Voldemortem pro smrtící kletbu,“ pochopil Harry. „Ale já se nikdy neukázal. Až dosud.“

 

„O pět let později,“ potvrdil Severus zvolna a pohlédl na Albuse. „Byl jsi tu celou tu dobu? Sám? V tomhle… předpeklí? Čekal jsi na něj? Nikdy jsi neodešel?“

 

„Ani na okamžik,“ potvrdil Albus. „Nechtěl jsem to setkání promeškat.“

 

Harry přikývl. „Omlouvám se, že mi to trvalo tak dlouho… Já…“ Váhavě mrknul na Severuse. „Já jsem…“

 

Brumbál také kývl, byl si očividně vědom jejich vzpomínek i nedávných zkušeností. „Musím říct, Harry, že se také omlouvám, i když to stálo za to. Dokonce i ty nejlepší plány mohou být zmařeny nahodilými činiteli, jako třeba starým deštníkem jistého poloobra, nebo…“ zalétl pohledem k Severusovi a v očích mu zajiskřilo, „pokusným lektvarem, který funguje jako sebezáchranné budící kouzlo.“

 

„Nebo příležitostnou smrtící kletbou,“ vyjádřil se Severus suše. „Nevadilo by ti, kdybys mi vysvětlil, proč jsme tady a ne za závojem? Měli bychom být mrtví, nebo ne?“

 

Brumbál se měkce zasmál. „Tedy, prach z úlomku duše Toma Raddlea tam rozhodně už je. Skvělá práce, jako vždy, Severusi. A co se týče tebe a Harryho – to se uvidí.“ Brumbál se na něj zamyšleně zadíval. „Víš, co jsi učinil, že ano?“

 

„Zavraždil velebeného zachránce kouzelnického světa?“ nabídl Severus beze špetky lítosti. Vedle něj se Harry tiše zasmál – očividně mu to přišlo dosti zábavné.

 

Brumbál slavnostně zavrtěl hlavou. „Obávám se, že to jsi nemohl. Vstoupila do toho stará magie lásky a ochrany krve a překazila tvé plány.“

 

„Lily,“ vydechl Severus napjatě. Samozřejmě, pomyslel si, ochrana od ženy, kterou celá desetiletí obdivoval, byla silnější než smrtící kletba.

 

Ale Albus znovu zavrtěl hlavou a usmál se. „Tentokrát ne, Severusi, tentokrát to byla ta tvoje.“

 

„Co prosím?“ zeptal se Severus nedůvěřivě a trochu pohrdavě zauvažoval, jestli se Albus nezbláznil z toho, že byl tak dlouho uvězněn v předpeklí.

 

Albus se tiše zasmál. „Jsem si jistý, že si pamatuješ, jak ses v Chroptící chýši přel s Voldemortem, zatímco na pozadí tvé mysli jsi stále spřádal plány a pikle, abys Harryho tak nebo onak zachránil?“

 

„Ale… to nebylo k ničemu,“ protestoval Severus. „Mýlil jsem se ve všem. V tom, kdo je pánem bezové hůlky, v celém plánu… Nemělo to smysl.“

 

„Nemělo to smysl?“ nadhodil Albus břitce. „To si nemyslím. Přel ses s ním až do krajnosti a ještě dál, dokud tě Nagini nepokousala a nezanechala tě v Chroptící chýši, abys vykrvácel na smrt. Prolil jsi pro Harryho svou krev, miloval jsi ho, snažil ses zachránit jeho život. A tak, abych nezapomněl, Severusi, tím, že jsi tohle pro někoho udělal, ho už nikdy nemůžeš proklít.“

 

Harry na Severuse hleděl v oněmělém úžasu.

 

Severus si lehce domýšlivě odfrkl. „No, v tom případě vyřiď Nagini mé pozdravy, až ji za závojem uvidíš. A teď – nevadilo by ti, kdybys nám sdělil, co sis zatraceně myslel, že jsi nás dva spojil tím směšným otrockým poutem?“ Položil tu otázku beze zlosti, dokonce i bez skutečného rozčilení. Připomínka otrockého pouta tam stále někde byla, zcela jasná, ale nyní se zdála jako bezvýznamné trápení. Hněv neexistoval, nebylo třeba nikoho vinit. Obklopovalo ho světlo a teplo a zahalovalo i všechny ostatní.

 

Albus znovu promluvil. „Myslel jsem, že bude moudré mít záložní plán v případě, že by ti po válce nikdo nevěřil,“ sdělil mu. „Věděl jsem, že se něco může pokazit. Co kdyby se kámen vzkříšení ztratil nebo co kdyby byl během války můj portrét zničen? Co pak?“

 

Severus se odevzdaně zasmál. „A navíc sis musel myslet, že bude dosti zábavné, když se postaráš, abych si v područí Harryho Pottera odsloužil své pokání. Vždy jsi měl zvrácený smysl pro humor, Albusi.“

 

Úsměv z tváře starého muže zmizel a Brumbál se na Severuse smutně zadíval. „Tomuhle vážně věříš?“ zeptal se měkce. „Že bych ti něco takového udělal?“

 

Harry, který stál vedle něj, zavrtěl hlavou. „Nikdy to nebylo míněno jako pokání,“ vyjádřil se tiše, protože si očividně uvědomil něco, co jim oběma až dosud unikalo. „Jen… odpuštění.“

 

„Zcela správně, Harry,“ potvrdil Brumbál tiše. „Otrocká pouta jsou založena na starobylých, a nerad to říkám, také dosti archaických zákonech. Patriarchálních; mohou být přesměrována jen z otce na syna.“ Albus trpělivě pokračoval dál. „A i když nejsi legálně či biologicky můj syn, my oba víme, že magie samotná je velmi pružná, když se jedná o lásku. A kam až láska sahá, nemohu myslet na nikoho jiného, koho bych mohl jmenovat za svého syna, než tebe. Pokud zůstaneš na mém místě, pak dokážeš Severuse zbavit jeho trestu za to, že následoval má přání. Můžeš mu poskytnout naprosté odpuštění. A jsi zároveň jediný, kdo to může udělat.“

 

Harry beze slov přikývl. „A co zbytek? Myslím tím… Se-Snape potřebuje větší volnost, než jen tohle. Toto nové otrocké pouto je trvalé a je… jako vězení.“

 

„K tomu jsi naštěstí zmocněn,“ vysvětlil mu Albus jemně. „Protože i když ho nedokážeš zrušit, rozhodně ho můžeš přetvořit, probudit v něm vzpomínku na staré pouto. Můžeš ho změnit na to, čím bývalo naše staré pouto mezi Severusem a mnou.“ Zamyšleně se na Severuse zadíval. „Popravdě, vadilo ti to?“

 

Severus zavrtěl hlavou. „Albusi, ty víš, že ne.“

 

Harry na něj užasle hleděl.

 

„Pokud šlo o můj život, nebylo mechanické, nenutilo mě k ničemu,“ vysvětlil Severus Harrymu. „Bylo velmi silné a velmi mocné, ale bylo přínosem pro mě, ne pro něj. Byl jsem volný právně i fyzicky. Svobodný, abych mohl žít svůj život. Neměli jsme ustanoveno, kdy budu muset podávat hlášení, nic takového.“ Usmál se nad tou starou vzpomínkou. „Všechno, co mi poskytovalo, byla pomoc, abych se mohl soustředit na to, co jsem doopravdy chtěl udělat. A navíc mi zajišťovalo magickou ochranu od mého pána.“

 

„To je všechno?“ zeptal se Harry pochybovačně, ale očividně nadějně.

 

„To je všechno,“ potvrdil Severus tiše. „Obecně mylnou představou je, že otrocké pouto dokáže k pánovi vytvářet city. Ale to nedokáže. Bude přiživovat, uchovávat a umocňovat pocity věrnosti a náklonnosti, které vycházejí ze svobodné vůle dané osoby, ale pouto samotné je nedokáže vytvořit jen tak ze vzduchu.“

 

Harry lehce přikývl, hluboce ztracený v myšlenkách.

 

„Co mám udělat?“ zeptal se nakonec. „Až se vrátíme, jak to mám provést? Jak to změnit? Existují na to kouzla nebo…?“

 

„Nic takového,“ zasmál se Albus tiše. „Láska a čestné úmysly udělají své.“

 

Harry pohlédl na Severuse váhavě, ale s nadějí. „Pojďme tedy zpátky,“ nabídl mu. „Vrátím vám vaše práva. Budete mít svůj život zpět přesně tak, jak si zasloužíte.“

 

Albus se zadíval na Harryho se smutkem v očích, opatrně mu položil ruku na rameno. „Nikdy bych si nepomyslel, že se uslyším něco takového říkat, Harry, ale naléhavě vás oba žádám, abyste pečlivě zvážili své možnosti, než se rozhodnete, po které cestě půjdete.“

 

„Co tím myslíte?“ chtěl vědět Harry. „Není pro mě snad bezpečné se vrátit? Ten úlomek…“

 

Albus zavrtěl hlavou. „Ne, ne, Harry, o to se nemusíš strachovat. Ten úlomek je zcela zničen. Ne, jde o něco jiného.“

 

Harry se zamračil a otočil se tváří ke svému mentorovi. Albus jej přemýšlivě sledoval. „Jak se teď cítíš, Harry?“ zeptal se jemně.

 

„Skvěle,“ oznámil mu Harry. „Báječně. Jsem volný. Jako by bylo všechno v pořádku. Jako by to tak mělo být navěky.“

 

Albus pak pohlédl na Severuse. „A ty?“

 

„Skoro stejně,“ odpověděl Severus upřímně.

 

Byla to pravá svoboda, skutečná a hmatatelná, dokonce až do takové úrovně, že nedokázal uvěřit, že by se něco mohlo znovu pokazit.

 

Vzpomínky na poslední dva měsíce a vlastně i vzpomínky na poslední dvě desetiletí přetrvávaly, byly jasnější než kdy dřív, ale nevázaly na sebe všechny ty hrůzy, skleslost a stud. To, co bývalo děsivé, v sobě už nedrželo žádnou moc. Dokonce i Tom Raddle sám byl zmenšen na pouhopouhou bezvýznamnost.

 

„To je dobře,“ nadhodil Albus tiše. „Tohle místo přináší naprosté odpuštění, dokonalý mír. Uvědomujete si, že až se vrátíte zpátky, nebude to stejné?“

 

Severus mu věnoval zvědavý pohled. „A jaké to bude?“

 

„Obávám se, že zcela odlišné,“ konstatoval Albus měkce. „Čekají tam na vás spolu s vašimi fyzickými těly pocity bolesti a viny a lítosti a ty jen tak nezmizí, bez ohledu na to, co oba uděláte. Oba jste byli v poslední válce vážně zraněni a zranění vaší duše a ducha nelze jen tak zacelit čestnými úmysly, pochopením a odpuštěním. Dokonce ani láskou.“ Starý čaroděj na ně pohlédl se smutkem, který jakoby nepatřil do světla a hřejivosti, které je obklopovaly. „Nejsem si jistý, jestli budou vaše životy šťastné, alespoň tedy v tom směru, jak většina lidí štěstí chápe. Moje rada zní, abyste se nad tím na chvíli zamysleli, než učiníte rozhodnutí.“ Pak se prudce postavil. „Ale co se mě týče, ať už se rozhodnete jakkoliv, věřím, že si s vámi opět brzy pohovořím…“

 

Poté se vzdálil a zmizel v záblesku slunečního světla, které mělo tvar fénixových křídel.

 

Severus zaraženě pokrčil rameny. Věřil svému učiteli, ale v tomto směru nedokázal zcela porozumět tomu, co jim Albus říkal. Otočil hlavu, Harry stojící vedle něj k němu vzhlížel s očekáváním.

 

„Co si myslíte, pane?“ vybídl ho Harry.

 

Severus pokrčil rameny. „No, moje racionální já mi říká, že bychom měli dbát jeho varování a zůstat v posmrtném životě.“ Pak se nakratinko odmlčel, zvažoval, co bylo řečeno. „Ovšem posmrtný život tady bude i za padesát let.“

 

„Chci se vrátit,“ oznámil mu Harry pevně. „Vím, co řekl, o bolesti, o vině a o strachu, ale… nevadí mi to. Možná proto, že teď, v tomto okamžiku, si ani nepamatuju, jaké to je cítit takové věci. A mimoto…“ dodal omluvně, „pokud našemu poutu rozumím správně, pak se vy můžete vrátit jen tehdy, pokud se vrátím i já.“

 

„Pravda,“ souhlasil Severus. „Přesto si nemohu pomoci, abych nedumal nad tím, jestli nebudeme našeho návratu litovat.“

 

„Možná, že ano,“ přitakal Harry nadšeně, „ale stejně to udělejme.“

 

Severus na něj pobaveně mrknul. „Bláhový nebelvíre. Vždy jste ze skutečného života spěchal na smrt a zpátky, jako by na tom nic nebylo.“

 

„Nic na tom není,“ trval na svém Harry. „Dobře, možná, že to bude těžké… ale přesto si myslím, že pokud někdy začneme litovat toho, že jsme se vrátili, všechno, co budeme potřebovat, je vzpomínka na toto místo. Kdo ví… možná, že si dokonce i kousek vezmeme s sebou.“

 

Severus se tiše zasmál a znovu se rozhlédl po vlakovém nástupišti kolem nich. Bylo prázdné, ale plné světla, tak plné života a zázraků. Harry se bezstarostně posadil na kraj nástupiště, nohama klinkal nad kolejemi.

 

„Neměl byste to dělat,“ poukázal Severus nesouhlasně, ale pak, když se Harry otočil a vesele na něj pohlédl, pokrčil rameny a připojil se k němu.

 

„Chcete slyšet něco legračního?“ zeptal se Harry tiše.

 

„Jistě.“

 

„Jednou jsem vás miloval. Zhruba tři čtvrtě hodiny nebo tak. Miloval jsem vás.“

 

Severus si posměšně odfrkl. „Myslím, že jsem svou smrtící kletbou zničil až příliš mnoho vašich mozkových buněk.“

 

Harry do něj šťouchnul loktem. „Myslel jsem to vážně. Chcete hádat, kdy k tomu došlo?“

 

„Ne, ale předpokládám, že mi to stejně sdělíte.“

 

„Poté, co jsem viděl vaše vzpomínky,“ začal Harry tiše. „Tehdy jsem poznal vaše skutečné já. Jak jste se o mě vždycky staral, i přesto, že jsme spolu stále bojovali. Ale pak už bylo moc pozdě, abych s tím něco udělal.“ Harryho oči spočinuly na kolejích a následovaly je, dokud se nesetkaly s obzorem. „Takže… když jsem zamířil do Zapovězeného lesa, byl jsem… přemýšlel jsem o všech lidech, kteří mě kdy milovali… a myslel jsem i na vás. Teprve tehdy jsem si uvědomil, že jste mě svým způsobem miloval rovněž, a když mi to došlo, miloval jsem vás taky. Použil jsem kámen vzkříšení, abych přivolal své rodiče a taky Siriuse a Remuse. Všichni jsme společně kráčeli lesem… a pak, když jsem došel na místo určení… jsem ten kámen upustil a zůstal jsem sám.“ Harry se rozpačitě usmál. „Poté jsem na několik chvil byl znovu strašně vyděšený. Skutečně vyděšený. Neměl jsem v úmyslu utéct nebo tak něco, ale bál jsem se. A tehdy jsem znovu pomyslel na vás – věděl jsem, že jste právě zemřel… a pomyslel jsem na to, že budete možná prvním, s kým se v posmrtném životě setkám. A když mi to došlo, už mi umírání nevadilo, dokonce ani trochu.“ Harry mu věnoval uličnický pohled. „Legrační, že?“

 

„Vskutku veselé,“ souhlasil Severus suše. „Miloval jste mě půl hodiny?“

 

Harry se zuřivým přesvědčením přikývl. „O něco déle než jen to. Ne jako jsem miloval Ginny… ne jako jsem miloval své přátele… jinak… ale miloval.“ Odvrátil pohled a znovu sledoval koleje. „Vím, že tři čtvrtě hodiny není moc. Ale byla to jediná doba v mém životě, kdy jsem znal vaše skutečné já a kdy mi Voldemortův prach nezamlžoval mozek.“ Harry otočil hlavu a upřeně si ho prohlížel. „Víte, že až se vrátíme, budu vás milovat zase. A více než kdy dřív. Víte to, že jo?“

 

Severus zjistil, že se tiše směje. „Harry, to bylo před pěti lety. Byl jste dezorientovaný a zmatený…“

 

Harry pokrčil rameny, aniž by ho to znepokojilo. „A co je na tom nového? Byl jsem dezorientovaný a zmatený celý svůj život. A stejně vím, co je to láska.“ Pak zatahal za Severusův rukáv. „Vraťme se,“ vybízel ho jemně. „Bude to v pořádku. Hermioně, Ronovi, Nevillovi a Hugovi byste chyběl taky, kdybyste se rozhodl zůstat. A já dám všechno do pořádku. Slibuju.“

 

Severus zjistil, že jeho bezstarostným slovům uvěřil tak lehce, že jediné, na co se zmohl, bylo se smát.

 

„Dobře,“ odpověděl pokojně. „Když jsme došli tak daleko, můžeme to alespoň zkusit.“

 

Jakmile pronesl ta slova, ocitl se ležící na dřevěné podlaze. Levou ruku měl pod Harryho hlavou, podpíral ji, a pravou ho v ochranném gestu objímal. Otevřel oči a lehce sebou škubnul z fyzického nepohodlí, které se k němu opět přiřítilo.

 

Hřejivý odlesk toho nadpozemského nádraží se začal rozplývat. Zvolna si povzdechl a snažil se při sobě udržet ty povznášející pocity, které mu proklouzávaly mezi prsty, dokud nebyly pryč a nezasáhla ho chmurná realita okolního prostředí.

 

Skoro zanadával pod fousy. Jak mohl tak rychle ztratit něco tak vzácného, něco tak hřejivého, tak skutečného? Jak se toho mohl nepokusit držet?

 

Harry se v jeho objetí lehce pohnul.

 

Severus se opatrně dotkl jeho ramene. „Harry?“ oslovil ho tiše. „Vzbuď se. Harry?“

 

Zelené oči se prudce otevřely a upnuly se na něj.

 

„Co…“ zašeptal Harry tiše. Jeho dech byl zkrácený a nepravidelný, jako by běžel o život a neměl dovoleno se zastavit.

 

„Všechno je v pořádku,“ přistihl se Severus říkat. „Slyšíš mě? Dokázali jsme to.“

 

Zdálo se, že Harry jeho slova vůbec nevnímá, protože se lehce zamračil, jako by se snažil srovnat si myšlenky v hlavě nebo možná vzpomínky, které ho zaplavovaly.

 

Severus levou paží podpíral Harryho hlavu a pravou zvedl, aby se dotkl jeho čela. Harryho tvář byla zčervenalá horečkou.

 

„Harry,“ naléhal Severus znovu, „podívej se na mě.“

 

Zelené oči, které na něj zíraly, se zastavily na jeho čele, očividně hledíce na otrocký cejch. Pak se odvrátily a rozšířily se, když se setkaly s jizvou od krvavého brku na Severusově pravé ruce.

 

Harry se prudce posadil a zahleděl se dolů na své vlastní ruce. Špičky jeho prstů byly potřísněné krví. Rozhlédl se a jeho oči spočinuly na drápu, který ležel na podlaze, a zakrváceném noži nedbale pohozeném vedle něj. U nože spočíval tucet nebo zhruba tolik malých zkrvavených proužků lidské kůže.

 

Severus ho znepokojeně sledoval.

 

„Harry, řekni něco.“

 

Harry otevřel ústa, ale v prvních okamžicích z nich nevyšel žádný zvuk.

 

Pak se rozkřičel.

 

 

Komentáře   

 
0 # weras 2014-08-22 06:00
Myslím si,že Harry bude dlouho litovat,že tam někde nezůstal.Asi mu bude dlouho trvat,než se vzpamatuje. To uvědomění si všeho,co Severusovi,a nejenom jemu, udělal,pro něho musí být strašné. Nedivila bych se,kdyby se z toho třeba zbláznil. Ale slíbil,že dá všechno do pořádku a Harry svoje sliby plní.Musí prostě přijmout to,že to nebyl on i když to bude těžké. I pro mě bylo těžké přijmout takového Harryho a pořád jsem si říkala,že to nemůže být pravda,že to není on.Je pro mě obrovská úleva vědět,že je v pořádku. Ale lituji ho,v následujícím čase to opravdu nebude mít lehké.A Severus mu určitě pomůže. I když pro něho bude pořád živou připomínkou toho,co mu jako Voldemort udělal.Vím,že pokračování nemusí být zrovna zářivé,ale moc se na ně těším,protože teď už bude postupně líp!!! Velký dík!!!!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # pajka 2014-08-22 07:22
Takže tohle je ten bod zlomu, kdy se má lítost přesouvá ze Severuse na Harryho. Po tom všem, co ostatním udělal, uvědomění si těch zrůdností...Mus í to být hrozné a nejsem si jistá, že vědomí, že za to až tak úplně nemůže, dokáže jeho vinu a výčitky zmírnit :sad: . Brr :-x , přidávám se k Weras, teď už snad bude jenom líp!
Díky Paty, nutíš mě hned od rána přemýšlet o vážných věcech.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2014-08-24 21:15
Tak nevím, jestli tam neměli zůstat.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Desire 2014-08-27 18:57
Když jsem u tebe začala číst tuhle povídku, nevydržela jsem to a šla jsem hledat originál, abych zjistila, jak to pokračuje. Jsem někde na začátku druhé části, je to skvělá povídka. :) Trochu ždímačka a některé její části jsou dost drsné, přesto jí nelze upřít určité kouzlo, které není zrovna běžné... Chvíli mi připomínala Unwell, i když ta je v otrockých zcénách mnohem vynalézavější, nemůžu říct jestli je to dobře. Některé části nejspíš jen tak nezapomenu. Tahle je trošku jiného druhu. Těším se na další kapitoly. Překlad se čte o hodně lépe. Tak díky moc, že jsi s AOA vůbec začala. Jinak bych se k ní pravděpodobně ani nedostala. :)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Profesor 2014-09-15 16:21
Ten kluk bude asi dlouho litovat, že nezůstal v posmrtném životě. Vyrovnat se s tím, že trápil člověka, kterého miloval...
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # arkama 2014-09-25 17:14
Och joj, Harry teraz bude mat dokonaly ocistec. Podla mna budu obaja lutovat, ze sa vratili.
Tesim sa ako sa s tym autorka pohrala, pretoze z tohto stavu ich dostat k sebe, noo, som zvedava. Znasilnena a tyrana obet + mucitel, ktory za to nemohol, ale vsetko si uvedomuje. Tesim sa dalej. Dik
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1607
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3310946
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz