Aktuálně probíhá přesun stránek na novou doménu.Pat.

 

 

   

Přihlášení  

      

    | 
   

Online uživatelé  

Žádné
   

Prohlášení  

Na těchto stránkách najdete příběhy z různých fandomů, práva na neoriginální postavy jsou vyhrazena jejich autorům, práva na ostatní postavy náleží autorům děl.

Uveřejněné povídky dominantně popisují příběhy mezi postavami stejného pohlaví, uvědomte si to, prosím, než se začtete. Byli jste varováni.

 

   

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach 23, 24

Hodnocení uživatelů:  / 12
NejhoršíNejlepší 
Podrobnosti

Ashes

Ashes of Armageddon - Zkázonosný prach

Kniha první - Ta temná polovina

Autor: Emily Waters; Překlad: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Sitara

http://www.hpfandom.net/eff/viewstory.php?sid=28048

Angst/Tragedy, Drama, Mystery/Suspense, Hurt/Comfort

VAROVÁNÍ: pro dospělé, násilí, sexuální situace a praktiky, znásilnění, smrti postav, odchylky od charakterů, slash

TATO KAPITOLA OBSAHUJE DODATEČNÉ VAROVÁNÍ!!!

 

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Emily Waters, czech translation was created by Patolozka.

ooOoo

A/N: První kapitola z těch dvou je ošklivá, vážně! Ale ve druhé se dozvíme to, na co asi všichni čekáte, takže pevně doufám, že se to tím alespoň trochu vyváží. Už se blížíme rozuzlení...

 

Varování! Tato kapitola obsahuje násilí a podléhá přístupnosti 18 let a výše. Opravdu. Byli jste varování.

 

Kapitola 23 – Zneuctění

 

Po svém návratu do Godrikova Dolu nebyl Severus ani příliš překvapený zjištěním, že Harry není sám. Byli tam i Oliver, Lee a George, seděli u jídelního stolu. I přesto, že to na pozadí své mysli celý den očekával, vnitřnosti se mu nesouhlasně sevřely.

 

Harry okamžitě vstal, přešel k Severusovi a položil mu ruce na ramena.

 

„Jak bylo v práci?“ zeptal se.

 

„Dobře,“ odpověděl Severus automaticky.

 

Harry lehce přimhouřil oči.

 

„Dobře, pane,“ opravil se Severus bezprostředně.

 

Oliver a Lee se tiše zahihňali.

 

Harry se zachechtal rovněž. „Fajn.“

 

Severus podvědomě ztuhnul, když Harry rukama pevně uchopil jeho tvář a palci přejel po jeho lícních kostech. Zdálo se, že Harrymu to napětí v řeči Severusova těla nevadí, spíš naopak – jen se pousmál, pravou rukou zajel na týl Severusovy hlavy a tvrdě ho popadl za vlasy. O vteřinu později ho Harryho ústa pohltila. Severusovy rty zůstaly neprodyšně sevřené, ale Harry se o to postaral tím, že mu levou ruku položil na krk a s překvapivou silou jej stiskl. Severus cítil, jak jeho ústa automaticky reagují a o chvíli později do nich vstoupil Harryho jazyk. Ten polibek tentokrát trval jen vteřinu či dvě – jako by to Harry chtěl pouze udělat a mít to za sebou, načež se stáhl, aniž by se uráčil setrvávat v tak intimním kontaktu příliš dlouho.

 

Jakmile Harry polibek ukončil, přesunul ruce na vrchní knoflík Severusova hábitu a zatahal za něj s takovým tím druhem hravé krutosti, kterou Severus už začínal předvídat. Severus stál zcela klidně, zatímco Harry, pomalu a promyšleně, rozepínal jeho hábit a nakonec mu ho i svlékl a úhledně přehodil přes opěradlo židle. Severus měl pod ním jen prosté mudlovské oblečení, které mu Harry obstaral před několika týdny – plátěné kalhoty a košili s krátkými rukávy, která odhalovala jeho paže, kvůli čemuž byly jizva od krvavého brku i temné znamení dobře viditelné.

 

Poté Harry ukázal na volnou židli se Severusovým hábitem přehozeným přes opěradlo. „Posaď se, Severusi,“ pronesl tónem, který zněl téměř jako laskavá nabídka.

 

Muž se automaticky usadil a Harry učinil to samé. Lee, Oliver a George seděli přes stůl a ušklíbali se. Celé to ponížení, že byl přinucen se posadit jako rovný těmto budoucím násilníkům, bylo zcela nesnesitelné, ale přesto se přiměl nechat svá ústa zavřená a zůstal zticha.

 

Harryho ruka spočinula na jeho zádech. „Rozumíš tomu, co s tebou dnes večer budeme dělat?“ zeptal se ho.

 

„Ano,“ odpověděl Severus tiše. Jeho odpověď vyvolala vlnu posměšného smíchu.

 

„Musím ti připomínat, co se stane, když budeš vzdorovat?“ vyptával se Harry dál.

 

Severus beze slov zavrtěl hlavou. Až moc dobře si pamatoval výraz naprosté, primární hrůzy na tváří svého kmotřence.

 

„Máš nějaké dodatečné otázky?“ zeptal se Harry náhle.

 

Severus měl hrdlo sevřené, a tak jen znovu bezhlesně zavrtěl hlavou.

 

„Tak tedy,“ zamumlal Harry spokojeně, „postav se a vysvleč se.“

 

„Ano, pane,“ prohlásil Severus otupěle a postavil se na nohy. Rozepnul si košili a svlékl si ji, vyzul si boty a pak, přes zatnuté zuby, svlékl i své kalhoty spolu se spodním prádlem. Nechal své oblečení nedbale na podlaze na hromadě a zůstal stát, zcela obnažený s rukama podél boků.

 

Oliver uznale hvízdl. George Weasley vykulil oči. „Harry,“ vyhrkl najednou, se zachvěním v hlase. „Tohle zachází trochu daleko, nemyslíš?“

 

Harry na něj příkře pohlédl. „Co máš za problém?“

 

„Netvrď mi, že nejsi nervózní,“ zabrblal George.

 

„Vůbec ne,“ odpověděl Harry tiše. „A ty bys taky neměl. Všichni víme, že to chceš. Většina chlapů sní o znásilnění nějakého druhu.“

 

„Tím si nejsem jistý,“ podotkl George uvážlivě. „Ale i kdyby jo, většina z nich k tomu nikdy nepřikročí.“

 

„Jen proto, že nechtějí být přistiženi,“ odvětil Harry. „Ale v tomto případě se o otázku přistižení nejedná. My si s ním můžeme legálně dělat, co jen chceme.“

 

George se na Harryho podíval, jako by to nechápal. „Koukni, kámo, tohle ti není podobný. Je to zatraceně děsivý. A tady? V domě, kde tě tvá mamka zachránila? Harry!“

 

Severus plně očekával, že se Harry po Georgeovi ožene a prokleje ho, ale Harryho rty se jen stočily do nepřátelského úšklebku, než pobaveně pohlédl na Severuse. „Možná si má matka měla své přátele vybírat moudřeji. Vsadím se, že nás v první řadě zradil Voldemortovi, aby na ni mohl sahat těma svýma špinavýma rukama.“

 

George na něj nevěřícně hleděl. Harry se zamračil a vyštěkl: „Tak vypadni. Jestli hodláš být takový, prostě kurva vypadni, nebo tě vyhodím sám!“

 

George se napjal a nakratinko vypadal, skoro jako by měl v úmyslu se natáhnout pro hůlku a něco si zkusit. Oliver a Lee ztuhli rovněž a na okamžik se zdálo, že dojde k boji. Harry upíral pohled na George, jejich oči byly spojené a zafixované do sebe a o minutu později se George na židli uvolnil, jak ho už vzdorovitost zřejmě opustila, a tiše s rozpačitým úsměvem zamumlal:

 

„Promiň, Harry. Nevím, co to do mě vjelo. Nějaká pitomost nebo tak něco.“

 

Harry ho další minutu sledoval a nakonec mu věnoval mdlý úsměv. George ho váhavě opětoval.

 

„Prostě se uvolni a dívej se,“ vybídl ho Harry. „A mimoto, my tady přece nejednáme s lidskou bytostí.“ Významně na Severuse zazíral. „Jsi člověk, Severusi?“

 

„Ne, pane,“ odpověděl Severus tiše a téměř slovům, která vyslovil, i věřil.

 

„A co jsi?“ dožadoval se Harry, stále s upřeným pohledem.

 

Severus bolestně sklopil oči. Pohled dolů mu však moc nepomáhal – viděl tam svá bosá chodidla a vlastní oblečení pohozené na podlaze.

 

„Jsem majetek, pane,“ odpověděl tiše.

 

Harry se natáhl k Severusovým vlasům, vyjmul z nich stuhu, která je poutala, a do pěsti zachytil prameny jeho vlasů, čímž ho donutil se sklonit a nakonec ho i následovat nahoru. Severus se kousl do rtu a šel za ním, táhnut za vlasy do své vlastní ložnice. Nemohl to vidět, ale podle zvuků kroků je následovali i ostatní.

 

Když se dostali do ložnice, Harry uvolnil Severuse ze svého sevření a otočil se na Leea, na kterého krátce kývl. Lee se nepříjemně usmál a sáhl do hábitu, odkud vytáhl jezdecký bičík. Oliver uznale hvízdl. George se vzdálil, posadil se na židli k Severusově stolu a odvrátil se.

 

„Uvolni se Georgi,“ poradil mu Harry. „Jen se uvolni a dívej se.“

 

George přikývl a lehce hlavu natočil k nim.

 

Severus stál zcela tiše před nimi a bez výrazu hleděl před sebe. Harry, který držel jezdecký bičík, jeho špičkou obtahoval Severusovo tělo. Obkroužil jeho bradavky a pak sklouzl do slabin a s pobavením poklepal na jeho ochablé přirození.

 

Celá tvář Severusovi hořela studem, skoro jako by měl horečku, ale přesto zůstal stát zcela klidně, aniž by hnul brvou a prozradil jakoukoliv reakci. Nakonec Harry ukázal na postel.

 

„Na všechny čtyři,“ nařídil mu. „Roztáhni nohy, hlavu nech dole, opři se o lokty. A neopovažuj se krucinál ani hnout.“

 

Podřídil se, nějak se mu podařilo nevydat ani hlásku, zatímco se opíral o lokty a hlavou spočíval na rukách. Celé tělo se mu začalo lehce chvět, ale on ten třas úmyslně potlačil a zklidnil se. Poslední věc, kterou by chtěl, bylo dokonání jeho ponížení tím, že by se zhroutil před těmi čtyřmi.

 

Harry ho popadl za zadek a roztáhl mu půlky od sebe. O několik zamumlaných slov později přistála na jeho vstupu trocha lubrikantu a pak jím bylo protlačeno držadlo bičíku. Severus mimovolně zalapal po dechu, když ho do něj Harry vsunul a jedním brutálním úderem ho otevřel.

 

Severus jednou zasténal, jak ho Harry dál píchal držadlem od bičíku, držel ho v úhlu lehce vzhůru, bez jakékoliv jemnosti roztahoval stěny jeho konečníku. Severus sebou škubnul z té pálivé bolesti, ale ustál své ponížení, aniž by vydal další zvuk, dokud z něj nebylo držadlo neočekávaně vytrženo.

 

Slyšel, jak se někdo zachechtal a rozpoznal to jako Leeův hlas.

 

„Chceš jít první?“ zeptal se Harry.

 

„Myslel jsem, že budeš chtít ty…?“

 

Harry zazíval. „Kdybych o tom smýšlel nějak sentimentálně, tak asi ano. Ale abych byl upřímný, je mi to jedno.“

 

„Pak tedy půjdu,“ souhlasil Lee. Severus slyšel, jak si Lee rozepíná kalhoty a pak ho bez přemýšlení uchopil za boky a vtrhl do něj. Severus tiše zavrčel z toho násilného vstupu a kousl se do vlastní ruky, aby tím odvedl svou pozornost od pocitu, že ho trhají vejpůl.

 

Leeova slova potvrdila jeho podezření. „Ups. Myslím, že jsem ho poškodil.“

 

„To nevadí,“ odvětil Harry nezúčastněně, zatímco nečinně postával opodál. „Tak nějak jsem čekal, že se nám to přihodí.“

 

„Dobře.“

 

Lee pustil Severusovy boky a místo toho ho popadl za vlasy, zuřivě ho za ně zatáhnul a přinutil ho zvrátit hlavu dozadu. Znásilňování pokračovalo, každý příraz se stával ještě brutálnějším. Pak Lee prudce vyvrcholil a vytáhl se z něj, v rukách stále svíral prameny Severusových vlasů.

 

Aniž by mu nechali chvíli na oddech, Severus cítil, že se jeho vlasy přesunuly do jiné ruky – Oliverovy. Oliver ho beze slova odvlekl z postele a strčil do něj, aby se ohnul přes její okraj, s horní částí trupu spočívající na pokrývkách. Pak mu hrubě roztáhl nohy a prozkoumal ho svými prsty, lehce se pochechtávaje, když při tom násilném otevírání Severus ztuhnul v mimovolném protestu.

 

Severus, kterému bylo zcela na zvracení a měl celé tělo zmáčené potem, si jen sotva povšiml, když Oliver nakonec vytáhl prsty a začal ho znásilňovat. Oliverovy přírazy byly pomalé a plynuté, ale on to Severusovi ještě přikrášlil tím, že vklouznul svýma rukama kolem Severusovy hrudi a škodolibě obtáčel a stlačoval jeho bradavky, s každým mučivým trhnutím vysílal do jeho těla ostré vlny agónie. Zdálo se, že to bude pokračovat dál a dál, dokud nakonec Olivera nepohltil orgasmus.

 

Severus, stále omámený, viděl, jak k němu směřuje Harry a nakonec se nad ním postavil. V ruce měl znovu jezdecký bičík, nyní již očištěný a připravený znovu zasáhnout. První rána dopadla na jeho pozadí, bičík přistál stejně jako ta pálka – dlouhá násada se odírala o jeho kůži a zanechávala na ní šrámy. Severus se rozklepal, prsty zatnul do přikrývek. Oliver se tiše zachechtal, Leeův smích byl nelítostný. Harry sám nevydal ani hlásku. V naprosté tichosti ho dál bičoval, s každou ránou mu vytvářel nové podlitiny. Severus zaskučel, jak jeho pozadí zasáhl oheň, znovu probouzející jeho agónii s každým úderem. Prudce zasyčel, když na jeho kůži dopadla poslední rána toho mučícího nástroje.

 

„Vstaň,“ nařídil mu Harry.

 

Severus, stále ochromený výbuchem násilí, které právě musel snášet, se nicméně pokusil řádně vyplnit jeho příkazy. Paže se mu chvěly, jak se snažil nadzvednout, ovšem bez úspěchu. Namísto toho zjistil, že sklouzl na podlahu. Harry ho zachytil v podpaží a zvedl ho, navedl ho, aby se posadil na postel. Severus tak učinil a celé jeho tělo se stalo obrovským uzlem napětí, když kolem něj Harry obtočil paže a vzal jej do náruče.

 

„Nepočínáš si moc dobře,“ zašeptal mu Harry do ucha, jeho dech se mu otíral o tvář. „Zdá se, že máš potíže plnit mé příkazy.“

 

Severusovi neunikla ta slabounce zastřená hrozba jeho slov, tak jemně pronesených, a tak se pokusil téměř klidně odpovědět: „Odpusťte mi, pane.“

 

Harry mírně přikývl a spočinul rukou na Severusových zádech, dlaní přejíždějící po jeho páteři tam a zpět konejšil každým pohybem jeho napětí. Severus zuřivě mrkal, protože se najednou obával, že by mohl začít brečet jako malé děcko, když si uvědomil, že se málem do pánova doteku s naprostou vděčností nahnul, aby se smočil v jakkoliv krátkém a neupřímném milosrdenství. Nějak se mu podařilo to neudělat a tak prostě jen tiše seděl s hlavou skloněnou, dokud ho Harry nenavedl, aby si lehl na záda s rukama za krkem.

 

Napětí jeho těla se přeměnilo na bolest, která se usadila v jeho hrudi a znemožňovala mu dýchání.

 

Severus se kousl do rtu, ani nemukl, když mu Harry nadzvedl pánev a začal ho jako jeho pán prozkoumávat prsty. Zavřel oči a dovolil, aby mu nohy ohnul v kolenou a přitáhl mu je k hrudi. Zůstal zticha i tehdy, když do něj vstoupil Harryho penis a zcela se do něj zanořil; třebaže nedokázal potlačit ponížené zachvění, když si Harry rukou lhostejně a bezúčelně pohrával s jeho povadlým mužstvím.

 

„Otevři oči,“ nakázal mu Harry, „podívej se na mě.“

 

Učinil tak, jen aby se setkal s temným pohledem zelených očí a chladným, vítězoslavným úšklebkem na Harryho rtech. Jeho úšklebek se nevytratil, ani když do něj začal přirážet, s očima přimhouřenýma potěšením, kdykoliv tvář jeho oběti přetnul záchvěv bolesti.

 

Když bylo po všem, Severus zůstal s očima napůl zavřenýma ležet na zádech. Celé jeho tělo bylo pokryté potem a on cítil, jak na něm lpí jeho vlastní krev a semeno jeho násilníků. V hlavě měl zcela prázdno, byl jako paralyzovaný, zatímco zůstával bez pohybu, omráčený a užaslý nad tou nereálnou, škodolibou a nevázanou krutostí, které byl podroben.

 

Harry si zapnul kalhoty a otočil se na George, který zíral na obraz před sebou s doširoka otevřenýma očima.

 

„Netvrď mi, že to nechceš,“ ušklíbl se Harry.

 

„Chci,“ potvrdil George, usmál se a dychtivě si olízl rty. „Rozhodně. Jen…“

 

„Co?“ zeptal se Harry zvědavě.

 

George Harrymu naznačil, aby k němu došel, a když s ním Harry navázal kontakt, něco mu zašeptal do ucha.

 

„Ty chceš udělat TOHLE?“ vyštěkl Harry. „To je bizarní! Nepřijatelné!“

 

„Promiň,“ pronesl George zaraženě. „Jen takový můj rozmar…“

 

Harry se znovu ušklíbl. „Zapomeň na to. Nic takového tě ve svém domě dělat nenechám. Ne.“

 

„Tak mi ho půjč,“ odpověděl George. „Budu tvým dlužníkem. No ták, říkal jsi to přece sám – on ani není lidská bytost.“

 

Harry zavrtěl hlavou a nahlas se rozesmál. „Jistě, Georgi, jak je libo.“

 

Přešel k Severusově skříni, vytáhl odtamtud čisté oblečení a hodil ho na postel.

 

„Vstávej,“ vyštěkl na Severuse. „A ani se nezatěžuj s umýváním. Jen se obleč.“

 

Severus se zvedl a minutu či dvě seděl na kraji postele. Na okamžik měl pocit, že bude křičet a křičet, dokud ho nebudou pálit plíce, ale když otevřel ústa, nevyšel z nich žádný zvuk. Svěsil hlavu a v absolutní tichosti se oblékl, ignoruje přetrvávající muka z násilí i hihňání, které doprovázelo každý jeho pohyb. Čisté oblečení nasálo vlhkost z jeho těla a na nohavici jeho kalhot se objevily stopy krve.

 

„Vezmi si ho,“ řekl Harry Georgeovi s pobavením. „Ale zítra večer ho chci mít zpátky.“

 

George souhlasně přikývl. Prsty sevřel v železném úchopu Severusova zápěstí, načež byl Severus odveden z Godrikova Dolu.

 

Kapitola 24 - Prach

Když se George a Severus dostali z Harryho domu v Godrikově Dole, George je okamžitě přemístil někam jinam. Severus nejprve nechápal, kde to jsou, ale pak když zahlédl povědomé sousedství a upravenou zahradu za bránou, vysmekl se ze svého omámení.

„Ne!“ protestoval s chladnou zuřivostí v hlase. „Teď ne.“ Na jednu noc už měl ponížení více než dost a neměl zájem na tom, aby to pokračovalo v jeho současném stavu v neposkvrněném a mírumilovném domově Hermiony Grangerové a její rodiny.

George na něj nedbal a vlastně to vypadalo, že není schopen mluvit či se odchýlit od směru jednání, do kterého se sám uvrhl. Pravou rukou stále ještě svíral Severusovo zápěstí a když je fyzicky dovlekl na práh, začal levou rukou zvonit na zvonek a zároveň zuřivě kopat do dveří.

„Už jdu!“ zvolala Hermiona. „Chviličku…“

Dál zoufale zvonil na zvonek, jako by ji neslyšel. Pak byly slyšet spěšné kroky, načež Hermiona s trhnutím otevřela dveře. George se nahrnul dovnitř, vtáhnul Severuse s sebou, pak dál skrz chodbu do kuchyně, kde ho přenechal Hermioně. Jakmile George propustil Severuse ze svého sevření, zběsile se rozutekl do koupelny pro hosty, práskl za sebou dveřmi a soudě podle zvuků začal prudce zvracet.

Ron křičel něco ze shora, ale Hermiona mu křikem odpověděla, aby se staral sám o sebe.

Prohlédla si Severuse, který byl připraven, že se pod ním otevře zem a pohltí ho. Pak lehce zavrtěla hlavou a bylo jí ke cti, že když spatřila skvrny od krve na jeho oděvu, nepokládala hloupé nebo zbytečné otázky.

„Vyčíslete vaše zranění na stupnici od jedné do deseti,“ pronesla.

Prohrabávala se ve skříňce s lektvary, vytahovala lahvičky a kelímky a pokládala je na kuchyňskou linku.

„Čtyři.“

Jakmile zaslechla jeho odpověď, věnovala mu pochybovačný pohled.

On jen znaveně pokrčil rameny. „Viděl jsem daleko horší.“

V hlavě se mu okamžitě ozval Harryho hlas: A stál jsi tam a jako hodný malý Smrtijed všechno sledoval. Severus ty myšlenky rázně odvrhl. Teď nebyl čas na to rozpadnout se pod tíhou opožděného pocitu viny.

Přenechala mu své soukromé zásoby lékařských lektvarů, stejně jako svou hůlku a taktně zmizela, berouc si dvě lahvičky s sebou. Slyšel, jak zaťukala na koupelnu pro hosty a pak zaslechl hlas George Weasleyho, který Hermioně sděloval, aby šla do háje. Něco tiše a laskavě odpověděla a ťukala znovu a znovu, až se nakonec dveře od koupelny otevřely, načež následoval mumlavý, tichý rozhovor, který už Severus neslyšel.

Jakmile byl Severus ponechán o samotě, vypil jeden po druhém všechny lektvary, které Hermiona vytáhla – dva všeléčivé, pak jeden uklidňující a jeden znecitlivující. Následně popadl její hůlku, seslal na sebe léčivé kouzlo a poté čistící kouzlo, aby odstranil všechny skvrny ze svého oblečení. Ani ne o patnáct minut později bolest ustoupila na úroveň, která byla zcela snesitelná, a on se usadil k Hermionině kuchyňskému stolu a zanořil hlavu do dlaní.

Pokušení, aby na sebe seslal smrtící kouzlo, bylo téměř neodolatelné – ale jeho pýcha i odpor k sobě samému ho držely zpátky. Jeho pyšná stránka mu říkala, že když přežil dvacet let na straně Temného pána, pak ho Harry-zatracený-Potter k sebevraždě ani ne za dva měsíce nepřinutí. Ta druhá stránka Severuse, ta, která jím pohrdala, tvrdila, že když přežil sledování znásilňování a mučení ostatních, jistě toho trochu dokáže snést i sám, aniž by fňukal nebo si hověl ve velké sebelítosti.

Hermiona se vrátila do kuchyně a začala připravovat kávu. Severus se opřel na židli, zkřížil ruce na prsou a sledoval ji. Vypadala dost unaveně, starší, jak si pomyslel, starší než na svých dvacet čtyři let. Otočila se a věnovala mu smutný a téměř neohrožený úsměv.

„Není na kávu trochu moc pozdě?“ zeptal se Severus vyčerpaně.

„Je bez kofeinu, ale magicky umocněná. Udrží nás hodinu při plném vědomí, ale poté budeme moct jít spát.“

Sám pro sebe se usmál. „Váš vlastní výtvor?“

„Přirozeně,“ prozradila mu, když rozlévala kávu do hrníčků. „Všechny ty roky studia pod tím nejlepším mistrem lektvarů v Británii nepřišly vniveč.“ Nepřítomně přikývl a trvalo mu dobrou minutu, než si uvědomil, že myslela jeho.

Ron vešel do kuchyně, vzal si od Hermiony hrneček a usadil se ke stolu vedle Severuse. Neville vstoupil jako poslední. Už vypadal téměř zcela jako on a jen lehce zrzavý nádech jeho vlasů a občasné tečky mizejících pih na jeho tváři prozrazovaly skutečnost, že se dříve toho večera za pomoci mnoholičného lektvaru přeměnil v George.

Neville sklonil hlavu a usadil se na vzdálenější konec stolu, aniž by se setkal s pohledem kohokoliv z nich. Hermiona mu podávala šálek s kávou, kterou rychlým zavrtěním hlavou odmítl.

„Takže,“ zauvažoval Severus, „protože jste byl tentokrát George, mohu se odvažovat ptát, kde je skutečný George Weasley?“

„Leží uspaný a zbavený paměti,“ odpověděl Neville, „v zadní místnosti jeho žertovného obchodu.“

„Skvěle provedeno,“ pochválil ho Ron tiše, ale Neville mu nevěnoval žádnou pozornost.

„Řekni nám, co jsi zjistil,“ vybídl ho Neville. „Přišel jsi vůbec na něco?“

„Jo,“ odpověděl Ron. „Byl jsem v Krásnohůlkách. Našel jsem Hagrida. Hagrid byl zcela jistě přítomen, když Voldemort seslal na Harryho smrtící kletbu. Chcete dlouhou verzi nebo tu krátkou?“

„Dlouhou, samozřejmě,“ odvětila Hermiona beze špetky humoru. „Máme všechen čas světa, nebo snad ne?“

„Že to říkáš právě ty,“ podotkl Ron suše. „Každopádně – během války prováděli v Krásnohůlkách výzkum, který se týkal nepromíjitelných. Snažili se vynalézt protikouzlo proti smrtící kletbě.“

„To je nemožné,“ odsekl Neville automaticky, aniž by vzhlédl.

„Sklapni a poslouchej,“ utrhl se na něj Ron. „Přišli na kouzlo, které se zdálo efektivní. Avšak výsledky byly vysoce kolísavé. Experimentovali s nižšími formami živočichů – tarantulemi, pavouky, tlustočervy. Každopádně výsledky toho protikouzla byly nepředvídatelné. Někdy Avada stále fungovala, jak měla. Jindy se… odhaduji, že by se pro nedostatek jiných slov řeklo… rozptýlila. Někdy se cíl smrtící kletby roztříštil… byl rozdrcen na prach nebo tak něco. Takže vážně divné výsledky.“

„A?“ vybídl ho Severus, který - třebaže mu už došlo, co se stalo – byl přesto kupodivu stále nucen vyslechnout si celé vysvětlení na vlastní uši.

Ron se zhluboka nadechl. „No, jde o tohle: Hagrid o tom výzkumu věděl, protože byl celá ta léta ve spojení s Olympou. Ona ho to kouzlo naučila, jakkoliv bylo neefektivní. A když Voldemort seslal na Harryho smrtící kletbu, Hagrid přispěchal s tím svým zatraceným deštníkem a vyčaroval neverbální protikouzlo. Netušil, jestli bude vůbec fungovat, ale říkal si, že střelba naslepo bude lepší než žádná.“

Severus se tiše zachechtal – až moc dobře si pamatoval pohled na Hagridův omšelý deštník, který obsahoval zbytky jeho zlomené a podle všeho i zkonfiskované hůlky. „A hle, našli jsme svou odpověď,“ ušklíbl se. „Rubeus Hagrid zničil kouzelnický svět svým deštníkem.“ Jaký to nevšedně trefný a ironický konec největší války v kouzelnické historii.

„Co tím myslíte?“ zeptal se Neville mdle, jako by se náhle probral ze svého otupělého stavu.

„Tak já vám to tedy připomenu ještě jednou,“ začal Severus velmi trpělivě. „Avada Kedavra Temného pána měla zabít tu jedinou část Harryho Pottera, která neobsahovala ochranu krve Lily Potterové. Žil v něm zlomek duše Temného pána.“ Odmlčel se a pak klidně pokračoval. „Když byla smrtící kletba rozptýlena, zřejmě ten úlomek jen roztříštila. Roztříštění stačilo, aby pozbyl magického potenciálu viteálu… ale ne, aby ho to navíc i zničilo.“

Hermiona zdráhavě přikývla. „Očividně ten kus duše rozptýlená smrtící kletba uvolnila a nějak osvobodila… osvobodila, aby začal reagovat s Harryho myslí a duší… osvobodila ho, aby se k němu připevnila a přisvojila si ho.“

„Takže… Harry je posedlý Voldemortem?“ zeptal se Neville šeptem.

„Ne, není posedlý,“ oponovala Hermiona. „Posedlost se prokáže testem. Ale tohle… tohle je jiné. Hlubší, i když jemnější, myslím. Tyhle drobounké zlomky… nebo co to je… jsou nedetekovatelné… obrazně řečeno – jako popel nebo menší… Nemají svou mysl nebo duši nebo vědomí o sobě… Všechno, co znají je nenávist a instinkt. A možná mají nějaké společné nevědomé vzpomínky. Takže teď to vypadá, že se propojují s Harryho osobností… používají jeho vzpomínky a zkušenosti… ale také je pokřivují… pokřivují jeho. A rychlost transformace narůstá, dokonce i během toho, co tady mluvíme,“ usoudila unaveně. „Vypadá to, jako by mu ten popel umožňoval také zasahovat do myslí jiných lidí.“

„Popel,“ zamumlal Neville. „Rozkošné.“

„Prach,“ zapřemítal Severus nepřítomně, když si vybavil Harryho píseň. „Zkázonosný prach.“

Hermiona beze slova přikývla, přikryla si ústa dlaní a přidusila v sobě vzlyk. „Je to jako by… nějaká jeho část věděla, že se mění nebo mizí… a snažila se nám to říct… jeho způsobem, když ještě mohl…“

„Čemu ale nerozumím je to, proč mu trvalo tak dlouho dostat se do tohoto stavu?“ zeptal se Ron. „Už je to pět let! Úlomky Voldemortovy duše jsou extrémně mocné. Ten… prach, nebo co to je, se mohl prostě právě napojit do Harryho mysli. Není to tak dlouho, co všechny změnil… Myslím tím Olivera, Leea, Percyho, George… všechny! Nemohou vůbec vzdorovat, ať už po nich chce Harry cokoliv.“

„Možná, že i když je to nyní jeho součástí, tak se ho to stále bojí,“ prohlásil Severus najednou. „Stejně jako se to bojí každého z vás.“

Neville se toho okamžitě chytil. „Samozřejmě,“ zvolal, „to je to, co máme všichni společné. Všichni jsme zničili nějaký viteál.“

„Ano,“ souhlasila Hermina. „Deník, pohár, medailon a Nagini…“ Pak pohlédla na Severuse. „Profesore, dokonce i vy nesete stejnou ochranu. Brumbál zničil prsten. Vaše předchozí pouto k Brumbálovi vám poskytuje ochranu vašeho bývalého pána. Tento… prach… si pamatuje svou vlastní smrt, když se na vás podívá a instinktivně se vás bojí také.“

„Takže to tedy máme,“ shrnul jejich zjištění Ron smutně. „Co teď budeme dělat?“

Seděli v tichosti.

Hermiona promluvila jako první: „Čeho je moc, toho je příliš. Říkám, že s ním budeme bojovat. Odzbrojíme ho a donutíme ho odstoupit, pokud to bude možné, nebo ho budeme muset zabít, pokud to bude nutné.“

„Budeme bojovat,“ odsouhlasil Neville ihned.

Ron zdráhavě přikývl. „Boj.“

Severus neřekl nic, jen zadumaně hleděl před sebe.

„Pane?“ dloubnul do něj Ron. „Co si myslíte?“

„Cože?“ Severus se vytrhl ze svých myšlenek. „Co na mém mínění záleží? Vzpomeňte si – já se ke svému pánovi za dvacet čtyři hodin vracím.“

„To si tedy krucinál nemyslím,“ vložila se do toho Hermiona vztekle. „Už mám těch Harryho ohavností plné zuby a jsem si jistá, že vy rovněž. Zůstanete přímo tady.“

Severus zjistil, že se ušklíbá, třebaže to nebylo míněno pobaveně. „Musím vám připomínat všechna ta kouzla připoutaná k mému cejchu? A dejme stranou automatický trest za mou neposlušnost - v okamžiku, kdy můj přidělený čas mimo dům mého pána vyprší, Harry použije sledovací kouzlo, které ho přivede přímo ke mně. Přímo do vašeho krásného, poklidného domova.“

Hermiona se postavila přímo před něj a nebezpečně se usmála. „To mi nemusíte připomínat,“ odpověděla, v jejím hlase zazněla klamná jemnost. „Pamatuji se na to. Vlastně na to přímo spoléhám.“

 

Komentáře   

 
0 # pajka 2014-08-01 13:56
Tak jsem měla pravdu! Zase je v tom ten parchant s hadím ksichtem!
23. kapitola bylo hrozná: „Ups. Myslím, že jsem ho poškodil.“
„To nevadí,“ odvětil Harry nezúčastněně, zatímco nečinně postával opodál. „Tak nějak jsem čekal, že se nám to přihodí.“

Tak z toho mi bylo jako Nevillovi po příchodu k Hermioně :-x .Poněkud šoufl :cry:
Bojím se, bojím... Doufám, že Hermiona ví, co dělá, vždycky to byla chytrá hlavička 8) . A taky se blížíme k půlce, tak snad by se to už mohlo otáčet k lepšímu. Díky Paty.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # weras 2014-08-01 18:26
První díl mě doslova srazil na kolena. Taková hrůza!Že to byl Nevill jsem netušila. S ním to tedy švihlo doslova.Po tomto představení si teprve dokázal představit,jako u zrůdou se Harry stává. Ve druhém díle jsem nadskakovala nadšením,že konečně přišli na to proč se tak děje.Když ví,proti čemu stojí,snad se jim podaří najít něco,co Harryho vyléčí. Těším se na to!! Opravdu!!!Díky! !
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Lachim 2014-08-24 20:14
Že by začátek konce?
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Profesor 2014-09-14 21:52
Au, zas je v tom ten hadí mizera. Utopit. Tohle bylo hrozné.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # arkama 2014-09-25 16:03
Ja dufam, ze toto bol vrchol a uz viac sa mu neudeje! Tak predsa ho znasilnil a dovolil znasilnovat. No a teraz mi vysvetli, ako to moze byt snarry? Na Severusovom mieste s nim vymetiem kuty, ci sa zbavi Voldemorta alebo olutuje ciny. Tazoba je to :-x
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
   

Statistiky

Návštěvníci
1680
Články
1295
Odkazy
34
Počet zobrazených článků
3511016
   

Toplist

TOPlist

   
   

Patolozka.drabbles.cz

patolozka.drabbles.cz