Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach 27, 28

Hodnocení uživatelů:  / 14
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

Ashes

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach

Kniha první - Ta temná polovina

Autor: Emily Waters; Překlad: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Sitara

http://www.hpfandom.net/eff/viewstory.php?sid=28048

Angst/Tragedy, Drama, Mystery/Suspense, Hurt/Comfort

VAROVÁNÍ: pro dospělé, násilí, sexuální situace a praktiky, znásilnění, smrti postav, odchylky od charakterů, slash

TATO KAPITOLA OBSAHUJE DODATEČNÉ VAROVÁNÍ!!!

 

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Emily Waters, czech translation was created by Patolozka.

ooOoo

PP: Tak, čekali jste, že to přijde, že ano? Je to tady. Děkuji všem za přízeň a pevně doufám, že budete rádi, když prozradím, že teď, TEĎ, nastává ten moment, kdy se to láme...

 

Varování: Tato kapitola obsahuje násilí a je určena POUZE dospělému publiku. Když jsem to překládala, opravdu se mi obracel žaludek!

 

Kapitola 27 – Vzbouřený anděl

 

Netrvalo vůbec dlouho, než ho dopravili zpět do Godrikova Dolu. Harry otevřel dveře a bystrozoři Severuse vmanévrovali dovnitř.

 

„Prostě ho usaďte ke stolu,“ konstatoval Harry lhostejně a rychlým pokývnutím hlavy ukázal ke stolu v jídelně.

 

Bystrozoři poté pohotově odešli a Harry se postavil nad Severuse, který byl nyní připoutaný k židli.

 

Harry se jedním prstem dotkl Severusovy brady, zvedl ji a pohlédl mu do očí.

 

„Tolik k jakýmkoliv dohodám,“ ušklíbl se Harry. „Zřejmě ses nakonec rozhodl, že necháš svého kmotřence, aby se o sebe postaral sám.“

 

Severus Harrymu věnoval zahořklý pohled. „Vrátil jsem se, ne?“ namítl. „Mohl jsem se u Grangerové doma zabít. Ale neudělal jsem to. Vrátil jsem se, takže z toho můžete Draca vynechat. Já jsem ten, koho chcete. Víme to oba.“

 

Tohle všechno byla pravda. Severus by se klidně s radostí předávkoval extraktem z mořské makovice a zbavil se tím utrpení, ale jedinou okolností, která ho v tomto bodě zastavovala, bylo vědomí, že byl jedním ze čtyř lidí na celém světě, kteří byli imunní vůči „prachu viteálu“, a pak tu byla také ta děsivá myšlenka na pozadí jeho mysli, že by Harry prostě jen přesunul svou pozornost na jinou oběť, až by jako zdroj zábavy ztratil jeho.

 

„Uvidíme,“ zamručel Harry, usmál se a pak Severuse bez varování brutálně uhodil do tváře. Něco křuplo, krev mu kanula z nosu, ale Severus sotva cítil samotný zásah. Nevnímal žádnou bolest, jen ten náraz.

 

„Jak vidím, tak účinek extraktu z makovic stále přetrvává,“ zamumlal Harry. „Uvědomuješ si vůbec, jak moc ses tím nechal napálit? Jakmile účinek vyprchá, tvůj práh bolesti bude snížen na minimum.“ Harry nebezpečně přimhouřil oči. „A já tě ujišťuji, že nemám v úmyslu ti to tentokrát ulehčit.“

 

„Já vím,“ odpověděl Severus prostě. Krev se z něj vydatně řinula. Dýchání skrz nos se stalo nemožným, a tak dýchal ústy, zatímco nepřítomně hleděl před sebe.

 

Čekal, Harry se na něj zamyšleně díval, jako by se snažil rozšifrovat, co s ním má přesně udělat. Nakonec Harry prostě odešel a nechal ho o samotě.

 

Severus strávil zbytek noci připoutaný k židli.

 

Nadešel úsvit. Účinek extraktu z mořských makovic vyprchal a jeho tělem se začaly valit vlny bolesti. Jeho zlomený nos – byl si celkem dost jistý, že byl zlomený - začal pálit a pulzovat. Na jeho těle se objevily shluky bolesti z toho, jak příliš dlouho spočíval ve stejné pozici, a dokonce i stará, dlouho zapomenutá zranění se znovu probudila k životu, teď když byly přirozené znecitlivující látky vyčerpány.

 

Přesto bylo úžasné, že byl stále vzhůru a dokonce se ani necítil ospalý. Byl plně bdělý, zatímco snášel muka svého těla. Když oknem pronikly první paprsky slunce a spočinuly na povrchu stolu, konečně se znovu objevil Harry a vztyčil se nad ním.

 

„Máš už bolesti?“ zeptal se Harry a ušklíbl se.

 

Severus se ani neuráčil odpovědět.

 

„Nuže,“ zauvažoval Harry tiše, „je čas se posunout dál.“

 

Harry použil sérii kouzel, aby Severuse udržel spoutaného a jen sotva schopného pohybu, než ho odvlekl do jeho ložnice. Severus netečně sledoval, jak Harry začal kouzlit, odstranil z místnosti všechen nábytek a zanechal ji zcela prázdnou. Dokonce i Severusovy knihy, knihy, které si přinesl z Tkalcovské ulice, nechal shořet a jejich popel odstranil Evanescem za pomoci rychlého mávnutí hůlky.

 

„Tolik k té tvé neocenitelné knihovně, Princi,“ vysmíval se mu Harry vesele.

 

Severus Harryho chladně sledoval. Jeho knihy pro něj byly po desítky let jako rozšíření jeho duše a ještě před dvěma týdny by zešílel zuřivostí, kdyby všechny své drahocenné knihy ztratil takovýmto brutálně lhostejným způsobem, ale teď to znamenalo méně než nic.

 

Třebaže byl v magických poutech bezmocný a navenek vypadal, že se vzdal, byl v duchu připravený bojovat. Připomněl si, že všechny dohody padly a že pokud bude mít štěstí, je rozhodnutý bojovat v předem prohrané bitvě, a pak možná, když bude toho štěstí hodně, vyprovokuje Harryho dost na to, aby ho zabil.

 

Bylo proneseno další kouzlo. Severus cítil, jak mu zvedlo paže. Pouta vycházela ze stropu a obtáčela jeho zápěstí. Jeho kotníky byly spoutány o chvíli později a Harry si ho prohlížel se spokojeným úšklebkem na rtech.

 

„Mohlo by tě potěšit, že jsem jednu tvou drahocennou věc zachránil,“ oznámil mu Harry s úsměvem a nastavil svou otevřenou dlaň k Severusově tváři. Ležel na ní ten dlouhý dráp.

 

Severus se zahořkle zasmál. Nic nebylo skutečné – všechno bylo pokřivené, absolutně všechno. Přátelství, podřízenost, láska, náklonnost, svět sám, a dokonce i jeho dětský artefakt se stane nástrojem mučení.

 

Potlačil zachvění, když ho Harry obešel a přejel po jeho zádech ostrou špičkou drápu, která po sobě zanechávala sotva patrné škrábance, které byly cítit nějak ostřeji, než by měly. Špička drápu sklouzla dolů, spočinula na jeho bedrech a pak se posunula ještě níž až do intimních partií, kde zatlačila na vstup do jeho těla.

 

„Jen ze zvědavosti,“ přemítal Harry, „kam utekla Hermiona?“

 

„Nemám tušení,“ odpověděl Severus s uspokojením.

 

„Říkali, že se v jejím domě ručně aktivovalo přenášedlo,“ uvažoval Harry dál. „Zřejmě nahodilé lokace, že?“

 

Severus se ani neobtěžoval s tím, aby potlačil samolibý úšklebek.

 

Dráp se znovu přesunul přes jeho tělo, přejel po jeho zádech, pak po krku, tváři, až nakonec spočinul na jeho oku.

 

„Vlastně na tom nesejde, víš?“ nadhodil Harry tiše. „Dříve nebo později ji stejně dopadneme. Je vážně velmi špatné, že jsi ji do toho musel zatahovat. Ale ty´s ji prostě nemohl vynechat, že ne? Musel sis libovat v něčím soucitu, získat něčí lítost, někoho, kdo by měl o tebe zájem. Jenže na konci dne jsi zůstal přirozeně loajálním jen sám k sobě.“

 

Špička drápu se přitiskla na jeho oční bulvu a Severus se ostře nadechl a zklidnil se. Opravdu by to udělal? uvažoval, ale pak si vzpomněl, s kým že to má tu čest a odehnal tu myšlenku ze své mysli.

 

„Možná později,“ podotkl Harry lhostejně.

 

Harry Severuse znovu obešel, až k němu stál tváří v tvář. Dráp sklouzl dolů a spočinul na jeho hrudi. A pak Harry zvolna, ale pevně začal tím drápem kreslit krátké, rovné linie, špičkou toho předmětu přetínal jeho kůži. Severus pohlédl dolů a uviděl, jak se na těch čárách shromažďují kapky jeho krve. Zavřel oči a kousl se do rtu, aby nevydal ani hlásku.

 

Mučení pokračovalo a pak neočekávaně přestalo. Severus znovu otevřel oči a zahleděl se se vzdálenou fascinací na svou hruď, jako by to tělo patřilo někomu jinému a on byl jen divák.

 

Jasné linie zanechávaly na jeho kůži mělké rány, aby očividně připravily půdu pro něco většího, daleko bolestivějšího.

 

Dráp z Harryho ruky zmizel a byl nahrazen nožem. Jeho ostří se v ranním světle výhružně třpytilo.

 

„Můžeme začít?“ zeptal se Harry jemně.

 

Severus sevřel pouta prsty, aby se připravil na muka, která budou následovat. Cítil jak špička nože řeže do jeho kůže, sklouzává pod ní a začíná ji nadzvedávat. Celé tělo se mu divoce roztřáslo a pak se stalo nemyslitelné – z hrudi mu byl stržen velmi tenký svislý proužek kůže, ne širší než osmina palce, a zanechal po sobě jen odhalenou tkáň.

 

Naprostá a nevyvratitelná agónie toho všeho byla neskutečná, tak moc, že si nebyl ani jistý, proč ještě stále neomdlel, a nedokázal pochopit, jak mohlo lidské tělo takovou trýzeň vydržet.

 

Křičel by, ale pro teď se zdálo, jako by jeho tělo zapomnělo, jak se to dělá, takže všechno, co mohl, bylo zrychlené dýchání, zatímco jeho zuby kvůli ostrým nádechům trpěly bolestí. Proč ještě nezemdlel? Už pouhá myšlenka, že byl při vědomí a vzhůru během toho všeho, byla na zbláznění, šílel z toho… Ale pak to pochopil: Hermionin lektvar bdělosti. Funguje jako sebezáchranné budící kouzlo a ještě i něco víc. Udrží vás zcela při smyslech a vzhůru asi tři dny.

 

Prostě svinsky perfektní. Nejen že byl jeho práh bolesti snížen na minimum, byl také odsouzen k tomu zůstat během toho všeho zcela a úplně při smyslech… Zatnul zuby, zatímco jím pronikala beznaděj.

 

Nůž pokračoval v řezání a Severus si uvědomil, že nastal čas, aby přišel o další pruh kůže, tentokrát horizontální, nad tím prvním, takže společně a po doplnění spodní části formovaly zdání písmene Z.

 

Když se tak stalo, konečně zaječel, ale ten jekot zněl jako tlumené zachraptění, jako by pocházelo od tvora, který se snaží o poslední nádech.

 

Harry se tiše zasmál. „Ano, budeš pro mě křičet,“ zamumlal a obkreslil jeho odhalenou tkáň bříšky prstů. „Budeš křičet, dokud nepřijdeš o hlasivky a potom budeš křičet ještě dál.“

 

Severus, omámený primitivní krutostí svého mučitele, zíral na zelenookého muže, dříve známého jako Harryho Pottera.

 

„Co…“ začal se ptát, ale otázka mu odumřela v hrdle.

 

„Myslím, že je to dosti zřejmé,“ poukázal mu Harry. „Jen se ujišťuju, že budeš mít vždycky při sobě připomínku toho, co jsi. Zrádce. Ačkoliv si dokážu představit, že vyřezávání „R“ bude o něco větší výzvou.“

 

Severus se chraplavě zachechtal. „Klidně ho tedy přeskočte.“ Zalapal po dechu a ušklíbl se skrz oslepující agónii.

 

Harry se na něj pobaveně zahleděl. „Ne. Vím přece, jak moc opovrhuješ lenivostí, Severusi. Obávám se, že se budu prostě muset usmát od ucha k uchu a vydržet to. A může to chvilku trvat, jak bych rád dodal.“

 

Mučení pokračovalo, nůž se posouval dál, nadzvedával kůži. Bolest narůstala, vyzařovala do celého jeho těla, do jeho zad, do končetin, do zadní části hlavy.

 

Nic, absolutně nic v jeho paměti nebylo tak naprosto děsivě strašné, dokonce ani kletba Cruciatus. Krev se řinula z jeho ran, dopadala na podlahu a on už nevěděl, jestli křičí nebo ne, nedokázal to říct a ani se o to nestaral. Byl si jistý jen tím, že neprosil, nežebral, a pro ten okamžik to bylo dost.

 

Celou tu dobu na něj hleděly zelené oči, s odporem a pohrdáním a se spokojeným, chladným úsměvem, který nikdy neopustil Harryho rty.

 

Po době, která se zdála hodinami, a mohla jimi i být, se Severus náhle vytrhl ze svého blouznění, jen aby si uvědomil, že se bolest přestala stupňovat.

 

S končetinami upevněnými v poutech nepřítomně sledoval, jak na něj Harry namířil hůlkou. „A teď to řádně vypálíme, ano?“ sdělil mu s malým, vítězoslavným úsměvem. „Nechtěl bych, aby ta značka byla čímkoliv menším než zcela trvalou připomínkou.“

 

Aniž by čekal na Severusovu odpověď, seslal to kouzlo. Z hůlky se vyvalil proud energie, která se střetla s odhalenou tkání a sežehla ji. Severus by znovu křičel, kdyby mu v plicích zbyl vzduch. A když ho měl, dokázal jenom zírat dolů na svou hruď, na písmena, která získala černou barvu, na slovo „zrádce“ vyryté v trvalé značce na jeho těle.

 

Jakmile bylo hotovo, Harry schoval svou hůlku, ustoupil a s uspokojením si Severuse prohlédl. „Nuže, vypadá to, že jsme pro teď hotovi,“ zauvažoval a poklepal na zčernalá písmena. „Víš, opravdu se k tobě hodí.“

 

„Samozřejmě, že se ke mně hodí,“ zasyčel Severus. „A musím říct, že to také poměrně pěkně shrnuje náš vzájemný vztah.“

 

Harry se vesele uchechtl. „Příliš si troufáš. Mezi námi není žádný vztah.“

 

Severus zjistil, že se proti své vůli usmívá. „Samozřejmě, že je,“ informoval jej sebejistě. „Ten nejstarobylejší druh vztahu. Daleko starobylejší než magie, daleko starobylejší než lidství, dokonce ještě starobylejší než svět sám.“

 

Harryho obočí se lehce pozvedla.

 

„Vztah mezi padlým andělem a jeho pánem,“ prozradil mu Severus tiše. „Já jsem tvůj osobní vzbouřený anděl, který upadl v nemilost. Tvůj zrádce. Natrvalo tvůj zlomený a tvůj na věky potrestaný… Není to snad pravda… Tome?“

 

Kapitola 28 – Život a smrt

V okamžiku, kdy ta slova opustila Severusovy rty, se Harryho úšklebek vytratil.

„Já nejsem Tom Raddle,“ oponoval s podivnou, tajemnou samozřejmostí.

„Ovšem, že jsi, ty jeden tupče,“ odvětil Severus unaveně, zatímco se napjal v poutech, která ho držela na místě. „Copak nechápeš, co se ti děje? Zlomek duše Toma Raddlea prorůstá tvým vědomím, tvou duší, dokonce i ve chvíli, kdy spolu teď mluvíme. Připoutává si tě k sobě. Ty jsi podle všech závěrů a úmyslů Tom Raddle, který věří, že je Harry Potter.“

Harryho oči si ho chladně měřily. „Přestaň,“ varoval ho. Zvedl pěst, připraven ho uhodit. „Prostě přestaň.“

„Nebo… co?“ dobíral si ho Severus. „Ty mě snad… zraníš? Vyřízneš mi jazyk?“

„Nemysli si, že to neudělám,“ odsekl Harry ledově.

„Och, dokážu si představit, že za patřičný čas ano,“ zasyčel Severus. „Ale hádej, co, Tome. Je mi to jedno. Neděsíš mě. Je mi jedno, jak moc mé tělo zohavíš, nebo co mi uděláš.“ Pohlédl dolů na písmena na své hrudi a posměšně se ušklíbl. „Být označen jako zrádce Potterových by byla prohra, ale být označen jako zrádce Toma Raddlea? Považuji to za čest.“

Harry na něj hleděl neschopen slova. Jeho tvář prozrazovala známky vnitřního boje, jako by jím procházely protichůdné pocity a myšlenky a mučily ho svými konflikty a střety.

„To jsi doopravdy tak zabedněný?“ vyzval ho Severus. „Netvrď mi, že stále nechápeš, co děláš. Ten úlomek duše Toma Raddlea, který žije v Harry Potterovi… jako poslední si pamatoval, že jsem ho zradil. Když byl poničen dost na to, aby přestal fungovat jako viteál, připoutal se k Harrymu Potterovi a použil jeho vlastní mysl a vzpomínky, aby se mi pomstil. To proto jsem v pekle. Protože jsem zradil Toma Raddlea. A hádej co? Je mi to jedno.“

Harryho úsměv se znovu objevil. „Lháři. Jsi příliš velký zbabělec, aby ti to bylo jedno.“

„Och?“ popíchnul ho Severus. „To si vážně myslíš? No, tak tě vyzývám. Vyzývám tě, aby ses mě pokusit vystrašit. Vyzývám tě, aby ses mě pokusil přinutit k prosbám. Ale ty to nedokážeš. Ba co víc, bez ohledu na to, co mi uděláš, pokud jde o mě, stojí mi to za to.“

Opět se mu skoro nedostávalo dechu, jak mluvil nespoutaně a rychle, jako by předpokládal, že to mohou být jeho poslední slova.

„Pokud v tobě ještě zbylo něco lidského, pak ti navrhuji, abys to teď ukončil – tím jediným způsobem, kterým ještě můžeš. Zabij mě.“ Severus se na moment odmlčel, než se s tichou žádostí v hlase zeptal: „To chceš, nebo ne?“

Harry si ho měřil pohledem jako hypnotizovaný, neschopný se přestat dívat. A pak přikývl, jen jednou.

„Udělej to, Harry. Tvůj neporušitelný slib tě samozřejmě zabije na oplátku, ale co na tom? Harry Potter se nikdy nebál smrti a nehrál podle pravidel. Tohle je jediný způsob, jak to skočit a zbavit svět nás obou. A ty to víš.“

Harryho výraz se znovu změnil a problesklo jím něco starého, něco hodně povědomého a velmi jasného, jako by se poprvé za poslední týdny probudil.

A pak, jako by ho k tomu svými slovy přiměl, o jedno kouzlo později Severusova pouta povolila a propustila ho. Dopadl na kolena a dopadl tvrdě, cuknul sebou z prudkosti své bolesti. Koutkem oka postřehl, že Harry ve své pravé ruce pevně svírá bezovou hůlku… a přesto si Severus začal uvědomovat, že byla nejblíže, co ji kdy viděl. Bezová hůlka. Jen několik stop od něj, vytažená, na dosah ruky. Jen kdyby…

Tohle byla jeho šance.

Jeho poslední a jediná šance.

Severus bez rozmýšlení a rychlostí blesku skočil.

Harry na vteřinu zaváhal.

A pak zvolal: „Mdloby na tebe!“

Kouzlo Severuse zasáhlo, ale nemělo žádný účinek. Hermionin lektvar bdělosti byl očividně dobrý na víc věcí, než jen na to, aby udržel někoho vzhůru. Nelhala mu, lektvar doopravdy fungoval jako sebezáchranné budící kouzlo, takže Harrym seslané Mdloby na tebe Severuse dokonce ani na okamžik nezpomalily.

Jeho rychlost Harryho překvapila a o vteřinu později mu Severus vyrval bezovou hůlku z ruky a okamžitě ucouvl.

Severus namířil bezovou hůlku na Harryho a začala sesílat jedno poutací kouzlo za druhým, dokud Harry nepadl na podlahu.

A teprve poté si Severus dovolil pocítit alespoň minimální úlevu. Hrudník měl stále jako v ohni na místech, kde ho Harry mučil nožem, končetiny a záda rozbolavělé kvůli hodinám stráveným v poutech, ale minimálně pro teď jim získal nějaký čas. Kolik času, tím si nebyl jistý.

Aniž by jeho sevření bezové hůlky povolilo, seslal na sebe pár základních léčivých kouzel, aby dokázal pokračovat a pak si přivolal šaty a spěšně se oblékl, aniž by spustil oči ze svého vězně.

Překvapilo ho zjištění, že si ho zelené oči prohlížejí zamyšleně.

„Prach z úlomku?“ zeptal se Harry.

Severus beze slov přikývl.

„Legrační,“ zašeptal Harry. „Myslel jsem si, že mi zase lžeš, ale přesně takový z toho mám pocit.“

Severus se na něj tázavě podíval.

„V mé mysli,“ zamumlal Harry chraplavě, „je to jako prach… nebo popel… přímo uvnitř mé hlavy. Všudypřítomný. Přilehlý. Oslepující. Nezřetelný. A tolik nenávistný… Nenávidí všechny, ale zejména… tebe. Nikdy mu neuniknu. Ačkoliv někdy se nadzvedne, jen lehce, a je to jako bych zažil chvíle prozření… kdy jsem skoro člověk – opět skoro normální… ale nikdy ne zcela. A ani to se neděje moc často… A i když se tak stane, stále to nejsem úplně já… protože pořád všechny nenávidím… protože to, to něco, je asi stále mou součástí.“

Harry se na podlaze lehce posunul, tolik, kolik mu dovolovala pouta, a zašeptal. „Víš, co musíš udělat. Nemůžeš se tomu vyhnout. Už ne.“

„Cože?“ vyštěkl Severus. Snažil se přemýšlet, vážně promyslet jejich současné možnosti, když byl Harry Potter konečně zneschopněný, ale když měl přesto, jako ministr kouzel, ať už spoutaný nebo ne, kouzelnický svět zcela pod svou kontrolou. Severus v duchu zanadával. Co vůbec mohl udělat?

Harry se pousmál. „Zabít mě, samozřejmě.“

Severus zavrtěl hlavou. „To si nemyslím, Harry. Situace je teď pod kontrolou. Na něco přijdeme.“

Harry se pobaveně zasmál. „Jako na co? Budete mě držet pod sedativy? V Azkabanu? Uteču. Oba víme, že uteču, a pak si tě najdu a zabiju tě. Velmi pomalu a bolestivě. Ale ne dřív než zabiju i někoho jiného a vytvořím si vlastní viteál.“ Harryho oči ztmavly, zostřely. „S McGonagallovou mě nepojí žádný neporušitelný slib… ani s Nevillem… nebo… s Hugem.“

Severus ztěžka polkl. „Harry… to nemyslíš vážně, že ne?“

„Ne, ještě ne. Ale od teď za týden bych mohl. Nenech mě dostat se do takového stavu.“ Na moment se odmlčel. „Podívej, já nejsem hlupák. Vím, o co tě žádám. Vím, že zemřeš během několika hodin, ne-li minut, poté, co mě zabiješ. Otrocké pouto a tak vůbec. Ale… prosím…“

Severus sebou lehce cuknul. „Zabít tě?“ zopakoval otupěle.

Harry zaníceně kýval hlavou. „Čím dříve tím lépe. Rád bych zemřel, dokud jsem to ještě víc… já než Tom.“ Pak se lehce usmál. „Udělal bych to sám, v jednom z těch okamžiků prozření, ale tenhle… prach… mi nedovolil se zabít. Chtěl jsem to… tolikrát… ale on mi to nedovolil dokonce ani naplánovat… V okamžiku, kdy jsem byl připraven učinit ten krok, tenhle… prach… nebo popel… se prostě znovu zčeřil, převzal kontrolu a mé plány změnil.“ Harry se posměšně ušklíbl. „Mám za to, že to byl asi instinkt. Když se tenhle podělaný… prach viteálu nějak dozvěděl, že se chci zabít… zřejmě se bál smrti. Stejně jako se jí vždycky bál Tom Raddle.“ Harry si tiše povzdechl. „Víš, před šesti měsíci jsem v jednom z těch okamžiků… Pokusil jsem se požádat Ginny, aby mě zabila. Jen tak z čista jasna. Byla tak vyděšená. Objala mě a rozbrečela se a řekla mi, že mě miluje. Hloupá holka. Kdyby mě jen milovala míň a víc mi naslouchala.“

„Harry,“ hlesl Severus velmi tiše. „Poslouchej mě. Nemusel bys zemřít. Nebylo by to správné. Ochořel jsi z toho, jak ses snažil zachránit všechny ostatní. A já nejsem z těch, kdo nabízí falešné naděje, ale přesto věřím, že bychom měli ještě počkat a hledat řešení, spíše než se zoufale hnát za tím, abychom ukončili tvůj život.“

„Nečekej,“ vyhrkl Harry tvrdošíjně. „Zabij mě.“

„Jsem si jistý, že Hermiona…“

„Žádná Hermiona!“ zakřičel Harry. „Nečekej, až dorazí Hermiona a pokusí se mě zachránit nebo mi pomoci nebo cokoliv.“ Úpěnlivě na Severuse hleděl. „Koukni… okamžiky, jako je tento… jsou čím dál vzácnější. A také kratší. Tohle je první jasnozřivá chvíle za poslední tři týdny. Možná to je moje poslední. Nechci čekat. Nechci čekat, až si ten prach… znovu… sedne… a vezme si i to, co ze mě ještě zbylo… možná napořád. Nech mě jít. Nech mě zemřít takhle… jakým jsem v tomto okamžiku…“ Beznadějně se usmál. „Možná, že když zemřu teď, tak mě moje maminka ještě pozná, až mě uvidí… Prosím.“

Severus přikývl na souhlas, jen jednou, ale stále se nemohl odhodlat k činu. Když se teď na Harryho díval, viděl v něm jen toho křehkého dospívajícího chlapce, toho, kterého před pěti lety poslal na smrt Voldemortovou rukou.

Harry věnoval Severusovi zamyšlený pohled. „Opravdu tě Brumbál požádal, abys ho zabil?“

Severus bezhlesně kývl.

„Pokud je to pravda, pak… nás možná svedl dohromady proto,“ odtušil Harry, „abys v případě, že by se něco nepovedlo s tím úlomkem… byl dost blízko, abys to věděl a… udělal jsi pro mě to, co jsi udělal pro něj.“

Severus zavrtěl hlavou. Dokonce ani v okamžiku, kdy byl na Albuse nejvíce rozzlobený, si nemyslel, že by byl muž schopen odsoudit ho k tomu samému peklu podruhé.

Ale Harryho oči na něj hleděly, žádaly odpověď, žádaly od něj jednání a pak se Harryho rty pohnuly a tiše pronesly „Prosím…“

Stejně jako Albus před více než šesti lety.

Severus pozvedl hůlku, namířil ji na Harryho a pronesl smrtící kletbu.

Proud zelené energie zasáhl svůj cíl a Harry se pod jeho účinkem nakratinko zachvěl. A poté všechny jeho pohyby ustaly. Jen jeho oči zůstaly otevřené a na rtech mu přetrvával mdlý úsměv.

Severus nad ním několik minut ochromeně stál, více omráčený než vyděšený tím, co učinil. Měl ho chránit, starat se o něj, měl vyměnit svůj život za jeho a místo toho ho zabil.

Všechna ta trýzeň ho přemohla do takové míry, že zachvátila celé jeho tělo. Cítil, jak se mu podlamují kolena, a pak si najednou musel sednout. Spontánně se sklonil k podlaze, přitáhl si Harryho tělo do náruče a zoufale s ním začal pohupovat.

Vtiskl mu polibek na čelo, načež si uvědomil, že mu z očí kanou slzy, poprvé za celá desetiletí plakal. Plakal nad chlapcem, sedmnáctiletým chlapcem, kterého znával; nad chlapcem, který se odevzdal smrtící kletbě jen kvůli slovu dvou starších mužů; nad chlapcem, který se vrátil zničený a zlomený, bez naděje a možnosti být spraven; nad chlapcem zahubeným posledním popelem z války, ke které nedošlo jeho přičiněním.

„Harry…“ zašeptal, „odpusť mi.“

Slabost narůstala, šířila se jeho tělem, jako by ho neviditelná síla nutila se jí odevzdat, buňku po buňce, neuron po neuronu. Klimbnul, tvář přitisknutou k Harryho hlavě, až nakonec dovolil, aby ho temnota přemohla.

 

 

 

Komentáře   

 
0 # wera 2014-08-13 11:35
Celá první část této povídky byla hrozná ale četla jsem ji,protože jsem věděla,že bude líp.|Ovšem při čtení těchto dílů jsem se neudržela a celé je probrečela.Např ed to nelidské mučení a potom Harryho prozření.Sedím před počítačem celá ztuhlá a pomalu se vzpamatovávám. Meli by umřít,ale asi bude jinak. Snad mi bude při čtení dalších dílů pomalu ale jistě z duše spadávat ten obrovský balvan,který cítím při čtení první půle.Tak a teď se těším na pokračování. Velký dík nejenom autorce,ale i tobě za perfektní překlad.!!! :sad:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2014-08-14 05:55
Když se znovu podíváš do úvodu k povídce, myslím, že odpověď najdeš;-) Děkujeme moc! ;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # zubejda999 2014-08-13 14:22
klobúk dole kedy bude pokračovanie sa už nemôžem dočkať je to strašne napínavé a hlavne super sa to číta :-* :-* :-* :-* :-* :-* :-* :-* :-* :-* :-* :-* :-*
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2014-08-14 05:56
Pokračování bude příští pátek;-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # pajka 2014-08-13 21:26
Paty, chtěla jsem psát, jaké příjemné překvapení, že bylo pokráčko dřív, ale nejsem toho momentálně schopná :cry: . Mám stažený krk, v očích slzy a husí kůži po celém těle. Jo, z 27 jsem byla znechucená a naprosto chápala Tvůj protestující žaludek. Ale Harryho prozření a hlavně jeho "smrt" byla ještě mnohem horší :sad:. Já samozřejmě vím, že to má další pokračování,tak že oba prostě MUSÍ přežít, ale oni to neví a musí to být pro ně oba strašné! Většinou si Tvůj překlad čtu dvakrát, teď ale nemůžu, tohle musím prostě nejprve rozdýchat :sad: .
Snad už teď bude lépe, vlastně si říkám, že už nic horšího se snad stát ani nemůže. Že ne, pls? :-|
Uf, a nakonec ten nutný dík za další kapitolky, jako vždy skvělá práce! :heart:.Těším se na další.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Patoložka 2014-08-14 06:00
Tolik jsem se soustředila na to, že musím připsat varování k první půlce, že mi vůbec nedošlo, jak jsme se cítili, když jsme četli tu druhou půlku. Do této doby jsme totiž asi všichni měli chuť Harrymu namlátit, možná ho i zabít, a naši podporu dostával pouze Severus a lidi, kteří mu pomáhali, jenže teď jsme zjistili, že Harry byl taky oběť, svým způsobem nevinná a zneužitá. A to je velký zvrat, který jsme v té povídce prodělali. To je ten obrat, na který jsme všichni čekali... A já se moc těším na další části, tedy hlavně na to, kde... no, ale to bych prozradila moc;-)
Myslím, že teď už je zcela jasné, proč mi ta povídka tak učarovala.
Děkuji moc za komentář! :heart:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # pajka 2014-08-14 18:05
Paty, můžu se zeptat, koho myslíš tím my? Sebe a betu?
A jinak Ti dávám ve všem stopro za pravdu, taky mi učarovala :-) .
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # steve 2014-08-15 14:19
No ty bláho. Mučení jsem zvládla, snažím si to vždycky nějak extra nepředstavovat, ale to, že najednou tam byl zase Harry, no z toho je mi fakt zle. Jak to mohl Severus zvládnout? Znova. Prostě, neskutečné.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2014-08-24 20:55
Jen doufám, že to takhle blbě neskončí.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Profesor 2014-09-15 16:20
Teda, nevím, která část je strašlivější. Ta první je krutá, hrozně krutá, ale ta druhá je zas hrozně smutná.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # arkama 2014-09-25 16:52
Áááá :-x presne TU by som zdrhla kuknut original...akoz e to je na hlavu . Dik za preklad tychto hnusnych rezacich opisov. Bŕŕŕ
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1680
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3501029
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz